Válka je v opotřebovávací fázi. Ukrajina u Chersonu zaskočila i experty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od stažení ruských vojsk z Chersonu uběhly víc jak tři týdny. Od té doby probíhá tzv. opotřebovávací válka, tedy boje, které sice vedou ke ztrátám vojáků, techniky a munice na obou stranách, ale nikoliv k zásadnějším územním ziskům.

Situaci mezitím bedlivě sledují vojenští analytici, z jejichž postřehů vyvstává několik scénářů dalšího možného vývoje.

Už dlouho, a po stažení Rusů z Chersonu víc než dřív, panuje mezi odborníky shoda, že tím, kdo má navrch, určuje směr celé války a případně může zahájit významnější útok, je Ukrajina. Rusko sice na Ukrajince tlačí u města Bachmut, ale předpokládá se, že z dlouhodobého hlediska je jeho hlavním cílem přes zimu udržet stávající pozice a vycvičit co nejvíc mobilizovaných pro případné další jarní útoky.

Ofenzivě momentálně nesvědčí počasí, protože pohyb těžké techniky i samotných pěších jednotek mimo zpevněné silnice značně ztěžuje bláto. To se ale může brzy změnit. V některých oblastech Ukrajiny už začínají teploty padat pod nulu i přes den a zmrznutí půdy umožňující rychlé přesuny mimo silnice může nastat brzy (podrobněji jsme vliv zimního počasí na konflikt rozebrali ve starší analýze).

Nejde ale zdaleka jen o počasí.

Ukrajinská armáda má za sebou devět měsíců intenzivní války, v níž se jí povedlo mnohé na výbornou. Její poslední úspěchy (rychlá ofenziva v Charkovské oblasti na začátku září a nedávné donucení Ruska k ústupu za Dněpr v Chersonu) podle profesora mezinárodních a veřejných záležitostí na Kolumbijské univerzitě Stephena Biddla dokonce prý dokázaly celému světu, že ofenzivní manévr, kdy se hrnou dopředu obrněná vozidla a masy pěchoty, patří do vojenské taktiky 21. století. Dřívější pochyby nad proveditelností klasického ofenzivního manévru v době dronů, satelitů a dalších moderních technologií, se nenaplnily, a ukázalo se, že tato stará a základní taktika nadále funguje.

Může ale Ukrajina v dohledné době své starší úspěchy opakovat?

Část analytiků se domnívá, že dost možná nikoliv. Prvním ze zmiňovaných možných scénářů je tedy pokračování opotřebovávací války bez větších postupů.

Něco takového naznačují například výzkumník britského think-tanku Royal United Services Institute (RUSI) Justin Bronk, vojenský historik Phillips O’Brien, analytik Mykola Bielieskov z ukrajinského a vládou podporovaného think-tanku Národní institut strategických studií či nejvýše postavený americký generál Mark Milley.

Podle Bronka Ukrajina v tuto chvíli na ofenzivní akci, která podle obecných pravidel bývá úspěšná díky přečíslení nepřítele, nemá dost sil. „Byl bych překvapený, kdyby měli dost munice, pohonných hmot a vybavení, aby to mohli provést. Na chersonské frontě měli obrovské ztráty,“ řekl Bronk pro deník The New York Times (NYT). Boje v plném rozsahu budou proto podle něj pokračovat nejspíš až na jaře.

O’Brien je s výroky o nepravděpodobnosti brzké velké ukrajinské ofenzivy o něco opatrnější, přesto je i u něj patrná značná míra skepse. Odborník ve svém pravidelném víkendovém newsletteru uvádí, že Kyjev nyní při nejmenším potřebuje „nějaký čas“. Ukrajinci podle něj nyní mimo jiné musí opravit poničenou a opotřebovanou techniku a oslabit ruské pozice, až pak se můžou vrhnout do akce.

Velmi podobně jako O’Brien se k věci vyjádřil Bieleskov. Ten vyzdvihl, že postup ukrajinské armády v letošním roce byl nejen veleúspěšný, ale i velmi náročný a vyčerpávající. Armáda proto podle něj potřebuje čas na přeskupení a odpočinek, a nedává smysl od ní očekávat „nepřetržitý sled akcí“.

Asi nejskeptičtěji promluvil Milley (i když výrok samozřejmě může být zásadně politicky motivovaný), podle kterého se frontové linie po ústupu Rusů z Chersonu začínají stabilizovat a  je „nerealistické“ předpokládat, že Ukrajina může obsadit zbývajících 20 % vlastního území, které nadále okupuje Rusko. Povést by se to podle amerického velitele Kyjevu mohlo pouze poté, co by došlo ke „kolapsu celé ruské armády, což je nepravděpodobné“.

Když to shrneme, prvním scénářem dalšího možného vývoje jsou podle analytiků až měsíce dalšího válčení bez větší ofenzivy.

Navzdory výše napsanému se nedá říct, že by očekávání velké ukrajinské ofenzivy už v zimě bylo úplně zcestné. Jaké má Kyjev kapacity, totiž koneckonců nikdo z vnějšku přesně neví, že by se mu v útočení pokračovat hodilo, je naopak docela jisté.

Důvodů je několik. Zimou bez větších útoků by Ukrajina mohla ztratit „momentum“ neboli tah na branku a pozici aktivnějšího hráče, který ve válce udává tempo. Rusko by tím získalo potřebný čas k výcviku mobilizovaných, kteří by pak mohli na jaře udeřit zpět. Dlouhé pokračování v „opotřebovávací válce“ také zvyšuje riziko ztráty podpory západních zemí a zvýšení tlaku na mírová jednání, která by v danou chvíli byla pro Kyjev nevýhodná.

„Neměli bychom zavrhovat šance Ukrajiny na dosažení dalších územních zisků během zimy. Ruské síly jsou čím dál větší měrou složené z nedobrovolně nasazených vojáků. Špatné počasí představuje výzvu, pro Ukrajince s lepším vybavením a morálkou ale znamená i příležitost,“ napsal k tomu analytik Rob Lee. A podobně vyjádřili i další jako odborníci například Jack Watling z RUSI (odkaz) nebo bývalý australský generál Mick Ryan (odkaz).

Podle Watlinga je v této době klíčové udržet vojáky v suchu, k čemuž je kromě vybavení zapotřebí velká disciplína jednotlivých vojáků i dohled a svědomité vedení nižších důstojníků. Ukrajinci by měli mít navrch ve všem – na rozdíl od Ruska je v jejich armádě po vzoru NATO nižší důstojnictvo rozvíjeno a morálka i zásobování jsou na lepší úrovni.

Když to shrneme, Ukrajina má tedy pro ofenzivu přinejmenším dobré důvody a její omezenou útočnou kapacitu by teoreticky mohl vynahradit ruský kolaps urychlený počasím zdecimovanou morálkou.

Co se týče možných směrů útoku, asi ze všeho nejvíc by se Ukrajině hodila úspěšná ofenziva od Záporoží na jih, která by někde mezi Melitopolem a Mariupolem vytvořila koridor až k pobřeží Černého moře. To by totiž znamenalo rozdělení ruských okupačních sil na dvě poloviny, tedy velký problém pro ruské zásobování.

Taková ofenziva dává největší smysl i podle O’Briena, nelze ale podle něj očekávat, že se to tady, či kdekoliv jinde, povede stejně rychle a snadno jako v září u Charkova. „To, čeho jsme byli svědka u Charkova, už neuvidíme. Bylo to možné, jen protože Ukrajinci dokázali navázat ruské síly do Chersonu,“ napsal odborník.

Z Chersonu se ale podle prohlášení ukrajinských úřadů úspěšně stáhlo až 30 000 ruských vojáků. Ti nyní zahušťují obranné linie jinde. A právě na oblast jižně od města Záporoží Moskva jistě klade nemalý důraz. O plánování ukrajinského útoku v této oblasti Rusko spekuluje už měsíce. Ruské obranné linie navíc už podle všeho netrpí nedostatkem lidské síly i díky přísunu mobilizovaných mužů, nejsou tak řídké, mají víc vrstev a možnost nasadit rezervy.

„Další ukrajinský postup bude připomínat dobývání Chersonu. Tam nedošlo k žádnému velkému prolomení obrany a vpádu do ruských pozic, bylo to pomalejší a metodické tažení proti ruské logistice a silám, které se nakonec stalo tak vyčerpávajícím, že se Rusové stáhli,“ dodal k tomu O’Brien.

Dodejme, že od ukrajinských pozic v Záporoží je to k městu Melitopol vzdušnou čarou přes 70 kilometrů a k pobřeží dalších asi 50. Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) Rusko vybudovalo síť obranných pozic především podél a kolmo k dálnici E58/M14 spojující Melitopol s Chersonem. Nedávno se také začaly objevovat zprávy o ruském dovozu překážek proti tankům (tzv. dračích zubů) a malých betonových bunkříků do Záporožské oblasti.

Rusko zřejmě malá betonová hnízda rozmísťuje po celé frontě, jejich efektivita proti těžkým zbraním je ale velmi diskutabilní:

Hustší obranná linie, než tomu bylo dřív, čeká na útočící Ukrajince kdekoliv jinde. Obzvlášť to platí v místě, kde se ukrajinští vojáci o postup vpřed v poslední době pokouší – v Luhanské oblasti směrem na město Svatove.

Rusové totiž už připravili další obranou linii složenou ze zákopů, dračích zubů a betonových hnízd rovnou i za městem. Podle odborníků se ze satelitních snímků dá potvrdit, že linie se táhne nejméně 20 kilometrů jižně a 30 kilometrů severně od města a stále se pracuje na jejím rozšíření.

Dostat se přes síť zákopů a opevnění je podle bývalého velitele amerických pozemních sil v Evropě Marka Hertlinga tou „nejnáročnější misí, jakou si dokáže představit“. Hertling také připomíná, že značná část východní fronty se už měsíce prakticky nepohnula a bojuje se tam na původních a dobře připravených liniích.

Ve výčtu nejtěžších útočných operací je podle Hertlinga na druhém místě, těsně za pokusem o překonání zákopové linie, útok přes řeku. Bývalý americký velitel tím samozřejmě odkazoval na další potenciální směr útoku – na jih přes řeku Dněpr.

Její překročení vyšším počtem ukrajinských sil by si podle analytiků žádalo rozsáhlou přípravu. Rusko navíc na přírodní překážku nespoléhá a na útok se i tady připravuje. Informoval o tom minulý týden v jednom ze svých hlášení ISW.

Institut uvedl, že Moskva zřejmě sice odhaduje, že by nedokázala zabránit Ukrajincům v překročení řeky (přímo na pobřeží obranné pozice nebuduje). Obranou linii ale už Rusko vybudovalo o pár kilometrů jižněji podél hlavních silničních tahů a ukrajinský úder v této oblasti jižně od Chersonu podle ISW „bere jako vážnou hrozbu“.

Asi tři kilometry dlouhý pás „těžkého opevnění“ Rusové zbudovali taky v místě, které odděluje Chersonskou oblast od Kinburského poloostrova. Právě tam se podle dosud nepotvrzených spekulací měly už dřív vylodit ukrajinské speciální jednotky. Uvažovalo se i o tom, že by tudy mohli Ukrajinci „obejít“ řeku i ruskou obranu za ní a udeřit z boku. Tomu ale kromě existence zmiňované obranné linie brání i skutečnost, že Kinburský poloostrov je z velké části přírodní rezervací plnou bažin, pláží a lesů, kudy vede jediná zpevněná silnice (podrobněji jsme to rozebrali zde).

Hertling na závěr svých postřehů napsal, že je přesvědčen, že Ukrajina s podporou NATO uspěje. Zároveň nicméně přiznal, že ji čeká „tuhá“ fáze války.

Podobně by se dal shrnout i celý tento článek – ať už se Ukrajinci zaměří na kteroukoliv oblast, budou to mít velmi těžké.

Že se Kyjevu podaří zase jednou všechny překvapit, nebo že někde dojde k nenadálému kolapsu ruských vojsk, není vyloučené. Na obojí je ale s nejvyšší pravděpodobností příliš brzy, v nejbližší době budeme proto nejspíš sledovat pokračování opotřebovávací války.