Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Od začátku války mezi Izraelem a hnutím Hamás působí na obléhaném území omezený počet novinářů a zpravodajů.
Jak upozorňuje agentura AP, zahraničním reportérům ve vstupu na území brání Izrael a Egypt, každodenní realitu tak z místa skrze sociální sítě přinášejí místní reportérky a reportéři.
„Žádný z těchto novinářů není neutrálním pozorovatelem a ani se za něj nepovažují. Každý z nich válku pokrývá i prožívá. Mnozí byli vyhnáni ze svých domovů a měst, mnozí ztratili v důsledku leteckých útoků kolegy, přátele a rodinné příslušníky,“ charakterizuje je například magazín Time.
Přesto jejich výpovědi, které zprostředkovávají skrze telefony nebo objektivy fotoaparátů a kamer, sledují na sociálních sítích miliony lidí a přebírají je zahraniční média.
Tři níže popsané příběhy spojuje jedno: Dotyční říkají, že si nikdy nepřáli popisovat hrůzy, které se odehrávají v zemi, již vnímají jako domov.
Životní zvrat
Než propuklo dosud nejkrvavější kolo ozbrojeného konfliktu mezi izraelskou armádou a teroristy hnutí Hamás, zaznamenávala Palestinka Plestia Alaqadová na svém instagramu především momentky ze života – selfie od moře, oblíbená místa či svého pejska.
Ačkoliv vždy toužila stát se novinářkou v již tak turbulentní Gaze, věděla, že má na důležité rozhodnutí dost času. Bylo jí 21 let. Vše změnil 7. říjen a brutální útok Hamásu na izraelské civilisty, po němž následovala odveta židovského státu.
Magazín Time, který její příběh přinesl, uvádí, že čerstvá absolventka nových médií a žurnalistiky měla 8. října nastoupit do nové práce. K tomu už nedošlo. Místo toho začala Alaqadová sama přibližovat dění v Gaze na sociálních sítích. Tehdy měla na instagramu 3700 sledujících, dnes jich je pět milionů.
„Pár“ tisíc sledujících měl na instagramu před začátkem války také palestinský fotoreportér Motaz Azaiza. O tři měsíce později jeho surové fotoreportáže a krátká videa sleduje 18 milionů lidí.
Blízkovýchodní mutace magazínu GQ ho loni za jeho práci dokonce jmenovala Mužem roku. Jeho snímek palestinské dívky zaklíněné v troskách domu se pak stal jednou z deseti fotografií roku 2023 magazínu Time.
Život ve válce líčí od začátku loňského října také 25letá filmařka Bisan Owdaová, která má jen na instagramu čtyři miliony sledujících. Podobně jako Alaqadová a Azaiza i ona si nikdy nemyslela, že bude jednou z výrazných tváří, které světu ukazují, co se v Pásmu Gazy odehrává.
Příběh palestinského novináře
Když palestinský novinář Váil Dahdúh přišel při ostřelování loni v říjnu o několik členů rodiny, jeho obrovskou osobní tragédii sledoval celý svět.
Práce, kterou nechtěli dělat
Podobných tvůrců operuje v Pásmu Gazy na vlastní nebezpečí daleko více. Snaží se především zachytit realitu civilistů, bezprostřední utrpení po ostřelování obytných domů, situaci v nemocnicích či pro zahraniční publikum sdílí obsah dalších místních s vysvětlením.
Všichni apelují především na okamžité ustanovení míru a postup Izraelců označují za genocidu. Pro kontext – zda lze oficiálně v souvislosti s postupem Izraele hovořit o genocidě, zatím nelze podle expertů určit. Možná genocida Izraele na palestinských civilistech v Pásmu Gazy se ale projednávala například minulý týden na půdě Mezinárodního soudního dvora v Haagu.
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk loni v listopadu pro Seznam Zprávy uvedl, že to, zda se Izrael dopouští na civilistech v Pásmu Gazy genocidy, určí až soud. Připustil nicméně, že „z toho, co se děje civilistům, má obavy“. Celý rozhovor si přečtěte zde.
Přestože samotní tvůrci na Izrael jako viníka často poukazují, v rámci své práce se soustředí především na to, ukázat, co se děje přímo na místě.
Alaqadová například první dny konfliktu popisovala ve videodeníku. Natáčela své reakce na zvuky výbuchu či jak se schovává doma. „Snažila jsem se vám to vysvětlit, ale myslím, že už to slyšíte,“ zní z videa z loňského 9 října.
Owdaová v krátkých videích zachycuje i „běžnou pěnu dní“. Jak si místní hromadně nabíjejí telefony díky solárním panelům nebo jaké je probudit se v uprchlickém táboře po noci strávené v zimě.
Fotoreportér Azaiza často míří na místa neštěstí (po ostřelování). Natáčí a fotí mrtvé v troskách, záchranné mise, kdy lidé vlastníma rukama vyhrabávají své blízké, nebo přibližuje situaci v nemocnicích.
Válečnou realitu tito reportéři i sami prožívají – ostřelování, smrt příbuzných, útěk z domova, nedostatek jídla a vody nebo žádný prostor pro osobní hygienu či práci.
Server Al-Džazíra například loni v říjnu informoval, že při jednom z izraelských ostřelování přišel fotoreportér Azaiza o 15 příbuzných.
Všechny horory světa
Podle dat Výboru na ochranu novinářů zemřelo v Pásmu Gazy od začátku války mezi Izraelem a teroristy z Hamásu do začátku tohoto týdne nejméně 79 novinářů – 72 Palestinců, čtyři Izraelci a tři Libanonci.
Owdaová a Azaiza stále reportují přímo z Pásma Gazy. Alaqadové se podařilo dostat za příbuznými do Austrálie, dění se ale snaží světu přibližovat dál.
Na všech si život ve válce vybírá svou daň. „Celý den jsem se snažila natočit videoupdate, ale jen stále zírám… Je mi špatně z toho, že musím opakovat ty stejné věci, že se situace zhoršuje,“ napsala Alaqadová loni 14. října.
„Za posledních 97 dnů jsem zestárla o 20 let… Viděla jsem všechny horory světa,“ sdílela vlastní pocity Owdaová. Jindy zase uvedla, že „už nemá jakoukoliv naději na to, že přežije“.
Frustraci a zoufalství z celé situace sdílí i Azaiza. „Měl bych dále natáčet? Dokdy budu schopný stát na nohou? Dá se mluvit o tom, že má být člověk silný, ale ani vaše prohlášení nejsou míněna pro tuhle situaci. Toto se nikdy nikomu nestalo. I ten, kdo vám říká, abyste byli silní, si tímhle neprošel,“ napsal ve čtvrtek na svůj instagram.
