Článek
Koncem tohoto měsíce se má v San Francisku setkat americký prezident Joe Biden se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Podle mluvčího Bílého domu se bude jednat o „konstruktivní setkání lídrů“ na pozadí summitu členských zemí Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce.
Důležitý rozhovor obou státníků se ale odehraje v době, kdy vztahy obou zemí jsou na historickém dnu od doby, kdy země navázaly diplomatické styky v roce 1979. Obě země se navzájem obviňují z rozšiřování vlivu v indopacifické oblasti, píšou Financial Times.
To se projevilo, když americký prezident Joe Biden nedávno poslal na Tchaj-wan grant ve výši 80 milionů dolarů na nákup amerického armádního vybavení. Čína v reakci na to prohlásila, že „lituje a nesouhlasí“ s tím, co Washington dělá. Peking vyzval USA, aby „přestaly posilovat vojenské vazby a vyzbrojovat Tchaj-wan“, a „nevytvářely tak napětí v Tchajwanské úžině“, uvedl mluvčí ministerstva Wang Wenbin.
Tchaj-wan má ale už dávno objednánu z USA vojenskou výzbroj za dalších více než 14 miliard dolarů. Záleží tedy vůbec na ubohých 80 milionech?
Situace je komplikovanější. Nejedná se totiž o další z mnoha standardních rozzuřených odpovědí Pekingu na jakoukoliv vojenskou podporu ostrovního státu. Nebyla to totiž běžná půjčka, peníze šly z kapes daňových poplatníků.
Další aspekt americko-čínských vztahů:
USA tak poprvé za více než 40 let používají své vlastní peníze k tomu, aby poslaly zbraně na místo, které oficiálně neuznávají jako samostatný stát. Děje se tak v rámci programu „zahraniční vojenské spolupráce“ neboli FMF.
Z FMF byly už od loňské ruské invaze na Ukrajinu poslány do Kyjeva přibližně čtyři miliardy. Další miliardy z něj byly poslány do Afghánistánu, Iráku, Izraele, Egypta a mnoha dalších zemí. Doposud se ale vždy jednalo o zemi nebo organizaci, kterou uznává i OSN. Tou Tchaj-wan není, připomíná BBC.
Kam posílá USA peníze?
Stará strategie nefunguje
To může zásadně proměnit vztahy mezi Čínou a USA. Spojené státy totiž od roku 1979, kdy se změnilo politické uznání Tchaj-wanu na Čínu, prodávaly dostatek zbraní ostrovnímu státu, aby se případně dokázal sám ubránit. Americké administrativy si ale dávaly pozor, aby příliš nedestabilizovaly vztahy s Pekingem. Tato strategická nejednoznačnost umožňovala sbližovat se s Tchaj-wanem a zároveň obchodovat se stále sílící Čínou.
V posledním desetiletí ale došlo ke změně této politiky, když se vojenská rovnováha přes Tchajwanskou úžinu dramaticky vychýlila ve prospěch Číny. Stará strategie už nadále nefungovala. Washington ale tvrdí, že je stále vše při starém a americké ministerstvo zahraničí popřelo, že by FMF znamenaly jakékoli uznání Tchaj-wanu, píše CNN.
„V souladu se zákonem o vztazích s Tchaj-wanem a naší dlouhodobou politikou jedné Číny, která se nezměnila, dávají Spojené státy Tchaj-wanu k dispozici obranné předměty a služby nezbytné k tomu, aby si mohl udržet dostatečnou schopnost sebeobrany,“ uvedl mluvčí ministerstva v prohlášení. „Spojené státy mají trvalý zájem na míru a stabilitě v Tchajwanské úžině, což je zásadní pro regionální a globální bezpečnost a prosperitu,“ pokračoval mluvčí ministerstva.
Čínská komunistická strana na Tchaj-wanu nikdy nevládla
- V Číně a na Tchaj-wanu fungují od konce občanské války v roce 1949 dvě samostatné vlády. Peking však ostrov považuje za svou vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě se snaží omezit jeho mezinárodní aktivity. Soupeří spolu o vliv v tichomořské oblasti.
- Napětí v posledních letech opakovaně eskaluje a Peking nevyloučil možnost použití síly k získání ostrova.
- Ačkoli je Tchaj-wan oficiálně uznán jen hrstkou národů, jeho demokraticky zvolená vláda udržuje silné obchodní a neformální vztahy s mnoha světovými mocnostmi. Diplomatické styky mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem neprobíhají po oficiální linii. Americký zákon Taiwan Relations Act však zajišťuje ostrovu ochranu a poskytuje prostředky k jeho obraně.
Je přitom ale zřejmé, že se současná administrativa staví na stranu ostrova. To může dokazovat i naléhavost, s jakou Washington tlačí na Tchaj-wan, aby se znovu vyzbrojil.
„USA zdůrazňují, že je zoufale nutné zlepšit naše vojenské kapacity. Vysílají tak Pekingu jasný strategický signál, že stojíme při sobě,“ říká Wang Ting-jü, zákonodárce vládnoucí strany s úzkými vazbami na tchajwanskou prezidentku Tchaj Ing-wen a na šéfy amerického Kongresu.
Podle Wanga je zmiňovaných 80 milionů jen kapka v moři. Pro BBC podotkl, že Biden využil diskreční pravomoci a schválil prodej vojenských služeb a vybavení v hodnotě 500 milionů dolarů Tchaj-wanu. Dále má USA vyslat na ostrov dva prapory pozemních vojsk na výcvik, píše Reuters. Jedná se tak o prolomení dalšího precedentu. Bude to totiž poprvé od 70. let 20. století.
Dohody týkající se vojenského vybavení mohou trvat až 10 let, říká Lai I-Ching, prezident nadace Prospect Foundation, think tanku se sídlem v Tchaj-peji. „Ale v případě FMF posílají USA zbraně přímo ze svých zásob a jsou to americké peníze – takže nemusíme procházet celým schvalovacím procesem.“
To je důležité vzhledem k tomu, že rozdělený Kongres pozastavil pomoc Ukrajině. Tchaj-wan má ale podle všeho mnohem větší podporu obou stran. Plánované dodávky však bezpochyby ovlivní válka v Gaze a další vývoj ruské invaze na Ukrajině. Biden si přitom přeje pomoci všem třem spojencům.
Nalomený Kongres
Peněz pro Tchaj-wan bude ale potřeba hodně. Podle hodnocení dlouholetých pozorovatelů je ostrov na případný čínský útok žalostně málo připraven. Seznam zásadních problémů je pořádně dlouhý.
Tchajwanská armáda má stovky stárnoucích bojových tanků, ale příliš málo moderních lehkých raketových systémů. Velitelská struktura, taktika a doktrína armády nebyly aktualizovány již půl století. Mnohé jednotky v první linii mají pouze 60 % mužstva, které by měly mít. Tchajwanské kontrarozvědné operace v Číně údajně neexistují a systém odvodů do armády je pro změnu nefunkční.
Situaci nepomohlo ani to, že v roce 2013 se zkrátila vojenská služba z jednoho roku na pouhé čtyři měsíce. Od začátku příštího roku by měli branci tréninkem strávit zase 12 měsíců. Samotný výcvik prý ale není příliš kvalitní a tamní muži mu přezdívají „letní tábor“.
„Nebylo žádné pravidelné školení,“ říká jeden z čerstvých absolventů. „Asi jednou za dva týdny jsme chodili na střelnici a používali jsme staré zbraně ze 70. let. Stříleli jsme na terče, ale nikdo nás to nenaučil, takže se všichni pořád míjeli. Cvičení jsme měli nulové. Na konci je kondiční test, ale my jsme se na něj nijak nepřipravovali.“
Nedávné události uvnitř čínské komunistické strany:
Vojenské i politické elity si přitom po desetiletí myslely, že je invaze na ostrov pro Čínu příliš náročná. Investice spíš směřovaly do námořnictva a letectva. I tím ale Čína nyní dominuje. Válečné cvičení, které loni provedl jeden think tank, ukázalo, že v případě konfliktu s Čínou by tchajwanské námořnictvo a letectvo bylo zničeno během prvních 96 hodin války.
Pekingu se také vyplatil jeho lobbing, díky kterému se v roce 2001 Čína dostala do Světové obchodní organizace. Washington se tehdy domníval, že obchod a investice zajistí v Tchajwanské úžině mír. Vzestup Si Ťin-pchinga a jeho nacionalismu a ruská invaze na Ukrajinu však tyto uklidňující předpoklady rozmetaly.
Mlčet a po zuby ozbrojit
Ve Washingtonu nyní probíhá ostrá debata o tom, jak daleko by USA měly zajít v podpoře Tchaj-wanu. Mnozí dlouholetí pozorovatelé Číny tvrdí, že jakýkoli veřejný závazek ze strany USA by Peking spíše provokoval, než aby ho odradil. Washington však také ví, že Tchaj-wan nemůže doufat, že se ubrání sám.
„Musíme o celé otázce strategické nejednoznačnosti mlčet a zároveň Tchaj-wan po zuby ozbrojit,“ řekl jeden odborník pro BBC jehož jméno nebylo zveřejněno.
William Chung, výzkumný pracovník Institutu pro národní obranu a bezpečnostní výzkum v Tchaj-peji, tvrdí, že Tchaj-wan stále nemůže doufat, že by sám dokázal Čínu odstrašit. To je pak další poučení z války na Ukrajině.
„Mezinárodní společnost musí rozhodnout, zda má Tchaj-wan význam,“ říká. „Pokud si G7 nebo NATO myslí, že Tchaj-wan je důležitý pro jejich vlastní zájmy, pak musíme situaci na Tchaj-wanu internacionalizovat, protože to je to, co přiměje Čínu, aby se zamyslela nad náklady invaze.“
„Přípravy“ na válku o Tchaj-wan
Válka na Ukrajině nepřišla zčistajasna. Stejně tak by neměla překvapit další agrese, jež je na spadnutí. Tentokrát v Asii. Už víme, že Tchaj-wan proti Číně nebude sám. Z Ukrajiny je tak vzácný zdroj zkušeností i pro USA.
Chung říká, že Čína svým chováním Tchaj-wanu nevědomky pomáhá právě v tomto.
„Čína ukazuje, že je expanzivní v Jihočínském a Východočínském moři,“ říká .„A výsledek můžeme vidět v Japonsku, kde se nyní zdvojnásobuje vojenský rozpočet.“
Výsledkem je podle něj přetváření aliancí v regionu - ať už jde o historický summit mezi USA, Japonskem a Jižní Koreou, rostoucí význam vojenských aliancí, jako je Quad (Japonsko, USA, Austrálie a Indie) a Aukus (Velká Británie, USA a Austrálie), které se předhánějí ve stavbě ponorek nové generace s jaderným pohonem.
„Čína se snaží změnit status quo v celém regionu,“ říká. „To znamená, že bezpečnost Tchaj-wanu je spojena s Jihočínským a Východočínským mořem. Znamená to, že již nejsme izolováni.“
