Ukrajinci znovu riskovali svou nejdražší zbraň

I přesto, že skutečně mrazivé počasí zatím nepřišlo, Moskva v posledních dnech provedla první velké údery očekávané zimní kampaně proti ukrajinskému týlu.

Možná šlo o reakci na ukrajinské útoky proti ruským cílům v posledních dnech, možná o plánované akce, kdo ví. V každém případě se jasně ukázalo, že překonat ukrajinskou protivzdušnou obranu pro ruské drony a střely není nemožné – bez ohledu na to, jakého vojenského či strategického úspěchu tím Moskva dosáhne.

Ale ruská letecká válka proti Ukrajině nespoléhá jen na nepilotované prostředky. V poslední době také velmi výrazně zintenzivnila bombardování frontových oblastí s pomocí klouzavých pum.

Tyto zbraně, které se objevují v boji ve verzích o hmotnosti 500 až 1500 kilogramů, byly poprvé nasazeny na jaře loňského roku. V dubnu 2023 mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat uvedl, že Rusové denně vypouštějí na Ukrajinu asi 20 klouzavých bomb a Kyjev nemá žádnou možnost, jak by této hrozbě mohl předejít. V listopadu novinářům řekl, že podobných útoků je 50 denně po celé délce fronty.

Ruské bombardéry od podzimu také začínají stále častěji nosit na jednu misi čtyři klouzavé pumy místo dvou. Na začátku prosince pak Ihnat uvádí, že počet nahlášených ruských úderů těmito zbraněmi se zvýšil na stovku denně. A to zároveň platí, že se místo původních 500kilogramových bomb začíná více objevovat i 1500kilogramová verze, která má podstatně větší ničivý účinek.

Ruské zbraně podle informací z bojiště nejsou tak přesné jako jejich západní protějšky, ovšem Moskva (jako obvykle) problém nižší kvality řeší kvantitou. Což v tomto případě usnadňuje skutečnost, že jde o cenově nejefektivnější munici pro útoky z bezpečné vzdálenosti.

Ruské ceny neznáme, ale americký JDAM podle dostupných informací vyjde na 21 tisíc dolarů (cca půl milionu korun). Moderní řízené střely jsou nejméně o řád dražší; ceny se pohybují ve stovkách tisíc a ještě spíše v milionech dolarů za kus. Například střely Storm Shadow, které Ukrajina dostala od Velké Británie, stály zhruba 2,5 milionu dolarů za jeden kus.

Nasazení klouzavých pum okamžitě znamenalo pro Ukrajinu nepříjemnou změnu poměrů na bojišti. Na začátku války se Rusové pokusili ochromit ukrajinskou protivzdušnou obranu, která po sovětském vzoru byla velmi silná, ale neuspěli. Ukrajinské nebe tak Rusům zůstalo zavřené a letouny se k frontě nemohly bezpečně ani přiblížit (to platí ovšem i pro ukrajinské stroje).

Nejčastější formou podpory pozemních vojsk tedy byla velmi nepřesná palba neřízenými střelami „obloukem“. Moskva totiž neměla k dispozici dostatek přesných zbraní, které by mohla letadla používat z bezpečné vzdálenosti, a tak velká část ruského letectva, které bylo papírově mnohem silnější než ukrajinské, hrála v konfliktu jen omezenou roli.

Klouzavé pumy to do velké míry změnily. Není jasné, kdo, kdy a proč rozhodl o podpoře výroby tohoto typu zbraně, ale zjevně nakonec program dostal vysokou prioritu. První nasazení přišlo z počátku roku 2023 a i z incidentů, které nasazení provázely, bylo zřejmě, že zbraň byla vyvinuta poměrně narychlo.

Ruské letectvo totiž při bombardování využívá neřízené pumy FAB-500 doplněné o relativně jednoduchá „křidélka“ a naváděcí systém. Toto přídavné zařízení se v ruské armádě označuje zkratkou UMPK, v překladu „unifikovaný modul pro plánování a korekci“ (míněno korekci letu).

Myšlenka to není vůbec originální. Ve Spojených státech se na ní začalo pracovat počátkem 90. let a nakonec vyústila v program Joint Direct Attack Munition (JDAM). Rodina JDAM mimo jiné dnes zahrnuje i typ s prodlouženým doletem a přídavnými křídly nazvaný JDAM-ER, který dostala od USA i Ukrajina.

Na bojišti ovšem nemají zdaleka takový dopad jako jejich ruská obdoba. Je jich málo, Ukrajina také nemá k dispozici mnoho bojových strojů a ruská strana dokáže lépe rušit signál satelitní navigaci, kterou bomby používají k navádění.

Kořeny současných ruských systémů se snad nachází v návrzích, které na leteckém veletrhu ve Farnborough v Anglii v roce 2002 představil přední ruský výrobce leteckých bomb, společnost Bazalt. Ta ukázala návrhy čtyř typů modulů pro už zmíněnou a široce rozšířenou bombu FAB-500 M-62 s různými schopnostmi (tj. hlavně doletem a přesností), a tedy i cenovkou.

Všechny byly míněny jako přídavné moduly, které se dají relativně jednoduše připojit k hotové bombě třeba přímo u jednotky. Americký JDAM vyžaduje výměnu části bomby – ve výsledku je tedy aerodynamičtější, ale „upgrade“ je náročnější.

Klouzavé bomby potkal podobný osud jako řadu jiných ruských zbraňových projektů posledních desetiletí: Zůstaly jen na papíře. K vidění byly vždy jen makety a nákresy. Změnila to až masová invaze na Ukrajinu v únoru 2022, která ukázala, jak moc dostupná zbraň s podobným dosahem ruskému letectvu chybí.

I když i po invazi Rusku nějakou dobu trvalo, než novou zbraň zavedlo, její význam je dnes nepopiratelný. Ukrajinští vojáci se jich velmi obávají, Kyjev i kvůli nim tak dlouho volal po dodávkách západních stíhačů a západní analytici se obávají, co se stane, pokud Rusové výrobu těchto systémů ještě zrychlí. I proto se Kyjev už rozhodl v boji proti klouzavým pumám riskovat svou nejcennější zbraň – systém protivzdušných střel Patriot. S cenou přes miliardu dolarů za baterii jde o nejkomplexnější a nejdražší jednotlivý zbraňový systém, který zatím Kyjev od západních spojenců obdržel.

Poprvé se tak stalo v květnu 2023. V sobotu 13. května totiž Rusko nad svým územím přišlo celkem o pět vojenských strojů: dva proudové letouny a tři vrtulníky. Jak k události došlo, Kyjev tehdy nevysvětlil.

Postupně však přiznal, že šlo o „přepad“ ruské skupiny, který provedl z USA dodaný protivzdušný systém Patriot. Na propagačním videu zveřejněném na začátku června byl k vidění systém tohoto typu, který měl na boku vyznačené symboly sestřelů, podle kterých tato baterie 13. května zničila právě tři vrtulníky a dvě stíhačky.

Dne 23. prosince se velmi podobná událost odehrála na úplně opačné straně bojiště, nad chersonskou frontou. Ruské letectvo ještě několik desítek kilometrů před frontou přišlo o tři bojové stroje Su-34, tedy o své nejnovější taktické bombardéry, kterých před válkou mělo podle odhadů méně než 150. O den později pak byl zničen další.

Původně neověřené zprávy o ztrátách ruských strojů lze v tuto chvíli považovat za věrohodné a nasvědčují tomu, že nad Chersonem se 23. prosince stala nějaká nezvyklá událost. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je i kvůli případu z května právě přesun jedné či více baterií systému Patriot do této oblasti. Možná od Kyjeva, kde byly tyto systémy Patriot v minulosti soustředěny.

Nevíme přesně, jak celá akce proběhla. Dá se očekávat, že šlo o přepad, kdy byl radar baterie do poslední chvíle vypnut, aby se její přítomnost neprozradila. Důležitou součástí útoků velmi dobře mohly být údaje o pohybu ruských letadel, které Ukrajině dodávají zpravodajské systémy NATO.

Sestřel ruských bombardérů podle dostupných informací výrazně odlehčil ukrajinským vojákům na předmostí za Dněprem. I když totiž Rusové s využitím klouzavých bomb zcela nepřestali a stále údajně používali stejné postupy, počet útoků výrazně poklesl.

Zároveň ovšem akce i přes svůj úspěch jen obnažila současné ukrajinské dilema ve vzdušné válce. Ano, Kyjev má k dispozici systémy, které mohou velmi dobře zastavit ruské bombardéry či je alespoň donutit k větší opatrnosti. A Ukrajina má k dispozici systémy, které mohou sestřelovat i „nesestřelitelné“ a zjevně mytizované hypersonické střely Kinžal.

Ovšem nejlepší je proti nim tatáž zbraň, kterou má Kyjev k dispozici zřejmě v pěti kusech. Ani kdyby všechny stály přímo na frontě, na její pokrytí to nestačí – a Kyjev by zůstal zcela nechráněný. I na vzdušné frontě nad Ukrajinou se tedy ukazuje, že na množství záleží. Dokud se problém kvantity nepodaří vyřešit (třeba s pomocí nápaditých „hybridů“ či stíhacích strojů s odpovídající výzbrojí), ukrajinské dilema ve vzdušné válce nezmizí.