Putin používá osvědčený jaderný vzorec, hodnotí expertka kroky Ruska

S ruskou invazí na Ukrajinu se do veřejného prostoru opět ve velkém dostaly debaty o riziku použití jaderných zbraní. Po karibské krizi v 60. letech se zdálo, že velmoci se využívání jaderné hrozby vyhýbají, ruští představitelé od loňského února nasazením jaderných zbraní několikrát vyhrožovali.

Na pozadí proměňující se situace na frontě i na diplomatickém poli mění Moskva i svou politiku v této oblasti. V říjnu obě komory parlamentu schválily zákon, kterým Rusko odstupuje od Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, ve čtvrtek ho podepsal prezident Vladimir Putin.

Otazníky navíc visí i nad smlouvou Nový START, která je poslední dohodou omezující jaderné arzenály Ruska a Spojených států. Ty dohromady tvoří téměř 90 procent všech jaderných zbraní na světě. Platnost smlouvy, kterou Rusko v únoru pozastavilo, přitom vyprší v roce 2026 a žádná jednání o nové smlouvě se nevedou.

Jaderné stabilitě nepřispívají ani současné události v Izraeli. Židovský stát sice nikdy otevřeně nepřiznal, že by jaderné zbraně měl, současně to ale ani nevyvrátil. Jaderný program má i Írán, o jehož zapojení do války na Blízkém východě se neustále spekuluje.

Expertka na jaderné zbraně Mariana Budjerynová z Harvard Kennedy School v Bostonu uklidňuje, že riziko jaderného střetu NATO s Ruskem není příliš vysoké. „Riziko použití jaderných zbraní Ruskem proti nejaderné Ukrajině, to je jiná věc. To je stále docela dobře možné, protože tam nemáte odstrašení, které by tomu zabránilo,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rusko schválilo zákon, po kterém opustí Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných testů. Už dříve pozastavilo svoji účast na smlouvě Nový START. Jak se dají takové kroky v kontextu jaderné hrozby číst?

Ze strany Ruska se jedná o pokračování osvědčeného vzorce využívání jaderného odstrašování, ať už jde o jaderné hrozby v souvislosti s válkou na Ukrajině, nebo o politické jaderné kroky z ruské strany.

Některé z nich mají za cíl formálně nebo prakticky potvrdit paritu se Spojenými státy. Tímto směrem mířilo například i rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku. Řada z těchto kroků je ale čistý whataboutismus. Moskva říká, že když mohou mít Spojené státy jaderné zbraně na území svých spojenců, tak proč by nemohlo mít Rusko své jaderné zbraně i na území svého jediného skutečného spojence - Běloruska.

A totéž se zřejmě týká i smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Spojené státy smlouvu podepsaly, ale neratifikovaly ji. Rusko je teď jen krok od jejího vypovězení. Takže teď se to tak nějak přesouvá k té úplně nejnižší spolupráci mezi velmocemi.

Nemyslím si, že to nějak zvlášť znamená, že se Rusko chystá testovat jaderné zbraně. Nemá to zapotřebí. Má spoustu dat z předchozích testů, navíc je schopné testovat na části území, která nejsou pod kontrolou mezinárodního monitorovacího systému.

Obviňování Spojených států, že „můžeme dělat všechny věci, které děláte vy“, je jedna věc. Další důležitá oblast je snaha udržovat jadernou otázku neustále ve veřejném prostoru. Pro Rusko je to součást plánu neustále držet svět v obavách jadernými zbraněmi, protože upřímně má jen málo jiných pák.

Jeho konvenční síly se ukázaly být menší, než západní představitelé očekávali, že budou. Nemá moc ekonomických předností a i diplomaticky zaostává, možná s výjimkou globálního jihu. Snaží se tedy o využití jaderné otázky, aby si udrželo status globální velmoci, jako tomu bylo dříve.

Jakou roli hrají jaderné zbraně ve válce na Ukrajině? Dá se říct, že jde zejména o odstrašování?

Vždy hrály spíše odstrašující roli. Jen jsme zapomněli, že na světě existují jaderné zbraně a že existují odstrašovací vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem a Spojenými státy a Čínou.

Odstrašení ale nebylo vždy jediným využitím jaderných zbraní. Existovaly plány na velmi reálné použití na bojišti jak na straně NATO, tak na straně Ruska. Ale asi od roku 1970 se takové snahy jaksi vytratily nebo se staly mnohem méně významnými při plánování. Politické doktríny dnes považují jaderné zbraně pouze za odstrašující prvek a jejich použití umožňují jen v případě, že je protivník použije první.

Nicméně od ruské invaze se zdá, že se povaha jaderné hrozby ve válce na Ukrajině ze strany Vladimira Putina vyvinula. Nejdříve, když 24. února vyhlašoval válku a zahajoval takzvanou speciální vojenskou operaci, vyhrožoval důsledky, které nikdy nikdo v historii neviděl, pokud někoho napadne zasahovat do ruských plánů. To mělo za cíl odradit Západ od přímé účasti na ukrajinské straně.

Ale později, loni v září, se to vyvinulo v to, že Rusko použije všechny možné prostředky k ochraně své územní celistvosti. A ochrana územní celistvosti je něco jiného než odstrašení. Takže to přesahuje rámec konformní ruské vojenské doktríny a sám Putin připomněl příklad Hirošimy a Nagasaki.

A co byla Hirošima, Nagasaki? Situace, kdy stát využil jaderné zbraně proti státu, který jimi nedisponuje, aby ho přiměl se bezpodmínečně vzdát. V tuhle chvíli už to není o odstrašení, ale je to skutečné použití zbraní. A to vyvolalo poměrně velké obavy. Na podzim loňského roku probíhaly debaty o tom, že by se Rusko mohlo uchýlit k použití jaderných zbraní na Ukrajině, a myslím, že toto riziko stále přetrvává.

Kdyby Rusko použilo jaderné zbraně, které má nyní k dispozici, o jaké by pravděpodobně šlo a jaký dopad by to mělo?

Rusko má k dispozici velké množství jaderných zbraní. Jeho strategický arzenál slouží především k odstrašení Západu a dalších jaderných mocností, konkrétně Spojených států, ale také Francie a Velké Británie.

Má ovšem také velmi rozsáhlý arzenál taktických jaderných zbraní, které údajně nejsou rozmístěny. Což znamená, že jsou daleko od nosičů a od skutečných odpalovacích zařízení. Zatím leží v centrálních skladech, ale i tak by mohly být velmi rychle přesunuty a umístěny velmi blízko odpalovacích zařízení.

Taktické jaderné zbraně se dají využít na bojišti. A u některých z nich to použití na bojišti v určitém bodě eskalace slouží k demonstraci odhodlání a k obnovení odstrašení. Scénářů, kdy by Rusko mohlo uvažovat o použití tohoto druhu menších taktických jaderných zbraní na Ukrajině, by mohlo být několik.

Důvodem by mohla být čistá demonstrace. Rusko by například testovalo jadernou zbraň v Černém moři, což by ale ve výsledku mohlo mít jen malý účinek. Nemusí to na nikoho udělat dojem. Takže na jedné straně překročíte důležitý práh a odpálíte jadernou bombu, což se nestalo už desetiletí, a na straně druhé ničeho nedosáhnete. Nedosáhli jste žádných vojenských ani politických cílů.

O jaké další případy by mohlo jít?

Dalším scénářem je skutečné použití na bojišti, tedy proti ukrajinským jednotkám a materiálu a zařízení. To je třeba brát jako možnost, i přestože má Rusko stále dostatek konvenční munice a zvyšuje výroby konvenční munice, dělostřeleckých granátů a podobně.

Z jednoho pohledu jde o velmi špatnou zprávu pro Ukrajinu, protože Rusko má zatím dostatek prostředků pro to, aby svých cílů dosáhlo za pomocí konvenční munice. Ve výsledku jde ale o dobrou zprávu pro všechny, protože to Moskvu nesvádí k užití jaderných zbraní. Můžete totiž použít stovky tisíc dělostřeleckých granátů, nebo jen pár jaderných zbraní s velkou účinností.

S použitím jaderných zbraní na bojišti se ale pojí velká řada nevýhod, proti nimž se ohrazují zejména vojáci. Musí pak operovat ve velmi zamořeném prostoru a jde o odlišný způsob boje za využití speciální výstroje. Potřebujete navíc i speciální výcvik. A to Rusko už dlouho nepraktikuje, takže si nemyslím, že by použití na bojišti bylo pravděpodobné.

A navíc, jak zmínil jeden z našich kolegů, Michael Kofman, frontová linie na Ukrajině je velmi dlouhá a síly velmi rozptýlené. Neexistuje tak jeden velký vojenský cíl, kterým by si Rusko využití jaderné zbraně ospravedlňovalo.

Třetím scénářem by bylo použití proti městu, což se většinou dělá pro politický efekt. Takže je to stejné jako u Hirošimy a Nagasaki, shodíte bombu na jedno město a pak vyhrožujete - Kyjev je další na řadě, pokud se nevzdáte.

To by pravděpodobně mělo dopad, i když opět, opravdu by to Ukrajince odradilo od dalšího boje? Pokud víte, že vaše manželky a děti byly ve městě napadeny? Většina ukrajinských sil by byla stále na frontě a nejspíše by jim takový incident naopak přidal odhodlání bojovat. A to by se Rusům mohlo vymstít.

Takže takové jsou možné scénáře. Žádný z nich ale není teď nijak zvlášť pravděpodobný.

Ukrajina se na základě Budapešťského memoranda v roce 1994 sama jaderných zbraní vzdala výměnou za bezpečnostní záruky ze strany USA a Ruska. Byl to z hlediska Kyjeva v nynějším kontextu správný krok?

Nyní se o tom hodně diskutuje a myslím si, že na Ukrajině panuje nad tímto rozhodnutím velká lítost. Ale poté, co jsem strávila mnoho let zkoumáním tohoto kroku, si myslím, že to politické rozhodnutí musíme posuzovat podle výsledků ve své době. Podle mě šlo o nejlepší rozhodnutí, které Ukrajina mohla vzhledem k okolnostem v roce 1994 udělat.

Na straně druhé ale mohl Kyjev udělat lepší práci v mezidobí. Řekněme, že by více naléhal na záruky, které mu Moskva i Washington slíbily. Lépe by budoval svoje konvenční síly a zdůrazňoval rozhodnutí na diplomatickém poli.

Řada lidí, kteří vyjadřují nad rozhodnutím vzdát se jaderných zbraní lítost, si myslí, že by šlo dnes o stejnou zemi jen plus jaderné zbraně. To by ale nebylo vůbec přesné.

Tehdejší rozhodnutí ponechat si jaderné zbraně nebo ponechat si možnost použít jaderné zbraně by pravděpodobně vytvořilo úplně jinou Ukrajinu. Jaká by to ale byla země, je opravdu těžké říct. Rozhodně si nemyslím, že by na tom byla o moc lépe. Největší promarněnou příležitostí pro Ukrajinu tedy ve výsledku bylo zanedbání jejích konvenčních sil v mezidobí.

Co by měl Západ dělat, aby minimalizoval hrozbu jaderné války, ale ve stejnou chvíli podporoval Ukrajinu ve válce?

To je otázka za milion dolarů, kterou řeší celý Západ. Je zřejmé, že tato hrozba jaderné eskalace zůstává v paměti západních rozhodovacích orgánů. Například americký prezident Joe Biden je velmi zdrženlivý, co se týče dodávek zbraní a všechny pečlivě zvažuje i z hlediska jejich eskalačního potenciálu.

Kyjev se tak potýká s určitým zpožděním dodávek těchto zbraní nebo omezením jejich použití. Například Ukrajina nemůže tyto dodané zbraně využít na ruském území. Ačkoliv tenhle zdlouhavý proces stojí ukrajinské životy, Západ zvládá balancování jaderné hrozby podle mého dobře.

Obavy panovaly například kolem dodávek (raketového systému) HIMARS nebo stíhaček F-16. K žádné eskalaci ale nedošlo. Možná zčásti proto, že byl celý proces dodávek velmi postupný, svou roli v tom hraje ale i fakt, že zatím žádná z těchto zbraní úplně nezměnila situaci na bojišti. Nejde o žádné zázračné zbraně, které by Rusko významněji ohrožovaly.

Ukrajina nyní potřebuje úplně základní věci, jako dělostřelecké granáty, lepší komunikaci, drony. To jsou věci, které Ukrajina už má a jen jich potřebuje víc. Západu sice docházejí zásoby, ale naštěstí s těmito dodávkami se nepojí riziko použití jaderných zbraní. Nemyslím si, že by nyní mohlo ze strany Západu dojít k nějakým drastičtějším krokům, které by Moskvu vyprovokovaly.

Jak vysoké je nyní riziko použití jaderných zbraní a porušení mezinárodních smluv? Dá se říct, že jde o jednu z největších krizí od Kubánské raketové krize?

Od 24. února minulého roku je riziko jistě vyšší než kdykoli předtím od kubánské krize. Pro představu - v kubánské raketové krizi se jednalo o dva protivníky s jadernými zbraněmi, kteří byli velmi blízko hranici konvenčního střetu. Byly zde tedy síly, které se chtěly vzájemně zničit.

Pokud začne konvenční válka přímo mezi dvěma jaderně vyzbrojenými protivníky, existuje velmi vysoké riziko, že by to mohlo velmi rychle eskalovat a překročit jaderný práh.

Tady Západ podporuje Ukrajinu tím, že posílá zbraně, ale je tam velmi výrazný závazek, že v přímém střetu s Rusy nebude ani jeden voják NATO, aby nedošlo k přímému zapojení do konfliktu. Takže to je nakonec jiná situace. Myslím, že riziko jaderné války, jako je výměna raket mezi oběma státy, není příliš vysoké. Protože odstrašení funguje a na obou stranách se k riziku přistupuje opatrně.

Riziko použití jaderných zbraní Ruskem proti nejaderné Ukrajině, to je jiná věc. Je to použití jaderných zbraní ve válce, ale není to jaderná válka, není to nepřetržitá výměna mezi jadernými státy. To je stále docela dobře možné, protože tam nemáte odstrašení, které by tomu zabránilo.

Rusko nemusí uvažovat o odvetném jaderném úderu. Takže ho to neodradí. Může se rozhodnout nepoužít jaderné zbraně z jiných důvodů, jako je nedostatek vojenského zisku nebo jiné negativní důsledky. Můžou v tom být i obavy z toho, čím hrozí Západ, nebo z konvenční reakce ukrajinské armády na takový jaderný útok. Svou roli může hrát i strach ze ztráty čínské podpory nebo nepříznivá reakce zemí globálního jihu. Nevím, co přesně hraje jakou roli v ruských úvahách, ale může jít ve výsledku o kombinaci všeho.

Ačkoliv sice máme nějaké aspekty, které Rusko od použití jaderných zbraní omezují, nejde přímo o jaderné odstrašení. A tak jsme svědky jakéhosi tápání všech, jak zabránit Rusku v použití jaderných zbraní na Ukrajině ve chvíli, kdy Ukrajina není krytá jaderným odstrašením.

Jak napětí ovlivňuje nynější válka v Izraeli?

Izrael má údajně jaderný arzenál, i když nenahlášený. Nicméně v tuhle chvíli je to pro něj vesměs zbytečné. Bojuje v pozemní válce a více potřebuje úplně jiný druh obrany a výzbroje než jaderné zbraně. Když na to přijde, ty jsou v konvenční válce úplně zbytečné, a Izrael nemá v tuhle chvíli důvod je použít, nebo jimi chrastit.

Vypadá to, že by se válka mohla na Blízkém východě rozšířit. A to může vzhledem k zapojení Íránu, který má jaderný program, vzbuzovat neklid. Nicméně riziko jaderné války, kdy na sebe útočí dva státy s jadernými zbraněmi, považuji stále za poměrně nízké. Riziko použití jaderné zbraně vůči státu, který jimi nedisponuje, zůstává poměrně značné.

Válka na Ukrajině bude pokračovat velmi dlouho a zase, čím déle ten konflikt roste a válka pokračuje, mohou se dít různé věci. Může dojít také k incidentům na kritických územích, třeba v oblasti Černého moře, kde máte členy NATO Rumunsko a Bulharsko. Může tak dojít k jakémukoliv incidentu, který bude vést k eskalaci i za hranicemi nynější fronty.