Ukrajina si připomíná rok od útoku na obchodní dům. Rusko poslalo další raketu

Obchodní dům Lunina v ukrajinském Kremenčuku už dnes připomínají jen trosky. Přesně před rokem na něj dopadla ruská raketa, zatímco zde nakupovaly stovky lidí. Odpolední úder ve městě, které je vzdálené stovky kilometrů od frontové linie, si vyžádal 21 obětí, dalších 77 lidí bylo zraněno.

Od začátku invaze vloni v únoru se předměstí Kremenčuku, kde se nacházejí ropné rafinerie a tepelná elektrárna, stalo terčem ostřelování hned několikrát. A v oblasti platil poplach i dnes, tedy na výročí zásahu nákupního centra.

„Nepřítel zaútočil raketami Ch-22 na Poltavskou oblast. Stejně jako tomu bylo před rokem. Jde o zásah v Kremenčukském okresu, v chatové oblasti. Podle prvních informací bez obětí,“ uvedl v úterý šéf oblastní vojenské správy Dmytro Lunin.

Události z 27. června 2022 přiblížila ve svém projektu iniciativa The Reckoning Project, na kterém spolupracuje server Ukrainska Pravda a časopis Vanity Fair. Výpovědi přeživších i kamerové záznamy, které projekt získal, popírají ruskou verzi událostí a popisují jeden z nejhorších útoků na civilní cíle ve válce na Ukrajině.

Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne se nad městem rozezněly sirény a z nákupního centra začali prchat lidé. Během chvíle ale budovu zasáhla ruská raketa Ch-22. Tato původně protilodní střela nesla podle ukrajinských představitelů přes 900 kilogramů výbušnin.

Záznamy z kamer obchodního centra ukazují jen krátce před explozí poklidnou atmosféru a zaměstnance při jejich běžných činnostech – například úklidu. Jen krátce nato ale video přeruší jasné bílé světlo. Obchodní centrum zachvátil požár a budova se začala hroutit.

Jeden ze zaměstnanců Vjačeslav Jakymenko pro The Reckoning Project vzpomínal, že krátce před explozí měl zrovna obchodní dům napilno. Většina obyvatel města podle serveru Ukrainska Pravda nepředpokládala, že by se oblíbené středisko mohlo stát terčem útoku. Pro všechny případy ale byli zaměstnanci po vypuknutí války školeni, kam se mají v případě ruského útoku schovat.

Jakymenko popsal, že si ani nepamatuje, kolik času uplynulo od chvíle, kdy na svém telefonu uviděl upozornění o náletu, do okamžiku, kdy si uvědomil, že leží na zemi, zasypaný sutinami.

„Byl tam černý, hustý dým, nic jsem neviděl,“ řekl. Snažil se zjistit, kde je, a tak se podíval nahoru, jestli neuvidí alespoň oblohu. Tu ale zahaloval kouř. Pak ztratil vědomí. Když se probudil, byl zavalený kusy nábytku. „Uvědomil jsem si, že si nevidím na ruce ani na nohy, necítil jsem vůbec nic. Bylo to, jako bych byl jen hlava. Pak jsem si začal uvědomovat, kde jsem,“ vypráví Jakymenko. Začal se plazit zpod trosek. Okolo sebe slyšel volání o pomoc, nedokázal ale určit, odkud vychází.

Pak uviděl svého kolegu Andrije Krasjuka, jak sedí na podlaze a je celý od krve. „Uvědomil jsem si, že se odtamtud musíme nějak dostat, a řekl jsem mu: Andrijusi, pojď,“ vzpomíná.

Jakymenko se ho snažil vymanit z kouře, ale jeho kolega stále padal a křičel bolestí. Krvácela mu hlava a kolem obou mužů uvnitř nákupního centra zuřil oheň. „Křičel, že nemůže chodit, ale stejně jsem ho táhl. Pak začal foukat vítr. Takže už jsme se dostali někam blíž k východu,“ popsal Jakymenko, kterému se nakonec podařilo z obchodního domu dostat. Svého kolegu ale nezachránil.

Jakymenkovy vzpomínky doplňují videozáznamy z útoku, které ukazují brutalitu ruského úderu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil útok za „nestoudný teroristický čin“. Ruské síly podle něj chtěly usmrtit „co nejvíce lidí v obyčejném nákupním centru v klidném městě.“ Zelenskyj uvedl, že v době útoku bylo v nákupním centru asi tisíc lidí.

Rusko popíralo, že by rozsáhlý úder na civilní cíl spáchalo. Mezi prohlášeními jeho představitelů navíc panoval rozkol. Tamní ministerstvo obrany tvrdilo, že jeho armáda provedla „přesný nálet na sklady, kde byly uskladněny zbraně a munice“. Ty podle něj byly vzdáleny několik set metrů od nákupního centra. Správa samozvané Luhanské lidové republiky ale situaci líčí jinak, a podle ní bylo jako sklad zbraní využívané samotné obchodní centrum Amstor.

Ruská média označila záběry hořícího nákupního centra za falešné, žádní lidé podle nich na místě nebyli. Kreml dlouhodobě popírá, že by se na Ukrajině dopouštěl válečných zločinů. Důkazy shromážděné například i OSN ale dokazují pravý opak.

Podle ukrajinského vyšetřování střela Ch-22 zasáhla zadní část nákupního centra, kde se nacházel obchod s elektronikou Comfy, právě v něm zemřelo nejvíce lidí. Jeho zaměstnanci se po evakuaci zoufale snažili najít své kolegy.

V rámci pátrání začali telefonovat nezvěstným lidem. Ve většině případů se spojení nepodařilo, nicméně jeden z hovorů zachránil Maximu Musienkovi život. Svému kolegovi řekl, že nic nevidí a nemůže se hnout. Celou dobu spolu ale telefonovali a Musienka se nakonec podařilo najít.

Do záchrany lidí se zapojil i Vladyslav Gengalo, který se původně vydal do nákupního centra se svou rodinou. Když se blížili ke vchodu, uslyšeli explozi. Jeho manželka se synem se schovali v autě. „Všichni byli celí od prachu a krve. Největší strach jsem měl o děti, nejděsivější pak bylo vidět krvácející malou holčičku,“ říká.

Odhaduje, že se do obchodního centra vrátil asi desetkrát. Když poprvé vstoupil do hořícího obchodního centra, slyšel hlasitý křik a pláč. S každým dalším návratem bylo hlasů méně a méně. „Nejdřív bylo slyšet hodně křiku, pak to utichlo,“ vzpomíná.