Článek
Američtí představitelé jednají o dohodě, která má Turkmenistánu pomoci omezit rozsáhlé emise metanu. To by mohlo znamenat významný průlom v celosvětovém boji proti změně klimatu, informuje agentura Bloomberg. Úniky metanu v Turkmenistánu jsou přitom tak obrovské, že přesahují roční emise například celé Velké Británie, ukazují satelitní údaje, které pro list Guardian začátkem května zpracovala společnost Kayrros.
Podle vysokých představitelů amerického ministerstva zahraničí a lidí obeznámených s jednáním, by dohoda mohla znamenat, že USA poskytnou středoasijské zemi finanční podporu a odborné znalosti, jak ucpat netěsnosti, kvůli kterým z chátrající infrastruktury plyn uniká. Podle anonymních zdrojů agentury by se dohody mohlo dosáhnout již během několika měsíců. Údajně by tak mohla být oznámena před listopadovým summitem OSN o klimatu COP28. Samotné práce na ucpávání by mohly začít do konce roku.
Podle ministerstva zahraničí v současné době unikne přibližně sedm procent turkmenského plynu. Fosilní palivo někdy uniká náhodně, často se ale záměrně vypouští do ovzduší nebo spaluje. To je běžná praxe i v mnoha dalších zemích. Záměrné plýtvání plynem se využívá, pokud není k dispozici dostatečná infrastruktura pro dopravu plynu na trh. Vyjednavači tak doufají, že se jim podaří uzavřít dohodu, podle které by se co nejvíce přebytečného plynu zachytilo.
I spalování je lepší
Metan je hlavní složka zemního plynu a při vypuštění do atmosféry zachycuje až 80krát více tepla než oxid uhličitý. Proto se v mnoha zemích dostal na vrchol klimatické agendy. Spojené státy a Evropská unie učinily z metanu hlavní téma už před konferencí COP26 v roce 2021. Na ní se společně s dalšími 150 zeměmi zavázaly ke snížení celosvětových emisí o 30 % do konce desetiletí. Téměř dva roky po představení toho slibu se pozornost konečně přesunula z přemlouvání dalších zemí k reálným krokům.
„Zavazovat se k dalším číslům už nebude mít žádný ohlas,“ řekl Jonathan Banks, globální ředitel pro prevenci znečištění metanem z organizace Clean Air Task Force, jedné z předních klimatických skupin, která se zasazuje o omezování emisí methanu. „Budou se muset objevit skutečná čísla v dolarech a skutečné projekty. To je věc, která ukáže, že děláme pokroky.“
Zachycení většího množství turkmenského plynu by při jeho konečném spalování pro energetické účely stále produkovalo emise CO2. Celkový dopad na globální oteplování by však byl mnohem nižší. Pokud by se veškerý plyn, který uniká nebo je vypouštěn turkmenským energetickým sektorem, zachránil a místo toho spálil, mělo by to podle výpočtů agentury Bloomberg Green zhruba stejný účinek jako likvidace asi 92 milionů tun CO2 ročně.
Podle prezidenta společnosti Kayrros Antoineho Rostanda jsou emise Turkmenistánu zodpovědné „za téměř polovinu krátkodobého oteplování“ klimatu. „Víme, kde jsou tito super producenti a kdo to dělá,“ dodal. „Potřebujeme jen, aby tvůrci politik a investoři dělali svou práci, což je potírání emisí metanu,“ řekl pro list Guardian.
Turkmenistán je logickým, i když geopoliticky náročným cílem. Tato země se nachází na čtvrtém místě na světě podle zásob zemního plynu a na jednotku těžby ropy a plynu vypouští více metanu než kterákoli jiná významná země produkující ropu nebo plyn. Podle analýzy satelitních dat společnosti Kayrros SAS většina z 500 nejintenzivnějších globálních úniků metanu od roku 2019, které byly vysledovány v odvětví ropy a zemního plynu, připadá na Turkmenistán. Představitelé amerického ministerstva zahraničí odhadli, že náprava turkmenských úniků by pomohla dosáhnout alespoň tříprocentního snížení emisí potřebných ke splnění globálního závazku.
O masivních únicích se mezi USA a Turkmenistán mluvilo už koncem dubna. Server IntelliNews připomíná, že americký ministr zahraničí Antony Blinken při každoročním setkání s turkmenským ministrem zahraničí Rašídem Meredovem ve Washingtonu nadnesl otázku obrovského úniku metanu z Turkmenistánu.
Olej do ohně
Režim vedený diktátorem Gurbangulym Berdymuchamedovem a jeho synem je však k zahraničním nabídkám pomoci dlouhodobě nedůvěřivý. Země má jen málo diplomatických vazeb s okolním světem a historicky spadala pod sovětský vliv. Pokud se USA a Turkmenistán dohodnou na řešení problému emisí metanu, mohlo by to vyvolat nelibost Moskvy, která se obává rostoucího vlivu USA na svém středoasijském dvorku.
Zároveň velký vliv na Turkmenistán má i Čína. Peking je jedním z jeho nejdůležitějších patronů, protože Čína je největším odběratelem turkmenského plynu. Pokud by se tak podařilo dosáhnout dohody, jednalo by se také o významný úspěch i pro administrativu současného amerického prezidenta Joea Bidena.
Pokud se obě země dohodnou, Turkmenistán by mohl ušetřit až 5,8 miliardy metrů krychlových plynu, což by v době, kdy ruská invaze na Ukrajinu způsobila jeho vážný nedostatek, znamenalo zvýšení celosvětových dodávek. Americké firmy Halliburton Co. a SLB, dříve Schlumberger, by pravděpodobně profitovaly z pomoci při vyhledávání úniků a výměně zařízení. USA konzultovaly toto úsilí s řadou průmyslových podniků a dalších zainteresovaných stran, uvedli představitelé ministerstva zahraničí.
V mnoha případech může být řešení úniků relativně jednoduché a levné. Vědci loni odhadli, že oprava pouhých 29 zařízení v západní části Kaspické pánve v zemi by mohla zastavit velkou část úniků. Opravy by zahrnovaly zapálení vyhaslých plamenů, výměnu starých zařízení a zlepšení provozu ropných vrtů. Satelitní data by mohla pomoci při formování práce tím, že by ukázala pokrok země v omezování emisí a určila prioritní cíle, uvedli představitelé ministerstva zahraničí.
Balíček pro Turkmenistán by se také mohl stát vzorem pro dohody s dalšími zeměmi jako jsou Jihoafrická republika, Indonésie a Vietnam a pomoci je odklonit se od uhelné energetiky. Finanční injekce do energetické infrastruktury by mohla přimět i další země, například Alžírsko, aby následovaly příklad Turkmenistánu, řekl Banks.
„Trochu to přilévá olej do ohně, aby se země v této oblasti pohnuly,“ řekl Banks. „Alžírsko to musí vidět a říct si: ‚Dobře, Turkmenistán dostal spoustu peněz a veškerou technickou pomoc a podporu, měli bychom to udělat také.‘“
