EU chce rychleji otevřít brány Ukrajině. Žongluje se s nereálným termínem

V posledních dnech se množí hlasy, které volají po rychlém přizvání Ukrajiny do Evropské unie. Podle diplomatických zdrojů by lídři unijní sedmadvacítky mohli v prosinci udělat důležité rozhodnutí a odsouhlasit zahájení přístupových jednání s Kyjevem.

Z nejvyšších míst v Bruselu zazněla i poměrně odvážná předpověď, kdy by Ukrajina mohla do EU vstoupit. Předseda Evropské rady Charles Michel, tedy nejvyšší představitel EU, prohlásil, že Ukrajina se může stát členskou zemí ještě v tomto desetiletí.

„Ukrajina se může stát členem EU v roce 2030, pokud obě strany splní své domácí úkoly,“ řekl Michel v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel.

To znamená, že od zahájení přístupových jednání do vstupu Ukrajiny by uběhlo jenom šest let – tedy zhruba stejná doba jako u České republiky, která vstoupila do EU spolu s dalšími devíti státy v roce 2004.

Ukrajina přitom nejenže vede obrannou válku proti Rusku a nekontroluje část svého území, má také podstatně nižší životní úroveň než průměr EU a je dost vzdálená některým přístupovým standardům, například při potírání korupce. Spolu s Ukrajinou by navíc zřejmě Unii rozšířily další kandidátské země, hlavně balkánské – ze současných 27 členů by jich mohlo být až 35.

Z reakcí na smělá slova evropského „prezidenta“ Charlese Michela je znát, že jeho veřejně projevený optimismus o datu vstupu Ukrajiny do EU není mezi evropskými politiky všeobecně sdílen. Například bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker varoval před jejím unáhleným přijetím a nepokrytě poukázal na rozbujelost korupce.

„Každý, kdo měl co do činění s Ukrajinou, ví, že je to země, která je zkorumpovaná na všech úrovních společnosti,“ řekl Juncker pro německý list Augsburger Allgemeine.

Podle interní zprávy Evropské rady, o které informoval deník Financial Times nebo server Politico.eu, by začlenění Ukrajiny do EU obnášelo během prvních sedmi let 186 miliard eur (zhruba 4,5 bilionu korun) z evropských fondů. Pro srovnání – to je více než dvojnásobek ročních výdajů českého státního rozpočtu.

Rozšíření EU o Ukrajinu a další země by podle analýzy také způsobilo, že všechny současné členské země by musely „platit víc a dostávat méně“. Z řady států, které nyní dostávají z eurofondů více, než přispívají do společné kasy, by se stali čistí plátci.

Seznam Zprávy oslovily tři nezávislé odborníky na evropskou integraci s dotazem, jestli je Kyjev na přístupové rozhovory dostatečně připraven a zda je začlenění Ukrajiny do EU v roce 2030 reálné. Jejich názory na vyhlídky integrace válčící země nejsou totožné, v zásadě se ale shodují v tom, že Michelem vyřčený termín vstupu je spíše iluzorní.

Podle bývalého vedoucího českého vyjednavače pro vstup do EU Pavla Teličky je z pohledu Ukrajiny absolutně legitimní, aby požadovala datum startu přístupových jednání. Takový krok by zafungoval jednak jako signál směrem k občanům země, jednak vůči Rusku coby agresorovi.

„Jednání by měla být zahájena co nejdříve,“ řekl bývalý první český eurokomisař a někdejší místopředseda Evropského parlamentu za ANO.

Výrok předsedy Evropské rady Michela o roku 2030 však Telička považuje za málo věrohodný a hlavně předčasný.

„Můžete mít sebelepší hodnoticí zprávu Evropské komise, ale až během samotných jednání se mohou ukázat věci, které zatím nejsou vidět,“ poznamenal Telička. I proto se dá termín vstupu těžko stanovit předem, například za jeho působení v čele českého vyjednávacího týmu bylo datum ukončení jednání stanoveno teprve jeden až dva roky předem.

Jinak je Telička optimista – uznává, že rozbujelá korupce na Ukrajině je určitě problém, během přístupových jednání se však podle něj může v tomto ohledu mnohé zlepšit. Zásadní překážku nevidí ani v tom, že část ukrajinského území okupuje Rusko – poukázal na zkušenost Kypru, jehož severní část zůstává pod kontrolou Turecka.

Telička si také nemyslí, že se Evropská unie musí před vstupem Ukrajiny a dalších zemí reformovat, jak nadhazuje Německo nebo Francie, a neobával by se ani dopadů vstupu velké země s nižší životní úrovní, do níž by se teoreticky měla přesměrovat nemalá část fondů na podporu zaostalých regionů.

Leccos se podle bývalého diplomata dá vyřešit přechodnými obdobími a v konečném důsledku by začlenění Ukrajiny do EU vyšlo levněji než přetrvávající podpora válčící zemi.

Zdrženlivěji hodnotí vyhlídky Ukrajiny analytik Ondřej Mocek, který působí v Asociaci pro mezinárodní otázky a na brněnské Mendelově univerzitě.

„Celá debata o vstupu Ukrajiny do EU je pouze rétorickým soubojem s Ruskem a zároveň morální podporou Ukrajiny – deklarace toho největšího, co můžeme v EU nabídnout. Rozšíření v tradičním chápání se nicméně do roku 2030 absolutně nedá stihnout,“ uvedl politolog.

Podle něj se termín vstupu do EU nedá předem odhadnout ani u balkánských států. „Třeba i u Srbska, u kterého je otevřena už více než polovina vyjednávacích kapitol, ale ani tak to tam nevypadá na rychlý konec vyjednávání. Nějaké masivní rozšíření Unie do roku 2030 bych tak neviděl jako reálné,“ uvedl Mocek.

Ukrajina je však podle něj „jiný příběh“ než balkánské země, protože status kandidátského státu získala politickým rozhodnutím, ne na základě analýzy.

„Rozšíření je ve finále vždy politické rozhodnutí. Čistě teoreticky je tak možné uvažovat nad tím, že Ukrajina vstoupí v relativně rychlém čase do EU, nicméně za mě je to jen akademická debata,“ poznamenal politolog.

Za stěžejní považuje ukončení války a otázku územní celistvosti Ukrajiny. Příklad Kypru se podle něj nedá úplně přenést. „Aplikovat toto pravidlo na Ukrajinu s tím, že by celá vstoupila do EU a na některé její části by se neuplatňovalo evropské právo, by bylo asi dost komplikované,“ upozornil Mocek.

Varoval také před transferem peněz v podstatě ze všech členských států na Ukrajinu, který by nastal po jejím vstupu.

„Hospodářské rozdíly mezi EU a Ukrajinou budou zvlášť po válce obrovské. A to nemluvě o dotacích na zemědělství, které je na Ukrajině rozsáhlé,“ dodal Mocek. Hypoteticky je podle něj možné stanovit množství přechodných opatření, ale je otázka, jestli by to celou věc jen nezkomplikovalo.

Jiný analytik Žiga Faktor, který vede bruselskou pobočku Institutu pro evropskou politiku Europeum, zdůraznil, že poslední proklamace o členství Ukrajiny v EU odrážejí posun v přístupu členských zemí k rozšiřování EU.

„Na rozšíření se začalo hledět i z hlediska bezpečnostního a geopolitického a právě tuto dimenzi se v posledních týdnech snaží politici komunikovat,“ uvedl.

Proslovy Charlese Michela nebo prezidenta Petra Pavla je tak podle něj třeba chápat jako politickou výzvu dovnitř Unie. Zároveň působí i jako signál pro kandidátské země, že se s nimi počítá jako s nedílnou součástí budoucí EU. Rok 2030 vnímá Faktor spíše jako milník, do kterého by měly být kandidátské země, ale i samotná Unie připraveny.

„Je samozřejmě pravda, že ten termín může vyznívat poněkud šibeničně, především s odkazem na to, jak dlouho vyjednávání o vstupu do EU trvala v minulosti a jak složité bude především pro Ukrajinu naplnit některá z kodaňských kritérií. Je to ovšem jasný signál, že EU chce být v otázce rozšiřování proaktivnější a udělá maximum pro to, aby pomohla kandidátským zemím naplnit podmínky členství,“ uvedl analytik.

Na rozdíl od Teličky je přesvědčen, že reforma Unie bude nezbytná – především z politických důvodů a kvůli tlaku některých členských zemí v čele s Německem a Francií. „Tyto země se bojí, že v případě dalšího rozšíření bude EU stále častěji narážet na problémy s přijímáním rozhodnutí, která vyžadují shodu všech členských zemí a volají tak po změně na hlasování kvalifikovanou většinou ve všech oblastech unijní politiky,“ doplnil Faktor.