Uprchlíky vítá hvězda Instagramu, bankovní manažer i noční převaděč žen

Jen co mladá Ukrajinka Julija s tříletým synem překročila polskou hranici v Medyce, vrhají se jí vstříc všelijací pomocníci: jeden nabízí chlapci sladkosti, jiný jí chce vézt kufr. Žena s díky, ale rozhodně odmítá. I když má v nohách válku a sedmidenní cestu z obléhaného Charkova.

„Musíme být na pozoru před podvodníky. Ale umím si poradit, jsem chytrá žena,“ řekne pevným hlasem. Stejně pevným, jako když vypráví, že se před ruskými bombami doma schovávala v koupelně, protože ta má nejtlustší zdi.

Zranitelnost lidí, kteří přicházejí z válkou zmítané Ukrajiny, je zjevná. V naprosté většině jde o ženy s dětmi, nejedna svírá v náručí miminko. Mnozí z nich nemají kam jít a o jejich dalších krocích bude rozhodovat i náhoda a štěstí.

Polské bezpečnostní složky stále precizují organizaci na místě přechodu i v přestupních táborech, aby uprchlíky co nejvíce chránily – před podvodníky, kapsáři, nebo dokonce organizovaným zločinem.

Hraniční přechod v Medyce ale zůstává nepřehledný a kromě zástupců zavedených humanitárních organizací je plný svérázných postav, které chtějí pomáhat, ale i „být u toho“. Potkáte tu muže z Jižní Afriky, který tvrdí, že v noci na vlastní pěst doprovází a chrání ženy na hranici, gruzínskou hvězdu Instagramu i verbíře Svědků Jehovových.

Přechod pro pěší v Medyce dnes, tři týdny od začátku ruské agrese, má už relativně dobře fungující systém. Pokud má běženec domluvený odvoz, odchází vstříc svým známým. A pokud ne, polští vojáci a policisté se ženy a děti snaží něžně, ale co nejrychleji nasměrovat do zatarasené fronty na autobus. Ten je pak zdarma odváží dál do nedalekého města Přemyšl, do přechodné čekárny na další život. Říká se jí „tesco“ – jde totiž o bývalé nákupní centrum.

Než nasednou do autobusu, prochází zhruba půlkilometrovou nevzhlednou dlážděnou cestou uprostřed ničeho. Ta je dnes obsypaná různými humanitárními stánky. V nich uprchlíci dostanou jídlo, polskou sim kartu do telefonu, léky, žrádlo pro domácí mazlíčky nebo si tu mohou dobít mobil. Stánky provozují různé organizace, jako je World Central Kitchen (Světová centrální kuchyně), ale i soukromníci.

Na jednom z nich, vyzdobeném gruzínskou vlajkou, mladý muž nabízí dětem kindervajíčka, jogurtové nápoje či banány.

„Přijel jsem proto, že my Gruzínci máme zkušenost s Ruskem, okupuje dvacet procent našeho území. Chceme Ukrajinu podpořit. Jsem tu jménem naší země,“ říká muž, který se představí jako Soso. Svou cestu a působení na hranici prý platí ze svého a z darů – svých followerů na Instagramu.

Jak se ukáže, jeho cestovatelský účet na komerční sociální síti má pořádnou sílu – celkem 154 tisíc sledujících. To je víc, než má v Česku, které má dvakrát více obyvatel, například zdejší slavná herečka Aňa Geislerová. Soso v těchto dnech namísto z atraktivních resortů své followery zpravuje o dění na polsko-ukrajinské hranici.

Z USA do Medyky přijel zase bankovní manažer z New Yorku Hardayal Singh, který je zároveň ředitelem humanitární organizace United Sikhs (Spojení Síkhové). Spolu se svými kolegy v typických turbanech postavili pro uprchlíky vyhřívaný stan.

„Mrzne tu, staří lidé jsou unavení z cesty. Frontu na autobus mohou jít vystát mladší příbuzní, senioři si zatím mohou odpočinout. Jsme humanitární organizace, když jsme viděli, jaká krize se tu odehrává, rozhodli jsme se přijet a pomoct Ukrajincům,“ říká Singh.

Pro někoho je humanitární krize příležitostí pro chladnokrevnou reklamu. Jednou z prvních věcí, kterou lidé po příchodu na bezpečnou polskou půdu uvidí, je transparent s tajemnou internetovou adresou, který drží dva muži. Jde o webové stránky náboženské společnosti Svědci Jehovovi.

Uprchlickou uličku ve slunečném, ale mrazivém slunci křižuje sem a tam také Jihoafričan Morvay. Ochotně vypráví o své osobní misi. V noci prý přechází hranici a vyhledává ženy, kterým nabízí doprovod při přechodu hranice.

„Zažil jsem, že třeba rodiče vyslali i teenagerky samotné na cestu a sami zůstali na Ukrajině. Jsme skupina mužů, máme vojenské zkušenosti, já z jihoafrické armády a jsem bývalý člen francouzské legie. Umíme se postarat o bezpečnost těchto žen, aby se v bezpečí dostaly přes hranice,“ říká a ujišťuje, že nechodí ozbrojený a ženy oslovuje citlivě.

„Kolem krouží gangy, které chtějí vylákat z lidí peníze, například za odvoz, objevují se obavy, že by tu mohlo docházet k verbování lidí pro sexuální vykořisťování,“ dodává.

Zatímco na Medyce se ukrajinští uprchlíci zdrží jen krátce, i opakované nocování je může čekat v již zmíněném „tescu“. Asi dvacet kilometrů od hranic na kraji města Přemyšl se uprchlíci potkávají s dobrovolníky, kteří je rozvážejí dál – buď do polských měst, nebo za hranice, mimo jiné i do Česka.

Halou často zní ad hoc nabídky k cestě tam či onam. Podle české konzulky Evy Novotné, působící přímo na místě, se bezpečnost zlepšuje. Například jsou prý v posledních dnech v humanitárním centru víc vidět uniformovaní policisté.

Podle ní se objevovaly zejména případy kapsářství, ale zároveň se polské bezpečnostní složky soustředí na riziko případného zneužití žen pro obchod s lidmi. „Když vidím postup polských úřadů, tak buď už evidenci takových případů mají, nebo se jim snaží předcházet,“ uvedla Novotná.

Dobrovolnictví tu má pravidla, zejména to, že se každý dobrovolník, který chce ukrajinským uprchlíkům pomáhat, nebo je dokonce kamkoli odvézt, musí řádně registrovat a předložit své doklady.

„Také tu jsou vylepená základní bezpečnostní pravidla v ukrajinštině, aby ten, kdo cestuje s cizím řidičem, si vyfotil SPZ vozidla, tu pak poslal svým rodinným příslušníkům a prostřednictvím mobilního telefonu sdílel svou polohu, kde se nachází,“ dodává Novotná.

Pravidla pro vstup do objektu se ale nedaří zřejmě hlídat stoprocentně. Novináři Seznam Zpráv byli jednou odmítnuti ostrahou, že nemají dobrovolnická označení, jindy dovnitř, do blízkosti tisíců vyčerpaných a naději hledajících lidí lidí, prošli bez problémů.