Američané nám nabízejí dvě špatné varianty, říká Zelenského analytik

Dostali jsme se do podivné situace, říká ukrajinský analytik Mykola Bielieskov v rozhovoru pro Seznam Zprávy krátce poté, co americký prezident Donald Trump prohlásil, že se s ruským vládcem Vladimirem Putinem dohodl na ukončení války, avšak bez Ukrajiny.

„Teď už zbývá jen Zelenskyj. Myslel jsem si, že by jednání s ním bylo jednodušší, ale zatím to bylo těžší,“ řekl Trump podle agentury AFP. „Vladimire, přestaň!“ vzkázal Putinovi na své síti Truth Social o pár hodin později v reakci na noční ruský útok, který si v Kyjevě vyžádal 12 mrtvých a desítky zraněných.

Kyjev se podle analytika, který pracuje pro prezidenta Volodymyra Zelenského, ocitl v kleštích dvou největších světových velmocí. „Na jedné straně je Rusko, které nás vojensky napadá, a na druhé USA, které nás tlačí k dohodě na úkor našich národních zájmů,“ říká.

Trump podle něj jen vytváří dojem, že má silné karty v ruce, aby na Ukrajinu zatlačil a donutil ji ke kompromisům. „Pokud USA prosadí podmínky nevýhodné pro Ukrajinu, Putin zvítězí bez jakékoliv ztráty,“ popisuje Bielieskov, který publikoval studii pojednávající o tom, jak by měl takový pragmatický mírový plán vypadat.

V ní navrhuje zásadní změnu ukrajinské strategie. „Nesmíme hrát podle scénáře, který nám předkládají jiní, když víme, že vede do slepé uličky. Potřebujeme plán, který počítá s reálnou situací na bojišti, ekonomickými možnostmi i mezinárodní dynamikou. A hlavně – musí to být náš plán, ne diktát zvenčí,“ říká.

Chtěla bych se nejdříve zastavit u ukrajinské strategie v mírových jednáních. Často od expertů i ukrajinské opozice slyším, že pozice prezidenta Zelenského slábne. Jak to vidíte vy?

Záleží, co přesně myslíte slovem „slábne“. Je pravda, že postoj současné americké vlády, nebo spíš její neochota brát vážně ukrajinské obavy, výrazně oslabuje vyjednávací pozici Ukrajiny. Dostali jsme se do podivné situace. Na jedné straně je Rusko, které nás vojensky napadá, a na druhé USA, které nás tlačí k dohodě, jež by šla na úkor našich národních zájmů – bez jakýchkoliv záruk, že by ta dohoda byla udržitelná.

Na začátku se mluvilo o dohodě, která by vydržela čtyři roky. Teď jsme ale ve zcela jiné realitě. Ukrajina je v kleštích mezi dvěma velmocemi a závisí na USA. Podle mě Trumpova administrativa do určité míry blafuje.

V čem?

Bidenova pomoc dobíhá, ale nová nebyla schválena. Takže buď přijmeme tvrdé podmínky a zůstaneme jen s evropskou pomocí, nebo je odmítneme a USA se stáhnou, nebo budeme jen dál jednat, ale žádná další podpora nepřijde. Je to hra na čas, snaha z Ukrajiny vytlačit maximum, dokud ještě běží zbytky Bidenovy pomoci. Tím se myslí: Jakmile tyto zbytky pomoci skončí, ukáže se, že USA už vlastně nemají žádný skutečný vliv, jen to předstírají.

Takže říkáte, proč by Ukrajina měla ustupovat americkým požadavkům, když za to nic nezíská…

Přesně tak. Zelenského pozice je zoufalá. Nikdo by nechtěl nést takovou odpovědnost v podmínkách, v jakých se teď nachází. Ale myslím, že sází na to, že když zůstaneme pevní a budeme hlasitě formulovat své požadavky, zvládneme ustát i tento tlak. A především, ta americká páka není zdaleka tak silná, jak se prezentuje.

A je to podle vás správná strategie? Případně existuje něco, co by mohl dělat lépe – třeba při jednání s Trumpem?

Ukrajina se po zvolení Donalda Trumpa rozhodla dát mu šanci. Navázat kontakt, představit naše argumenty. Ale už koncem února bylo jasné, že jeho pohled na americké národní zájmy a válku na Ukrajině je neslučitelný s naším. Můžeme s ním mluvit dál, pokud má zájem, ale základní problém zůstává: Ukrajině nebyla nabídnuta žádná skutečná volba.

Pokud přijmeme podmínky, které Donald Trump navrhuje – a které jsou prakticky totožné s tím, co chce Vladimir Putin –, je to konec Ukrajiny. V diplomacii, když chcete, aby druhá strana něco přijala, nabídnete jí jednu dobrou a jednu horší variantu. Nám nabízejí dvě špatné. A to je ten problém, který si mnozí neuvědomují.

Zelenskyj tu válku nevyvolal, dostal ji „darem“. Krym okupovaný, nízkointenzivní boj na Donbase. A teď po něm chtějí, aby zopakoval chyby z Minských dohod. Aby přijal omezení suverenity, ztrátu dalšího území, bez bezpečnosti, bez rozvoje, bez budoucnosti. A který zodpovědný lídr by s tím mohl souhlasit?

Možná nějaký, kterého by podporovalo Rusko?

Možná. A to přesně Trump chce. Ale pochopte, že neexistuje nějaká „dobrá alternativa“. Není tu možnost typu „zmrazíme frontu, ale zůstane otevřená cesta do NATO“. Ne. Pokud souhlasíme, ztrácíme i suverenitu rozhodovat o svých aliančních volbách. A pokud ne, zbývá jen přežívání pod tlakem bez záruk.

A tak bohužel nezáleží, kdo je prezidentem. Ať už se jmenuje jakkoli, ocitne se ve stejně bezvýchodné situaci. Volba mezi špatným a ještě horším.

Rusko v noci na čtvrtek opět zaútočilo na Kyjev, a to navzdory snahám o uzavření mírové dohody. Jak vnímáte taktiku Kremlu, když Putin ještě před pár dny vyhlásil dočasné příměří a teď znovu intenzivně pokračuje v útocích?

Problém je v tom, že cokoli Putin řekne, Trumpova administrativa bere jako fakt. Trump je mnohem ochotnější kritizovat Ukrajinu než Rusko. Když Putin oznámí, že příměří trvalo 30 dní a je u konce, Trump to bez dalšího přijme. A to je zásadní problém – v Bílém domě sedí někdo, kdo dává přednost narativu vycházejícímu z Moskvy před tím naším.

Z pohledu Kremlu je současná situace výhodná: Pokud USA prosadí podmínky nevýhodné pro Ukrajinu, Putin zvítězí bez jakékoliv ztráty. A pokud válka pokračuje bez americké pomoci, Ukrajina bude mít potíže udržet současnou obrannou strategii. Putin počítá s tím, že tuto intenzitu bojů dokáže udržet ještě minimálně rok, možná déle. Nic z toho, co Trumpova administrativa říká nebo dělá, ho nenutí přehodnotit strategii. Nedochází k žádnému tlaku, žádnému „signálu“, který by Putina přinutil k vážnému vyjednávání.

Útoky však zesilují, jak ukazují čísla ukrajinské vlády. Zmíněný útok na Kyjev byl jedním z nejhorších za poslední týdny. Není možné, že právě tato eskalace by mohla Trumpa přimět změnit názor?

Nevěřím, že to Trumpa přesvědčí. Naopak, on by tu eskalaci pravděpodobně interpretoval jako selhání Ukrajiny, která podle něj není ochotná jednat. Z jeho kruhů, včetně lidí jako Marco Rubio, už přicházejí výzvy ne vůči Rusku, ale vůči Ukrajině.

S Trumpem zacházíme stejně jako s předchozími americkými administrativami, ale on nefunguje v tradičním rámci. Jeho svět je jiný: Jeho voliči nás vnímají jako zemi korupce a praní peněz, zátěž pro americký rozpočet. Tahle negativní image je výsledkem dlouhodobé kampaně a je velmi těžké ji změnit.

Myslíte, že v tom hraje roli Trumpův osobní vztah k Zelenskému? Není veřejným tajemstvím, že k němu nemá důvěru.

Není to jen o Zelenském. Ano, jejich interakce v letech 2019–2020 nebyla ideální, ale jde o širší postoj Trumpa k Ukrajině. V jeho světě slabší prostě nemají nárok na odpor. Pokud závisíme na USA kvůli zbraním a ekonomické pomoci, pak podle něj musíme akceptovat, co nám silnější strana nabídne. To je nebezpečné myšlení, které zcela odporuje našemu právu na svrchovanost a bezpečnost.

A jaké jsou podle vás skutečné Trumpovy motivace? Proč tak otevřeně nahrává Rusku?

Je to kombinace faktorů. Zaprvé, jeho pohled na svět. Trump věří na „koncert velmocí“, kde si USA, Rusko a Čína rozdělují vliv, zatímco menší státy, jako je Ukrajina, musí poslouchat. Zadruhé, ego. Trump se chce prezentovat jako ten, kdo konečně „vyřešil“ válku, když to podle něj Obama i Biden nedokázali. Potřebuje se zapsat do historie jako génius přes dohody. A za třetí, obchodní zájmy. Obnova dodávek ruského plynu do Evropy, spolupráce v Arktidě, to všechno může hrát roli.

Trump nevěří v poválečný systém mezinárodních vztahů, který USA samy vytvořily a dříve bránily. Pro něj je ten systém nevýhodný, zatímco Biden ho vnímal jako hodnotu, kterou stojí za to chránit. A to je zásadní rozdíl. Proto je Trumpův přístup nebezpečný nejen pro Ukrajinu, ale i pro naše evropské a transatlantické partnery.

Myslíte si, že je v tuto chvíli ještě vůbec možné dosáhnout mírové dohody? Pokud vím, zúčastnění doufají, že se nějaká forma dohody podaří uzavřít do pondělí v Londýně. Co od toho očekáváte?

Ukrajina momentálně není připravená přijmout podmínky, které navrhují Spojené státy. Je v tom velmi důsledná – a kdokoliv by byl v pozici ukrajinského vedení po tom, co zažila od roku 2014, by reagoval podobně.

Blížíme se k bodu, kdy si USA budou muset vybrat: Buď přehodnotí svůj přístup a vytvoří skutečně vyváženou politiku, v což osobně moc nevěřím, nebo zcela odejdou. Zatím je to celé takové blafování. A je tu jeden paradox, čím víc se snažíme s Trumpovým týmem jednat, tím víc mají pocit, že jsme na nich závislí a že tedy nakonec jejich návrhy přijmeme.

Myslím, že bychom měli změnit strategii. Ano, bude to riskantní, ale měli bychom říct naplno, že všechny navrhované scénáře jsou pro nás špatné. Jaký má smysl souhlasit, když nám to nic nepřinese? Pokud chtějí jít svou cestou, ať jdou, ale my jim nebudeme dělat křoví. Buď to přijmeme a nezbude nám vůbec nic, nebo musíme jasně říct ne.

Na to jsem se vás vlastně ptala na začátku, jestli by Zelenskyj neměl prostě říct jasné ne.

Je to riziko, ale myslím, že je to jediná cesta. Pokud se budeme dál snažit vyjednávat a přesvědčovat je, budou si jen víc myslet, že jsme příliš důležití na to, aby nás nechali být – a budou tlačit dál.

Ve svých studiích často píšete o potřebě pragmatismu a hledání cest. Ale dá se podle vás vůbec mluvit o pragmatickém mírovém plánu s režimem, který opakovaně porušuje dohody a nerespektuje mezinárodní právo? Není to ve výsledku spíš iluze než skutečná strategie?

S Ruskem je to ve skutečnosti velmi přímočaré. Dokud nedostane jasné signály a nezačne čelit důsledné strategii, která by ukazovala dlouhodobý závazek, Putin se bude držet své touhy zničit a podrobit si Ukrajinu. Pro spoustu lidí to může znít zvláštně – a tým kolem Trumpa tvrdí, že žádná ze stran není schopná vojensky zvítězit. Ale z pohledu Putina – ne racionálního, ale jeho vlastního světa – Ukrajina pořád musí být zničená, podmaněná, hlavní části jejího území okupované. V jeho očích je to otázka jeho odkazu.

Nedávno to velmi dobře shrnul bývalý šéf CIA Bill Burns: Kontakt s Putinem ukazuje nebezpečnou kombinaci komplexů a bezpečnostních obsesí. V jeho světě bez kontroly nad Ukrajinou není jeho odkaz úplný a Rusko není skutečnou velmocí. A právě proto se Rusko této ambice nevzdá. Možná si vezmou pauzu, přeskupí se, ale pak znovu zaútočí a mezitím budou Ukrajinu oslabovat tak, aby se nakonec stala neudržitelným státem.

Pokud by se Evropa a USA dokázaly sjednotit, zvýšit obranné výdaje a skutečně podpořit Ukrajinu, Rusko – ani s pomocí svých spojenců – by ji nedokázalo porazit. Ta šance existuje. Jenže je jednodušší popsat problém než ho řešit.

Vidíte v prezidentském úřadu mezi Zelenským, Jermakem, Podoljakem stále jednotu? I pod tím tlakem, kdy se volá po volbách, a to nejen ze zahraničí, ale i od opozice v čele s Petrem Porošenkem?

Pro mě byly nejvýmluvnější průzkumy z konce února. Když Zelenskyj čelil silné kritice, podpora veřejnosti pro něj paradoxně výrazně vzrostla, zejména pokud šlo o to, jaké mírové podmínky jsou pro Ukrajinu přijatelné. Neznamená to, že by nebyla kritika, i já ji mám. Ale když Trump začal mluvit o tom, že je Zelenskyj diktátor, a začal tlačit na volby, Ukrajinci dali jasně najevo, že pokud prezident hájí správné principy, zaslouží si podporu.

A kdyby se USA opravdu stáhly, dokáže Evropa Ukrajinu ubránit sama?

Pokud by se USA stáhly, Evropa by čelila výpadku schopností, zejména v protivzdušné a protiraketové obraně. Musela by zvýšit výrobu a poskytnout Ukrajině své zásoby, což by bylo rizikové, ale nezbytné. Pokud Ukrajina padne, Evropa by zůstala osamocena a Trump by mohl snadno vydírat, například návratem k ruskému plynu s americkým podílem. Evropa možná bude muset přehodnotit vojenskou strategii, ale Trumpovy podmínky jsou nebezpečnější než současný stav.

Když pomáhá, je Amerika nezastupitelná. Když ne, je to partner, jehož blaf je třeba prohlédnout. Evropa bude muset riskovat.

Velká očekávání jsou teď upírána směrem k Velké Británii a premiérovi Keiru Starmerovi. Jakou roli podle vás mohou sehrát?

Británie si ceníme, především za její diplomatické úsilí držet jednotu v podpoře Ukrajiny. Ale upřímně, Evropa za poslední tři roky více mluvila, než skutečně konala. Spojené království teď navyšuje výdaje, ale stále je to málo. Německo nám naproti tomu poskytuje zásadní balíky pomoci, protože navýšilo výrobu. Británie spíš improvizuje s tím, co má. Takže i když Britové říkají správné věci, bez konkrétních činů to nestačí. Stejně jako Francie, slova jsou v pořádku, ale bez akce ztrácí váhu.