Článek
První den roku 2023 oslavil Vladimir Maraktajev v odletové hale Inčchonského mezinárodního letiště v Jižní Koreji, asi dva tisíce kilometrů od svého domova v Burjatské republice v Rusku. Pro třiadvacetiletého mladíka to bylo poprvé, co strávil Silvestra sám bez rodiny a přátel.
Místo rodinných setkání a bujarých oslav si koupil kávu za pět tisíc wonů (přibližně 90 korun, pozn. red.). Maraktajev, který má teď v kapse jen pár posledních dolarů, si tak dopřál malý novoroční luxus. Téměř všechny své peníze totiž utratil během předchozích cest napříč třemi zeměmi, když se pokoušel dostat do Jižní Koreje.
Maraktajev, který navštěvuje druhý ročník Burjatské státní univerzity, je jen jedním z desetitisíců mladých ruských mužů, kteří ze země uprchli před mobilizací. Ruský prezident Vladimir Putin ji vyhlásil na konci září, za účelem povolání mužů do války na Ukrajině.
„Z domova jsem odešel 24. září, pár hodin poté, co jsem obdržel povolávací rozkaz. Musel jsem odejít co nejdřív, mohli si pro mě klidně přijít už další den ráno,“ popisuje Vladimir Maraktajev listu The Korea Times.
„Na obraně vlastní země mi nepřijde nic špatného. Kdyby na nás někdo zaútočil a ohrozil mé blízké, šel bych bojovat dobrovolně,“ říká mladík s tím, že v roce 2019 absolvoval povinnou roční vojenskou službu. „Když je agresorem moje vlastní země, je to něco jiného. Nikdy nevezmu do ruky zbraň, abych šel zabíjet nevinné lidi na Ukrajině,“ dodává.
Rozhovor: Jak se vnímají Rusové?
Ruská historička Ksenia Krimer upozorňuje, že v Rusku chybí diskuze o zodpovědnosti společnosti za válku na Ukrajině. Bez té se ale země dopředu nepohne. „Reflexe chybí a bez ní se dopředu nepohneme.“
Žádost o azyl jim Jižní Korea zamítla
V noci 24. září proto Maraktajev naskočil do auta i s několika ostatními muži ze sousedství, kteří byli také povoláni do armády. Překročili hranici s Mongolskem a pokračovali až do hlavního města Ulánbátaru.
Odtamtud Maraktajev odletěl do Manily na Filipínách, kde mohl několik týdnů zůstat. Poté si koupil letenku do Inčchonu a 12. listopadu přistál na jihokorejské půdě. Doufal, že mu země poskytne bezpečí před válkou.
„Ačkoli mě s Jižní Koreou nic nepojí, věděl jsem, že je to velmi vyspělá země z hlediska demokracie a lidských práv,“ vysvětluje mladík, proč se rozhodl uprchnout právě do Koreje. „Zpráva o tom, že bývalý korejský prezident byl odsouzený za korupční zločiny, mi vyrazila dech. Nedokážu si představit, že by se něco takového stalo v Rusku,“ dodává.
Na mezinárodním letišti v Inčchonu požádal o status uprchlíka, korejská vláda ale jeho žádost ve fázi předběžného posouzení zamítla. To pro Vladimira Maraktajeva znamená, že nemá nárok na další postup v procesu prověřování.
Podle jihokorejského zákona o azylu si lidé mohou zažádat o status uprchlíka v jakémkoli místě vstupu do země a následně podstoupit rozhovor při předběžném posouzení žádostí. Pokud imigrační úřad jejich důvody shledá pádnými, mohou žadatelé podstoupit další prověření. V opačném případě bývají deportováni.
V roce 2021 Jižní Korea udělila azyl jen 1,3 procentům žadatelů, což je druhá nejmenší míra poskytnutí mezinárodní ochrany ve skupině vyspělých ekonomik G-20.
Rusko pohledem historičky
Jen máloco předefinovalo rok 2022 tak zásadně jako vztah Evropy k Rusku. Agrese této země vůči Ukrajině vymazala zbytek důvěry v to, že ruský prezident Vladimir Putin je ochotný ke spolupráci. Ochladla i důvěra vůči ruské veřejnosti, jíž některé evropské země vystavily stop například ve vydávání víz. Kdo všechno za kroky ruské vlády nese zodpovědnost? I o tom uvažuje v podcastu 5:59 ruská historička Ksenia Krimer.
Maraktajev je jedním z pěti mužů ruské národnosti, kteří na hlavním korejském letišti čelí podobné situaci. Jejich žádosti o azyl byly zamítnuty ministerstvem spravedlnosti. To se domnívá, že vyhýbat se vojenské službě není dostatečným důvodem pro zahájení azylového řízení.
Tito ruští žadatelé o azyl už měsíce pobývají v čekárně odletové haly. Přežívají z jídla, které jim poskytuje ministerstvo spravedlnosti: muffin a balíček džusu ke snídani i k večeři a rýže s kuřecím masem k obědu.
„Zatím se nemůžu vrátit“
Třicetiletý muž, který si přál být identifikován pouze jako Andrej, pochází ze sibiřského města Krasnojarsk. Do Inčchonu přiletěl 14. října. Na letišti tak žije už víc než 80 dní.
Podle svých slov neměl poté, co obdržel povolávací rozkaz, jinou možnost než uprchnout. Dávno před ruskou invazí totiž protestoval proti Putinovu „zkorumpovanému“ režimu. „Zúčastnil jsem se několika protivládních shromáždění. Jednou mě policie zatkla a odvedla k hodinovému výslechu. Zbili mě, musel jsem na operaci se zlomenou čelistí a nosem,“ vzpomíná. „Bylo mi jasné, že by mě poslali do předních válečných linií, protože jsem na jejich černé listině,“ doplnil.
Podobně jako mnoho dalších ruských mužů, kteří prchali před Putinovou mobilizací, Andrej nejprve vycestoval vlakem do Kazachstánu. Brzy se k němu ale dostaly zvěsti, že tato středoasijská země, jeden z nejbližších ruských spojenců, plánuje posílat takové muže zpět. Rozhodl se proto uprchnout ještě dál.
„Opravdu mi chybí manželka a syn. Zatím se k nim ale nemůžu vrátit. Doufám, že mi Korea umožní tu zůstat alespoň do doby, než válka skončí,“ uzavírá.
Proti rozhodnutí ministerstva spravedlnosti podala pětice mužů odvolání. Jejich právní zástupce Lee Čong-čchan z organizace Advokáti pro právo ve veřejném zájmu (APIL) uvedl, že vyhýbání se vojenské službě v kontextu války by mělo být považováno za platný důvod pro udělení azylu.
K čemu bylo Rusům příměří?
O co šlo Kremlu s nabídkou příměří, se kterou přišel na poslední chvíli před pravoslavnými Vánocemi? Ve hře byl čas na přeskupení a odpočinek vojsk i informační operace namířená proti Ukrajincům.
„Tito muži čelí ve své domovské zemi pronásledování na základě jejich politického přesvědčení. To je podle mezinárodních norem opravňuje k udělení azylu. Ministerstvo by si toho mělo být dobře vědomo,“ myslí si právník. Rozhodnutí soudu by podle něj mělo padnout do konce ledna.
Azyl, nebo deportace?
Pokud soud rozhodne ve prospěch ruských mužů, pětice obdrží víza typu G-1, která jim zaručí dočasný pobyt v Koreji, dokud neprojdou oficiálním prověřením v azylovém řízení. V opačném případě mužům hrozí deportace zpátky do Ruska.
Ministerstvo spravedlnosti sdělilo listu The Korea Times, že tyto žádosti o azyl prověřilo v souladu s příslušnými zákony. Tvrzení občanských sdružení o tom, že tito žadatelé o azyl jsou zadržováni v odletové hale letiště ve snaze je deportovat, pak ministerstvo zamítlo.
„Někdo se může obávat, že přijetí protiválečných žadatelů o azyl by mohlo negativně ovlivnit naše vztahy s Ruskem. Když ale vezmeme v potaz, že Rusko už Jižní Koreu označilo za nepřátelský národ poté, co jsme se minulý rok připojili k mezinárodním sankcím vůči Moskvě, nemyslím si, že přijetí pěti lidí bude mít nějaký vliv na vzájemné vztahy,“ uvedl Čong Če-won, profesor eurasijských studií na jedné ze soulských univerzit.
„Zároveň by však vláda měla být opatrná, protože by tento případný precedens mohl v budoucnu vést k nárůstu počtu žadatelů o azyl,“ dodal Čong.
Podle Čonga by bylo nejlepší, kdyby zmíněným Rusům jihokorejská vláda udělila uprchlický status z humanitární perspektivy. „Pokud se ale vláda rozhodne jinak, měla by aspoň mužům umožnit odcestovat do jiné země namísto jejich deportace zpět do Ruska, kde je čeká tvrdý trest,“ uzavřel Čong.
