Ukrajina není rozdělená, i když se to Rusko snaží tvrdit, vzkazuje sociolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajina si tento týden připomněla 1000 dnů od začátku plnohodnotné ruské invaze, která zemi samotnou i její obyvatele proměnila k nepoznání.

O tom, v jakém stavu je nyní ukrajinská společnost a jaké výhledy ji čekají do budoucna, se Seznam Zprávy bavily s ukrajinským sociologem a rektorem Vysoké školy ekonomické v Kyjevě Tymofiem Brikem.

„Významná válka s sebou vždy nese značné riziko rozdělení lidí na různé tábory na základě politických nebo náboženských postojů. Ukrajinská společnost se však zřídkakdy odvolává na myšlenky, které by rozdělovaly, a je konsolidovanější, než by se mohlo zdát,“ říká v rozhovoru.

Ruská válka, která zemi přinesla spoustu utrpení a ztrát, podle něj měla v některých ohledech i pozitivní dopad. „Ukrajinci si nikdy nedůvěřovali tolik jako v době plnohodnotné války,“ zmiňuje jeden z nich.

Jak více než tisíc dní války proměnilo ukrajinskou společnost?

Hluboce. Válka ji v mnoha ohledech formovala. Zhruba čtyři miliony lidí odešly do zahraničí, dalších šest milionů bylo vnitřně vysídleno. Mnozí zemřeli, spousta dalších šla do armády.

Na ukrajinskou společnost to mělo obrovský dopad, změnilo to všechno –⁠⁠ od sociálního zabezpečení přes pracovní trh až po školství.

Mluvit můžeme také o vlivu na psychické i fyzické zdraví. Sociologické průzkumy ukazují, že mezi ukrajinskými obyvateli panuje vysoká úroveň stresu. Z průzkumu provedeného mezi dětmi ve věku od 10 do 17 let vyplývá, že 40 % z nich trpí posttraumatickou stresovou poruchou, což opravdu není málo.

Lidé cítí konstantní stres. O válce se jim i zdá, jak ukázal další z průzkumů. Před invazí se ve snu válka objevovala třem procentům lidí, dnes asi 30 procentům.

Válka dopadá také na ukrajinské rodiny, jelikož spousta žen odešla do zahraničí. Společnost se výrazně proměnila také z ekonomického hlediska. Přišli jsme o velkou část území, kde se soustřeďovala výroba –⁠⁠ doly, chemičky, výrobny.

Lidé se přestěhovali jinam a mají problém najít práci. Celý život pracovali v dolech a teď jsou na západě Ukrajiny, kde je práce v zemědělství a oni se to musí naučit. Existují různé programy, které jim v tom pomáhají. Je to ale výzva. A zároveň paradox. Máme volné pracovní pozice, peníze na zaplacení mezd i lidi, kteří chtějí pracovat. Nemají ovšem dovednosti, které by odpovídaly poptávce. Tohle jsme dřív neznali.

Změnil se s tím, jak válka postupuje, způsob, jakým Ukrajinci nahlížejí na budoucnost?

Na začátku ruské invaze ve společnosti panovala velká naděje. Docházelo k tomu, co se nazývá „rally ’round the flag effect“ (pojem, který označuje zvýšení krátkodobé podpory vlády nebo politických vůdců v době krize nebo války, pozn. red.), mnoho lidí se mobilizovalo.

Průzkumy ukazují, že lidé věří, že ukrajinská ekonomika je v dobrém stavu, že vláda provádí správné kroky. Velké množství ji podporuje a věří, že budoucnost dobře dopadne a Ukrajina válku vyhraje.

Navzdory stresu je cítit optimismus. Je ovšem pravda, že v poslední době méně. Trendy, které jsem popsal, byly platné zejména pro první dva roky války, v tom třetím ochabují.

Jak moc jednotná nyní ukrajinská společnost je? Co lidi spojuje a co naopak rozděluje?

Významná válka s sebou vždy nese značné riziko rozdělení lidí na různé tábory na základě politických nebo náboženských postojů. Ukrajinská společnost se však zřídkakdy odvolává na myšlenky, které by rozdělovaly a je konsolidovanější, než by se mohlo zdát.

Názorným příkladem je otázka vstupu do NATO. Někteří Ukrajinci byli v historii pro připojení k Alianci, zatímco jiní byli proti. Po začátku plnohodnotné invaze však většina začala připojení k NATO podporovat.

Nehledě na to se v ukrajinské společnosti často objevuje názor, že náš národ je „vnitřně rozštěpený“.

Tomu, co se skrývá za problémem rozdělení národa a zda toto rozdělení skutečně existuje, se věnovala nedávná studie provedená KSE a sítí občanských sdružení OPORA, která byla představena letos v říjnu a ukázala, že ve společnosti neexistují žádné skutečné rozpory.

Rusko rozšiřuje dezinformace a podkopává soudržnost. Náš nepřítel každým dnem rozšiřuje spekulace na téma náboženství, mobilizace a jazyka a snaží se všechny přesvědčit, že jsme rozdělení a znepřátelení. To ale zdaleka není pravda.

Jaká atmosféra panuje s příchodem zimních měsíců? Mnozí už dopředu varovali, že napadenou zemi, která má za sebou opakované útoky na energetickou infrastrukturu, čeká dosud nejtěžší zima od začátku invaze.

Ukrajinští i mezinárodní experti předpovídají, že letošní zima bude pro Ukrajinu extrémně náročná.

Oleksandr Charčenko, který je výkonným ředitelem Centra pro energetický výzkum a energetickým poradcem ukrajinské vlády, se domnívá, že lidé mohou být bez elektřiny po většinu dne. Pokud bude zima tuhá a Rusko bude v útocích na infrastrukturu pokračovat, může se stát, že Ukrajinci budou čelit výpadkům elektřiny až 20 hodin denně.

V návaznosti na varování před nedostatkem elektřiny a tepla lidé šetří vlastní spotřebu, izolují domy, využívají alternativní zdroje energie a kupují generátory a powerbanky. Společnost má strach, že stejně jako minulou zimu dojde k výpadkům po celé zemi, které bude doprovázet výpadek komunikace a internetu.

Energetici dělají a budou dělat vše pro to, aby zajistili teplo a světlo po celou zimu.

Co lidem v takových chvílích pomáhá neztrácet naději? Jak důležitou roli hraje náboženství, jedno z témat, kterému se odborně věnujete?

Stále přetrvává stereotyp, že Ukrajinci jsou pouze nominálně věřící a do kostela chodí jen o Vánocích a Velikonocích. Ve skutečnosti tomu zdaleka tak není. Spiritualita na Ukrajině od 90. let posiluje. Počet lidí, kteří se (byť nominálně) identifikují s náboženskými skupinami, dramaticky vzrostl.

Podle různých zdrojů je na Ukrajině asi 10 % přesvědčených ateistů. Náboženství hraje extrémně důležitou roli. Obecně platí, že úroveň spirituality ve společnosti kolísá v závislosti na přítomnosti krizí: když nejsou, náboženství ustupuje do pozadí; když jsou, náboženství se mnohým lidem vrací do života.

Ukrajina se potýká s ekonomickými problémy a válkou od roku 2014, proto lidé začali více věřit v boha. Jedním z hlavních faktorů, proč náboženství v naší zemi hraje důležitou roli, je také rozlišení národní identity. Pokud se cítíme být Ukrajinci, je pro nás důležité mít nejen vlastní stát a jazyk, ale také vlastní církev.

Bojový duch celého národa je podporován společnou konsolidovanou prací za budoucnost státu a připraveností občanů vzájemně se podporovat. Ukrajinci si nikdy nedůvěřovali tolik, jako v době plnohodnotné války.

Přivedl pokračující válečný konflikt a všudypřítomná destrukce Ukrajince do bodu, kdy jsou ochotni dělat ústupky? Ředitel Kyjevského mezinárodního institutu sociologie Anton Grušetskyj tvrdí, že běžní Ukrajinci jsou otevřenější k rozhovorům, které by přinesly dočasné kompromisy ohledně územní celistvosti, pokud by součástí dohody bylo členství v NATO nebo bezpečnostní záruky od spojenců. Mění se pohled Ukrajinců na tuto otázku?

Podle rozsáhlé sociologické studie Ivana Krasteva, předsedy Centra liberálních strategií, která byla provedena v roce 2024, ruský postup na bojišti neovlivnil odhodlání bojovat. Ukrajinci chtějí zbraně, aby mohli zvítězit, a na členství v NATO a EU pohlíží jako na uznání statečnosti v jejich neúnavném boji.

Vladimir Putin nezničil vnitřní politickou jednotu ukrajinského státu. Navzdory nedávným ztrátám území, masivní destrukci infrastruktury a rostoucí frustraci, většina Ukrajinců není připravená dělat ústupky.

Přibližně 58 procent dotázaných věří v ukrajinské vítězství, 30 procent tvrdí, že konflikt skončí urovnáním, a pouze procento očekává vítězství Ruska. To znamená, že suverenita ukrajinského národa je pro ně extrémně důležitá.

Zajímavým výsledkem jednoho z průzkumů v Krastevově studii je, že na otázku, zda si mají vybrat mezi vstupem do NATO a vzdáním se okupovaných území, sedm z deseti Ukrajinců odpovědělo, že by nepodpořili nabídku členství v NATO výměnou za souhlas s odstoupením okupovaných území.

Hlavním závěrem v tuto chvíli tedy je, že veřejné mínění ukrajinské společnosti se změnilo překvapivě málo, přestože válka trvá již třetím rokem a boje vstoupily do nové fáze. Nejsme připraveni podpořit de iure kontrolu nad naším územím kvůli členství v NATO a nejsme připraveni dívat se na to, aby se naše země po ztrátě možnosti vstoupit do Aliance a EU sjednotila podle modelu „finlandizace“.

Jaká je úroveň důvěry v politiky na Ukrajině po více než dvou a půl letech války?

Po celou dobu ukrajinské nezávislosti se projevuje jeden vzorec: pokud jsou instituce silné, panuje zde důvěra ve vládu a neklesá.

Až do roku 2022 byla ukrajinská společnost charakterizována nízkou důvěrou ve vládu, zatímco během prvního roku války vykazovala vysokou míru přízně vůči místním vládám, parlamentu a prezidentovi.

Kyjevský mezinárodní sociologický institut v roce 2023 provedl průzkum a zjistil, že počet lidí, kteří mají důvěru v prezidenta, se snížil z 91 % na 76 %, počet lidí, kteří věří vládě, klesl z 74 % na 39 % a počet těch, kteří mají důvěru v parlament se snížil z 58 % na 21 %.

V porovnání s výsledky průzkumů z minulých let, průzkum z roku 2024 „Občané a parlament: Důvěra, interakce a otevřenost ve válečném stavu“, který provedl Mezinárodní republikánský institut (IRI), zjistil, že parlamentu ‚zcela‘ nebo ‚spíše‘ důvěřuje pouze 29 % Ukrajinců, zatímco v roce 2022 to bylo 56 %.

Není to poprvé v ukrajinské historii, kdy se důvěra v úřady najednou zvýšila a krátce na to klesla. K podobné situaci došlo i během Oranžové revoluce.

Ukrajinská společnost je schopna v důležitých chvílích vložit do někoho svou důvěru, zejména když existuje naděje na pozitivní změny. Pokud stát nesplní očekávání, tato důvěra se může rychle vytratit.

Jaký dopad má válka na život mladých lidí na Ukrajině? Jak ovlivňuje jejich životní rozhodnutí?

Mladí lidé byli nuceni opustit své domovy a odstěhovat se do bezpečnějších regionů, kde neprobíhaly aktivní boje. Naučili se přizpůsobit nové realitě a najít společnou řeč s cizími lidmi. Tyto změny měly výrazný vliv na jejich psychický a emocionální stav a volbu životní cesty.

Podle šéfa vzdělávací komise Verkhovné rady Serhije Babaka je zhruba 10-15 % studentů, což představuje asi 130 až 150 tisíc lidí, v zahraničí. Mnoho mladých lidí Ukrajinu opustilo, aby mohli pokračovat ve studiu a najít si práci. Jelikož se jedná ve velkém o muže a ženy s vyšším vzděláním, způsobilo to značný odliv mozků, který přímo ztěžuje rozvoj Ukrajiny.

Mladí lidé, kteří zůstali, vykazují vysokou úroveň připravenosti pomáhat své zemi a rozvíjet ji ve prospěch všech.

Názorným příkladem jsou ukrajinští studenti na Kyjevské škole ekonomie, kteří se aktivně zapojují do dobrovolnických aktivit a vybírají vysoké částky pro naše obránce a lidi postižené ruskou agresí. Zakládají také své vlastní projekty a iniciativy.

Válka prohloubila demografickou krizi, které Ukrajina čelí. Snižuje se počet dětí, které se rodí, a celková populace stárne. Jak se to promítá do celkového fungování společnosti?

Ukrajina se dlouho před ruskou invazí potýkala s problémem vysoké úmrtnosti mužů, která byla způsobena rizikovým zaměstnáním a nezdravým životním stylem. Kromě toho velká část obyvatelstva zemi nadobro opustila.

Válka na Donbase, která začala v roce 2014, a ruská invaze v roce 2022 demografickou situaci dále zhoršily. Ukrajina patří mezi 30 nejstarších zemí světa, pokud jde o podíl osob ve věku 60 let a více.

Podle národní demografické prognózy bude v roce 2025 podíl osob starších 60 let v celkové populaci 25 % a podíl osob starších 65 let 18,4 %. V roce 2030 mohou tyto hodnoty přesáhnout 26 %, respektive 20 %. To naznačuje výrazný nárůst počtu starších osob, včetně těch, které již nepracují, což vytváří další výzvy pro ekonomiku a sociální systém.

Zároveň je podíl mladé generace ve všech sférách katastrofálně malý. V kontextu války a obnovy země po ruské agresi v plném rozsahu tato situace ztěžuje řešení problému obnovy infrastruktury a hospodářských podmínek.

Jedním z klíčových problémů Ukrajiny je otázka mobilizace. V roce 2001 země zaznamenala jednu z nejnižších měr porodnosti –⁠⁠ na 100 žen připadalo pouze 108 dětí. To má za následek úbytek mladé generace mužů, zejména ve věku kolem 20 let, což ztěžuje vytváření vojenských rezerv k obraně země.