Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V den zasedání ministrů NATO zveřejnilo ukrajinské ministerstvo zahraničí své oficiální stanovisko k možným bezpečnostním zárukám, které by Kyjev mohl dostat jako prostředek, jenž by odradil Rusko od další agrese po případném příměří. Informoval o tom web Ukrajinska pravda.
„Jsme přesvědčeni, že jedinou skutečnou zárukou bezpečnosti pro Ukrajinu, jakož i odstrašujícím prostředkem proti další ruské agresi vůči Ukrajině a dalším státům, je plné členství Ukrajiny v NATO,“ uvádí se v prohlášení. Dokument zároveň zdůrazňuje, že Ukrajina předem odmítá jakékoli alternativy.
Obsáhlé prohlášení ukrajinského ministerstva zahraničí, které je formulováno jako politické stanovisko, začíná odkazy na očekávání od tzv. Budapešťského memoranda podepsaného v roce 1994. Jde o dohodu, kterou se postsovětská Ukrajina zřekla jaderného arzenálu výměnou za bezpečnostní garance velmocí.
„Memorandum se mělo stát významným krokem k posílení globálního jaderného odzbrojení a posloužit jako příklad pro ostatní státy, aby se vzdaly jaderných zbraní… Nedokázalo však zabránit agresi Ruské federace jako státu disponujícího jadernými zbraněmi proti Ukrajině jako státu, který se vzdal svého jaderného arzenálu,“ uvádí ministerstvo.
Ministerstvo zahraničí označuje Budapešťské memorandum za „pomník krátkozrakosti v rozhodování o strategické bezpečnosti“ a zdůrazňuje, že „budování evropské bezpečnostní architektury na úkor zájmů Ukrajiny, místo aby se na ně bral ohled, je odsouzeno k neúspěchu“.
Kyjev v dokumentu také apeluje na „Spojené státy a Velkou Británii, signatáře Budapešťského memoranda, Francii a Čínu, které k němu přistoupily, a všechny státy – smluvní strany Smlouvy o nešíření jaderných zbraní“, aby politicky podpořily pozvání Ukrajiny do NATO již nyní, což bude „účinným prostředkem proti ruskému vydírání“.
Ministerstvo rovněž připomíná, že nejde jen o ukrajinskou a evropskou bezpečnost, neboť útok na Ukrajinu v rozporu s dohodami z roku 1994 „podkopal důvěru v samotnou myšlenku jaderného odzbrojení“ a oživil „aktivní pokusy různých zemí od indo-pacifické oblasti a Blízkého východu až po euroatlantický prostor vytvořit nebo rozšířit své stávající jaderné arzenály“.
