Ukrajina zřejmě našla zbraň, která umí „oslepit“ Rusy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Někteří ruští komentátoři, například na specializovaném serveru Drone Expert (odkaz na ruskou stránku), se znepokojením komentují nový způsob nasazování ukrajinských malých dronů řízených z pohledu první osoby (tzv. FPV drony).

Obránci je totiž stále častěji používají jako malé „stíhačky“ k útokům na klíčové prostředky ruského průzkumu, totiž větší létající drony s pevnými křídly.

Nejčastějším úkolem FPV dronů v ukrajinské válce je dostat se přímo k cíli a zničit ho s pomocí nálože. Především Ukrajina na tento typ strojů v posledním roce spoléhala ve stále větší míře. Původně se využívaly především k útokům na techniku a důležité opěrné body. Ovšem jak dronů přibývalo, spektrum cílů se rozšířilo. Dnes malé drony útočí i na jednotlivé vojáky či jiné relativně málo „cenné“ cíle.

V posledních týdnech se však začala objevovat videa i pozorování, která ukazují, že malé ukrajinské stroje stále častěji míří na nový typ hodnotných cílů: větší ruské bezpilotní průzkumné letouny. Právě na ně invazní síly hodně spoléhají při hledání cílů v oblastech za linií fronty.

Ruští pozorovatelé přitom mají obavu, že protivník našel účinnou, a především levnou zbraň, kterou může nasazovat v masovém měřítku. Jen to ukazuje, do jaké míry je konflikt (a nejen ten rusko-ukrajinský) otázkou peněz, či obecněji řečeno zdrojů.

Bezpilotní průzkumné letouny, které se stávají obětí ukrajinských kamikadze strojů, si můžete představit jako velké letecké „modely“.

Ty největší (různé varianty typu Orlan) mívají rozpětí maximálně kolem dvou metrů a hmotnost několik desítek kilogramů. Vydrží ve vzduchu až 16 hodin, mají vlastní satelitní terminál, takže se těžko ruší, a mohou fungovat daleko za frontou.

Rusové mají k dispozici i menší typy „průzkumníků“ (například Zala 421-08). Slouží k průzkumu fronty a létají obvykle trochu pomaleji a níž – což z nich dělá ještě lepší cíle pro drony obránců, jak uvidíme dále.

Podobné drony od začátku války sloužily především dělostřelcům. Ti s jejich pomocí mohou sledovat, o kolik jejich palba míjí cíl, a pak podle toho upravit míření. Tyto „opravy“ zásadně zvyšují úspěšnost střelby. S nadsázkou by se dalo říci, že bez dronů (či jiného pozorovatele, který vidí na cíl) střílí artilerie naslepo.

Boj proti ruským bezpilotním letounům je tak klíčový při snižování účinnosti ruského dělostřelectva – a tedy i ztrát, jichž mají drtivou většinu na svědomí právě děla, a to podle svědectví z obou stran konfliktu.

Modernější varianta ruských dronů (Orlan-30) navíc bývá vybavená laserem, který dokáže přímo osvítit cíl. Po tomto paprsku se pak mohou navést speciální dělostřelecké granáty s přesností řádově v jednotkách metrů. Což je podle ukrajinských vojáků v posledních měsících extrémní nebezpečí pro posádky ukrajinských houfnic a jiných typů dělostřelectva.

V posledních měsících se ovšem objevily záběry, které dobře dokládají, že ruská taktika nasazení průzkumných strojů se ještě zlepšila. Na ruských účtech se s vyšší pravidelností objevovaly z dronů pořízené záběry úderů balistickými střelami, například typu Iskander, proti cílům vzdáleným desítky, někdy i stovky kilometrů od fronty. Příkladem byl první potvrzený případ zničení raketometu HIMARS.

Proč se situace změnila, ani jedna ze stran pochopitelně otevřeně vysvětlit nechce. Podle některých pozorovatelů dokázali Rusové například vytvořit v podstatě „pasivní“ navigační systém pro bezpilotní stroje. Díky tomu se dokázaly ty lépe vybavené dostat přes frontu za ukrajinské linie. Do míst, kde je protivzdušná obrana slabší, nebo dokonce prakticky žádná.

Velmi pravděpodobně sehrálo roli i to, že ukrajinská obrana hlavně na jaře trpěla zjevným nedostatkem řízených střel. Týkalo se to nejen systémů Patriot a dalších západních zařízení, ale také starších sovětských systémů. Ukrajina už spotřebovala většinu zásob a sehnat další je obtížné.

Jiné zbraně přitom proti velkým ruským průzkumným dronům příliš účinné nejsou, protože létají poměrně vysoko. Za horní hranici různé zdroje z Ukrajiny udávají přibližně pět kilometrů. Lehkými zbraněmi je tedy nemožné je zasáhnout. A nestačí často ani z ramene odpalované řízené střely určené proti letadlům či vrtulníkům, které tak malý cíl v takové výšce velmi často nemusí zachytit.

Protivzdušné řízené střely jsou pochopitelně účinné: drony nemají žádnou vlastní obranu a pohybují se pomalu. Problém je v ekonomické stránce věci. Řízené střely bývají podobně drahé nebo dražší než bezpilotní letouny. Jde přitom o poměrně sofistikované zbraně, které nelze jednoduše vyrobit na koleně a nejsou k dispozici v neomezeném množství.

Zatímco Rusko postavilo podle všech odhadů řádově nejméně tisíce průzkumných Orlanů a dalších strojů, Ukrajina protivzdušnou munici shání, kde se jen dá, a musí se uchylovat k inovativním řešením. A tak možná není divu, že doložené ztráty větších ruských bezpilotních strojů činí jen něco přes 200 kusů.

Nasazení malých FPV dronů ovšem tuto ekonomickou rozvahu zásadně mění. „Kamikadze“ stroje obvykle stojí vyšší stovky, u rychlejších a výkonnějších strojů tisíce dolarů za kus, tj. desítky tisíc korun. Průzkumné drony stojí nejméně desítky tisíc dolarů, tedy stovky tisíc až miliony korun (zatímco řízené střely zase obvykle právě miliony korun či více).

Znamená to, že malé drony jsou výrazně levnější, takže jich může být k dispozici výrazně víc. Deklarovaným cílem Ukrajiny je vyrobit za rok 2024 nejméně milion FPV dronů a údajně je na dobré cestě cíl překonat.

Výhodou je i to, že větší průzkumné bezpilotní letouny nemají žádné oslnivé letové výkony. Pohybují se obvykle rychlostí kolem 100 km/h, aby poskytly dobrý pohled na prostor pod sebou. Stroj má být stabilní a létat „klidně“, aby z něj bylo možné pořídit kvalitní obraz.

FPV drony se při útocích na pozemní cíle nepohybují o mnoho rychleji. Ne že by to nezvládly, ale není to potřeba. Na zemi se totiž nic nepohybuje vyšší než stokilometrovou rychlostí. Drony tak raději nesou třeba těžší nálož i za cenu horších letových vlastností.

Světový rychlostní rekord FPV dronu je zhruba 400 km/h. Ruské zdroje, třeba zmíněný příspěvek na Drone Expert, tvrdí, že ukrajinské FPV drony se pohybují až 500kilometrovou rychlostí, ale takové výkony nejsou nijak spolehlivě doloženy.

Podstatné je, že v principu zjevně není žádný problém postavit dron, který ruské průzkumníky může po vypuštění ze země během několika minut dostihnout a zničit. Někdy může být zásah ještě rychlejší, protože malé kamikadze drony vynáší do vzduchu i větší bezpilotní stroje, které fungují jako „mateřské lodi“.

Navíc tyto „stíhací“ drony nemusí nést ani žádnou silnou nálož, protože jejich předpokládané cíle nejsou zdaleka tak odolné jako třeba obrněná vozidla. Některé dokonce podle dostupných informací nemají nálož žádnou a cíl ničí samotným nárazem.

Nelze ovšem paušálně tvrdit, že Ukrajina vypuštěním malých „stíhaček“ problém ruských „průzkumníků“ na obloze vyřešila. V praxi mohou nasazení FPV dronů brzdit jiné problémy: například dostatek dobrých a zkušených pilotů (i když tady asi brzy může situaci změnit vývoj umělé inteligence).

FPV drony sice mohou být výrazně rychlejší než průzkumné, ale jejich dolet je omezený. Pokud by měli bezpilotní stíhači pokrýt celou oblast v okolí fronty dlouhé přes 1000 km, byly by k tomu zapotřebí pravděpodobně stovky nových dronařských týmů. Těžko říci, zda něco takového i přes vysokou produkci FPV dronů může nyní být v ukrajinských silách.

Navíc stále musí být k dispozici účinný systém sledování přítomnosti ruských průzkumných dronů. Bez něj sebelepší „stíhači“ nebudou mít velkou šanci na úspěch. Pokud nedávné ruské úspěchy v této oblasti nebyly důsledkem nedostatku munice na ukrajinské straně, tak i na této stránce bude muset Kyjev zapracovat.

Obránci neustále hledají nové způsoby, jak ruské „oči“ vyřadit. Vědí, že jinak budou nadále trpět v obraně i v útoku. Kromě kamikadze dronů se tak mluví například o nutnosti vybudovat „hlubší“ elektronickou obranu. Tedy mít dostatek rušiček a dalších zařízení (hlavně detektorů), které umožní odhalit pozorovací drony i daleko za frontou.

Zkoušejí se i další „nové“ zbraně. V Oděské oblasti byl v dubnu ruský Orlan-10 sestřelen ukrajinským cvičným letadlem Jak-52. Videa se objevila na síti Telegram a informoval o nich i vojenský portál Militarnyi. Dron sestřelil jeden ze dvou členů posádky zřejmě útočnou puškou, jako kdyby šlo o scénu ze samého počátku 1. světové války, kdy letadla ještě nenosila žádnou palubní výzbroj.

Další dobrou, ale zároveň nedostatečnou odpovědí na vyšší počet ruských úderů v oblastech daleko za frontou je výcvik a organizace. Ukrajinské síly by měly mnohem více dbát na to, aby nepřítel neměl k dispozici snadné cíle, a neparkovat cennou techniku pohromadě. Ukrajina takhle nedávno přišla o tři vrtulníky při jediném úderu.

Zachránit životy může i lepší maskování či rozestavení hlídek, které budou pozorovat výhradně nebe. Nejde o žádná stoprocentně účinná opatření, ale dohromady mohou zabránit alespoň některým ztrátám. Mnohem lepší však je zastavit drony invazních vojsk ještě předtím, než se dostanou do míst, kde posléze mohou ruské střely napáchat velké škody.

A právě „stíhací kamikadze“ dokážou ruské „oči na obloze“ zničit ještě předtím, než mohou objevit něco, co nemají vidět. Ukrajinci s nimi tedy určitě budou dál experimentovat. A je možné, že malé „stíhačky“ zase kyvadlo vzdušné války trochu vychýlí na opačnou stranu. Alespoň do doby, než přijde další smrtící novinka.