Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Koncem května začal na Ukrajině platit dlouho očekávaný mobilizační zákon, o němž se v zemi měsíce vedly vášnivé debaty.
Pár týdnů nato generální štáb ukrajinských ozbrojených složek oznámil, že jde vše jako na drátkách a mobilizační proces probíhá dokonce lépe, než se čekalo.
Server Kyiv Post minulý týden s odvoláním na Romana Kostenka, tajemníka Výboru Nejvyšší rady pro národní bezpečnost, obranu a tajné služby, napsal, že armádní složky jsou se současným tempem mobilizace spokojené. Počty rekrutovaných podle nich dokonce překročily jejich očekávání.
Kostenko připustil, že pokud čísla nadále porostou, může Kyjev koncem léta začít přemýšlet o demobilizaci těch, kteří jsou na frontě často od začátku ruské invaze.
Na to, že úřady dosud nestanovily podmínky jejich návratu, si čím dál hlasitěji stěžují jejich rodiny a blízcí.
Tlak na ukrajinskou ekonomiku
Zatímco ozbrojené složky si probíhající mobilizaci pochvalují, firmám a podnikům, které jsou páteří válečné ekonomiky, začíná dělat vrásky.
Nedávno schválený zákon má ukrajinské armádě přihrát statisíce nových vojáků a přispět zemi k tomu, aby byla nadále schopná bránit se ruské přesile. Po odvedených mužích ale zůstávají prázdná pracovní místa, která je problém zaplnit.
Časopis Bloomberg zkraje měsíce upozornil, že počet pracovních sil vlivem odvodů i odchodů ze země klesl o více než čtvrtinu a do budoucna se situace zřejmě nezlepší.
„Pokud budou odvody pokračovat tímto tempem, budeme nuceni zastavit některé procesy nebo výrobní oblasti, protože fyzicky nebudeme mít dostatek pracovníků,“ uvedla Teťjana Petruková, ředitelka pro udržitelný rozvoj a lidské zdroje v ocelářské společnost Metinvest.
Rozhovor s ukrajinistkou
Od změn mobilizačních pravidel si Ukrajinci slibovali hlavně to, že určí, jak se budou vysílení vojáci vracet domů. Ale to se nestalo. „Spoustu lidí na frontě i jejich rodin to demotivovalo,“ říká ukrajinistka Lenka Víchová.
Mnohé ukrajinské firmy kvůli kritickému nedostatku lidí už musely změnit svůj běžný režim fungování. Dopady rozsáhlé mobilizace tak Ukrajinci pocítili i v každodenním životě.
Například kyjevské metro koncem května oznámilo, že pro nedostatek personálu prodlužuje ve špičce intervaly vlaků. Kvůli odvodům přišlo už o zhruba sedm procent zaměstnanců a do budoucna to pravděpodobně bude ještě víc.
Odvody ochromily i provoz Černihivského činoherního divadla. Povolávací rozkaz zde dostala většina mužů, herecký soubor tak není schopný zahrát téměř nic ze svého repertoáru. Koncem května proto divadlo oznámilo, že na dobu neurčitou zavírá. Později napsalo, že na programu budou jen představení, která jde odehrát v omezeném počtu.
Sílí tlak na Ukrajince, aby se vrátili domů bojovat
Když v únoru 2022 začala plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu, mnoho Ukrajinců se nechalo odvést na frontu, aby svoji zemi bránili se zbraní v ruce. Po dvou letech války je však velké množství z nich zraněno nebo po smrti a těch, kteří jsou ochotni riskovat svůj život na bojišti, razantně ubylo.
„Miluji svou zemi. Ale nemohu zabíjet a nechci zemřít,“ cituje list The Guardian jednatřicetiletého Serhije, který dobrovolničí v Charkově a je jedním z těch, kteří do bojů zatím přímo nezasáhli. „Všichni jsou unaveni válkou. A z této vlády. Panuje tu takový ‚jděte se vycpat‘ postoj.“
Nedostatek lidí silně dopadá také na pohostinství. „Někdy si musí majitelé mýt nádobí sami,“ popsal Bloombergu, kam až situace došla, spoluvlastník několika kyjevských restaurací Ilarion Sauk.
Kvůli odvodům na frontu přišly jeho podniky zhruba o desetinu personálu. Nechybí jen muži, ale i zaměstnankyně, které zastávaly práci v oblasti vaření a úklidu – po začátku plnohodnotné ruské invaze velká část z nich zemi opustila.
Jak přiznali manažeři některých velkých podniků, ukrajinské orgány jejich personál pozorně sledují. Výjimkou není ani to, že obsílky rozdávají hned u bran podniků a nevyhnout se jim ani uchazeči o zaměstnání.
Nebýt na očích
Za nedostatek zaměstnanců nemohou odvody, ale také snaha se jim vyhnout. Mnozí muži odmítají jít pracovat do velkých firem, jelikož by pak byli více na očích a mohli se dočkat povolávacího rozkazu.
Jiní se začali schovávat doma ve strachu, že narazí na mobilizační hlídky, případně si u lékařů za úplatek opatřili výjimku, jak nedávno napsal server The Guardian. A nebo se jim podařilo dostat ze země, ačkoliv to ti ve věku od 18 do 60 let mají od začátku května zapovězeno.
Ženy v „mužských“ povoláních
S nedostatkem zaměstnanců se Ukrajina snaží vypořádat různě. Na místa rekrutovaných mužů nastupují ženy, případně firmy místa nabízejí studentům či pracovníkům ze zahraničí.
„Ženy nyní přebírají mnoho pracovních pozic, které dříve vykonávali převážně muži,“ řekla Seznam Zprávám ukrajinská reportérka Oksana Kovalenková.
To samozřejmě není novinka. Této praxi musela země přivyknout hned zkraje ruské invaze, kdy řada mužů odešla bojovat. S nově nastartovaným mobilizačním procesem se ovšem situace stává ještě palčivější, jak upozornila Kovalenková. Svědčí o tom podle ní už jen to, že se nyní v zemi vysílají reklamy, které ženám nabízejí lekce řízení zdarma, aby mohly sednout za volant nákladních vozů.
Ukrajina zažívá velkou společenskou změnu
Ukrajinky si během války vybudovaly ve společnosti velmi výrazné postavení, a to navzdory silné patriarchální tradici. Je otázka, zda to vydrží i v dobách míru, říká pro Seznam Zprávy odbornice na postavení žen v armádě.
„Stále více žen se učí ‚mužským‘ povoláním, čímž se stírají rozdíly mezi pohlavími,“ uvedla Kateryna Založnychová, vedoucí HR ukrajinské největší ocelářské společnosti ArcelorMittal Kryvyj Rih.
Od začátku invaze u nich ve firmě výrazně vzrostlo zastoupení ženy na pozicích elektrikářek, zámečnic, třídiček koksu a přepravkyň. Ženy v průběhu války začaly pracovat také v dolech, což bylo do té doby nemyslitelné.
Jak v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy popsala ukrajinská socioložka Anna Kvitová, to, že ženy převzaly „mužská“ zaměstnání, přispělo k jejich celkové emancipaci v rámci společnosti, která má silnou patriarchální tradici.
Zda Ukrajinkám pozice, kterou si nyní vybudovaly, vydrží i po válce, zůstává podle Kvitové v tuto chvíli otázkou. „Nevím, co se stane, ale myslím, že nedojde k masivnímu návratu ke starým pořádkům,“ uvedla. „Myslím, že po zkušenosti, kterou (ženy) zažily, si neřeknou: ‚Budu zticha a budu vařit‘,“ dodala.
