Článek
Novinářka Olesya Bida z ukrajinského listu Kyiv Independent mapuje osudy dětí a mladistvých unesených nebo donucených odejít z Ukrajiny do Ruska. Soustředí se na děti z přístavu Mariupol. Město se stalo jedním ze symbolů utrpení vyvolaného ruskou agresí. Ocitlo se v troskách a zemřely tam desítky tisíc lidí.
„Okupační úřady používaly zdraví dětí k ospravedlnění své akce a snažily se únosy vydávat za humanitární pomoc. V nemocnicích se pak o děti postarali a slibovali jim, že je vrátí zpátky k jejich rodičům na Ukrajinu,“ popisuje novinářka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ve skutečnosti je ale podle ní pošlou do ruských rodin, armádních kempů nebo dětských domovů, kde na ně působí silná ruská propaganda a snahy o rusifikaci. „Jenže to funguje nejlépe hlavně u těch nejmladších, v případě starších dětí využívají především jakési uplácení. Slíbí jim prestižní pracovní místo nebo hezký byt,“ vysvětluje Olesya Bida.
Ukrajinské úřady identifikovaly téměř 20 tisíc dětí, které Rusko uneslo od začátku plnohodnotné invaze. Kolik ukrajinských dětí se ale opravdu ocitlo v Rusku?
Těžko říct, kolik je případů, protože 17 procent našeho území je pod okupací a tady nemáme přístup k oficiálním číslům. Ale ochránci lidských práv předpokládají, že od loňského února, kdy invaze začala, se číslo deportovaných dětí blíží k 50, možná 100 tisícům.
Údaje z ruské strany někdy tvrdí, že se od začátku války dostalo na jejich území asi 700 tisíc dětí. Nesmíme ale zapomínat, že tahle čísla využívá Moskva ve svůj prospěch, tudíž nemusí být vůbec přesná a navíc mohou zahrnovat i děti, které jsou tam se svými rodiči nebo jen přes ruské území utíkaly do jiných zemí.
Olesya Bida
Olesya Bida pracuje jako reportérka v ukrajinském deníku Kyiv Independent, kde je součástí týmu zaměřeného na válečné zločiny. Dříve pracovala jako novinářka v nezávislém ukrajinském serveru Hromadske. Zde se věnovala zejména tématům porušování lidských práv a nerovnostmi mezi muži a ženami. Vzdělání získala na Fakultě žurnalistiky Ukrajinské katolické univerzity, kde dokončila magisterské studium.
Olesya Bida.
Jak vypadal vámi sledovaný proces únosu dětí, který organizovaly ruské úřady?
Existují různé scénáře pro různé regiony, ale moje investigativní reportáž se týkala únosů dětí z Mariupolu, východoukrajinského města obsazeného téměř od začátku plného rozsahu invaze.
V tomto případě ruští vojáci, úředníci i kolaboranti deportovali děti za využití systému, který používali během probíhajících útoků. Zatímco Mariupol čelil tvrdému bombardování a ostřelování, civilisté volili různé způsoby, jak útok přežít. Během toho někteří třeba schovali své děti, museli se rozdělit nebo zemřeli. Ve všech případech pak ruské úřady zneužily situace, kdy byly tyto děti samy a za pomoci manipulace je odvezli.
Většina dětí pak byla z Mariupolu deportována na už dříve okupovaná území, byly drženy v doněckých nemocnicích. Identifikovali jsme zatím devět těchto zařízení, kde na procesu únosu dětí spolupracovali Ruskem dosazení zaměstnanci sociálních služeb, zdravotnických zařízení a dětských sociálních center.
Vy jste mluvila s dětmi, které se pak z Ruska vrátily. Jak popisovaly svoje zkušenosti?
Některé děti samozřejmě byly zraněné v důsledku ruských útoků, okupační úřady nicméně používaly zdraví dětí k ospravedlnění své akce a snažily se únosy vydávat za humanitární pomoc.
V nemocnicích se pak o děti postarali a slibovali jim, že je vrátí zpátky k jejich rodičům na Ukrajinu. Ve skutečnosti ale byli následně umístěni do péče ruských rodin nebo dětských domovů
Už tehdy ale začal jakýsi proces vštěpování propagandy, říkali jim, že jsou zraněné v důsledku ukrajinských útoků a oni se teď o ně postarají. Poté byly některé z nich deportovány do Ruska pod záminkou pokračování jejich „zotavování“.
Ve své reportáži popisuju příběh skupiny dětí, které se právě v takovéhle situaci ocitly. Poté, co byly zraněné, se o ně starali v nemocnici kolaboranti. Jejich rodiče se pak snažili přesvědčit, že by bylo dobré, kdyby děti poslali na ozdravný pobyt na ruské území.
Měla jsem přístup k dokumentům, kde úřady samozvané Doněcké republiky některým rodičům slíbily, že je po tomto vrátí za dva nebo tři týdny domů. To se ale nestalo a některé děti zůstávají na území Ruska dodnes. Některé dokonce i v péči ruských opatrovníků.
V jakém stavu jsou děti, které se z Ruska vrací?
Opět záleží na tom, jaký scénář konkrétní unesené děti potkal. Samozřejmě, že po celou dobu byly pod politikou rusifikace, máme o tom důkazy, a neměly přístup ke spolehlivým zprávám. Byly také pod tlakem svých nových ruských rodin, navštěvovaly ruské školy.
Objevily se i případy, kdy děti popisovaly násilí. Jiné pak byly převezeny do tzv. armádních kempů, to se týkalo převážně chlapců. Objevily se pak i obrázky těchto dětí, jak drží zbraně a ty ruská propaganda využívala ve svůj prospěch.
Rodiny, které dostaly do péče ukrajinské děti, bývají silně prorežimní a nějak s Kremlem spolupracují. Jde třeba o bývalé vojáky, novináře, vysoce postavené úředníky.
Režim se je snaží různými způsoby přesvědčit o tom, aby v Rusku zůstaly a líbilo se jim tam. Nejčastěji jde o už zmíněnou propagandu, pokusy o rusifikaci a znechucení Ukrajiny. Jenže to funguje nejlépe hlavně u těch nejmladších, v případě starších dětí využívají především jakési uplácení. Slíbí jim prestižní pracovní místo nebo hezký byt.
Únosy ukrajinských dětí
Rusové posílají unesené ukrajinské děti do převýchovných táborů, kde se musí učit ruské dějiny, hymnu i pokřivený obraz války na Ukrajině. Ukrajinci mluví o genocidě, deportace dětí jsou systematické a předem připravené.
Některé děti, hlavně ty starší, nicméně vzdorují. A pár z nich se dokonce snaží i utéct. My sledovali osud osmnáctiletého chlapce, který se o to pokusil několikrát, než před pár týdny uspěl. Do té doby se ale opakovaně snažil z Ruska dostat, psal dokonce i dopisy tamním úřadům.
V minulých měsících se ale podařilo několik desítek dětí na Ukrajinu vrátit. Jak proces jejich návratu vypadá?
Na Ukrajinu se zatím podle posledních oficiálních čísel vrátilo 387 dětí. Neexistuje pro to ovšem nějaký jeden mechanismus.
Někdy to probíhá skrze jednání s ruskou stranou, ale Kyjev nemá s Moskvou žádné diplomatické kontakty, tudíž je to velmi složité. Pak funguje organizace Save Ukraine, která se zatím podílela na návratu asi 100 dětí. Nejčastěji se tím zabývají dobrovolníci, kteří pracují na jednotlivých případech. Někdy se ale o návrat dětí snaží i jejich příbuzní nebo rodiče na vlastní pěst.
Jde o velmi složitý proces, který ale bývá z bezpečnostních důvodů skrytý veřejnosti.
Nyní je to s návratem dětí ovšem ještě mnohem složitější. Využívá se k tomu také zprostředkování třetích stran, konkrétně Kataru. Teď nedávno se díky vyjednávání podařilo navrátit na Ukrajinu šest dětí. Tím to samozřejmě ale celé nekončí. Tyhle děti někdy přišly o rodinu, je potřeba, aby byly v péči psychologa.
