Hlavní obsah

Ukrajinské ztráty v bojích rostou. Z jediné rodiny zemřou i tři členové

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Ukrajina přesné počty svých zemřelých nezveřejňuje. Ale zdá se, že počty padlých vojáků strmě narůstají. Snímek ze hřbitova v Žitomiru.

Podle nejnovějších odhadů amerických představitelů na Ukrajině zemřelo už na 70 tisíc vojáků, dalších 120 tisíc je pak zraněných. Celá armáda, kterou má Kyjev k dispozici, přitom čítá jen zhruba půl milionu bojovníků.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šestadvacetiletá Margo pracuje v márnici. Jejím úkolem je zaznamenávat podrobnosti o padlých: společně s ní se teď v malé cihlové budově nedaleko frontové linie v Doněcké oblasti nacházejí pouze těla neznámých vojáků.

„Povídám si s nimi. Může to znít divně, ale chci se jim omluvit za jejich smrt. Chci jim poděkovat. Je to, jako by mě slyšeli, ale nedokázali odpovědět,“ přiznává reportérovi stanice BBC.

Ukrajina žádné oficiální údaje o svých válečných obětech neuvádí – čísla jsou státním tajemstvím – mladá Margo ale ví, že ztráty jsou obrovské. „Nejtěžší je, když vidíte mrtvého mladého kluka, kterému není ani dvacet let. Uvědomíte si, že nezemřel, jak měl, že byl zabit. Zabit pro svou vlastní zem. To je nejbolestivější. Na to si nemůžete zvyknout,“ myslí si.

Ačkoli konkrétní čísla zůstávají utajena, deník New York Times v polovině srpna zveřejnil odhad nejmenovaných amerických představitelů: podle nich ukrajinské ztráty čítají na 70 tisíc mrtvých a až 120 tisíc zraněných. Celková síla ozbrojených sil se přitom odhaduje na pouhého půl milionu.

„Během aktivní fáze války využívá nepřítel počet mrtvých a zraněných k výpočtu našich pravděpodobných dalších akcí,“ vysvětlila už dříve náměstkyně ukrajinského ministra Hanna Maljarová důvod, proč budou ti, kteří zveřejní přesné počty obětí, vystaveni trestnímu stíhání.

Oběti války

Přes 500 dětí bylo na Ukrajině zabito v důsledku války. Společností ještě rezonuje případ z neděle, kdy raketový útok zabil rodinu, včetně dvanáctiletého chlapce a holčičky staré tři týdny.

Nejsou to jen čísla

Za každým z odhadovaných 70 tisíc zemřelých přitom zůstává příběh: a téměř pokaždé i truchlící rodina. Sama Margo se BBC svěřila, že ve svých šestadvaceti letech už je vdovou. Jejího manžela, třiadvacetiletého Andrije, zabili ruští vojáci na konci prosince.

„Když jeho tělo dovezli do márnice, byl to nejtěžší den mého života,“ vzpomíná, jak musela identifikovat zemřelého partnera. „Zemřel při obraně své vlasti. To mě jen přesvědčilo o tom, že bych tady měla být, že bych měla nějakým způsobem pomáhat padlým,“ dodává s tím, že práce ji zocelila. „Na veřejnosti nikdy nepláču, i když vidět stále nová a nová těla je bolestivé. Nosím si to v sobě až do večera, než se vrátím domů,“ uzavírá.

Teťjaně Lastovičové pak válka vzala hned tři rodinné příslušníky: manžela, matku i bratra. Tragický příběh se přitom táhne už od roku 2014, kdy jako dobrovolník odešel na východ země bojovat její bratr Jurij. O čtyři roky později, v pouhých třiadvaceti letech, zemřel při plnění bojové mise u vesnice Voďjane nedaleko Mariupolu.

Její matka Natalija se se smutkem vyrovnávala jen těžko. Nakonec se proto rozhodla přestěhovat do Doněcké oblasti a sama vstoupila do pluku Azov, ze kterého pocházel i Teťjanin manžel Oleksij. Páru se narodily dvě dcery: a když čekala Teťjana třetí dítě, začala ruská invaze na Ukrajině.

Zatímco těhotná žena se dokázala evakuovat do Záporoží, dva z jejích nejbližších bránili ocelárny Azovstal, poslední ukrajinskou baštu v Mariupolu. „Naposledy mi Oleksij volal 19. dubna. Asi o týden později mě informovali o tom, že můj manžel zemřel,“ popsala pro ukrajinský server Novynarnija.

Na začátku května pak při bombardování podlehla i Natalija, Teťjanina matka. A zatímco tělo jejího zesnulého manžela se po dlouhých měsících povedlo identifikovat, matčino tělo zůstává nezvěstné. „Řekli mi, že z té strany nemají žádné ženské tělo na výměnu,“ tvrdí Teťjana.

Její sedmaosmdesátiletá babička a matka Nataliji, Paraskevja, se přesto nevzdává naděje. Ráda by jednou svoji dceru pochovala vedle svého vnuka. „Přes tu bolest se nejde přenést. Musí to být tak, že z jedné rodiny odejdou až tři lidé?!“ ptá se rozhořčeně s tím, že doufá, že smrt jejích nejbližších alespoň nebyla zbytečná, a že Ukrajina v bojích zvítězí.

„Musím pokračovat v tom, co on začal“

Jednatřicetiletá Oksana ve válce ztratila svého manžela Pavla. Juniorského seržanta, který se před invazí živil jako osobní trenér a byl mistrem silového trojboje, zabili během předchozí ukrajinské protiofenzivy poblíž města Izjum v listopadu, když jeho konvoj zasáhla ruská raketa.

„Dobrovolně šel bránit naši zemi. Srdcem byl válečník, miloval svobodu. Byl ztělesněním našeho ukrajinského ducha,“ říká BBC o manželovi mladá vdova. Identifikace Pavlova těla chvíli trvala: spolu s dalšími vojáky v autě byl těžce popálený, nakonec jej ale poznali podle tetování.

Když redakce s BBC s Oksanou mluvila, našla ji v celotělové zbroji, mířící do předsunuté pozice při hledání ruské protitankové jednotky. Zvuk dělostřelectva, který v místech slyšeli, popsali novináři jako ohlušující. Mladá žena se přesto smrti nebojí: s manželem uzavřela dohodu, že pokud on zemře, ona vstoupí do armády.

„Je to morální povinnost,“ vysvětluje Oksana. „Musím jen pokračovat v tom, co začal. Aby všechno jeho úsilí nebylo marné. Věnovat se dobrovolnictví nebo něco darovat, to je dobré, ale já toho chci být přímou součástí. Chci být součástí našeho vítězství v budoucnu,“ doplňuje.

Ukrajinská zranění

Válka mezi dvěma podobně silnými armádami je pro lékaře mnohem horší zkušeností než „válka proti teroru“ posledních desetiletí. Většina zranění však pochází od stejné zbraně – od granátů, výbušnin nebo minometné střelby.

Co může za rostoucí počty obětí?

Ještě v dubnu byl odhad Pentagonu mnohem nižší: 17 500 mrtvých ukrajinských vojáků. Údajný skok na víc než 70 tisíc lze částečně vysvětlit protiofenzivou na jihu, která byla hlavně v začátcích pro ukrajinskou pěchotu obzvlášť náročná. „Bylo to horší než u Bachmutu,“ popsal pro BBC jeden z velitelů brigády, který se protiofenzivy účastní. Právě tam přitom došlo k jedné z dosud nejkrvavějších bitev války.

Ukrajina sice teď už změnila taktiku, červnová snaha prolomit ruskou okupační obranu se ale ukázala jako nákladná, zejména pro mladé, nově vycvičené vojáky. „Každý den umírali po desítkách,“ řekl BBC před dvěma měsíci jeden starší důstojník bojující kolem doněcké vesnice Velyka Novosilka.

Identifikace spousty těl je navíc náročná. Vaky se zemřelými se tak jeden po druhém vynášejí z márnice, otevírají, a začíná hledání stop: zaměstnanci márnice z jejich kapes vytahují klíče, mobilní telefony nebo peněženky s fotkami rodiny. Tyto předměty jsou mnohdy těmi jedinými vodítky, která mohou znovu spojit neidentifikované vojáky s pozůstalými.

V případě, že vojáka někdo pozná, se pak černé „Neidentifikován“ z vaku vyřízne: nahradí jej jmenovka zemřelého, společně s údaji o jeho armádním zařazení. Práce v márnici ale prakticky nikdy nekončí: neustále se objevují další a další těla.

Doporučované