Zkušenost z Ukrajiny: Akustický teror způsobí, že vám zvuk konvice připomene stíhačky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinci už přes dva roky takřka denně slýchají zvuky bomb, raket, dronů i sirén, které je varují před útoky. Podle tamních výzkumníků jsou pod vlivem akustického teroru, který zde Rusové schválně používají, aby zlomili jejich morálku.

„Dopad akustického teroru je rozsáhlý a dlouhodobý. V dohledné době se ho nezbavíme,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Natalja Zubarová z neziskové organizaci Maidan Monitoring Information Center, která se fenoménu akustického násilí dlouhodobě věnuje.

Sama žije v Charkově, který je pod téměř neustálou palbou za strany Ruska.

Mezi místními před časem – ve spolupráci s profesorem Ihorem Rusčenkem, docentem Ihorem Dubrovským a výzkumníkem Serhijem Petrovem – udělali sociologický průzkum. Upozornili v něm, že neustálé vystavení zvukům války může vést ke vzniku chronického stresu i řady dalších zdravotních problémů.

Už ve svých dřívějších pracích Zubarová také zdůraznila, že Rusko terorizovalo Ukrajince za pomoci zvuku ještě předtím, než do jejich země poslalo vojska – svou „vtíravou a nepříjemnou“ hudbou, které se v ulicích ukrajinských měst takřka nedalo vyhnout.

Mohla byste na začátek vysvětlit, co je to akustický teror?

Druh teroru, který využívá dopad hluku na lidi. Masový teror, při kterém lidé zažívají účinek hlasitých zvuků a tlakových vln.

Způsobit ho mohou zvuky bomb, raket, dronů, ale také vedlejší efekty války, které označujeme souhrnným názvem zvuky války. Jedním z jeho příkladů je zvuk sirén, který je přímým důsledkem útoků ze strany Ruska. Ukrajinou zní velmi často. Za dnešek už jsem je slyšela třikrát (hovořily jsme spolu zhruba hodinu před polednem ukrajinského času, pozn. aut.).

Ke zvukům války se nedávno přidalo také neustálé hučení generátorů energie na ulicích. To je něco nového, čemu jsme se v našem výzkumu – na rozdíl od zbylých zvuků – dosud nevěnovali. Generátory jsou v provozu kvůli výpadkům elektřiny způsobeným ničením energetické infrastruktury a i jejich zvuk je velice nepříjemný.

Co vás vedlo k tomu, že jste se začali tématu věnovat?

Myšlenku, že Rusko používá akustický teror na Ukrajině úmyslně, nám vnukli zahraniční váleční reportéři, kteří přijeli do Charkova na začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Říkali nám, že něco podobného zažili v Sýrii a Iráku. Ukrajinští novináři zase upozorňovali, že jim to připomíná taktiky z války v Čečensku.

Můžete přiblížit, jak Rusko taktiky zvukového teroru na Ukrajině využívá?

Jednoduše řečeno jde o to, že některé bomby a rakety jsou na Ukrajinu vypáleny nikoliv s cílem něco zničit, ale pouze způsobit velký hluk.

Když (Rusové) zasáhnou místo na kopci, slyší to velká část města. Tlakové vlny se navíc kvůli umístění šíří tak, že lidé nejsou schopni určit, odkud vychází. Nevědí, jak daleko od nich k úderu došlo a co dalšího mohou čekat. Je to velmi děsivé.

Každý, kdo žije v Charkově, něco takového zažil – během ostřelování, bombardování a výbuchů.

Rusové nejsou příliš dobří v cílení, zejména v případě raket. Momentálně testují nový typ klouzavých bomb, které shazují z letounů pohybujících se nad Ruskem. Nejsou vůbec přesné a zasahují náhodné, často hustě obydlené oblasti. Ty teď zažívají opravdu velmi vážné případy akustického teroru. S novým typem zbraní tento teror narůstá.

Jaké jsou dopady akustického teroru?

Způsobuje něco, co vedoucí našeho výzkumu profesor Ihor Rusčenko označuje jako syndrom projekce, kdy lidem jakýkoliv normální poklidný zvuk připomíná zvuky války. Slyší projíždět popeláře a myslí si, že jde o ostřelování. Zvuk varné konvice zase mnohým připomíná stíhačky létající nad městem. Děje se to každou chvíli.

To je něco, čemu se momentálně věnujeme. Předtím jsme dělali pilotní online výzkum, kdy jsme se lidí anonymně ptali, zda pociťují nějaké dopady akustického teroru, jestli cítí strach a tak dále. V tomto roce jsme pak dostali menší finanční příspěvek od Nadace Konrada Adenauera, abychom udělali hloubkový sociologický výzkum na téma akustického teroru za války.

Pořídili jsme 31 hloubkových rozhovorů s lidmi různého věku i pohlaví, kteří žijí v Charkově nebo zde strávili určitý čas a cítí se být ovlivněni akustickým terorem. Mluvili jsme také s několika doktory. Teď vyhodnocujeme výsledky.

Vychází nám z toho, že tím nejzřetelnějším dopadem akustického teroru je, že lidé zažívají chronický stres, ze kterého se nemohou dostat. Ten může hypoteticky vést k celé řadě onemocnění – od zhoršení diabetu až po střevní onemocnění a srdeční choroby. Je ovšem třeba, aby to potvrdil jiný druh výzkumu.

Evidentní ovšem je, že dopad akustického teroru je rozsáhlý a dlouhodobý. V dohledné době se ho nezbavíme. A proto chceme zformulovat novelu ukrajinského trestního zákoníku, který uvádí terorismus jako jeden ze zločinů. Zmiňuje ovšem jiné typy teroru a my chceme, aby se k nim přidal i ten akustický.

Je to důležité, jelikož tak můžeme rozšířit počet těch, kteří se stali přímými oběťmi ruské agrese.

Pozorujete sama na sobě nějaké dopady akustického teroru?

Ano, jistě. Zejména teď s příchodem nové fáze války, kdy zažíváme nové typy zvuků války. Nedokážu rozeznat, jaké nebezpečí přináší. Velmi mě to znervózňuje. A nejen mě. Neustále se o tom bavíme s dalšími členy týmu a dobrovolníky.

Ta neschopnost určit, o jaký zvuk se jedná, je, řekla bych, nejhorší. Je přirozené, že se člověk snaží zjistit, co se děje, co za zvuk to je, odkud se ozývá. Nevědět to je velice znervózňující.

Je tady také nový typ akustického teroru, ke kterému vede potřeba používat generátory energie. Jejich zvuk je opravdu jako mučení. Jdete po ulici a najednou slyšíte zvuk, který vydávají desítky z nich. Slyšíte je neustále, nemůžete se tomu vyhnout. Tím se buduje napětí.

Já se považuji za velmi vyrovnaného člověka, jsem na takové věci trénovaná, ale tohle mě rozčiluje.

Ve vašem dřívějším článku zmiňujete, že Ukrajina byla pod vlivem akustického násilí ze strany Ruska ještě předtím, než vypukla plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Jak si to máme představit?

Jednalo se o velmi rozšířenou praktiku vnucování hlasitých zvuků. Začalo to už v dobách Sovětského svazu, kdy byly ve městech a vesnicích nainstalovány tlampače, které vysílaly hlasitá oznámení. Tento typ násilí byl používán také ve vězeňské praxi, kdy neustálé pouštění hlasitých zvuků vyústilo ve spánkovou deprivaci.

Akustické násilí se běžně projevovalo tak, že jste se na ulici nemohli vyhnout písním v ruštině. Šli jste ven a slyšeli jste je v kavárně, autobuse, obchodě, na hudebních festivalech, prostě všude.

Je třeba zmínit, že ruská hudba je velice primitivní. Rozhodně nemyslím Čajkovského, ale moderní populární hudbu s primitivním textem. Většinou se jednalo o písně, které spadají pod žánr, kterému se říká ruský šanson. Formou se to podobná německému šlágru, obsahem gangsterskému rapu.

Taková hudba jenom vytváří další hluk. Je velmi vtíravá a nepříjemná. Lidé si kvůli ní nemohou odpočinout, nemohou poslouchat zvuky města, které jsou méně otravné než tato idiotská hudba. To může přispívat ke vzniku chronického stresu a podporování kultury zločinu.

Může Ukrajina sama něco udělat, aby minimalizovala dopady akustického násilí na své obyvatelstvo? Ve vašem dřívějším článku zmiňujete, že by mohla zavést určitá opatření na kontrolu hluku, například sankce na hlasitou hudbu.

To je něco, čemu jsme se věnovali ještě před výzkumem akustického teroru. Naše organizace Maidan Monitoring Information Center začala už před deseti lety mluvit o potřebě boje proti akustickému násilí. Mezi něj počítáme hlasitou hudbu v hromadné dopravě, na veřejných místech, v kavárnách a tak dále.

Ještě před začátkem plnohodnotné invaze se nám v rámci kampaně, kterou podpořila řada neziskových organizací, podařilo dostat zmínku o akustickém násilí do ukrajinského trestního zákoníku a došlo k zákazu hudby v prostředcích veřejné dopravy. Takže když chtějí lidé poslouchat hudbu, musí si nasadit sluchátka. To byl jen první krok.

Dalším krokem by mělo být regulování hlasité hudbu u restaurací a podobných míst a nabízení alternativy – ne tolik hlasité klasické hudby nebo jakékoliv hudby beze slov, která má uklidňující účinek. Žádná plošná opatření zatím v tomhle směru zavedena nebyla, řada nevládních aktérů je ovšem sama od sebe postupně přijímá.

Aktivisté z Charkova, kterým profesor Rusčenko nedávno prezentoval výsledky výzkumu, také přišli s nápadem vytvořit odhlučněné místnosti, kde by lidé mohli poslouchat uklidňující zvuky přírody. To je podle mě dobré řešení.

Užitečný by mohl být také program, který by lidi povzbuzoval, aby poslouchali klasickou hudbu nebo hudbu používanou při praktikách mindfulness. Kdyby se jejich sluchové smysly zaměřily na něco krásného, uklidňujícího, mohlo by jim to pomoci lépe se vypořádat s akustickým terorem. Takováto opatření by mohla být zařazena do státního programu duševního zdraví, který vede první dáma Olena Zelenská.