Článek
Jsou to svědectví, která se čtou jen velmi těžce, jakoby nepatřila do našeho úhledného světa.
Uříznutá ženská prsa, znásilňování umírajících či průstřely pohlavních orgánů ale jsou součástí krvavé mozaiky násilí, které před třemi měsíci rozpoutala teroristická organizace Hamás v příhraničních izraelských kibucech.
O černém šabatu 7. října se nebojovalo jen „konvenčními“ zbraněmi, o žádných pravidlech války nemůže být řeč. S odstupem je stále jasnější, že radikálové z Hamásu používali sexuální násilí systematicky, nikoli náhodně k prostému teroru a ponižování izraelských civilistů, kteří se už neměli jak bránit. A to zejména mladých žen účastnících se tanečního festivalu Nova.
Sapiřino svědectví
Přesně před čtvrt rokem se tisíce převážně mladých lidí sjelo na party uprostřed Negevské pouště. Jejich cílem bylo si zatančit, poslouchat techno a zřejmě vše, co k tomu patří všude jinde ve svobodném světě. Skončilo to ale noční můrou, která pro přeživší trvá dodnes.
Jedna svědkyně masakru, identifikovaná z důvodu ochrany soukromí pouze prvním jménem Sapir, popsala izraelských úřadům i světovým médiím pět aktů vraždy provázených nelidským sexuálním násilím.
„Tu ženu jeden terorista znásilňoval a jiný jí při tom uřízl prsa, které pak házel svým kumpánům, hráli si s nimi, házeli a pak je pohodili na zem,“ popsala čtyřiadvacetiletá žena americkému listu The New York Times při osobním setkání v Izraeli.
Unesené izraelské děti
Příběh devítileté Emily, která se vrátila domů po několika týdnech v zajetí Hamásu:
Reportáž z kibucu Be’eri, kde teroristé zavraždili i děti:
Sama Sapir, postřelená do zad, se zachránila tím, že se schovala do keřů a přikryla se suchou trávou. Ze svého úkrytu pořídila i fotografickou dokumentaci. A viděla jinou, zraněnou ženu, kterou si teroristé mezi sebou předávali a při násilném pohlavním styku ji bodali nožem. Komando údajně také ženám uřezávalo hlavy.
Reportéři The New York Times při své rozsáhlé a pečlivé investigaci sexuálního násilí při útoku Hamásu viděli také záběry umučených ženských těl - například ženy, která měla do stehen a v rozkroku vbité hřebíky, nebo izraelských vojaček, které měly průstřely v oblasti rozkroku. Symbolem nelidského řádění se stala fotografie zavražděné Izraelky, kterou našli s popálenou hlavou, roztaženýma nohama a odkrytou vagínou. K sexuálnímu násilí podle izraelských úřadů docházelo i v rodinných domech v příhraničních kibucech, kde ženy, a to i v teenagerském věku, vojáci a záchranáři nacházeli oddělené od zbytku rodin, svázané, s potrhaným oblečením a modřinami v oblasti pohlaví.
Hledají se svědci
Izraelská policejní vyšetřovatelka Mirit Ben Mayor listu The New York Times řekla, že systematičnost útoků je součtem „nenávisti vůči Židům a nenávisti vůči ženám“ ze strany palestinských teroristů. Hamás ale v oficiální reakci sexuální násilí odmítl.
Izraelské úřady podle místních médií vyzývají svědky sexuálního násilí, aby se přihlásili a popsali, co viděli. Většina obětí je však mrtvých, další jsou stále drženi jako rukojmí v Gaze, kde mají v zajetí znovu čelit sexuálním útokům, nebo jim výpověď neumožňuje psychický stav a trauma z prožité hrůzy.
Izrael byl silou útoku Hamásu 7. října zaskočený, a proto první reakce na něj byly nebývale chaotické. Právě sbírání důkazů o sexuálním násilí, například vzorky spermatu, které je potřeba nabrat do 48 hodin po aktu, nebylo prioritou. Izraelské úřady v prvé řadě identifkovaly oběti, často ještě pod palbou. Při útoku Hamásu zahynulo více než 1200 lidí a dalších 230 bylo zajatých, stovku z nich Hamás propustil.
Hrůzné akty sexuálního násilí mimo jiné ukazují hloubku rozkolu mezi blízkovýchodními sousedy - demokracii provozujícím Izraelem, kde mají ženy a muži rovné postavení ve společnosti podobně jako v Evropě či USA, a teroristy ovládaným Pásmem Gazy, jejichž hlavním cílem je budování bojové infrastruktury pro útoky proti Izraeli a také udržování - mírně řečeno - konzervativního uspořádání společnosti.
Útok Hamásu rozpoutal další vlnu války v Gaze, kde podle úřadů ovládaných teroristickou organizací při odvetných izraelských úderech zemřelo už více než dvacet tisíc lidí a území se nachází ve stavu humanitární krize.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí tlaku ze světa kvůli mohutné vojenské odpovědi cílící na Gazu. A to i od svých klíčových spojenců, zejména USA. Washington urguje Netanjahua, aby údery izraelské armády, která je vybavená špičkovou technikou, byly mnohem více zaměřené na konkrétní cíle spojené s teroristy a co nejvíce braly ohled na palestinské civilisty.
