Nápor na hranicích s Mexikem nekončí. Biden přitvrzuje migrační politiku

Situace na hranicích Spojených států a Mexika dosáhla bodu, kdy lidé bez ostychu mluví o migrační krizi. Tisíce lidí zde žijí v provizorních přístřešcích, bez přístupu k toaletě či sprše a bez jistoty, že se během dne dočkají nějakého jídla. Mnoho z nich navíc potřebuje léky, které často nejsou dostupné, a pokud náhodou jsou, lidé na útěku si je nemohou dovolit.

K hranicím se začátkem února vydal i Esteban Montaño Vásquez, který působí na pozici vedoucího terénní komunikace Lékařů bez hranic (MSF) pro Mexiko a Střední Ameriku. Ve městě Matamoros navštívil nový provizorní tábor, kde v „žalostných podmínkách“ žije asi 2500 migrantů.

Ve své zprávě Vásquez vzpomíná na zápach kouře, který se držel ve vzduchu, i na odpad nahromaděný v táboře. Ihned po příjezdu se navíc dozvěděl o dění předešlé noci, kdy se poblíž tábora – nikoliv poprvé – střílelo. Aktéry střelby neznal, v oblasti však působí zločinecké gangy a mladí muži v táboře se bojí, že by k nim mohli být násilně naverbováni.

„V neděli nám lidé z kostela přišli dát sendviče se šunkou a sýrem a pití,“ informovala Vásqueze jedna z obyvatelek tábora. Za čtyři týdny, co v táboře byla, jim nikdo nedodal pitnou vodu a dary v podobě potravin dostávají jen zřídka. „Všechno si musíme obstarat sami a mnoho lidí tady nemá ani korunu.“

Ošklivá realita u hranic, ke kterým se lidé kvůli migrační politice Spojených států někdy opakovaně vrací, je ale jen zlomkem toho, čím si migranti prochází. Samotná cesta na sever Mexika je totiž velmi nebezpečná.

„Momentálně vídáme mnoho lidí, kteří cestují až z Jižní Ameriky, což je dlouhá cesta, během které prochází deštným pralesem Darién, ležícím mezi Kolumbií a Panamou. Cesta skrze něj je velmi riskantní a často zde dochází ke krádežím nebo sexuálním napadením,“ uvedla pro Seznam Zprávy Silvia Dallatomasinová z mexických MSF, kde působí jako zástupkyně generálního ředitele.

Během cesty podle ní však lidé nečelí jen kriminalitě, ale například i diskriminaci ze strany úřadů nebo problémům s komunikací kvůli jazyku či kulturnímu povědomí. „V mnoha zemích dnes roste xenofobie a migranti v nich nejsou vítáni. Tímhle vším si pak procházejí klidně i nezletilí, kteří cestují úplně sami,“ dodala Dallatomasinová.

Lékaři bez hranic působí v Mexiku na několika místech. Fungují jednak na hranicích se Spojenými státy ve městech jako Ciudad Juárez, Piedras Negras, Reynosa a Matamoros, ale i v mexickém vnitrozemí. Lidem na útěku v nich poskytují lékařskou pomoc, včetně sezení ohledně duševního zdraví, a dodávají jim i vodu, sanitaci a potřebné informace.

Hlavní přechody hranic mezi Mexikem a USA, kde pomáhají Lékaři bez hranic:

„Myslím, že přístup k nim je důležitý, aby lidé věděli, co se děje, co mohou dělat a kam mohou jít,“ vysvětlila zástupkyně generálního ředitele MSF pro Mexiko. „Někdy totiž lidé nevědí ani to, kde zrovna jsou. Přijedou sice autobusem nebo přijdou po svých, netuší ale, kam až se dostali.“

Sama Dallatomasinová pak zmiňuje i velké množství deportovaných občanů, kteří byli vráceni do Mexika a nevědí, co by měli dělat dál. Překročit hranice USA totiž zdaleka není taková výhra, jak by se mohlo zdát, a i když se ilegálním přistěhovalcům někdy podaří dostat do země a vybudovat si zde život, tvrdé reality a rizik svého původu se nezbaví.

„Neustále jim hrozí vyhoštění a jsou zaznamenány tragické případy lidí, kteří v Americe žili už 20 let a které kvůli dopravnímu přestupku vyhostili, i když třeba měli manželku s americkým občanstvím,“ přiblížil pro Seznam Zprávy výhledy migrantů Kryštof Kozák z Institutu mezinárodních studií při FSV UK.

„Život v ilegalitě rozhodně není nic příjemného. Tito lidé mohou být zneužíváni svými zaměstnavateli a nemají důvěru v policii, což znamená, že se nemohou jen tak obracet na státní úřady,“ dodal amerikanista. „Nežijí ideální životy, jsou spíše lidmi třetí kategorie, kteří často dělají tu nejhorší dostupnou práci.“

Podle sociálních vědců, na které se Kozák odkazuje a kteří se problematikou zabývají, dnes ilegální populaci Spojených států tvoří přibližně 11 milionů lidí. Český odborník si ovšem nemyslí, že by šlo o největší problém USA. Jde totiž o velkou zemi, jejíž absorpční kapacita je stále ještě vysoká, a drtivá většina migrantů zde poctivě pracuje a odvádí daně.

O USA se ostatně mluví jako o zemi, kterou vybudovali právě migranti. Příkladem toho může být první žena ve funkci americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, která pocházela z Česka, nebo rusko-američtí oceláři a čínští migranti, kteří položili železniční tratě, jež spojily Ameriku ze západu na východ.

„Vydali se sem, protože viděli náš národ jako maják naděje, příležitostí a svobody,“ napsal ve svém skoro pět let starém komentáři pro USA Today David Skorton, americký lékař s ruskými kořeny, který dnes působí jako prezident a výkonný ředitel Asociace amerických lékařských fakult.

Je to právě vidina lepší budoucnosti, kterou si s sebou lidé na útěku nesou, zatímco za sebou nechávají problémy svých zemí. K novému začátku a lepšímu životu ale nevede jednoduchá cesta a problémů má kvůli eskalaci krize dost i Bílý dům či americký Kongres, za jejichž zdmi je migrační krize jedním z vášnivě probíraných témat.

„Vše se zkomplikovalo pandemií covidu-19, kdy bylo vyhlášeno výjimečné pravidlo, podle kterého může člověk zachycený při ilegálním přechodu být ze zdravotních důvodů ihned vyhoštěn,“ vysvětlil okolnosti nynější situace amerikanista Kozák, podle něhož nejde vyloženě o chybu prezidenta Joea Bidena.

„Dále je to určitě i tím, že migranti už dnes nepřicházejí hlavně z Mexika, ale zejména ze Salvadoru, Hondurasu a Nikaraguy, kde je situace opravdu velmi špatná. Spoustu oblastí mají pod kontrolou drogové kartely a lidé jsou na tom špatně bezpečnostně i ekonomicky,“ dodal dále odborník.

Kořeny uplatňované politiky, které se říká Hlava 42 a která umožňuje také vyhoštění žadatelů o azyl, sahají až do roku 1944. Nově však vešla v platnost za prezidenta Donalda Trumpa, a i když by mnozí čekali něco jiného, po převzetí moci v ní pokračovala i Bidenova administrativa. Ta jejím prostřednictvím vyhostila už více než dva miliony lidí.

Prezident Biden totiž nastoupil do úřadu s příslibem, že obnoví humánní přístup k hraniční krizi poté, co jeho předchůdce přišel s řadou tvrdých opatření, včetně oddělování dětí od jejich rodičů. Trumpovu politiku mnozí označovali za rasistickou či xenofobní a Biden pro ně představoval lídra, který dá lidem hledajícím bezpečí spravedlivou šanci získat azyl.

Podle svých slov se Biden v tomto duchu jednat snaží a od nejtvrdších praktik svého předchůdce opravdu upustil. Kroky, kterými se jeho administrativa vydává, ale rozdělují i jeho kolegy demokraty.

Začátkem roku například Biden oznámil, že jeho země v rámci programu humanitárních víz přijme každý měsíc až 30 tisíc migrantů z Kuby, Haiti a Nikaraguy. Hranici však musí překročit legálně a musí mít v zemi sponzory, kteří se za ně finančně zaručí. Prezident se tehdy nechal slyšet, že věří, že pravidlo „podstatně sníží“ počet lidí, kteří se pokoušejí nelegálně překročit americko-mexickou hranici.

S tímto krokem však přišlo také oznámení, že se Hlava 42 rozšíří a země díky ní začne vyhošťovat také migranty právě z těchto zemí, kteří do USA vstoupí nelegálně. Změnu po jednáních umožnilo rozhodnutí mexických úřadů, jež dříve přijímaly „nazpět“ pouze vyhoštěné Mexičany, některé Středoameričany a Venezuelany.

Někteří nové pravidlo označovali za diskriminační či podobné ruletě a varovali, že momentální krizi jen prodlouží. Hlava 42 ostatně nezabrání lidem na útěku, aby se do USA snažili dostat, a pravidlo nezabrání vyhoštěným migrantům, aby u hranic nezůstali a nepokoušeli se o přechod opakovaně.

V kontrastu s rekordními 251 487 zásahy na hranicích, které americký Úřad celní a hraniční ochrany (CBP) zaznamenal v prosinci, je navíc 30 tisíc lidí poměrně malé množství. Přesto ale administrativa koncem ledna hlásila, že od zahájení programu se celkový počet nelegálních přechodů opravdu snížil, a to o 97 %.

Jak upozorňuje amerikanista Kozák, Joe Biden i demokraté se však obecně snaží o to, aby se příčiny migrace řešily hlavně v zemích, odkud lidé prchají. Spojené státy se tak s nimi snaží spolupracovat, politická situace v těchto zemích je ale složitá a poměrně těžko v nich hledají partnery.

„Proběhly iniciativy, aby se například v Hondurasu nebo Salvadoru situace změnila. Američané to sledují a chtějí tam vytvořit až 100 tisíc nových pracovních míst, což je ale dlouhodobé opatření, které hned tak nezabere,“ podotkl amerikanista.

Mezi demokraty ale program, který do USA pustí minimálně 360 tisíc migrantů ročně, vyvolal vlnu nespokojenosti. Skupina 77 Bidenových kolegů totiž prezidentovi zaslala dopis, v němž plán kritizuje a označuje ho za zklamání. Mezi podepsanými je například newyorská poslankyně Alexandria Ocasio-Cortezová nebo senátor za New Jersey Cory Booker.

Vláda by se podle nich měla držet svého závazku o ochraně práv žadatelů o azyl, jelikož „azyl je mezinárodním právem, které by nemělo být omezováno“. Někteří odborníci, kteří vyjádřili obavy, že zvýšený počet migrantů může být poslán do nebezpečných nebo nelidských podmínek, pak jejich slova jen podtrhují.

„U demokratů je to složitější,“ popsal obecný demokratický přístup Kozák. „Migrační situaci se snaží vidět z širšího pohledu a migranty, kteří jsou lidmi z velmi těžkých podmínek, se snaží dostat za lepším životem, což je vlastně základ amerického snu. Kladou tedy větší důraz na humánní stránku věci.“

„Nicméně prakticky, pokud se situace ilegálních přechodů vymyká kontrole a jde o stovky tisíc lidí ročně, rétorika demokratů se občas dostává do konfliktu s poměrně náročnou realitou na americko-mexické hranici,“ dodal amerikanista.

Nespokojenost se pak ozvala i z druhého tábora a koalice 20 států vedených republikány na konci ledna podala žalobu, která má za úkol program zastavit. Nová pravidla podle nich totiž porušují přísná kritéria stanovená federálním imigračním zákonem, jelikož umožňují vstup do USA osobám, které by jinak neměly na vstup nárok.

Do koalice se zapojil například stát Florida, Ohio, Missouri a Louisiana. Jejich jednání ale pro mnohé není překvapivé už jen kvůli tomu, že mnozí z nich by raději aplikovali právě Trumpův tvrdý přístup. Podle Kozáka navíc migraci „vidí primárně jako zločin a s migranty by nejraději nakládali jako se zločinci, kteří porušují zákon“.

Kontroverzní nařízení Hlava 42 již bylo napadeno u soudu a zabýval se jím i americký Nejvyšší soud. Ten ale v průběhu února informoval o tom, že případ vyřadil ze svého kalendáře.

Soud tento krok nevysvětlil, americká vláda ale mezitím stihla oznámit, že 11. května vyprší „federální prohlášení o stavu nouze kvůli covidu-19“, které slouží jako právní podklad přísných pravidel. Právě blížící se konec platnosti by totiž podle Bidenovy administrativy případ stejně zrušil.

Na moment, kdy Hlava 42 přestane platit, se již kabinet nynějšího amerického prezidenta připravuje. Ve druhé polovině února proto představil svůj zatím nejtvrdší plán, který by měl nynější zákon vystřídat a který v případě schválení ztíží migrantům možnost žádat o azyl. V platnosti by pak pravidlo zůstalo následující dva roky.

Nové nastavení totiž umožní rychlou deportaci všech, kteří na cestě do Spojených států nepožádali o ochranu v jiné zemi, nebo těch, kteří neoznámili pohraničním orgánům prostřednictvím mobilní aplikace, že hodlají o azyl požádat. Pravidlo tak jednoduše předpokládá, že migranti, kteří do země vstoupili nezákonně, nemají nárok na azyl.

V běžných podmínkách mohli lidé zachyceni pohraniční stráží zažádat o politický azyl, což americké úřady nejdříve musely vyhodnotit. Tato procedura je ale zdlouhavá a žadatelé se při ní mohou odvolávat. Po čas soudního jednání je tak soud často propustil, a zatímco se rozhodovalo o jejich statusu, oni se dostali do USA s možností zisku pracovního povolení.

„Navrhované pravidlo pošle žadatele o azyl zpět do nebezpečí, rozdělí rodiny a bude stát životy, jak obhájci lidských práv prohlašují již týdny,“ cituje list The New York Times Jane Bentrottovou, poradkyni z neziskové organizace Justice Action Center, která se zabývá právy přistěhovalců a podle které je nařízení „v přímém rozporu s předvolebními sliby Bidena“.

Rozhořčeni jsou navíc i demokraté, jelikož Biden ignoroval jejich stížnosti. Zdá se ovšem, že se najdou i tací, kteří se přiklání spíše k republikánskému smýšlení. Mezi ty patří třeba arizonská guvernérka Katie Hobbsová, která se po listopadových midterms rozhodla pokračovat v programu svého předchůdce z Republikánské strany.

Program spočívá v rozvozu migrantů z pohraničních komunit dál do země a republikáni ho využívají primárně k tomu, aby podpořili svůj narativ o „škodlivosti“ uprchlíků. Hobbsová ovšem tvrdí, že k celé záležitosti hodlá přistoupit jinak a migranty plánuje posílat do měst, kam skutečně potřebují, aby se spojili se svými sponzory.

„Máme zájem soustředit se na humanitární aspekty této záležitosti a pouhé naložení lidí do autobusu v duchu politického triku a jejich poslání na Martha’s Vineyard (ostrov u východního pobřeží USA, pozn. red.) nebo kamkoli jinam nepřináší žádnou pomoc ani řešení skutečného problému,“ cituje Hobbsovou agentura AP.

Zajímavou postavou je i texaský poslanec Henry Cuellar, který zastupuje jeden z okrsků sousedících s Mexikem a který se prý Bidena snažil přesvědčit k agresivnějšímu přístupu již před jeho nástupem do funkce. Nový návrh proto nyní podporuje a domnívá se, že Bidenovi politicky pomůže u umírněných republikánů a nezávislých voličů, což se mu může hodit v případě další kandidatury na prezidenta.

Opětovnou kandidaturu Biden zatím neoznámil, vzhledem k tomu, že se v řadách Demokratické strany momentálně neprofiluje žádný jiný silný kandidát, je takový krok téměř nevyhnutelný. Jeho popularita se mezi Američany ovšem dlouhodobě drží pod hranicí 50 %.