Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Spojené státy až dosud financovaly velkou část lidskoprávních programů a tvrdily, že chtějí, aby se svět demokratizoval a aby státy, s nimiž obchodují, byly demokratické,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Nadiia Ivanova, ředitelka Centra pro lidská práva a demokracii v organizaci Člověk v tísni.
„To už dnes ale neplatí,“ dodává s odkazem na Donalda Trumpa.
Administrativa staronového prezidenta zrušila drtivou většinu programů Agentury pro rozvojovou pomoc (USAID), která poskytovala služby v hodnotě miliard dolarů, na něž po celém světě spoléhaly desítky milionů lidí.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví i o konkrétních případech, kde už je výpadek financování lidskoprávní agendy znát, nebo o tom, které lidskoprávní a humanitární organizace v Česku pocítí Trumpovo zastavení USAID.
Zastavení programů USAID oznámila Trumpova administrativa v lednu, později ale federální soud rozhodl, že vyplácení už schválené pomoci musí být obnoveno. Jak moc se tedy zákaz promítl do humanitární i lidskoprávní pomoci ve světě?
Řídím lidskoprávní oddělení, takže znám spíše lidskoprávní stránku. Vím ale od kolegů z humanitární sekce, že všechny projekty stejně nebyly obnoveny. Zásah bude tedy poměrně velký. Humanitární pomoc, která byla obnovena, je omezená. Mluvíme jen o základních potřebách a vůbec nevíme, co se bude dít například ve zdravotnictví.
Co se týče lidskoprávní stránky, je to ještě horší, protože nemluvíme jen o programu USAID, ale i o projektech ministerstva zahraničí, zablokovány byly i platby National Endowment for Democracy. Ty pak byly odblokovány, takže se obnovilo alespoň tohle, ale veškeré lidskoprávní projekty USAID byly plošně zrušeny.
Nezůstal ani jeden. Většinu z nich nejspíš zrušilo i ministerstvo zahraničí. USA přitom byly velice významným dárcem – mluvíme o 45 procentech pomoci v lidskoprávním a demokratizačním sektoru. Nahradit to prostě nejde a žádné obnovení se nepředpokládá.
Co je USAID
.
Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) je agentura americké vlády, která se zaměřuje na poskytování zahraniční pomoci. Funguje od roku 1961 a jejím hlavním cílem je podpora ekonomického rozvoje, zlepšení zdravotní péče, vzdělávání a lidských práv po celém světě.
Často financuje projekty zaměřené na boj s chudobou, zdravotní krize (například nemoci jako malárie nebo HIV/AIDS) či humanitární pomoc při katastrofách. Spolupracuje nejen s místními vládami, ale i s nevládními organizacemi a firmami. USAID je součástí americké zahraniční politiky a soustředí se hlavně na oblasti, které jsou pro USA strategicky důležité.
Z českého pohledu je významné snížení pomoci státům na východ od nás, jako jsou Bělorusko, Moldavsko či Gruzie. Podařilo se aspoň část darů nahradit z jiných zdrojů?
Vůbec. To v krátkém i střednědobém horizontu ani nepřipadá v úvahu. Lidskoprávní sektor je strašně malou částí celé zahraniční pomoci, podílí se na ní jen několika procenty. Je to také sektor, který není tak viditelný, takže je tam mnohem méně dárců a mnohem menší diverzita zdrojů.
EU se snaží v prioritních zemích, jako je Ukrajina nebo Moldavsko, vymyslet nějaké programy, ale to bude ještě chvíli trvat. Navíc Evropská unie, která teď bude muset vynakládat mnohem větší zdroje na obranu a na zbrojení, volné peníze také příliš nemá.
Pro Spojené státy byl program USAID i takovým, řekněme, nástrojem k šíření soft power. Snaží se je v tomto ohledu někdo nahradit?
V lidskoprávní sféře mluvíme o projektech, které jsou dost citlivé, nejsou moc medializovatelné, protože jde o životy a svobodu lidí. Většinu těch případů nemůžeme zveřejňovat.
Debata o tom, jak by sektor mohl vypadat po odchodu USA, probíhá na různých úrovních a třeba Norsko řeklo, že bude na lidskoprávní projekty dávat víc. Dánsko oznámilo, že bude dávat stejně a nebude peníze snižovat, ale zbytek zemí, které lidská práva tradičně podporovaly, spíše půjde dolů.
Je tu samozřejmě i otázka soukromých nadací, ale tady platí stejné pravidlo, tedy že většina soukromých nadací chce podporovat něco, co je vidět a co má nějaký hmatatelný výsledek. Lidskoprávních nadací je přitom jen pět nebo šest v celém světě. A samozřejmě mají docela omezené zdroje.
Co se týče soft power, máme to štěstí, že třeba Čína nebo Rusko se nebudou moc zajímat o to, aby nějak nahradily pomoc USA, což se evidentně bude dít v rozvojové a humanitární pomoci. V lidskoprávním sektoru tyto země nemají zájem prosazovat svoji soft power.
Máte nějaký konkrétní příklad na východ od nás, kde už je teď zastavení USAID hodně znát?
Pokud mluvíme o postsovětském prostoru, nejvíc to dopadlo na nezávislá média, která v některých případech byla až na 100 procent financována ze zdrojů americké vlády. A nemusí to být USAID nebo ministerstvo zahraničí, mohla to být i ambasáda na místě, která médiím také rozdávala spoustu grantů.
Vidíme to na příkladu Gruzie, kde teď probíhají strašně důležité protesty proti zkorumpované vládě, která podle všeho ne úplně fér vyhrála volby. Už teď vidíme, že reportování o protestech v Gruzii šlo dolů částečně kvůli tomu, že místní média musela zavírat nebo propouštět a nemají nástroje nebo zdroje na to, jak pokračovat ve své práci.
Protesty proti škrtům ve Spojených státech:
To samé vidíme na Ukrajině, i když tam je situace trochu lepší, protože je tam větší diverzifikace zdrojů pro nezávislá média. Mnoho médií na Ukrajině také otevřelo sbírky nebo kampaně na svoji podporu. I to je ale složité vzhledem k tomu, že všichni stejně dávají peníze hlavně na armádu.
Střední Asie je pak regionem, o který se nikdo moc nezajímá, takže americké peníze tam tvořily opravdu velké procento peněz i pro lidskoprávní organizace a pro právníky, kteří hájili lidi u soudů.
My pracujeme i v Latinské Americe, kde bylo americké financování nebo podpora lidskoprávních organizací vždycky největší, protože je to jejich geopolitický zájem. Nyní bylo ve Střední Americe ukončeno 92 z 95 projektů, které poskytovaly pomoc místním aktivistům. Jde o složitý region mimo jiné i kvůli migraci a tohle rozhodnutí vše jenom zhorší.
Jak dopadl krok Trumpovy administrativy na lidskoprávní pomoc v Česku?
Většina českých lidskoprávních organizací, které pracují v zahraničí, přišla o některé projekty, ale nebylo to tak zásadní. Nicméně pro organizace, které tady pomáhají ukrajinským uprchlíkům, nebo organizace zabývající se migrací to byla velká rána. Nejsou to úplně velké částky a v některých případech se to těm organizacím podařilo nahradit nějakou sbírkou, ale pořád platí, že USA byly významným donorem, jenž dává na zahraniční pomoc asi 40 miliard dolarů.
Spousta populistických vůdců teď dostala bianco šek a solidarita, na níž bylo postaveno mezinárodní společenství posledních 80 let, už není tak důležitá. Navíc nejde jen o finanční složku – americká vláda vždy tvrdila, že lidská práva jsou jejich prioritou a že chce, aby se svět demokratizoval a aby státy, se kterými obchoduje, byly demokratickými. Teď už tomu tak není. No a když tohle dělá Amerika, má to samozřejmě dopad na celý svět.
