Článek
Už bezmála dva roky čelí Ukrajina ruským invazním silám. Vojenská, finanční i humanitární pomoc spojenců je pro Kyjev zásadní. Jenže se začala zadrhávat.
V uplynulých týdnech se na další injekci nedokázaly dohodnout členské státy Evropské unie, když na unijním summitu zablokoval uvolnění dalších 50 miliard eur, v přepočtu zhruba 1,2 bilionu korun, maďarský premiér Viktor Orbán (psali jsme zde).
Zakolísal i klíčový spojenec – Washington. Spojené státy platí za největšího podporovatele Ukrajiny, jenže kvůli sporům mezi demokraty a republikány nyní Kongres USA blokuje krizový balíček navržený prezidentem Joem Bidenem (více zde). Jedná se o podporu ve výši 60 miliard dolarů, tedy více než 1,3 bilionu korun.
Reportéři Seznam Zpráv oslovili osm respektovaných expertů a požádali je o odpověď na hypotetickou otázku: Dá se předpovědět, co by se stalo, pokud by hlavní partneři přestali podporovat Ukrajinu? Jak dlouho může Ukrajina takovou situaci ustát?
„Pokud by došlo ke snižování podpory Ukrajiny, negativní důsledky by se začaly projevovat hned v prvním měsíci,“ uvedl pro Seznam Zprávy Oleksandr Kovalenko, ukrajinský vojenský a politický analytik. Odhaduje, že bez pomoci partnerů Ukrajina sama vydrží až rok, ale: „denně by ztrácela kus svého území a v určitém okamžiku bude zcela pohlcena ruskou okupací“.
Podobný časový rámec naznačil i Matúš Halás, seniorní výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a člen Centra evropské politiky: „Asi není přehnané tvrdit, že kdybychom nyní zastavili veškerou pomoc, do konce roku 2025 by Rusko stálo na slovenských hranicích.“
Nechybí ani ekonomický vhled; ten poskytl vedoucí Centra globální politické ekonomie Daniel Šitera: „Z dlouhodobého hlediska by zřejmě hrozil nejhorší scénář, tedy státní bankrot. Ukrajinská vláda by po vyčerpání všech domácích řešení ztratila schopnost splácet vlastní mezinárodní závazky.“
Kompletní odpovědi oslovených expertů nabízíme v následujícím přehledu.
Vojtěch Bahenský, výzkumný pracovník na FSV Univerzity Karlovy, člen Peace Research Center Prague, expert na hybridní hrozby
Míra podpory je spíše škála než černobílá situace. Nicméně pokud by došlo k černému scénáři, kdy by se prakticky úplně ukončila podpora USA i EU, tak by to pro Ukrajinu a její válečné snažení mělo pravděpodobně poměrně fatální následky.
Po ekonomické stránce Ukrajina spoléhá na finanční podporu spojenců. Podle očekávání ukrajinského ministerstva financí měla finanční podpora tvořit zhruba polovinu ukrajinského rozpočtu významně zatíženého válkou a s ní spojenými náklady.
Otázka, co přesně by se stalo, pokud by se tato polovina rozpočtu nematerializovala, je spíše pro ekonomy, nicméně nepochybně by to nepomohlo ani ukrajinské ekonomice, ani podpoře obyvatelstva, ani nákupům zbraní a munice v zahraničí.
Což mě přivádí k druhé stránce pomoci, tedy vojenské technice a především munici. U té při hypotetickém úplném ukončení podpory můžeme očekávat zásadní problémy už v průběhu roku 2024, a to i v případě, že Ukrajina bude municí šetřit a nebude realizovat významnější ofenzivy. Klíčový by byl především nedostatek dělostřelecké munice a munice do systémů protivzdušné obrany.
Nedostatek munice nemusí znamenat kolaps fronty, ale povede ke zhoršující se pozici ukrajinských sil a vyšším ztrátám, stejně jako by nedostatek munice do protivzdušných systémů otevřel cestu úderům proti infrastruktuře a potenciálně i aktivnější roli ruského letectva.
Konflikt by v takové situaci směřoval k ruskému vítězství, které by předznamenalo další problémy pro českou a evropskou bezpečnost.
Aliaksander Klaskouski, běloruský politický analytik zpravodajského kanálu Pozirk
Pokud by se západní pomoc Ukrajině úplně zastavila, tato země by ve válce proti Rusku vydržela jen několik měsíců.
Ukrajinské ozbrojené síly jsou kriticky závislé na dodávkách techniky a munice ze Západu. Zejména západní dělostřelectvo a rakety jsou velmi nápomocné při ničení logistiky ruské armády. Vlastní obranně-průmyslový komplex Ukrajiny je dost slabý. Celá ukrajinská ekonomika je navíc z velké části podporována injekcí západních financí.
Zároveň se Rusku podařilo odolat úderu západních sankcí a obnovit svůj průmysl na válečném základě. Rusko v podstatě poskytuje svým vojákům techniku a munici samo. A nešetří vojáky – mobilizační zdroje jsou skvělé.
Proto i s přihlédnutím k hrdinství ukrajinských vojáků a dovednostem jejich velitelů je vojenská porážka Kyjeva v tomto případě nevyhnutelná. Zdroje těchto dvou zemí jsou příliš neporovnatelné.
V závislosti na rozsahu porážky jsou možné varianty: buď Kreml zcela zabere Ukrajinu, nebo ji rozseká a vytvoří v západní části loutkový stát.
V každém případě to povzbudí imperiální choutky Vladimira Putina. A začne shromažďovat síly k útoku na Moldavsko či pobaltské země. Putin však možná Bělorusko formálně nepohltí, protože Alexandr Lukašenko už je jeho věrným spojencem.
Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost a pedagog Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
Ukrajinské snahy bránit se ruské invazi jsou zcela závislé na podpoře zahraničních partnerů. Jedná se o pomoc na několika úrovních: dodávky zbrojních systémů, munice a dalšího vojenského materiálu; výcvik ukrajinských vojáků; asistence s údržbou a opravou vojenské techniky; sdílení zpravodajských informací; dodávky hospodářské a humanitární pomoci, které umožňují Ukrajině fungovat v kontextu intenzivního ozbrojeného konfliktu jako životaschopný stát.
Po čistě vojenské stránce je aktuálně nejakutnějším problémem nedostatek dělostřelecké munice a nejisté budoucí dodávky munice do systémů protivzdušné obrany, v poslední době se rovněž projevuje ruská převaha v FPV (first-person-view) dronech.
Pokud by se pomoc náhle zastavila, projeví se to na bojišti ve velmi krátké době, protože ukrajinská armáda bude nucena přistoupit k šetření municí a začít si velmi dobře vybírat, jaké vojenské kapacity kde používat.
V řádu několika měsíců by se pak ukrajinská armáda dostala do vážných problémů a je jen otázka času, kdy by se situace na klíčových úsecích fronty stala neudržitelnou.
Je pravděpodobné, že pokud by zde nebyl potenciál západní podporu opět obnovit, ukrajinské vedení by po určité době bylo nuceno začít hledat nějakou formu politického řešení v jednání s Kremlem. Nicméně je takřka jasné, že v takových jednáních by měla Ukrajina skutečně velmi slabou ruku a příměří či mírová dohoda by tak byla výsledkem naprosto zásadních ústupků Rusku, pravděpodobně včetně formální akceptace ruské anexe Krymu a dalších čtyř ukrajinských oblastí (Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské) v jejich administrativních hranicích.
Oleksandr Kovalenko, ukrajinský vojenský a politický analytik Ukrajinského centra pro studium bezpečnostních problémů Dmytra Tymčuka, člen analytické skupiny Information Resistance
Je zcela zřejmé, co by se stalo, pokud by hlavní partneři přestali Ukrajinu podporovat. Ukrajinská armáda nebude postupovat, ale začne ztrácet své pozice. Ruská okupační vojska mají možnost nahradit ztráty na úkor domácích zdrojů, má také tisíců kusů bojové techniky, které zůstaly v dědictví po SSSR.
Ukrajina sama takový tlak neudrží a v určitém okamžiku dojde k průlomu ukrajinské obrany. Není vyloučeno, že když Rusko uvidí nedostatek pomoci Ukrajině, pro urychlení procesu obsazení země otevře další směr ofenzivy.
Výsledkem může být okupace celého levobřeží a jihu Ukrajiny, od Charkova po Oděsu, s odchodem Rusů do Podněstří.
Pokud by došlo ke snižování podpory Ukrajině, negativní důsledky by se začaly projevovat hned v prvním měsíci. Pro nás je velmi důležité udržet průměrný počet výstřelů dělostřelectva 5–7 tisíc denně, i když toto množství je pro ofenzivu a obranu málo. V případě ukončení partnerské pomoci klesne tento ukazatel velmi rychle na kritické hodnoty 1–2 tisíc výstřelů denně a méně. Umožní Rusům sebevědomý útok.
Pád levého břehu a obsazení jihu Ukrajiny může ruským jednotkám trvat až půl roku, ale bude to půlroční sebevědomá ofenziva. Na pravém břehu pro ně bude obtížnější se pohybovat, ale to pouze v případě, že budou omezena činnost jejich letectva.
Je zřejmé, že bez pomoci partnerů se ukrajinská protivzdušná obrana velmi rychle stane nebojovou a ruské letectvo převezme nadvládu i ve vzduchu. Je to nejnebezpečnější část, protože umožní Rusům provádět kobercové bombardování ukrajinských měst bombami FAB-500 a FAB-1500, které zůstaly v obrovském množství ve skladech z dob SSSR.
Ve skutečnosti bez pomoci partnerů Ukrajina sama vydrží až rok, denně by ale ztrácela kus svého území a v určitém okamžiku bude zcela pohlcena ruskou okupací.
Obsazení Ukrajiny umožní Rusku pauzu na obnovu sil a výběr dalšího cíle. S největší pravděpodobností se jím stane Moldavsko. I když – ve chvíli obsazení Oděské oblasti a získání přístupu do Podněstří je nepravděpodobné, že by Rusko čekalo. Zřejmě by hned pokračovalo ve své expanzi do Moldavska.
Matúš Halás, seniorní výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a člen Centra evropské politiky
Pomoc Západu Ukrajině je pro obranu Kyjeva naprosto nezbytná. Bez finanční pomoci by se ukrajinský státní rozpočet zhroutil a bez vojenské pomoci by se Ukrajina nebyla schopna účinně bránit ruské agresi.
Asi není přehnané tvrdit, že kdybychom nyní zastavili veškerou pomoc, do konce roku 2025 by Rusko stálo na slovenských hranicích. Proto by finanční a vojenská pomoc Ukrajině měla být naší zahraničně-politickou, bezpečnostní a obrannou prioritou. Je to prostě náš životní zájem, protože pokud Rusko uspěje, Moskva pravděpodobně ztratí veškeré zábrany díky domněnce o paralýze a bezzubosti Západu.
Leonid Geršovič, historik z Telavivské univerzity specializující se na postsovětský prostor
Jako historik se zabývám minulostí – především fakty a jejich skromnou interpretací, takže nemám žádné profesionální nástroje k předpovídání budoucnosti… Nicméně mohu předpokládat, že pokud, nedej bože, hlavní partner Ukrajinu opustí, způsobí to zásadní škody. Zejména morální, a to především takzvanému „západnímu“, tedy svobodnému demokratickému světu.
Myslím, že i v takovém případě bude Ukrajina pokračovat v boji proti fašistickému Rusku, protože nemá jinou možnost: Je to boj o její přežití proti čirému zlu – velmi podobný tomu, jaký vedeme my (Izraelci a Židé) proti nacistické entitě v Gaze (Hamás, Palestinský islámský džihád a další) – a jiná možnost než absolutní vítězství neexistuje.
Daniel Šitera, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a vedoucí Centra globální politické ekonomie
Mezinárodní finanční pomoc přichází na Ukrajinu ve formě grantů (dotací a darů) a zvýhodněných půjček. Tato pomoc dosud zmírňovala a financovala rostoucí deficity státního rozpočtu Ukrajiny, kdy v důsledku ruské agrese narostly vládní výdaje, a naopak se snížily vládní příjmy z ekonomiky. Vláda musí logicky vydávat vyšší rozpočtové výdaje na obranu a udržení základních veřejných služeb a sociálního státu, zatímco přišla o daňové příjmy, mimo jiné kvůli zániku firem a nucené emigraci části obyvatelstva. Ukrajinský státní rozpočet pro rok 2024 počítá s deficitem přes 40 miliard dolarů, což může být až 20 % HDP. Právě tento deficit by měla mírnit a z většiny pokrýt mezinárodní pomoc.
Pokud by hlavní partneři přestali podporovat Ukrajinu, z krátkodobého hlediska by vláda musela přistoupit ke zvyšování daní a drastickým rozpočtovým škrtům ve veřejné sféře. Ukrajinská vláda by tak plně nemohla zajistit základní veřejné služby, udržet vnitřní sociální smír pomocí sociálního státu a ubránit se vnějšímu nepříteli.
Podlomení sociálního smíru v již tak válkou rozvrácené společnosti, jež opět postihne ty socio-ekonomicky nejslabší, se může přelít do větší politické nestability s nepříznivým následkem pro obranu proti Rusku.
Z dlouhodobého hlediska by zřejmě hrozil nejhorší scénář, tedy státní bankrot. Ukrajinská vláda by po vyčerpání všech domácích řešení ztratila schopnost splácet vlastní mezinárodní závazky.
Před válkou dosahoval státní dluh Ukrajiny 49 % HDP, za rok 2023 by měl dosáhnout 82 % HDP, projekce pro roku 2024 mluví o 100 a více % HDP.
Hlavním partnerům by se vše vrátilo jako bumerang. Mezinárodní věřitelé Ukrajiny jsou často západní subjekty, Evropská unie zemi zprostředkovává takzvanou makrofinanční pomoc a otevřela jí cestu k budoucímu členství, Mezinárodní měnový fond by se musel ujmout mezinárodního managementu státního bankrotu. Z historické zkušenosti víme, že Ukrajina by v tuto dobu byla již plně ekonomicky i politicky paralyzovaná a neschopná čelit vnějším hrozbám a výzvám.
Jan Ludvík, Katedra bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
Na tuto otázka nelze odpovědět jednoduše. Protože úplné zastavení podpory ze strany všech hlavních partnerů je v kategorii teoreticky možné, ale natolik nepravděpodobné, že se jím nemá moc smysl zabývat.
K čemu reálně může dojít, je omezení podpory ze strany některých spojenců. A pak následuje řada neznámých. Kdo podporu omezí? Jak moc? Nahradí zbývající spojenci ztracenou podporu větším zapojením? Využije Rusko takovou příležitost k další mobilizaci, nebo se spokojí s upevněním stávajících zisků? Dokáže ukrajinská armáda v případě ztráty podpory šetřit zdroje a pomalu ustupovat, nebo se fronta někde zhroutí? A nezmobilizuje se západní podpora, když bude Ukrajině hrozit porážka? V předchozích momentech to platilo. Západ se začal snažit víc vždy, když šlo opravdu do tuhého.
Těch neznámých je prostě hodně. Ukrajinu bude v případě ztráty podpory velmi pravděpodobně čekat nějaká forma porážky, ale nelze říct jaká. Zároveň nikdo nemůže zaručit, že Ukrajinu nečeká nějaká forma porážky, i kdyby se západní podpora navýšila.
Ukrajinu každopádně čeká obtížný rok, kdy bude muset zvažovat, jak dostat své válečné cíle do rovnováhy vůči zdrojům, které má k dispozici.
Připravili Marcel Faikis, Anna Hrdinová, Kateřina Křováková, Milan Rokos a Natálie Sousa.