Ukrajinci možná našli taktiku proti obávané zbrani, která drtí jejich obranu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V druhé půli února alespoň podle oficiálních ukrajinských zdrojů na válečném nebi nad Ukrajinou došlo k velmi nečekanému vývoji událostí. Od 17. února do 2. března ukrajinská armáda podle velení ozbrojených sil sestřelila 14 ruských letadel (na níže uvedeném grafu chybí ohlášený sestřel Su-34 z 2. března).

Mezi sestřelenými typy jednoznačně převládají bombardéry Su-34, tedy stroje, které mají v této válce jeden hlavní úkol: shazovat na ukrajinské pozice klouzavé bomby. Jde o „vylepšené“ staré bomby sovětské výroby doplněné o křidélka a navigaci, které je možné z dostatečně velké výšky a rychlosti vypustit i proti cílům vzdáleným až 70 kilometrů.

Pokud bychom měli stoprocentně věřit ukrajinským údajům, ruské bombardéry nemají ve válce velkou budoucnost. Celkem ruská armáda obdržela zhruba 140 letounů Su-34. Zhruba o 25 z nich už přišla v prvních dvou letech války, má jich tedy maximálně 115 (a nejspíše méně, protože nemáme žádný způsob, jak spočítat stroje vyřazené kvůli technickým problémům či nehodám v ruském týlu).

Pokud během dvou týdnů ruské síly skutečně přišly o dalších deset těchto strojů a ztráty by pokračovaly podobným tempem (20 za měsíc), někdy po polovině roku by jim už žádné nezbyly. Výroba by takové ztráty rozhodně nahradit nedokázala. V roce 2023 ruský průmysl zvládl vyrobit a dodat zřejmě pouze šest Su-34.

Je vůbec možné, aby ukrajinská strana mohla situaci tak zásadně změnit? A jaké máme důkazy, že se to opravdu stalo?

Ukrajina nemá letectvo, které by se mohlo postavit ruskému, a zatím není jasné, jak moc to změní dodávky stíhaček F-16, naplánované na letošní léto (zcela zásadní změnu ale asi není možné čekat, ruské letectvo bude stále mít velkou převahu). Proti hrozbě Su-34 tedy nemůže nasadit vlastní stíhače a čekat úspěch.

Většina protivzdušných střel také nemá takový dosah, aby dokázala bombardéry odradit od podobných akcí. Ruští piloti vypouští munici několik desítek kilometrů za frontou na vlastním území, rychle se otočí a míří pryč. Nebezpečí jim hrozí jen pár desítek vteřin a navíc je to nebezpečí obvykle hypotetické, protože Ukrajina nemá dost zbraní, které by ruské stroje mohly zasáhnout.

Pokud totiž mají ukrajinské střely zabránit shazování klouzavých bomb či jiné podobné munice několik desítek kilometrů od fronty, musí samy stát relativně blízko linie dotyku obou vojsk. A musí se jednat o ty nejvýkonnější typy jako původně sovětské S-300, případně systémy Patriot. Tedy drahé a těžko nahraditelné systémy, které zároveň jsou zapotřebí k ochraně týlu.

Ruské bomby ovšem na ukrajinské pozice dopadají stále častěji a problém jen roste, a tak Ukrajina začala své systémy přece jen riskovat. Vysunula v několika případech Patrioty do blízkosti fronty a překvapila ruské Su-34. Tyto ojedinělé přepady přes své úspěchy vedly obvykle k dočasnému zastavení či spíše zpomalení nasazení Su-34, ale celkově situaci nezměnily. Těžké letecké bomby jsou pro Rusy v současné době klíčovou zbraní.

Letecké bombardování mělo patrně nezanedbatelný podíl na pádu Avdijivky (spolu s dalšími faktory, pochopitelně). Těžké bomby mohou likvidovat i objekty, na které ani dělostřelecká munice nestačí. A velmi rychle učiní pro obránce nepoužitelnými například menší obytné domy či jiné relativně pevné obranné body.

Ukrajina nemá mnoho možností, jak se bránit. Pozemní síly se mohou samozřejmě pokusit letecké bombardování vydržet. Ale počet shozených leteckých bomb jen roste, už se pohybuje kolem 60–80 denně a není důvod, aby nerostl dále.

Výroba souprav, které z „hloupých“ bomb, jichž jsou plné sklady, udělají naváděnou klouzavou munici, není příliš složitá (až je upřímně s podivem, že jsme ještě neslyšeli o snaze vyrobit ukrajinskou obdobu).

Jak ukázaly předchozí ukrajinské přepady ruských bombardérů, nejúčinnější zbraní proti nim jsou střely systémů Patriot, které mají dostatečně velký dosah (přes 100 kilometrů), aby samotné baterie mohly mít odstup nejméně několika desítek kilometrů od fronty a být tedy v relativním bezpečí.

Ukrajina má k dispozici nejméně tři systémy Patriot, o kterých víme. Jde o různé verze s různými komponenty, ale to není až tak důležité. Zásadní je, že tři baterie těchto zbraní samy o sobě nemohou pokrýt zdaleka celou frontu, ale pouze její malou část. Navíc pochopitelně nejde o nezničitelnou zbraň, a tak je nelze nechávat zapnuté pořád a na jednom místě. Už proto, že munice není neomezené množství a nakonec by ruské obraně neodolala. Patrioty (a další podobné systémy) nabízí pružnost.

Sestávají z vícero různých kusů techniky: od samotného „řídicího střediska“ přes radar až po jednotlivé odpalovací zařízení se střelami. Těch je v plné sestavě osm, ale není to pochopitelně nutné. Stačí klidně i jedno.

Navíc Ukrajina společně se Spojenými státy a možná i dalšími zeměmi pracuje na propojení různých protivzdušných systémů. Tak aby například západní střely mohly být naváděny ruskými radary či naopak.

To znamená, že ve skutečnosti nejde o tři baterie Patriot, ale o několik desítek různých „dílků“, které lze různě kombinovat. Právě to by se mohlo v současné době dít, odhadují analytici (jednoduše podané vysvětlení má například letecký specialista Tom Cooper na svém blogu).

Ukrajinci jednoduše řečeno mohli vytvořit v okolí fronty velmi volnou síť jednotlivých odpalovacích zařízení, radarů (nejen těch „originálních“), mezi kterými by bylo možné rychle přesunovat ty nejdůležitější součásti systému a vytvářet stále nové a nové pasti na ruské bombardéry jen s několika málo Patrioty.

Situace by k tomu mohla být vhodná i proto, že ruská bombardovací kampaň proti ukrajinskému týlu je slabší, než se obecně očekávalo. V posledních týdnech probíhá primárně s využitím dronů Šáhid, proti kterým Patrioty nejsou zapotřebí (ba vlastně by šlo o plýtvání).

K ruským neúspěchům také mohlo přispět, že obě strany v průběhu války poznávají lépe svou techniku. Ruské bombardéry létají do akce vybaveny elektronickými rušičkami, ale to jsou zařízení, která se protivník může naučit obcházet. Zvláště když se mu dostanou do rukou. A Ukrajina se v průběhu války dostala podle The Kyiv Post k několika relativně zachovalým vrakům Su-34, včetně rušiček, které dostávají pod křídla.

Rusko zároveň vzhledem k situaci na frontě může mít dobrý důvod riskovat své stroje i po řadě sestřelů. Ukrajinská strana má vážný nedostatek munice, její obrana je oslabena. V okolí Avdijivky pak byla vytlačena z dobrých obranných pozic a zjevně nemá připravenou další podobně silnou obrannou linii, takže v této oblasti – která je součástí deklarovaného ruského cíle obsadit celou Doněckou oblast – je zranitelnější než kdykoliv předtím.

Situace nevydrží věčně. Americká pomoc Ukrajině může být odblokována, na bojiště by během několika týdnů měla začít dorážet dělostřelecká munice z velké dodávky navržené Českou republikou. Situace tedy může být pro Rusko nevýhodná, byť nejspíše bude mít stále převahu. A v březnu jsou v Rusku prezidentské volby.

Kreml zároveň dal v průběhu války jasně najevo, že bere malé ohledy na vlastní ztráty, ať už jde o válečnou techniku nebo i o lidské životy. Při dobývání Avdijivky zřejmě od října do února vyšel podle současných odhadů každý kilometr obsazeného území ruskou armádou zhruba na tisíc životů vlastních mužů.

Ovšem úspěch zároveň otevřel před ruskou armádou možnost relativně rychlého postupu do špatně připravených ukrajinských pozic za městem a přinesl od poloviny února posun o dalších několik kilometrů s menšími ruskými ztrátami.

Byť je tedy představitelné, že ukrajinská protivzdušná obrana přišla s novým receptem na ruské bombardéry, pochopitelně je tu také možnost, že nahlášené ztráty jednoduše neodpovídají skutečnosti.

V minulosti byl Kyjev při hlášení ruských ztrát relativně přesný. Významnou část z nich se podařilo vizuálně doložit, byť to někdy trvalo celé měsíce. Ukrajinské oficiální údaje přesto nelze rozhodně všechny přijímat jako výhradně pravdivé. Například nedávno zmíněný údaj o 31 tisících padlých je nepochybně podsazený. Obecně nejsou ovšem ukrajinské zdroje tak nespolehlivé jako údaje ruské strany (viz ruské údaje o počtu zničených raketometů HIMARS).

Zároveň ale minimálně u ukrajinských údajně neznáme pochopitelně všechny podrobnosti, především tedy metodiku. Nevíme tedy, jak přesně definuje Kyjev sestřel nepřátelského letadla. Zjevně to není jen v případech, kdy Ukrajinci přímo sestřel pozorují nebo je doložený nezávisle (třeba i videem nějakého náhodného svědka). Nejedná se třeba o „domnělý sestřel“, při kterém nepřátelský stroj zmizí operátorům z radaru ve chvíli, kdy se předpokládá zásah? To ve skutečnosti nevíme.

Kromě ukrajinských tvrzení ovšem tak vysokým ruským ztrátám nic nenasvědčuje. Objevilo se například pouze minimum obrazových dokladů zničených strojů. Za alespoň nějak potvrzené lze označit dva sestřely Su-34. V jiných případech se údajné důkazy nejeví jako přesvědčivé.

V minulosti to tak obvykle nebylo. Například ztrátu tří Su-34 v Chersonské oblasti v prosinci 2023 jsme měli poměrně rychle doloženou z několika zdrojů. A velmi dobře byla doložena i letošní ztráta letounu včasné výstrahy A-50, která je pro Rusko opravdu citelná. Dosavadní absence důkazů je v případě sestřelů Su-34 z posledních týdnů mírně řečeno překvapivá.

Potvrzení ruských ztrát nemáme ani od ruských vojenských blogerů, a to ani těch, kteří v minulosti byli v ohledně ztrát dosti otevření. Na druhou stranu bychom měli dodat, že tlak na tuto sféru, ve které byla řada kritiků ruského vojenského postupu (méně samotné války), v poslední době roste. Některé prominentní postavy jsou za mřížemi (Strelkov), nedávno pak měl spáchat sebevraždu kritický komentátor dění na frontě a ruský nacionalista Murz (brzy poté, co uvedl, že Rusko u Avdijivky přišlo o 16 tisíc mužů, a musel se za tento údaj omluvit).

Ani vývoj na frontě zatím nenasvědčuje tomu, že by ruská strana měla takové ztráty na letectvu. Pokud by byly takto vážné, tempo ruských leteckých operací by těžko bylo udržitelné. V předchozích případech ruské letectvo reagovalo na sestřely svých bombardérů krátkou pauzou a změnami taktiky. To není na frontě vidět. Podle dostupných údajů se intenzita ruského bombardování v posledních dvou týdnech nijak zásadně nemění.