Článek
„Cítil jsem ohromnou bolest. Lidé musí být pěkně zoufalí, pokud v těchto podmínkách cestují tak daleko, pokud takhle riskují životy. Jsem zděšen, že vláda jim nedovolí být v bezpečí,“ řekl nedávno labouristický člen Sněmovny lordů Alf Dubs deníku The Times.
Když viděl, jak z člunů na anglickém pobřeží vynášejí děti zabalené v dekách, připomnělo mu to vlastní úprk před nacisty. Britskou vládu po listopadové smrti 27 migrantů v Lamanšském průlivu obvinil, že používá životy uprchlíků jako politickou zbraň, mluvil o hodnotách, které jsou v rozporu s britskou historií soucitu.
Vládu za přístup vůči uprchlíkům tento politik, který z Čech utekl v roce 1939 ve vlaku vypraveném Nicholasem Wintonem, kritizuje i dál. Jak upozornil deník The Guardian, spolu s dalšími dvěma lidmi zachráněnými v kindertransportech vyzval kabinet Borise Johnsona, aby umožnil bezpečnou cestu uprchlíkům směřujícím do Spojeného království, obzvlášť dětem.
Dubs, podnikatelka a filantropka Stephanie Shirleyová a podnikatel Erich Reich se obávají, že nedávná tragédie nebude jediná, pokud vláda nezmění politiku. „Neměli jsme to dovolit, měli bychom udělat správnou věc, a to je otevřít legální a bezpečné cesty, jak se lidé můžou dostat do bezpečí. Ne pro všechny uprchlíky na světě, ale určitě pro ty s vazbou na Británii,“ domnívá se Dubs.
„Jsem hrdá na tuto zemi a vášnivě ji miluji, ale už nejsme světovými morálními vůdci,“ uvedla Shirleyová. „V ulicích Calais nebo v uprchlických táborech (v Evropě) je na 11 tisíc dětí. Není to pro ně bezpečné místo. Každý den se jich 17 pohřešuje, což znamená, že je někdo zabil, zneužil nebo se staly oběťmi překupníků. To jsou v jakékoli civilizované společnosti těžko akceptovatelná čísla.“
Kindertransporty
Takzvané kindertransporty do Spojeného království před začátkem druhé světové války zachránily téměř 10 tisíc převážně židovských dětí z Německa, Rakouska, Československa, Polska a Svobodného města Gdaňsk. Z dětí se často stali jediní členové rodiny, kteří přežili holocaust. Program podporovaný britskou vládou, díky níž se třeba podařilo splnit přísné požadavky na víza, nepočítal s žádnými limity na počet dětí. Zastavila ho až druhá světová válka.
V roce 2016 britská vláda přijala Dubsův návrh přijmout 3 tisíce dětských uprchlíků. Program skončil o čtyři roky později, poté Británie přijala ještě 480 dětí bez doprovodu žádajících o azyl z Evropy. Dubs po brexitu navrhoval nový program, ale to už kabinet odmítl. „Tlačíme žadatele o azyl do moře. Děláme to, co se děje v částech Středomoří,“ tvrdí jedno z Wintonových dětí.
Dubs poukazuje na to, že on měl štěstí ve srovnání s dětmi, které v současnosti překračují La Manche. „Kdybych nenastoupil do kindertransportu, pravděpodobně bych nepřežil holocaust, ale to jsem v šesti letech netušil. Jel jsem dva dny vlakem. Tihle lidé ale neuvěřitelně trpěli. S některými jsem v Calais mluvil, ta dlouhá cesta z Afghánistánu, Sýrie nebo Afrického rohu byla strašlivá. Často utekli před strašlivými zážitky. Jeden syrský chlapec mi řekl, že viděl, jak jeho otce zabila bomba.“
Britské ministerstvo vnitra kritiku odmítá. „Spojené království vždy poskytovalo útočiště těm, kteří prchají před perzekucí, útlakem nebo tyranií. V roce 2020 jsme ze všech evropských zemí obdrželi druhý nejvyšší počet žádostí o azyl od dětí bez doprovodu,“ uvedl úřad.
Podle ministerstva ale možnost žádat o azyl z Evropy pouze podněcuje migranty k tomu, aby podnikali „zrádné“ cesty. Nový imigrační plán prý umožní, aby se do Británie bezpečně dostali ti nejzranitelnější, zatímco ilegální vstup do země a pobyt v ní bude složitější.
