Článek
Když na Ukrajinu dopadly první ruské bomby, pracovala Myroslava Marčenková jako gynekoložka na soukromé klinice v Kyjevě. Jedna z jejích pacientek měla druhý den podstoupit interrupci, protože testy ukázaly, že u plodu existuje vysoká pravděpodobnost Downova syndromu. Místo toho však jak lékařka, tak její pacientka uprchly do bezpečí do Polska. Tam jsou ale potraty kvůli vývojovým vadám plodu nebo „z eugenických důvodů“ – jak to nazývá polský ústavní soud – zakázány. Napsal o tom britský deník The Guardian.
„Volala mi a říkala: Proboha, nevím, co mám dělat, protože čas běží, těhotenství postupuje a já nechci vychovávat toto dítě, protože je válka a nezvládnu to,“ vzpomíná Marčenková. Tehdy si prý poprvé plně uvědomila, jaký dopad mají polské protipotratové předpisy a jaké následky mohou mít překážky, jimž čelí ženy, které chtějí získat nouzovou antikoncepci. Marčenková doporučila své pacientce, aby odjela z Polska a vydala se do Česka a bezpečný potrat podstoupila tam.
Rozdílné přístupy zemí
Na Ukrajině ženy mohou v prvních dvanácti týdnech těhotenství podstoupit interrupci na vlastní žádost, antikoncepce se prodává bez lékařského předpisu a nouzová antikoncepce je široce dostupná. V Polsku jsou interrupce prakticky zakázané a tamní přístup k antikoncepci Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva hodnotí jako nejhorší v Evropě. Mnoho gynekologů odmítá nouzovou antikoncepci, nebo dokonce i nitroděložní tělíska předepisovat z etických důvodů, protože se podle nich podobají potratu.
Oksana Lytvyněnková, aktivistka za reprodukční práva, která 16 let žije v Polsku a pomáhá uprchlíkům v přijímacích centrech, říká, že ženy netuší, že v okamžiku přechodu ukrajinsko-polské hranice přicházejí o práva, která berou jako samozřejmá.
„Jsou naprosto nepřipravené na situaci tady, o zákonech nic nevědí. I když četly nějaký článek o potratech v Polsku, mnoho z nich si pořád myslí, že když pro to existuje pádný důvod, lékaři interrupci na požádání provedou,“ vysvětluje. „Je to těžké, protože jim nechcete způsobovat nové trauma v okamžiku, kdy jsou rády, že se dostaly do bezpečí. Není to asi ta pravá chvíle říkat jim pravdu,“ dodává Lytvyněnková.
Na hranici se setkala s ženami, které ji prosily, aby jim pomohla sehnat léky k ukončení těhotenství. „Pokud žena, která potřebuje potratovou pilulku, přejde hranici, opravdu záleží na tom, na koho narazí,“ říká. „Pokud je to někdo progresivní, feministka, sežene jí kontakt na ty správné lidi. Ale pokud to bude muž nebo někdo nábožensky založený, bude mu to buď jedno, nebo řekne, že je to (embryo) boží anděl a že si to má ponechat,“ říká aktivistka.
Na hranici působí i stoupenci polského protipotratového hnutí. V prvních týdnech války členové nadace Život a rodiny rozdávali v přijímacích centrech letáčky s fotografiemi rozervaných plodů a texty označujícími potraty za největší hrozbu pro mír. Na letácích byly také rady, aby těhotné ženy udávaly na policii kohokoliv, kdo by jim nabízel potrat.
Volání o pomoc
Marčenková čeká, až v Polsku dostane licenci pro výkon profese gynekoložky. Mezitím ve spolupráci s Federou, polskou organizací na podporu ženských práv, zřídila telefonní linku pomoci v ukrajinštině pro ženy hledající rady ohledně přístupu k antikoncepci nebo potratům. Říká, že přijímají asi deset telefonátů denně a alespoň jeden se obvykle týká možnosti interrupce.
Na linku volají ženy, které těhotenství plánovaly, ale nedokážou si představit, že mají přivést děti na svět jako uprchlice. Obracejí se na ni i ženy, které otěhotněly až poté, co se vydaly za svými manžely, kteří v Polsku pracovali ještě před začátkem války. „I když je tu válka, otázka reprodukce nezmizela, zejména proto, že mnoha ženám se ještě nepodařilo obstarat si antikoncepci,“ říká Marčenková.
Aborcyjny (Potratový) Dream Team, skupina, která zajišťuje nouzovou antikoncepci ze zahraničí, říká, že se na ni od začátku války obrátilo 158 žen z Ukrajiny.
S tím, jak se objevují další zprávy o znásilňování a sexuálním násilí vůči ženám na Ukrajině, aktivisté a politici v Polsku si lámou hlavu nad tím, jak budou moci oběti prchající do Polska v případě potřeby podstoupit potrat. V letech 2010 až 2020 bylo v Polsku provedeno méně než pět potratů ročně kvůli znásilnění a ženy k tomu potřebovaly souhlas prokurátora.
Levicoví politici nedávno navrhli, aby součástí zákona o pomoci ukrajinským uprchlíkům bylo i ustanovení, podle kterého by prokurátoři museli vystavit potřebnou dokumentaci během sedmi dnů. Návrh ovšem Sejm, dolní komora parlamentu, odmítl.
„Mojí jedinou nadějí je, že žádná z těch Ukrajinek, které potřebují na potrat, se ho nebudou snažit zařídit v Polsku,“ říká aktivistka Lytvyněnková. „Doufám jen, že jedou dále na západ, do Německa. Protože jakmile těhotenství oznámí lékaři tady, vše pro ně končí,“ dodává.
