Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přibližně 120 ultraortodoxních židů vstoupí příští týden do izraelských ozbrojených sil (IDF) a tisíce dalších požádaly o totéž, píše server Jerusalem Post. Bezprecedentní přesun 3000 osob z ultrakonzervativní komunity charedim (hebrejský název pro ultraortodoxní židy, pozn. red.) odráží dosud nevídanou změnu, kterou prochází židé a jejich postoje vlivem konfliktu v Gaze.
Pro charedim historicky platila výjimka z povinné vojenské služby. Tu prosadili jejich zástupci v Knesetu s tím, že jejich úkolem a posláním je studovat Tóru a ne narukovat. Spory o tomto ustanovení zmítají izraelskou společností už několik let. Minulý rok jich bylo odvedeno jen 10 %, což je mizivé číslo oproti průměrných 80 % ze zbytku země, kde muži narukují na tři, ženy pak na dva roky.
Důvodem této náhlé změny může být i to, že samotní charedim byli zasaženi útokem teroristů z hnutí Hamás. V jihoizraelských městech Ofakim a Netivot byli mezi oběťmi i členové této komunity.
Rozhovor o izraelské pozemní ofenzivě
„Může se stát, že Izrael bude prodlužovat okupaci Pásma Gazy donekonečna,“ podotýká v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Rob Geist Pinfold. Izrael totiž neví, kdo bude oblasti vládnout po svržení Hamásu.
„Komunita charedim chápe, že jako národ je důležité učit se Tóru, ale také to, že existuje jiný národ, který nás chce všechny zničit, protože jsme židé, jako tomu bylo za holokaustu,“ uvedl pro Times of Israel 21letý Chemi Trachtenberg, který stejně jako jeho sekulární vrstevníci narukoval do IDF v 18 letech. Podle něj ale nezáleží, jaký má názor na současnou vládu. Podstatné je, že „nás chtějí zabít a my potřebujeme všechny modlitby a zbraně, co máme“.
Armáda se také rozhodla nabírat ultraortodoxní dobrovolníky, aby měla více „pracujících rukou“. Tito rekruti nebudou procházet základním vojenským výcvikem, ale rychlým odvodním procesem. Mladé muže pak budou čekat administrativní pozice, práce na pohřbech padlých a zavražděných anebo budou plnit role v logistickém oddělení.
Pro IDF je zavalení žádostmi charedim o zařazení do armády velmi důležitý okamžik. Ten by totiž mohl teoreticky zlomit výjimku a zejména nechuť komunity ultraortodoxních židů vstupovat do ozbrojených složek, a právě naopak je do nich začlenit, píše server Ynet News.
Těsně po útoku si komunity charedim prošly svojí vlastní mobilizací. Ve městech, kde věřící sídlí, vznikly pomocné skupiny, které podporovaly bojující vojáky.
Rozšířenější než dobrovolnictví v armádě je v komunitě řada jiných iniciativ. Tamní lidé se snaží pomáhat, jak jen to jde. Vaří pro vojáky a evakuované civilisty, hlídají děti a převážejí zboží a lidi po celé zemi. Někteří izraelští ultraortodoxní židé organizují pohřby a zajišťují následující týdenní období smutku pro truchlící rodiny.
O ortodoxních židech ve světě:
Rabín Moše Rabad, který vyrostl v komunitě Charedim, než sám vstoupil do armády jako vrchní rabín letectva, pomohl IDF vytvořit cesty, díky kterým mohla kontaktovat starší muže z komunity charedim, kteří chtěli narukovat. Otázky ohledně služby se na něj prý začaly valit téměř okamžitě po útoku Hamásu. Armáda ho nejdříve žádala o 50 mužů, do týdne ale poskytl seznam 1000 dobrovolníků.
Zbraněmi jako s hračkou
Ne všichni v komunitě charedim jsou spokojeni s dramatickými změnami, které signalizují rostoucí sbližování mezi ortodoxními židy a armádou. Feministická aktivistka a členka ultraortodoxní větve judaismu Cipi Laviová kritizuje speciální nábor do armády, který vylučuje právě ženy. Ty jsou údajně přijímány jen do jednotek civilní stráže ve městech, která obývají židé z komunity charedim.
„Ženy k odvodu nepustili,“ řekla s odkazem na přímou výzvu, aby muži z komunity charedim narukovali. „Mnoho žen se snažilo pomoci, ale byly odmítnuty.“
Krom nerovnosti se ale také obává tendencí krajně pravicového ministra národní bezpečnosti Bena Gvira. Ten vyzývá ortodoxní židy, aby se vyzbrojili. Sám se pak nechal natočit, jak předává krabici pušek mužům z komunity charedim ve městě Elad. Laviová upozorňuje, že by to mohlo vést ke zvýšení domácího násilí.
„Vadí mi, když vidím, jak lidé zacházejí se zbraněmi jako s hračkou a rozhazují zbraně jako rohlíky,“ řekla. „Šance, že při tom zemřou lidé, a hlavně ženy, je vyšší než šance, že by tyto zbraně ženy zachránily.“
Připomeňte si reportáž z Izraele
„U té cesty, kterou teroristé šli, je ubytovna pro zahraniční pracovníky. Měli jsme tu desítky lidí z Thajska a Nepálu, kteří tu pomáhali v zemědělství. Teroristé vtrhli do jejich ubytovny a začali střílet. Šestnáct jich zabili na místě a zbytek odvlekli jako rukojmí do Gazy. Nikdo živý tu nezůstal,“ popsal Eyal Rein z kibucu Alumim, se kterým mluvil reportér Seznam Zpráv.
Laviová je aktivní v hnutí Nivcharot, které se zasazuje o to, aby charedimské ženy mohly zastávat volené funkce, a je součástí centristické strany Ješ Atid. Ta byla založena mimo jiné proto, aby prosadila zařazení žen z komunity charedim do povinného odvodu. Doufá, že po válce budou ženy úspěšně kandidovat do úřadů.
„Velmi doufám, že v příštím Knesetu budou ženy z komunity charedim zvoleny na kandidátních listinách liberálních stran,“ řekla. „Tyto ženy mohou být mostem mezi ortodoxními, liberály a feministkami, protože chápou, jak jsou hodnoty obou komunit důležité. A mohou být nití, která oba světy spojuje.“
