Ukrajinský chlapec vypráví, jak ho Rusové v zajetí nutili uklízet mučírnu

Šestnáctiletý ukrajinský chlapec Vladislav Burjak popsal, jak ho ruští vojáci 90 dní drželi jako rukojmí. Slýchával, jak jsou v nedaleké cele mučeni jiní vězni. Burjak je jedním z asi 500 civilních rukojmích, jejichž případy zdokumentovalo Centrum pro občanské svobody na Ukrajině. Organizace ovšem tvrdí, že tento počet je pravděpodobně jen špičkou ledovce.

Vladislava Burjaka oddělili od rodiny 8. dubna na kontrolním stanovišti při pokusu o útěk z města Melitopol. Propuštěný byl až po několikaměsíčním vyjednávání mezi jeho otcem Olegem - místním ukrajinským úředníkem - a ruskými vojáky, kteří chtěli Vladislava vyměnit za osobu, o niž měla zájem ruská armáda.

V rozhovoru pro britský deník The Guardian Vladislav popsal své dlouhé utrpení a to, jak byl unesen z konvoje vozidel prchajícího z města. „V devět hodin ráno jsme odjeli z Melitopolu do Záporoží. Kolem jedenácté hodiny nás zastavili na kontrolním stanovišti, kde nám ruští vojáci začali kontrolovat doklady,“ řekl Burjak.

„Zeptali se mě, jestli jsem si kontrolní stanoviště natočil, a požadovali, abych jim dal svůj telefon. Pak našli video z ukrajinského Telegramu, na kterém ruští vojáci mluvili o tom, že nechtějí bojovat. To je rozzlobilo, voják se samopalem na mě namířil a řekl, že ho musím následovat a odvedl mě do stanu, kde ‚filtrovali‘ lidi, kteří odcházeli. Tehdy zjistili, že jsem synem místního úředníka a že jsem cenný jako rukojmí,“ popsal.

Vladislav uvedl, že byl převezen do Vasylivky, na místo, které provizorně slouží jako vězení. Tam ho ruská armáda zadržovala více než 40 dní, které strávil v jedné cele. Na poslední měsíc v zajetí ho převezli do hotelu.

„Nechali mě mýt podlahu v místnosti, kterou používali k výslechům. Cela, kde jsem byl držen, byla od této místnosti vzdálená jen několik metrů. Slyšel jsem křik lidí, a když jsem uklízel místnost, viděl jsem krvavé skvrny,“ vysvětlil s tím, že kromě toho například i uklízel pokoje důstojníků a vyhazoval odpadky.

„Byl tam kovový stůl a dvě židle. Jedna byla pro vyslýchaného a druhá pro toho, kdo si dělal poznámky,“ popsal Vladislav místnost, kde probíhaly výslechy. „Byly tam krvavé skvrny a nasáklé obvazy. Výslechy jsem také slyšel, nejméně třikrát týdně,“ řekl.

„Protože jsem se při úklidu cel mohl pohybovat, měl jsem někdy možnost vidět, co se lidem stalo, a oni si se mnou někdy mohli asi minutu povídat, když se dozorci nedívali,“ dodal.

„Lidé byli biti a mučeni elektrickými šoky. Pokud někdo něco neřekl, mučení pokračovalo, někdy i několik hodin. Viděl jsem je i potom, měli pohmožděné obličeje. Měl jsem velký strach, že mě také zbijí, a tak jsem se snažil zůstat bez emocí. Nikdo mi nikdy neřekl, proč si mě nechávají, ale hádal jsem, že je to kvůli tomu, že mne chtějí za někoho vyměnit,“ dodal pro The Guardian Vladislav Burjak.

Zatímco byl Vladislav v zajetí, jeho otec Oleg o propuštění svého syna vyjednával s Rusy. „Poprvé mi zavolali den po Vladislavově zadržení, to bylo 9. dubna,“ řekl Oleg. „Bylo jasné, že ho drží jako rukojmí. Ale také jsem pochopil, že je pro ně cenný, a tak mu asi nechtěli ublížit. Za celých 90 dní se mi podařilo s Vladislavem mluvit jen šestkrát, a i tehdy jsme věděli, že Rusové poslouchají,“ dodal.

O mučení, k němuž dochází během války na Ukrajině, ve své zprávě psala i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ta uvedla, že našla věrohodné důkazy o zločinech proti lidskosti spáchaných ruskými silami během invaze na Ukrajinu, včetně „známek mučení na tělech zabitých civilistů … což ukazuje na nerespektování zásad lidskosti, kterou by se mělo řídit uplatňování mezinárodního humanitárního práva“.

„Mezi nejzávažnější porušení patří cílené zabíjení civilistů, včetně novinářů, obránců lidských práv nebo místních starostů, nezákonné zadržování, únosy a nucená zmizení těchto osob, rozsáhlé deportace ukrajinských civilistů do Ruska, různé formy špatného zacházení se zadrženými civilisty a válečnými zajatci, včetně mučení, nedodržování záruk spravedlivého procesu a ukládání trestu smrti.“

V okupovaném Mariupolu a jeho blízkém okolí Rusové také dál drží přes 10 000 místních obyvatel ve filtračních centrech. Podle portálu Ukrajinska pravda to tvrdí ukrajinský starosta města Vadym Bojčenko. V ruském zajetí v těchto centrech jsou podle něj i mnozí vojáci a zaměstnanci městské správy.

V jednom z center je bezmála 2000 mužů, tvrdí Bojčenko. Podle něj by se je mohli Rusové pokusit vyslat do bojů. „Víme, proč to dělají. Oznámili, že někdy v září budou rozdávat dokumenty, kterým říkají ruské pasy. A to je přímá jízdenka na frontu,“ citovala Bojčenka Ukrajinska pravda.