Ukrajina nasadila novou „dronostřelu“. Snad aby ruské bombardéry neulétly

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První záběry zbraně, která dostala název Paljanycja, se objevily ve videu, které prezident Volodymyr Zelenskyj zveřejnil na síti X 25. srpna, tedy k výročí ukrajinského dne nezávislosti. Zároveň se objevily informace, že o den dříve byla nová zbraň poprvé použita.

Paljanycja (ukrajinsky паляниця) je chléb převážně z kynutého pšeničného těsta s charakteristickým zářezem v horní části. Název má ovšem i politický aspekt: Ukrajinci toto slovo často používali k rozpoznání ruských vojáků nebo sabotérů. Ruští mluvčí totiž toto slova často špatně vyslovují: písmeno и nevyslovují jako tvrdé y, nýbrž jako měkké і. A druhé я (ja) pak vyslovují jako a.

Ale co tedy víme o samotné zbrani? Konkrétního toho mnoho není. Paljanycja je zbraň, která se pohybuje v jakési šedé zóně mezi dnešními střelami s plochou dráhou letu a kamikadze drony, jaké už ve velkých množstvích používá jak Ukrajina, tak i Rusko.

Má jít o poměrně malý stroj poháněný proudovým motorem. Start podle ukrajinských informací probíhá z pozemních stanovišť (na rozdíl od evropskými státy dodaných střel Storm Shadow a SCALP-EG, které se musí vypouštět z letadel). Prvotní impulz „dronostřele“ má udělit raketový motor.

Spekuluje se, že hlavní pohonnou jednotkou by mohl být proudový motor AI-PBS-350, který vznikl ve spolupráci První brněnské strojírny (PBS) Velká Bíteš a ukrajinské firmy Ivčenko-Progress. Jde přesně o ten typ pohonné jednotky, která by se pro toto nasazení hodila. Firma ovšem nechce nasazení motoru nijak komentovat – viz její vyjádření pro server Echo24.

Pokud by šlo o tento nebo jiný podobný motor stejné třídy, mohlo by to vzhledem k jeho výkonům snad znamenat, že Paljanycja je v podstatě o něco menší verzí dnešních řízených střel. Pokud zveřejněné ukrajinské nákresy nelžou, tak by se její délka mohla pohybovat někde kolem tří metrů. Zveřejněné snímky ovšem mohou být záměrně zavádějící. A rozhodně z nich například není jasné, jak je na stroji vlastně umístěn motor.

Dolet se podle všech odhadů pohybuje řádově nejspíše ve stovkách kilometrů, ale rozmezí může být poměrně široké: Nejčastěji se hodnoty pohybují od 300 do zhruba 700 kilometrů. Nejasná je třeba i hmotnost nálože, která by podle některých komentátorů mohla být kolem 50 kilogramů, podle jiných až 200 kilogramů. Přičemž nezapomeňme, že hmotnost výbušnin má vliv i na to, kolik paliva střela unese.

Ještě důležitější jsou pak parametry, které z obrázku vyčíst nelze. Pro každou přesnou zbraň jsou totiž klíčové komponenty, které zaručují, že bezpečně a přesně dorazí k cíli. Ale například jaký navigační systém (či spíše jaké) Paljanycja používá, to nevíme. A ani se to v dohledné době nedozvíme, pokud se Rusko nezmocní nějakého relativně nepoškozeného kusu a detaily nezveřejní.

Podle ukrajinských oficiálních informací zbraň stojí „méně než milion dolarů“ za kus. O kolik méně, to bohužel opět nevíme, přitom jde pochopitelně o zásadní údaj. Střely s plochou dráhou letu obecně stojí řádově miliony dolarů za kus, pochopitelně s poměrně velkým rozptylem podle vybavení, a tedy i schopností.

Milion dolarů za „dronostřelu“ se zdá být tedy poměrně vysoká cena, zvláště pokud například její hlavice je o řád nižší než u většiny řízených střel. Ty mívají nálože spíše o hmotnosti stovek kilogramů. Ničivá síla Paljanycji tedy patrně bude výrazně nižší.

Údaj ovšem může být také velmi snadno záměrnou ukrajinskou dezinformací. Navíc nejde pouze o cenu v dolarech – zbraň může mít pro Ukrajinu význam, který relativně vysoké náklady vykompenzuje.

Pro Ukrajinu je to nejspíše prostředek k dosažení nějaké „strategické rovnováhy“ s Ruskem. Dává jí nové možnosti, jak zasahovat cíle v Rusku. Příkladem by mohly být útoky na ruské letecké základny v blízkosti ukrajinské fronty. Ty jsou nejvhodnější základnou pro ruské bombardéry vybavené klouzavými bombami, které pro ukrajinskou armádu a civilní obyvatelstvo představují značnou hrozbu (nedávno během jednoho dne zabily v Charkově zhruba 100 lidí, včetně zhruba dvou desítek mladších 18 let).

Platí tady jednoduchý kalkul: Čím blíže k cíli tyto bombardéry startují, tím pro ruské letectvo lépe. Letadla se méně opotřebovávají a mohou během jediného dne „obsloužit více cílů“, jak se v eufemismy naditém vojenském žargonu někdy říká.

Ruské vojenské základny se tak v minulosti opakovaně stávaly cílem ukrajinských dronů. Ovšem vrtulové drony na cestě k několik set kilometrů vzdálenému cíli stráví hodiny a hodiny letu. Což dalo v minulosti opakovaně ruskému letectvu možnost s funkčními stroji jednoduše před útokem uletět.

Proudový pohon cestu k cíli výrazně zkrátí, Rusům sebere výhodu spočívající v dlouhém čase na reakci a tím zvýší pravděpodobnost úspěšného úderu. Drony by také mohly Rusům ještě zkomplikovat využití bitevních vrtulníků, které se nemohou přesunout příliš daleko od frontové zóny.

Stroj díky němu také dosáhne vyšší rychlosti a bude mít větší kinetickou energii, a tak může například způsobit větší škody v poměrně odolných cílech. Dobrým příkladem mohou být elektrárny či jiné podobné budovy s odolnější konstrukcí.

Moskva zatím má, co se týče strategického bombardování, jasnou výhodu. Ukrajina je cílem kampaně, která zničila nebo poškodila prakticky všechny velké tepelné elektrárny. Bez energetiky přitom moderní společnost, stát ani armáda nemohou plnohodnotně fungovat.

Ukrajina se snaží Rusko zasáhnout podobně, ale z různých důvodů její kampaň nemá takový efekt. Roli hraje jak nedostatek vhodných zbraní a dosavadní neochota západních spojenců povolit používání dodaných zbraní na ruském území (byť se zdá, že to by se mohlo v dohledné době změnit), ale také rozloha Ruska, síla jeho protivzdušné obrany atp.

Proudový dron to sám rozhodně nezmění a Ukrajina díky němu rozhodně nedožene ruský náskok. Například proto, že jeho dolet bude nejspíše poměrně omezený, navíc určitě nepůjde o zbraň „nesestřelitelnou“ (třeba proto, že drony s proudovými motory mívají často poměrně velkou radarovou „stopu“). Ale jak už bylo řečeno, nová zbraň může rozšířit ukrajinské možnosti, jak Rusko zasáhnout.

Kyjev totiž nemusí Rusku uštědřit stejné škody, jaké sám utrpěl: Stačí, když ho zasáhne dostatečně bolestivě. Ukrajina má spojence, kteří jí mohou například dodávat elektřinu, přímo posílat zbraně či zajišťovat jejich servis a opravu nebo alespoň poskytovat ukrajinským zbrojním podnikům či vojákům ve výcviku bezpečné útočiště atp. Ruské střely tedy nemohou Ukrajinu ochromit úplně a rozhodně nemohou samy o sobě vyhrát válku.

Pokud ukrajinská odpověď dokáže být dostatečně razantní a bolestivá, v určitou chvíli budou z hlediska Kremlu přínosy vlastní bombardovací kampaně menší než škody způsobené ukrajinskou odvetou. Kyjevu se tak otevírají nové možnosti: Například může začít vyjednávat o možnosti nějakého omezení úderů, o jakém se údajně už tajně debatovalo před začátkem ukrajinského pozemního útoku v Kurské oblasti.

Z ukrajinského hlediska by bylo pochopitelně ideální, pokud by se Kyjevu podařilo dosáhnout rovnosti s Moskvou. To sice není reálné, ukrajinská vláda ovšem rozhodně dělá celou řadu opatření pro to, aby její arzenál zahrnoval i další typy munice, se kterou by bez omezení mohly její ozbrojené síly útočit na cíle v Rusku.

Kyjev nedávno oznámil, že dokončil první zkoušku vlastní balistické střely, nejspíše také s dosahem řádově několika set kilometrů (a spíše nižším než u Paljanycji), která by měla zaplnit další mezeru v ukrajinském rejstříku.

Začít s výrobou balistických střel je i přes poměrně velké zkušenosti ukrajinského průmyslu přece jen obtížnější než začít s výrobou podstatně méně komplexních „dronostřel“. Kvantita přitom hraje jasnou roli: Pokud chce Kyjev dosáhnout změny, musí mít k dispozici dostatek střel. Vhodných cílů je v pásmu několika set kilometrů podél hranice prakticky nepřeberné množství.