Ukrajina získává novou skvělou zbraň s tradiční evropskou slabinou

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Německá vláda po měsících spekulací potvrdila, že Berlín dodal či dodá Kyjevu zbraň, která se ukrajinským silám (ale i Rusům) velmi hodí: protivzdušný systém nazvaný Skynex.

Systém, který stál přes astronomických 90 milionů eur za kus, a který kompletně zaplatilo Německo, je na pohled vlastně jednoduchý: jde o protivzdušný kanón. V principu k němu lze připojit i jiné zbraně, třeba řízené střely nebo dokonce lasery, ale základní variantou je jeden nebo více (až čtyři) rychlopalných kanónů ráže (tj. průměrem hlavně) 35 milimetrů připojených k jednomu řídicímu „centru“ s radarem a dalšími senzory.

Pak si může na vzdálenost několika málo kilometrů poradit s nejrůznějšími cíli od letounů, vrtulníků, řízených střel s plochou dráhou letu a dronů až třeba po přilétající granáty z minometů.

Skynex pálí mimo jiného i „brokovnicové“ projektily, z nichž každý obsahuje 152 malých wolframových kuliček. Dokáže projektily naprogramovat při střelbě tak, aby ve vzduchu po dané době explodovaly a cíl tak zasypaly deštěm těchto malých úlomků. Což proti létajícím cílům, které obecně kvůli co nejnižší hmotnosti nebývají příliš odolné, je extrémně efektivní – a také dosti levná – zbraň. A může spolehlivě zasahovat i malé cíle, jako jsou drony, či dokonce celé skupiny dronů.

Jak taková zbraň v praxi působí, je možné vidět na dalším snímku. Záběry pocházejí zřejmě ze srpna 2023, a tak mohou naznačovat, že systém už na Ukrajině nějakou dobu je. Pokud nejde o škody způsobené Skynexem, je ovšem jejich charakter velmi podobný a představu o účinku jeho munice tedy nabízí dobrou.

Podobné protivzdušné zařízení není koncepčně nic nového. Bundeswehr velmi podobný systém Mantis nasadil v Mali v roce 2018 k ochraně své základny. Později je předal Slovensku jako kompenzaci za vybavení, které Bratislava poslala Ukrajině. Na Ukrajině se také používají s úspěchem systémy Gepard, což je v podstatě radarem a protivzdušným kanónem vybavené vozidlo na tankovém podvozku.

Skynex může být statický nebo také umístěný na nějakém podvozku. Především je však pochopitelně modernější a přesnější. Pro Ukrajinu je však důležité, že je v mnohem větší míře také určen k boji s malými drony. Což je zbraň, kterou ještě nedávno moderní armády nepovažovaly za příliš velkou hrozbu, ale která je dnes jednou z dominant ukrajinské války.

Boj s drony je pro obě armády na ukrajinském bojišti nesmírně palčivý - a nevyřešený - problém. V bojích se používá mnoho různých bezpilotních systémů, ale trendem obecně platí spíše, že co je malé, to je účinné.

Souvisí to s obecnou situací na bojišti, kde účinná protivzdušná obrana na obou stranách výrazně omezuje pohyb velkých – a drahých – strojů. Letadla či drony, na které se vyplatí vystřelit velkou protivzdušnou střelu, se v jejich dostřelu nemohou pohybovat dlouho.

Byť se tedy na ruské i ukrajinské straně vyskytují drony velikosti menších letadel, klíčovou roli hrají stroje výrazně menší, řádově v desítkách centimetrů či nízkých jednotkách metrů. Velkou část z nich tvoří komerčně dostupné drony především od čínských firem, které používají jednotky na všemožných úrovních od jednotlivých družstev.

Běžné je například využití těchto dronů pro průzkum a řízení boje. Ukrajinští vojáci si opakovaně stěžovali a stěžují, že během výcviku v zemích NATO se zdůrazňuje, že velitelé by měli být v blízkosti fronty. Drony, se kterými západní armády nemají mnoho zkušeností, podle nich umožňují, aby velitelé zůstávali vzadu a díky bezpilotním letounům přesto měli přehled o tom, co se děje a mohli své jednotky dobře řídit.

Stále větší podíl malých strojů připadá na kamikadze FPV drony (FPV je anglická zkratka výrazu „z pohledu první osoby"). Těchto zbraní už obě strany vyrábějí a nasazují řádově desítky tisíc měsíčně – a jak Kyjev, tak i Moskva údajně chtějí výrobu ještě výrazně navyšovat.

Obvykle jde o na míru připravené stroje, do značné míry odvozené od závodních dronů, které pilot řídí přes brýle, do kterých se mu promítá obraz z kamery na špici stroje. Nabízejí za velmi nízkou cenu podobné schopnosti jako malé řízené střely. FPV drony se používají k útokům na tanky, děla, velitelská stanoviště, skupiny vojáků (a někdy i jednotlivce), ale třeba i na bunkry a další opevněné body. Nesou malou nálož, která sice neprorazí betonovou stěnu, ale piloti je dokážou navést s přesností, které máloco dokáže konkurovat.

V praxi tak fungují jako obdoba drahých naváděných střel a munice všeho typu. Nejsou sice tak ničivé, může je zastavit síť nebo pletivo, jejich řídicí signál je možné rušit, ovšem cena a dostupnost jsou bezkonkurenční.

Například ukrajinská protitanková střela Stugna-P vyjde na 20 tisíc dolarů jedna, americké Javeliny jsou zhruba dvakrát dražší. Jeden GPS řízený dělostřelecký granát Excalibur stojí zhruba 100 tisíc dolarů. FPV drony stojí zhruba od 400 do 1200 dolarů podle vybavení, velikosti, doletu a dalších parametrů.

Není tak divu, že je obě strany používají stále více. Při nedávných útocích na obec Marinka v Doněcké oblasti ruské síly zcela systematicky ničily s pomocí FPV dronů jednu připravenou ukrajinskou obrannou pozici za druhou: nalétaly do oken domů, kde měli Ukrajinci pozice, ale i do sklepů či bunkrů pod nimi. Během několika týdnů dronová kampaň v kombinaci s bombardování, ostřelováním a útoky ruské pěchoty dokázala pozice poničit natolik, že (se zemí de facto srovnaná) Marinka po téměř dvou letech bojů na sklonku roku 2023 padla.

Proti FPV dronům přitom neexistuje prakticky žádná spolehlivá obrana. Určité výsledky mají prostředky elektronického boje, tedy de facto rušení signálu pro řízení dronů. Ale jeho účinnost je nejistá, protože obě strany neustále hledají možnosti, jak opatření protivníka obejít.

Problémem ovšem nejsou jen malé drony. Hlavně na ruské straně se také velmi osvědčily větší stroje, řádově o rozměrech jednotek metrů, které se používají k průzkumu na větší vzdálenosti. Nejrozšířenějším příkladem této kategorie jsou letouny Orlan.

Jde o cíle poměrně dobře zasažitelné protivzdušnými střelami, ale zároveň natolik levné, že cena vypálené střely prakticky vždy výrazně přesahuje hodnotu zničeného cíle. Ekonomika je v tomto ohledu paradoxně na straně toho, kdo přišel o stroj: Orlany jsou levnější a snáze vyrobitelné než střely, které je ničí.

Velmi podobné je to i v případě dálkových dronů. Na ruské straně tedy licencovaných nebo přímo v Íránu vyrobených dronů Šáhid, na straně ukrajinské pak několika přímo na Ukrajině konstruovaných typů. Jejich cena je znovu nižší než prakticky všech protivzdušných řízených střel, ale přitom je obrana těžko může ignorovat.

Ukrajina tak proti náletům ruských dronů využívá všemožné prostředky, včetně starších protiletadlových děl či kulometů přimontovaných na korby terénních vozidel. Drahými řízenými střelami se ovšem na ně snaží „neplýtvat“.

Munice pro rychlopalné kanóny je z tohoto pohledu výrazně ekonomičtější řešení. Velkou nevýhodou Skynexu je to, co má společného s celou řadou moderních evropských zbraňových systémů: je sám o sobě drahý, a navíc je nedostupný.

I když cena za vypálený náboj může být nízká, celý systém vyjde podle dostupných údajů kolem 90 milionů euro za kus. Přesněji řečeno: víme, že Německo za dva kusy pro Ukrajinu zaplatilo 182 milionů euro, tedy přes čtyři miliardy korun. I když nevíme přesně, co všechno je součástí ceny (úroveň výbavy, servis, podpora, munice atp.) - a na tom u podobných kontraktů velmi záleží - rozhodně to není málo. Zvláště, když vezeme v potaz, že jeden Skynex dokáže zabezpečit před protivníkem jen relativně malé území. Nejčastěji se hovoří o čtverci 4×4 kilometry.

Kolik takových zařízení by bylo zapotřebí k pokrytí fronty či týlu Ukrajiny? Ideálně řádově stovky. A to navíc lze počítat s tím, že podobné systémy by při nasazení na frontě určitě utrpěly ztráty. Vždyť vzhledem k dostřelu se musí pohybovat v dosahu celé řady protivníkových zbraní.

Cena by nepochybně mohla klesnout, kdyby se podobný systém vyráběl ve větším množství, tedy ideálně sériově. Ale to platí i u celé řady západních, a především evropských zbraní: jejich vysoká cena je dána do značné míry tím, že se vyrábí jen v omezeném počtu kusů. Bez příslibu velkých objednávek a investic do masové výroby cena může klesnout jen těžko.

To je vidět na cenách dělostřelecké munice od (alespoň některých) evropských firem, které jsou o řád dražší než výroba v jiných částech světa (až 100 tisíc korun za kus 155mm munice v prosinci oznámené smlouvě mezi francouzskými zbrojaři a německým státem). Ale podobná situace je i u složitějších systémů, jako je právě Skynex.