Článek
Prvního července ukrajinské letectvo zaznamenalo zřejmě svůj nejhorší den od začátku války. Ruský dron toho dne na základně Myrhorod objevil šest ukrajinských nadzvukových stíhaček Suchoj Su-27 zaparkovaných za bílého dne pod širým nebem. V oblasti, která leží zhruba 150 kilometrů za frontou.
Průzkumný dron cíl zjevně nahlásil a po nějaké době (nevíme jaké, možná až několika hodinách) letiště zasáhla ruská raketa Iskander, která zničila nejméně dva ze vzácných Suchojů a další poškodila.
Ruská strana tvrdí, že jich zničila dokonce pět, a může to být pravda. Vzhledem k tomu, jak citlivé stroje letadla jsou, je dost dobře možné, že alespoň některé šrapnely poškodily natolik, že se už do vzduchu nepodívají.
Ukrajina nic takového z logických důvodů nepotvrdí: „K nějakým ztrátám došlo,“ přiznal mluvčí letectva Jurij Ignat. Což vzhledem k obsahu videa těžko mohl popřít.
Útok na Myrhorod je jen posledním z řady úderů na zranitelné ukrajinské letecké základny. V posledních měsících bezpilotní letouny Lancet zasáhly nejméně čtyři ukrajinská letadla na základně Dolgincevo u Kryvého Rihu, pouhých 70 kilometrů od frontové linie na jihu země.
První dva údery loni na podzim letectvo překvapily – a vedly ke zničení dvou stíhaček Mikojan MiG-29. Třetí úder v listopadu zasáhl zřejmě jen maketu letounu Suchoj Su-25. Čtvrtý nálet už však vedl ke zničení podle všeho letuschopného Su-25.
Na začátku července pak údery zničily nejen zmíněné Su-27, ale také nejméně jeden bojový vrtulník a pak jeden podle všeho funkční MiG-29 (a zřejmě jednu maketu Su-25).
Analýza: Ukrajina je na cestě k příšerné zimě
Ruské útoky během jara připravily Ukrajinu o zhruba polovinu kapacity výroby elektřiny. Ta byla navíc už předtím sotva dostačující. Opravit se stihne jen část, vyhlídky na zimu jsou strašidelné. A nejen na ni.
Za posledních několik měsíců tak ukrajinské letectvo přišlo možná až o desítku strojů. V okamžiku ruské invaze v únoru 2022 přitom mělo k dispozici zhruba 125 letounů Su-27, Su-25, MiG-29 a dalších. Od té doby máme podle databáze Oryx vizuálně doloženy ztráty 95 strojů. Výsledek nebude nejspíše zcela přesný, ale dosavadní zkušenosti nasvědčují, že bývají poměrně blízko skutečnosti.
Dodejme, že Ukrajina ještě obdržela zhruba tři desítky strojů MiG-29 a zřejmě dokázala uvést do provozu i některé starší Su-27 ze svých zásob. Na druhou stranu není jasné, kolik strojů muselo být vyřazeno kvůli opotřebení či neodstranitelným závadám.
Jak to zastavit?
Je celkem zjevné, co je nutné udělat, aby se podobné případy neopakovaly. Samotnou balistickou střelu je možné sestřelit, ale zvládnou to pouze systémy Patriot. A těch Ukrajina nikdy nebude mít dost na pokrytí všech citlivých cílů.
Mnohem lepší je zastavit ruské drony, které údery natáčely. Bez bezpilotního stroje nad základnou by k ruskému útoku vůbec nedošlo. To je výrazně jednodušší úkol než sestřelovat balistické střely, zjevně se to ovšem v příliš vysokém počtu případů ukrajinské obraně zatím nedaří.
V posledních měsících se na ruských účtech s větší pravidelností objevovaly z dronů pořízené záběry úderů balistickými střelami, například typu Iskander, proti cílům vzdáleným desítky, někdy i stovky kilometrů od fronty. Příkladem byl první potvrzený případ zničení raketometu HIMARS.
Proč se situace změnila, ani jedna ze stran pochopitelně otevřeně vysvětlit nechce. Podle některých pozorovatelů dokázali Rusové například vytvořit v podstatě „pasivní“ navigační systém pro bezpilotní stroje. Díky tomu se dokázaly ty lépe vybavené dostat přes frontu za ukrajinské linie.
Problém někdy mohl být i v tom, že ukrajinská obrana především na jaře trpěla zjevným nedostatkem řízených střel. Takže i ty, které objevila, nemusela mít vždy jak zničit. A to i přesto, že létají pomalu (kolem 100 km/h) a jde spíše o stabilní než obratné létající stroje, aby z jejich paluby bylo možné pořídit kvalitní obraz.
Ruské průzkumné drony létají řádově ve výškách několik tisíc metrů nad zemí (podle ukrajinských zdrojů maximálně do pěti kilometrů), takže ručními zbraněmi je zasáhnout nelze. Nestačí často ani z ramene odpalované řízené střely určené proti letadlům či vrtulníkům, které tak malý cíl v takové výšce velmi často nemusí zachytit. Navíc podobné střely jsou dosti drahé a není jich dostatek.
Vrtule, videa a co dál?
Ukrajinské síly tak v poslední době experimentují s různými dalšími prostředky, například ničení průzkumných dronů malými „kamikadze“ drony.
V dubnu došlo k sestřelu ruského dronu ukrajinským cvičným vrtulovým letadlem Jak-52. Dron sestřelil jeden ze dvou členů posádky zřejmě útočnou puškou, jako kdyby šlo o scénu ze samého počátku 1. světové války, kdy letadla ještě nenosila žádnou palubní výzbroj.
Útoky se poté zjevně opakovaly a posádka má na svém kontě snad kolem desítky ruských dronů. Výsledky možná povedou k rozšíření tohoto přístupu. Ukrajinská armáda od té doby zveřejnila video z výcviku jiné posádky dalšího vrtulového stroje v boji proti dronům.
Jako v jiných případech, ani v tomto není jasné, do jaké míry toto řešení změní situaci. Například kolik takových strojů a pilotů může Ukrajina nasadit. Videa s vrtulovými letouny bojujícími proti dronům vytváří příběh, který se dobře a úspěšně šíří, a jsou tedy vhodným materiálem propagandy.
Na Ukrajině tak řada hlasů volá po méně „líbivých“, ale osvědčenějších řešeních. Problémem je zjevně stále detekce dronů, ke které je ideálně zapotřebí speciálního vybavení. Pomoci by mohl ale i větší počet dedikovaných hlídek (prostě lidí s dalekohledy).
O dronech na bojišti
Ruská agrese vůči Ukrajině vyvolala první velkou konvenční válku, ve které jsou drony naprosto nepostradatelnou součástí obou armád. A to v řadě obdob a typů: od velkých dronů, které mohou útočit na cíle řádově více než 1000 kilometrů za frontou, až po menší stroje s doletem pár kilometrů.
Některé útoky, především zmíněné zničení a poškození několika Su-27, ukázalo, že ukrajinské letectvo stále nedodržuje základní bezpečnostní postupy. Letadla by v blízkosti fronty neměla stát tak blízko u sebe a měla by být ideálně připravená ve stání s maskováním a nějakou mírou fyzické ochrany. Ideální jsou pochopitelně pevné kryty, které mohou vydržet zásah výkonnější municí a určitě zastaví šrapnely.
Je možné, že ukrajinská armáda takové přípravy před příchodem F-16 provádí. Vývoj posledních měsíců ovšem příliš důvěry v její obranná opatření nevzbudil.
Na kilometrech záleží
Velmi účinnou obranou může být v tomto případě vzdálenost. Pokud by to tak bylo, F-16 by mohly být umístěny daleko od fronty, například na západní Ukrajině, ruské průzkumné drony nad jejich základny dolétnout neměly.
Stíhací stroje by i tak mohly být cenné při ochraně cílů země před ruskými řízenými střelami a kamikadze drony s dlouhým doletem. Škody způsobené těmito stroji v posledních měsících například na energetice jsou ohromné.
Rusko například při útocích na ukrajinské elektrárny často nasazuje střely s plochou dráhou letu. Tyto v principu velmi přesné zbraně, jejichž mohutná nálož může napáchat značné škody, vypouští obvykle ruské strategické bombardéry z hloubi ruského vzdušného prostoru. Protože střely se pohybují rychlostmi kolem 1000 km/h za hodinu, na cestě stráví obvykle několik hodin.
Což Ukrajině dává čas reagovat. Nikoliv dost na výrazné přestavení protivzdušné obrany do nového postavení (s výjimkou nějakých mobilních týmů s lehčími zbraněmi), ale stíhačky za takovou dobu zvládnou pokrýt velký prostor. Dodejme, že balistické střely, které se k cíli dostanou za několik minut, dodané stíhačky nemají možnost sestřelovat a nemá smysl, aby se o to pokoušely.
Jak významné jsou ve válce na Ukrajině drony?
Zbraň, která na začátku války na Ukrajině prakticky neexistovala, už po druhém roce platí takřka za jeden z jejích symbolů. Ač patří na frontě k tomu nejlevnějšímu, průběh bojů dokážou malé kamikadze drony zásadně měnit.
Ukrajina ovšem nezbytně musí najít řešení problému ochrany vlastních základen před ruskými průzkumnými drony, pokud tedy bude chtít F-16 nasazovat z letišť v blízkosti fronty. Pokud by stíhačky měly základy daleko za ní, těžko budou moci zasahovat proti jiné velké hrozbě: ruským klouzavými bombám.
Jde o zbraně, které dnes ruské letectvo používá prakticky „beztrestně“, a představují jeho hlavní výhodu v pozemních bojích. Při vypouštění bomb se ruské letouny ve velké výši a rychlosti přiblíží na zhruba 50-70 kilometrů k cíli, odhodí munici, rychle se obrátí a míří zpět. Puma letí k cíli sama a stroj je za několik desítek vteřin zcela mimo i jen teoretický dosah ukrajinských zbraní.
Bez toho, aby F-16 působily v blízkosti fronty, tuto velkou ruskou výhodu těžko mohou pomoci eliminovat. Taková akce zabere ruskému letectvu podstatně méně času než v případě útoku do ukrajinského týlu s pomocí strategických bombardérů. Ze západní části země proti nim stíhačky těžko budou mít možnost zasáhnout.
Ukrajinští představitelé v minulosti opakovaně uváděli, že F-16 situaci ohledně ruských bomb mohou změnit. Pokud nad ukrajinskými letišti budou nadále pravidelně létat ruské „oči“, těžko tomu věřit.
