Únava z války? Naznačil ji šéf NATO a mluví o ní i analytici

„Jak prezident Zelenskyj několikrát avizoval, tahle válka skončí u vyjednávacího stolu. Otázkou je, jakou pozici bude ukrajinská strana mít, až řešení vyjedná. Naše odpovědnost je udělat tu pozici tak silnou, jak je to jen možné,“ pronesl v neděli generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.

„Víme, že existuje velmi úzké spojení mezi tím, čeho lze dosáhnout během vyjednávání a tím, jaká je pozice na bojišti. Naše vojenská pomoc je tedy způsobem, jak posílit jejich pozici u vyjednávacího stolu, až vyjednají mírovou dohodu,“ sdělil dále politik během své návštěvy Finska.

Pronesené věty nepůsobí zvláštně a pokud by Stoltenbergův monolog skončil po nich, lidé by se nejspíše ze židlí nenadzvedli tak, jak se stalo. Rétorika, kterou generální tajemník ohledně situace na Ukrajině zvolil, totiž nesouhlasí s tím, co veřejnost slýchala zejména v prvních týdnech války.

„Mír je možný, to není otázkou. Otázkou je, jakou cenu jste schopni za něj zaplatit. Kolik území, nezávislosti, suverenity, svobody, demokracie jste schopni pro něj obětovat,“ pokračoval politik a nejen uživatelé sociálních sítích nyní vznášejí otázku, kam se podělo přesvědčení o ukrajinské výhře či jestli má snad NATO války už plné zuby.

Politikova slova jen přidávají diskuzi, která se v nedávné době začala objevovat ve veřejném prostoru: Přichází na scénu únava z probíhajícího konfliktu? Týká se jen běžných občanů, nebo i vedení jednotlivých států?  A hrozí Ukrajině, že ji Západ nechá na holičkách?

„Řekl bych, že celkově padá zájem veřejnosti o téma války. Na začátku konfliktu šlo jednak o něco nového a za druhé to bylo téma, kdy řada lidí měla pocit, že se jich potenciálně přímo dotýká,“ nastínil v rozhovoru pro Seznam Zprávy svůj pohled Jan Ludvík, bezpečnostní expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Lidé měli pocit, že konflikt může eskalovat v jadernou válku nebo že by Rusko mohlo okupovat celou Ukrajinu, a oni – v těch zemích, které sousedí s Ukrajinou – by se tak najednou mohli stát v podstatě sousedy Ruské federace. Vyjasnilo se ale, že Rusko ani Západ nemají zájem o vzájemné vojenské přepnutí a že Rusko celou Ukrajinu téměř s jistotou okupovat nebude, jelikož na to nemá sílu.“

Dané nastavení pak určitým způsobem vytváří limity pro to, co západní politici vlastně mohou prosazovat. Přímo v institucionálním aparátu, tedy ve státní podpoře, však podle Ludvíka zájem paradoxně neklesá. „Profesionálové o tu podporu mají zájem větší, je ale otázka, do jaké míry mohou Ukrajinu podporovat ve chvíli, kdy to jejich veřejnost přestává zajímat,“ dodal analytik.

„Politici budou zvažovat, kam až můžou zajít bez toho, aby jim to voliči v příštích volbách sečetli. Nemyslím si ale, že by podpora Ukrajiny úplně skončila, spíše bude těžké ji navyšovat. A obzvláště to bude těžké, pokud se nebude efektivně vysvětlovat, jaký vlastně máme cíl. Za cíl máme ukrajinské vítězství, není ale vlastně úplně jisté, co tím myslíme.“

Za upadající zájmem veřejnosti stojí nejspíše i neustálý přísun informací, které zejména v prvních týdnech války přinášela média a které je obtížné delší dobu konzumovat. Od konce února, kdy Rusko invazi zahájilo, však média s podrobným zpravodajstvím do určité míry polevila. Na Ukrajině proto sílí obavy, zda a jak se klesající pozornost médií projeví.

„To, že se lidé psychicky unaví, je velmi reálná hrozba,“ cituje britský list The Guardian Lesiu Vasylenkovou z ukrajinské politické strany Hlas. Myslí si, že snižující se čísla mezinárodního pokrytí konfliktu zvyšují riziko, že klesne podpora, kterou její země od Západu dostává.

Obavy podtrhuje i fakt, že konflikt se postupně stává součástí běžného života těch lidí, kteří zjistili, že se jich vlastně zcela netýká, minimálně ne přímo. Někteří odborníci pak také poukazují na to, že občané Západu nebudou ochotni navždy tolerovat vyšší ceny zboží a energií, které se k válce vážou.

„Vzhledem k současnému stavu války je pravděpodobnější scénář blízké budoucnosti ten, kdy ruský kolaps zůstane příjemnou fantazií, konflikt uvízne na mrtvém bodě, zamrzne a my budeme muset postavit naši ukrajinskou politiku na udržitelném základě, aniž bychom odstranili Putinův režim či demontovali ruské impérium,“ avizoval ve svém textu pro list The New York Times americký politický analytik Ross Douthat.

„V tomto scénáři nemůže být naším plánem pokračovat ve vypisování bezpočtu šeků a zdrženlivé chození po špičkách kolem Ukrajinců, zatímco je necháme diktovat, k jakým účelům budou naše zbraně a výzbroj použity,“ uvedl dále publicista.

Ukrajina se ovšem s pokračující válkou stala na pomoci Západu závislá, a to jak z hlediska dodávek zbraní, tak i v případě humanitární podpory. V budoucnu navíc také bude potřebovat peníze na to, aby mohla znovu vybudovat města, která Rusové zničili v rané fázi bojů.

„Je třeba vidět, že Ukrajina, byť měla před válkou poměrně rozvinutý zbrojní průmysl, má ruskou kampaní proti ukrajinské ekonomice v podstatě velmi omezenou schopnost vyzbrojovat sebe samu. Těžko by tak bez zbrojních dodávek ze Západu mohla v této konvenční válce obstát. Byl by to pro ně zcela zásadní problém,“ okomentoval problematiku český analytik Ludvík.

Země je tak podle něj na západní pomoci jednak závislá, ale paradoxně také pomoc Západu potřebuje víc, než se jí v současnosti dostává. „Ukrajina se totiž v nejlepším případě úspěšně brání, perspektiva, že by dokázala přejít do protiútoku, je ale spíše méně pravděpodobná.“

Jak Ludvík upozornil již na twitteru, na Západě také začínají docházet věci, které by se Ukrajině mohly poslat. „Naposílala se tam spousta materiálu, který měly východní členské státy NATO zděděný ještě z doby Varšavské smlouvy a který buď ležel ve skladech, nebo byl v aktivní službě a předpokládalo se, že se v budoucnosti stejně vyřadí a budou se za něj muset koupit nové věci. Ekonomicky je to tedy úplně nebolelo,“  vysvětlil blíže v rozhovoru.

„Až se však na Ukrajinu budou muset nakupovat nové zbraně, bude to hodně drahé. Západní průmysl zároveň úplně nemá kapacitu je vyrábět, musel by výrazně rozšířit své existující kapacity. Velký konvenční konflikt jsme mezi průmyslovými zeměmi totiž neviděli desítky let, a ani jsme se na něj tedy v podstatě od konce studené války nepřipravovali.“

Na východě Ukrajiny mezitím stále zuří boje a zdá se, že Rusko se blíží plnému dobytí zničeného donbaského města Severodoněck. Tam se v továrně Azot podle úterního vyjádření tamního gubernátora skrývá před těžkým ruským ostřelováním asi 500 civilistů, včetně 40 dětí.