Článek
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zastavila program na sledování desítek tisíc ukrajinských dětí, které okupanti unesli do Ruska.
Podle dostupných informací úředníci amerického ministerstva zahraničí možná smazali databázi s důkazy o zločinech. Vědci se do ní nemohou dostat. „Je to, jako by nám vzali oči. Ztratíme možnost potrestat viníky a přivést naše děti zpět domů,“ řekla Seznam Zprávám poradkyně šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Daria Zarivná.
Práce na výzkumu unesených dětí od začátku invaze ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 prováděla speciální laboratoř na prestižní univerzitě Yale. Podařilo se jí například vystopovat několik pohřešovaných dětí, které se bez souhlasu rodičů ocitly v Rusku, případně lokalizovat 21 filtračních táborů, kde je Rusové převychovávají.
Když Trump v lednu podepsal výkonný příkaz zastavující téměř všechny výdaje na zahraniční pomoc, americké ministerstvo zahraničí ukončilo smlouvu i s příslušnou laboratoří.
„Bohužel to vypadá, že nová administrativa dokonce trvale smazala doposud získané důkazy, které by mohly zodpovědné osoby postavit před soud,“ odkazuje Zarivná na dopis demokratických a republikánských zákonodárců, kteří vyzvali amerického ministra zahraničí Marca Rubia, aby potvrdil, zda se tak doopravdy stalo.
Únosy dětí do Ruska
Podle ukrajinské vojenské rozvědky bylo ze země deportováno nejméně 20 tisíc ukrajinských dětí.
Ukrajinské děti jako „módní trend“
Krok přichází v době, kdy na území Ruska už půl roku běží kampaň na „adopci“ ukrajinských dětí. Podle Zarivné se jejich krádež stala v Rusku módním trendem, do kterého se zapojují nejen představitelé vlády, ale i regionální lídři.
Nejsou to ani dva týdny, co novináři popsali příběh Olgy Dorochinové, která veřejně přiznala, že si přivezla čtyřletou dívku z okupovaného Chersonu a plánuje ji adoptovat. O vlastního syna přišla ve válce a v telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem sdělila, že si „našla“ svou novou dceru.
Prvním veřejně známým pachatelem tohoto zločinu je Marija Lvovová-Bělovová, ruská zmocněnkyně pro práva dětí, která „adoptovala“ ukrajinské dítě z Mariupolu. Právě na ni předloni spolu s Putinem vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) zatykač v souvislosti s únosy ukrajinských dětí. Další příběh se týká poslance ruské Státní dumy Sergeje Mironova, jehož rodina získala dvě ukrajinské děti.
Jak uvádí data ukrajinské vlády, podobný osud potkalo až 20 000 dětí, výzkumníci uvádějí až 30 000.
Rusko tvrdí, že děti zachraňuje a že takových je dokonce až tři čtvrtě milionu. Část z nich putuje do převýchovných táborů na Krymu nebo daleko na východ Ruska, a rodiče nevědí, kde je hledat ani jestli se ještě chtějí vrátit. Zbylé z nich, převážně sirotky, Kreml umísťuje do ruských rodin, nebo je nabízí k adopci.
Výzkumníci zaznamenali do databáze informace o 6000 unesených dětech, včetně jmen, fotografií a spisů o rozsahu 20 až 30 stran ke každému z nich.
Od ledna, tedy krátce po Trumpově inauguraci, už v jejich lokalizaci nemohou pokračovat a do databáze se nedostanou. Vědci přišli také o přístup k satelitním snímkům a to když americká vláda v únoru krátce zastavila vojenskou pomoc a sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou.
Důkazy důležité pro vládu i neziskovky
Na důkazy spoléhala nejen ukrajinská vláda, ale také četné neziskové organizace, které pomáhají s navracením dětí zpět na Ukrajinu.
Mluvčí nadace Save Ukraine, která od začátku války z ruských převýchovných táborů dovezla už 1037 dětí, Seznam Zprávám popsala, že je jejich práce stále obtížnější a čelí rostoucím překážkám. Mnoho z dětí se totiž už nechce vrátit. Bez důkazů americké vlády teď však ztrácejí možnost další z nich lokalizovat.
„Bojujeme za budoucnost Ukrajiny, ale stává se to nemožné,“ řekla Olha Jerochinová. „Bez mezinárodního tlaku a důkazů, které jsme dříve měli k dispozici, nám Rusko jednoduše zavírá dveře. Každý den, kdy tyto děti zůstávají v ruských rodinách nebo převýchovných táborech, se snižuje šance, že se vůbec někdy vrátí domů.“
Redaktorka Seznam Zpráv na začátku roku v Kyjevě hovořila s jedním z navrácených dětí – sedmnáctiletým Vladem Rudenkem, který prošel ruským filtračním táborem na Krymu. Stejně jako další svědci popisoval propagandu, mučení a hlad.
Odborníci mluví o brutální protiukrajinské indoktrinaci s cílem děti vnitřně zlomit a udělat z nich Rusy, čímž Kreml chce řešit svou vlastní demografickou krizi.
„Podmínky byly špatné. Když jsem skončil v izolaci, zacházeli se mnou ještě hůř. Zavřeli mě tam na pět dní jen proto, že jsem měl ukrajinskou vlajku. Celá ta situace mě dostala do takového stavu, že mě začaly napadat myšlenky na sebevraždu. Nebylo to normální. Opravdu jsem uvažoval o tom, že si něco udělám,“ popsal chlapec.
Příběh Vlada Rudenka:
Vlad následně dodal, že nebyl zdaleka jediný, kdo se takhle cítil. „Viděl jsem kluky, kteří už to prostě vzdali. Někteří přestali mluvit úplně, jiní začali opakovat ruskou propagandu jen proto, aby měli klid. Každý den nám říkali, že Ukrajina už neexistuje, že nás nikdo nehledá, že jsme teď součástí Ruska. Když někdo odporoval, tresty byly tvrdé – izolace, hlad, někdy i fyzické násilí. Po čase už člověk nevěděl, čemu věřit. Chtěli nás zlomit, a u některých se jim to povedlo,“ vysvětlil Seznam Zprávám.
Cesta za záchranou Vlada
Aby zachránila svého syna, Vladova matka Teťjana se vydala na nebezpečnou cestu. Trasa vedla přes Polsko, Bělorusko, Moskvu a Rusko až do okupované Ukrajiny a trvala víc než týden. Po náročném putování se konečně setkala se svým synem, ale problémy tím neskončily.
Po setkání ji ruské úřady zadržely na šest dní a vyslýchaly ji po dobu deseti hodin. K tomu se přidaly různé psychologické metody, včetně zakrytí hlavy pytlem. Po výslechu oba propustili a mohli se vrátit na Ukrajinu.
Teď jsou v Kyjevě, protože jejich domov je kvůli ruskému ostřelování příliš nebezpečný. Teťjana se obává, že pobyt v ruských táborech měl na jejího syna vliv, což se projevuje tím, že se uzavřel a nechce příliš mluvit o tom, co tam zažil.
