Ukrajina spustila silnou dronovou ofenzivu. Cílí na klíčovou surovinu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V polovině března 2024 ruské a ukrajinské sociální sítě a telegramové kanály sledující vývoj „speciální vojenské operace“ kromě více či méně realistických, či naopak přikrášlených videí z války přinesly i netypické záběry požárů ruské energetické infrastruktury. Během pár dní desítky dronů zaútočily na řadu ropných rafinerií v evropské části Ruska.

Rusko oficiálně prohlašuje, že prakticky všechny ukrajinské stroje sestřelilo. Záběry zničených rafinerií ovšem jasně naznačují, že na údaje Kremlu nelze spoléhat. Oficiální ukrajinská místa zase o incidentech mlčí. Neoficiální zdroje v Kyjevě pak tvrdí, že jejich drony zasáhly v poslední době tucet ropných zařízení.

Ukrajina s dálkovými drony experimentuje již delší dobu. K prvnímu potvrzenému útoku – zachytil ho jeden přihlížející – došlo v červnu 2022 a cílem se stala rafinerie v Rostově na Donu.

Intenzita postupně sílila a vrcholu dosáhla v posledních týdnech. K první větší události v tomto měsíci došlo 9. března, kdy bylo podle ruských oficiálních zdrojů zachyceno 47 dronů, z toho asi čtyři desítky u Rostova. To bylo v noci, kdy ukrajinské stroje zaútočily na leteckou základnu Taganrog, která hostí ruské letouny včasné výstrahy A-50 a kde očití svědci napočítali více než 20 výbuchů. Ve dnech 12. a 13. března ruská strana oznámila oficiálně dohromady sestřelení více než stovky dronů.

Nemáme pochopitelně k dispozici úplný přehled, ke kterým cílům mířily. Jak ale bylo řečeno, celkem jasně se ukázalo, že minimálně jedním z hlavních byla ropná zařízení, konkrétně rafinérie, které vytěženou ropu - tzv. surovou - přepracovávají na naftu či benzín a další tzv. rafinované produkty.

Podniky tohoto typu, na které drony útočily, jsou vyznačeny na následující mapce. Jejich výčet vzhledem k tomu, jaké informace jsou dostupné, nemusí být úplný. Měl by zahrnovat všechny úspěšné útoky, při kterých došlo k viditelnému poškození.

Útoky přichází v době, kdy se Rusko potýká s problémy na domácím trhu s palivy. Od 1. března byl zaveden šestiměsíční zákaz vývozu benzinu, který měl kompenzovat rostoucí ceny a poptávku spotřebitelů a zemědělců a umožnit plánovanou údržbu rafinerií. Zákaz se nevztahuje na Mongolsko, Uzbekistán, Jižní Osetii a Abcházii. Není to navíc poprvé, podobný zákaz Rusko zavedlo už loni.

Jak je možné, že jeden z největších světových producentů ropy může trpět nedostatkem paliva? Ve hře je řada faktorů, které dohromady dělají ruský trh s palivy – především s benzinem – během války nestabilním. V mírových dobách nešlo o žádný problém, napětí způsobené válkou na Ukrajině se ovšem projevuje na nečekaných místech.

Rusko se již mnoho let snaží jednak zachovat zdánlivě volný trh s ropnými produkty, jednak regulovat ceny tak, aby byly nezávislé na globální ekonomice. Cílem je zabránit prudkému nárůstu cen benzinu a udržet ruské spotřebitele spokojené, shrnuje odborník na danou problematiku Sergej Vakulenko. Uměle nízké ceny však způsobily, že spotřeba energie zůstává vysoká a je stále obtížnější a nákladnější ji udržet a potenciálně by se ekonomika stala zranitelnou vůči výkyvům cen pohonných hmot, kdy by vláda musela upustit od regulace.

V roce 2022 systém přežil propad rublu a nebývale vysoké světové ceny ropy, protože kvůli západním sankcím měly ruské ropné společnosti potíže s vývozem. Pomohlo i rozhodnutí vlády vypočítávat daň z těžby nerostných surovin novými způsoby, které sice příliš neodpovídaly skutečné situaci na trhu, ale umožnily držet ceny pod kontrolou.

Do léta 2023 však ropné společnosti našly nové odběratele a vymyslely nové způsoby, jak zmírnit dopad sankcí a obnovit vývoz. Vláda opět upravila výpočet daní, ale zároveň došlo ke skokovému nárůstu světových cen (ropné produkty zdražovaly ještě rychleji než ropa) a rubl oslabil. To vše znamenalo, že rozdíl mezi doporučenou domácí cenou a cenou na světovém trhu se prohloubil.

Britský list Financial Times v pátek napsal, že USA Ukrajinu požádaly, aby přestala s útoky na ruské rafinerie. Důvodem je právě to, že by nálety dronů na ruskou ropnou infrastrukturu mohly vést ke zvýšení světových cen ropy a také vyprovokovat Moskvu k odvetným akcím.

Mychajlo Podoljak z  ukrajinské prezidentské kanceláře ale informaci o americké žádosti ve vysílání ruské stanice Dožď popřel. Zároveň řekl, že nikdo Ukrajině bránící se už dva roky ruské vojenské agresi nemůže diktovat podmínky.

Zároveň také došlo ke změnám na domácím trhu. Na jihozápadě armáda potřebovala stále více paliva. A k tomu se ještě přidal zvýšený zájem o dovolenou na jihu Ruska, hlavně na Krymu (což se už letos asi opakovat nebude). Také ruská úroda obilí dozrála dříve než obvykle a opravy v několika rafineriích trvaly déle, než se čekalo. To byl zase zřejmě dopad úspěšnější části sankcí, které ztěžují nákupy náhradních dílů a materiálu.

Výsledkem byl velký regionální deficit ropných produktů a růst cen. Železnice, které mohly být využity k dovozu zásob z jiných částí země, jsou v Rusku nadprůměrně vytížené kvůli zvýšeným požadavkům na přepravu vojenského materiálu.

K tomu ještě stát snížil „kompenzační platby“, které ropné společnosti dostávají za prodej pohonných hmot na domácím trhu. To vedlo k situaci, kdy mohly dodávat na domácí trh pouze se ztrátou: jak ve srovnání s vývozem, tak v absolutním vyjádření. A to se na trhu projevilo okamžitě.

Nedostatek paliv se pro úřady rychle stal vážným problémem, a tak se Moskva rozhodla po krátkém váhání zahrát trumf a zakázat veškerý vývoz nafty a benzinu. U nafty byl po dvou týdnech částečně odvolán, u benzinu trval půl roku.

Nyní se znovu vrací, což zjevně nasvědčuje, že problém se nepovedlo vyřešit. Není ani divu, ruská produkce byla orientována na export. Země produkuje až o nějakých 15 % více benzinu, než potřebuje, a do zahraničí prodává více než polovinu nafty.

Zároveň Rusko nemá velké strategické úložiště, do kterého by bylo možné „odložit“ část produkce. I ruské společnosti se v posledních letech řídily obchodní strategií „právě včas“ (just-in-time) – a zavíraly skladovací kapacity, které v ní nebyly zapotřebí.

Ukrajinské útoky od začátku roku vyřadily podle odhadů dočasně z provozu zhruba 10–15 % celkové kapacity ruských rafinerií. V absolutních číslech je to podle různých odhadů zhruba 600–900 tisíc barelů z celkové kapacity necelých šesti milionů denně.

Rafinérské kapacity Ruska jsou přitom soustředěny v západní části země, kde žije většina obyvatelstva a nachází se většina průmyslu. Ukrajinci již dříve zasáhli cíle až u Petrohradu a nyní ukázali, že mohou udeřit na téměř kteroukoli rafinerii na západ od Uralu.

V tomto pásmu se nachází 18 rafinerií s kapacitou 3,5 milionu barelů denně. Důležitý komplex v Ufě, východně od Samary, který leží 1000 kilometrů od Ukrajiny, také nemusí být v bezpečí dlouho.

Ztráty tedy jsou (a ještě mohou být) citelné, byť se nedá předpokládat, že by ukrajinské drony rafinerie vyřadily natrvalo. Jejich nálože jsou malé: od jednotek kilogramů po několik desítek. Navíc rafinerie nejsou tak zranitelné, jak by se mohlo zdát. Zvláště v bývalém Sovětském svazu a do značné míry i v Rusku se stavěly tak, aby je nešlo jednoduše zničit bombardováním.

Na druhou stranu poškození nemusí být v případě přesného zásahu zanedbatelné. Drony se soustřeďují na klíčové části zařízení, jako jsou kolony nebo kompresory. Pokud se je podaří poničit – nebo jich dokonce poškodit vícero –, ropný průmysl může mít velké potíže s náhradou.

Ve 21. století spoléhal do velké míry na dodávky specializovaných náhradních dílů ze zahraničí a domácí výroba klíčových komponent neexistuje. Sankce, které na dovoz dílů pro ropný průmysl západní země vyhlásily, se nepodařilo Rusku nikdy zcela obejít. V jejich důsledku například došlo k zastavení rozšiřování některých projektů na vývoz zkapalněného plynu.

Je tedy představitelné, že ukrajinské velení chce vyvolat kritický nedostatek některých dílů. V důsledku pak nedostatek suroviny na trhu, a to hlavně na domácím. Cílem posledních úderů jsou totiž především rafinerie zaměřené na produkci pro ruské zákazníky.

Údery se projeví i na mezinárodním trhu, zatím ovšem jen okrajově. Banka JPMorgan odhadla, že by důsledkem útoků mohl být nárůst ceny barelu ropy o čtyři dolary.

Drony se zatím vyhýbají velkým terminálům na vývoz surové ropy, která tvoří větší část ruského exportu než produkty rafinerií a jejichž poškození by se na ceně ropy projevilo silněji – což by minimálně někteří západní spojenci pochopitelně nesli nelibě.

Cílem letošní dronové kampaně je tedy mnohem spíše vyvolat další stres v ruském rafinérském průmyslu – a to tak, aby ceny ropy pro mezinárodní zákazníky příliš nestouply.

Jestli ukrajinská strategie vyjde, uvidíme v příštích týdnech. Rusko má mimo jiné velkou průmyslovou základnu, která se může pokusit díly nahradit. Nebo se může obrátit na čínské partnery (i když i větší čínské firmy už jsou na sankčních seznamech a obchodování s Ruskem je pro ně problém, protože mají většinu klientů mimo Rusko).

Klíčovým ukazatelem bude, jak dlouho budou opravy trvat. V případě v lednu zasažené rafinerie Usť-Luga došlo k obnovení provozu zhruba po třech týdnech, tedy po nepříliš dlouhé době.

Ovšem to bylo v situaci, kdy škody utrpělo jen pár provozů. Nyní musí Rusové s omezenými počty školeného personálu a špatným přístupem k náhradním dílům zvládnout opravu možná až deseti rafinerií naráz. Pokud ve většině případů nebude poškození jen malé, nepůjde o jednoduchý úkol.

Ať to dopadne jakkoliv, rozhodně je velmi nepravděpodobné, že by nedostatek paliva pocítila ve větší míře ruská armáda. Pro ni bude vždy přednostně a je vyloučené, že by Ukrajina dnes dokázala vyřadit všechny ruské rafinerie.

AKTUALIZACE: Doplnili jsme informace listu Financial Times i reakci Kyjeva.