Proč Rusové najednou postupují: Využívají svých výhod i chyb Kyjeva

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruská „speciální vojenská operace“, ve skutečnosti invaze na ukrajinské území, začala na jaře 2022 bleskovým postupem ruských vojsk a pak jejich zřetelnou, ale pouze částečnou porážkou.

Kremelské vedení a armádní velení (do té míry, do níž bylo do plánu vůbec zasvěceno) protivníka zásadně podcenilo. Snaha o rychlý postup byla především na jihu poměrně úspěšná, ale na severu vedla ke ztrátám neudržitelným i podle ruských měřítek. Následovalo stažení ruských vojsk od Kyjeva, pak i Charkova. Kreml cíle přehodnotil a lépe přizpůsobil svým možnostem.

Boje se přesunuly do východních a jižních oblastí Ukrajiny a změnily se. Místo rychlých průniků do hloubi protivníkových území se (až na pár výjimek) změnily ve vysilující „opotřebovací“ boj.

Ruské síly od konce jara 2022 začaly úporně bušit do ukrajinské obrany na východě země. Cílem (byť zřejmě jen dílčím) se stalo úplné obsazení území dvou separatistických „republik“, které vznikly za podpory ruských tajných služeb a armády na území Ukrajiny, tedy Doněcké a Luhanské.

Ruské velení v první fázi na toto bojiště zřejmě nekladlo důraz, protože šance na rychlý průlom tu byla poměrně malá. Ukrajinci vybudovali v oblasti na mnoha místech dobrou, byť nepříliš hlubokou obranou linii.

Rusům, kteří na jaře a v létě 2022 měli drtivou převahu v dělostřelectvu a zdánlivě téměř neomezený přístup k munici, se přes ni dlouhé měsíce nedařilo proniknout. A to i přesto, že do konce roku 2022 podle odhadů vystřelili kolem 12 milionů kusů dělostřelecké munice (zdroj v PDF), tedy zhruba dvakrát více než za celý rok 2023. Ukrajinské dělostřelectvo v té době přestříleli zřejmě zhruba desetinásobně, na některých úsecích fronty dokonce ještě výrazněji.

Nakonec k prvnímu průniku do ukrajinské obrany došlo v květnu 2022 u obce Popasna v Doněcké oblasti. Rusové průlom postupně rozšířili a během několika týdnů pak dokázali obsadit velká města jako Lysyčansk či Severodoněck. Obránci některých úseků prostě už neměli síly, aby je udrželi, a ukrajinská armáda se pak poměrně rychle a riskantně musela stáhnout.

Po dvou letech války se situace na frontě v některých ohledech konci jara 2022 velmi podobá. Rusové prorazili v Doněcké oblasti znovu hlouběji do ukrajinské obrany a tento průnik postupně rozšiřují.

Vše začalo kolem 19. a 20. dubna na úseku kolem u obce Očeretyne. Leží na malém hřebínku, který přetíná jinak rovinatou oblast s větším počtem říček a řek, které vytváří terén výhodný pro obránce. Krajina na hřebínku kolem Očeretyne je výhodnější a otevírá možnost nejlepšího postupu na západ.

Obec tak byla důležitou částí ukrajinské obrany a byla dobře opevněná – jenže ne dokonale. Rusové těsně před svým útokem zřejmě našli dvě místa, kde nebyla dostatečně vybudovaná minová pole. Z ne zcela jasných důvodů, snad kvůli chybě při střídání jednotek, nebylo opevnění před vesnicí potřebně obsazené. Rusové proto dokonce mohli jeden ze zákopů používat jako krytý přístup až ke vstupu do Očeretyne.

Mezi 20. a 21. dubnem to vše využili. Zahájili náhlý útok na ukrajinskou 115. mechanizovanou brigádu ze Stepového, postoupili asi o čtyři kilometry, zmocnili se železniční stanice Očeretyne a zatlačili zpět i ukrajinské zálohy.

Očeretyne leží v delším výběžku Ruskem kontrolovaných území severozápadně od Avdijivky.

Vznikl úzký koridor, který pronikal několik kilometrů do ukrajinských pozic. Ruské velení jim posílalo další a další muže – kterých má dostatek – aby pozice upevnili a udrželi proti očekávanému protiútoku. Okupantům se podařilo využít převahy i v letectvu a dělostřelectvu a komplikovat ukrajinské přesuny záloh do oblasti.

Když pak Rusové udrželi pozice v obraně, soustředili se na snahu rozšířit svůj nenadálý průnik - především obsadili několik vesnic v okolí Očeretyne, takže si zabezpečili křídla a také postupují směrem na západ, na vesnici Archandělske.

I když ukrajinské velení do oblasti povolalo další zálohy, ty ruský postup prozatím zastavit nedokázaly. Nepochybně i proto, že Rusové požívají v současnosti výhody v celé řadě dílčích aspektů války. Byť tedy samotný průlom byl v podstatě „oportunistický“, nikoliv výsledek dlouhodobého plánu či tlaku, uspěl díky tomu, že Rusové pracovali na zvýšení své bojeschopnosti dlouhodobě (jak je vidět i na ruském státním rozpočtu).

V čem přesně mají Rusové převahu? Hned v několika důležitých oblastech: dělostřelectvu, letectvu i mužstvu.

Zastavme se nejprve u dělostřelectva. To je od začátku zásadní zbraní této války. A i když roste význam jiných zbraní (například FPV dronů), děla mají stále celou řadu výhod: zejména větší účinek při zásahu a také mohou reagovat rychleji na vývoj situace. Někdy jde doslova o vteřiny, protože dělostřelci mohou desítky kilometrů vzdálený cíl zasáhnout během pár minut. Minomety, které mají menší dostřel a stojí v blízkosti fronty, pak reagují ještě rychleji.

Rusové mají setrvale výhodu zhruba v poměru 5:1 a v oblastech, na které se soustředí, dokonce údajně až 10:1. Ukrajina má jednoduše příliš málo munice, hlavně těžkých ráží 155 a 152 mm.

Ruská armáda si také stále udržuje zásadní výhodu v používání raketového dělostřelectva. Na rozdíl od známých HIMARS ovšem ruské těžké raketomety slouží k útokům plošným, tedy mají zasypat vybraný úsek fronty velkým množstvím munice.

Ruské letectvo je ovšem stále aktivnější. Podle neúplných informací z fronty se zdá pravděpodobné, že počet ruskými letouny vypouštěných klouzavých pum stále stoupá. Podle některých vojáků může dopadnout 100-150 pum na jediný úsek fronty za den.

Což může být přehnaný údaj, nebo údaj zcela výjimečný - ovšem ruské i ukrajinské zdroje se shodují, že denní počty úderů soustavně přesahují stovku. Zbraně to nejsou nejpřesnější, ale proti polním opevněním jsou vysoce účinné.

Další, a v tuto chvíli zásadní ruskou výhodou, je větší počet mužů. Rusové do oblasti kolem Avdijivky neustále hrnou nové a nové oddíly.

I když se někdy mluví o útocích „lidských vln“, není to asi zcela přesný popis. Ve skutečnosti Rusové používají obvykle taktiku útoků malých jednotek, které hledají mezery v obraně, nejčastěji v nepřehledném terénu. Útoky jsou často v podstatě sebevražedné, ale v exponovaných částech fronty se opakují znovu a znovu, byť třeba trochu na jiném místě.

Pokud se dostanou až do ukrajinských pozic, tyto malé oddíly pak nemají sílu na nějaký průlom. Jejich úkolem je pouze zajistit dobytou pozici. Z ní se pak celý proces opakuje, pokud to místní podmínky dovolí.

I podle zveřejněných záběrů řada ruských jednotek při takových útocích utrpí drastické ztráty, ale Kreml má v záloze další a nešetří jimi. Rusko tak má v oblasti stále více a více jednotek a jeho početní výhoda se i přes vysoké ztráty nejspíše minimálně zachovává, pokud dokonce dál neroste.

Stoupá ale například i počet ukrajinskou stranou nahlášených ruských útoků, který je v posledních dnech nejvyšší od března 2022. Ukazuje to statistika, kterou vede polský vojenský analytik Konrad Muzyka:

Mobilizace v Rusku probíhá tempem 20-30 tisíc mužů měsíčně. Většina vojáků jsou přitom podle všeho dobrovolníci, kteří na Ukrajinu přijíždějí jednoduše kvůli penězům, a jiné faktory zřejmě hrají spíše druhotnou roli. Dokud tedy ruské ztráty nedosahují zhruba 1000 mužů denně, početní stavy armády agresora neklesají, nebo dokonce rostou.

Ruská převaha však není absolutní. V posledních dnech se například zdá, že došlo ke zpomalení operací u města Časiv Jar na bachmutské frontě, kde si Rusové měsíce připravují pozici pro velký útok na tento důležitý opěrný bod.

To by mohlo naznačovat, že ruské velení nemá zálohy na další velkou ofenzivu, a dost možná u Očeretyne nyní bojují muži, kteří původně měli zamířit k Bachmutu. Kreml má zjevně dost sil na to, aby si vybudoval značnou lokální výhodu v oblasti, na kterou klade hlavní důraz, v tuto chvíli ale není jasné, zda si může dovolit stejně útočit na více místech současně.

Možná buduje síly na další ofenzivu, v dosavadním průběhu války si ovšem ruské velení takto muže nikdy nesnažilo „ušetřit“ a nasazovalo jednotky do boje, jakmile byly připraveny (v kritických situacích i do značné míry nepřipravené).

Navíc jsou zjevně v tuto chvíli ruské síly v situaci, kdy mají na bojišti řadu výhod. Z tohoto pohledu je vhodná chvíle nasadit všechny síly do útoku a pokusit se protivníkovy slabosti využít – ještě před tím, než dorazí na bojiště v posledních týdnech přislíbená západní pomoc, především z USA.

Ukrajinské jednotky v oblasti kolem Avdijivky od přelomu roku pak mají zrcadlové problémy: Mají nedostatek materiálu, tedy hlavně dělostřelecké munice, a málo mužů.

Řada ukrajinských oddílů už nyní má podstav, tedy méně mužů, než by měly mít - a někdy poměrně výrazně. Kyjev další mobilizaci zanedbal a dostatek vojáků tedy nebude k dispozici ještě několik měsíců – celý proces totiž trvá, i kdyby byl zahájen okamžitě.

Obránci zároveň nemohou využívat jedné výhody dobře zbudovaných opevnění, o která se opírala především obrana Avdijivky až do přelomu letošního roku.

Kyjev v posledních týdnech začal na budování opevněných pozic klást silný důraz, dlouho je ovšem zanedbával. V Doněcké oblasti tak nyní vznikají dvě linie velkých opevnění, zatím ovšem nejsou patrně připravené natolik, aby se na tyto linie Ukrajinci mohli stáhnout (viz odhad finského analytika Pasiho Paroninena).

Rychlý postup Rusů u Očeretyna znamená, že první z těchto plánovaných linií by mohli mít brzy na dosah. Takže možná nebude moci být vůbec dokončena a ukrajinskou armádu čeká brzy další ústup.

Proč se opevnění nebudovala dříve? Ve hře byly podle některých důvody politické a strategické – a také čistě organizační. Velmi zjednodušeně řečeno se ve struktuře ukrajinské armády nenašel nikdo, kdo by na budování obranných pozic v týlu dohlížel. Ukrajina neměla speciální ženijní oddíly; všechny byly součástí jednotlivých brigád, a tak se věnovaly budování opevněných pozic pro jednotky v přední linii. A bohužel se nevěnovaly stavbě pozic dále v týlu.

Obránci se v každém případě nyní nemohou spolehnout na tak propracované a spolehlivé pozice jako byly ty, které v tomto sektoru používaly dříve. Ztráty při obraně oblastí, které otevřela okupace Avdijivky nebo nyní Očeretyna, jsou nepochybně vyšší. Pro reportéra listu El País to nedávno potvrdil jeden z vojáků 47. divize, což je jednotka, která bojovala jak u Avdijivky, tak u Očeretyna. A to v situaci, kdy Ukrajina už tak stále nemá vyřešenou otázku mobilizace.

Paralely s květnem roku 2022 rozhodně nejsou dokonalé. Rusko vyřešilo hlavní problém, který v roce 2022 jeho ofenzivní snahy ukončilo, totiž nedostatek „živé síly“.

Vytvořilo si mobilizační systém, který do velké míry vyprázdnil ruské věznice, ale ještě se nevyčerpal. Pro děla v dohledné době nebude mít tolik munice jako v roce 2022 a letos možná ani nedosáhne úrovně z roku 2023. Ale ruské letectvo je dnes díky klouzavým bombám a nedostatku protivzdušných střel na ukrajinské straně mnohem efektivnější než před dvěma lety, což úbytek dělostřelecké palby částečně kompenzuje.

Ukrajinská armáda má v některých ohledech podobnou materiální nouzi jako v roce 2022, především jí ovšem chybí to, čeho před dvěma lety měla poměrně dost: mužstva. Celkem nepochybně jde o chybu kyjevské vlády, jejíž náprava bude ještě trvat – a možná k ní vůbec nemusí dojít.

Těžké ukrajinské léto roku 2022 skončilo vysílením ruských jednotek a následnou porážkou chatrně obsazených linií v Charkovské oblasti. Letos to však stejně dopadnout nemusí.