Nová tvář Putinovy dlouhé války: stratég a na ruské poměry pan čistý

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V mnohém je Andrej Bělousov přímým protikladem svého předchůdce Sergeje Šojgua. Šojgu, blízký Putinův přítel, muž číslo 2 jeho politické strany, milovník uniforem, extrovertní muž, který má dobré vztahy s médii a neváhá pěstovat svůj malý kult osobnosti. Je všestranně nadaný umělec i sportovec, jmenuje se po něm ulice i hora.

Bělousov?

Vojenský bloger, který publikuje pod přezdívkou Fightrebomber a patří mezi „jestřáby“, komentoval Bělousovovu nominaci takto: „Mám jen jednu otázku. Kdo to je?“

Šedá „kancelářská myš“, ekonom, kterého neznají ani Rusové, pokud nejsou vysloveně zasvěceni do ekonomických a politických kruhů. Kdo by si pamatoval náměstka ministra hospodářství?

Bělousov je hluboce věřící, ve svých skromných kancelářích má pravoslavné ikony a náboženské knihy. Chodí v tmavých oblecích, je introvert, média nevyhledává. Nepatří k žádné vlivné politické skupině. Pro vládu sice v různých pozicích pracuje už od roku 2006, ale vždy jako byrokrat a technokrat v ústraní.

Nikdy neměl nic společného s armádou.

Tak jak se v tom vyznat? Kdo je Andrej Bělousov? A proč je tak důležitý?

Vypadá to jako paradox, ale Putin si Bělousova vybral právě proto, že není ani voják, ani politik, ale je ekonom.

I jeho otec, Rem Bělousov, byl uznávaný a úspěšný ekonom. A také ten typ ekonoma, který chce, aby jeho koncepce ovlivňovala řízení státu. V 60. letech minulého století patřil mezi autory „reformy Kosygin“ nazvané podle tehdejšího sovětského předsedy vlády Alexeje Kosygina. Reforma měla přinést jemné rozvolnění direktivní sovětské ekonomiky.

Andrej Bělousov (1959) studoval střední školu zaměřenou na fyziku a matematiku a poté ekonomii na Moskevské státní univerzitě. Po absolutoriu až do nástupu do vládních služeb působil v sovětské, později ruské akademii věd. V 80. letech se mimo jiné zabýval i tehdy velmi módní disciplínou – prognostikou.

Před začátkem vládního angažmá v pozici náměstka ministra pro ekonomický rozvoj působil několik let jako nezávislý poradce pro několik členů vlády. V rámci mezinárodních ekonomických diskuzí si vysloužil uznání i západních kolegů jako kompetentní ekonom.

Tohle curriculum vitae, jakkoli může vypadat velmi důstojně, ale určitě není tím, co z něj udělalo Putinova válečného ministra obrany. Co tedy?

V roce 2000 – v tom roce převzal Putin prezidentský úřad po Borisi Jelcinovi – popsal Bělousov ruskou ekonomiku jako stav blížící se už téměř neodkladné katastrofě. Nástroje, které podle něj udržují sílu ruské ekonomiky, spočívají v silném státním řízení a přerozdělování financí. Žádné velké liberální experimenty.

Ačkoli to mohl Bělousov myslet čistě akademicky, nepochybně to byly myšlenky, které souzněly s rodící se Putinovou silovou politikou.

A tahle harmonie se během Bělousovova vládního angažmá posilovala.

Dalším paradoxem Bělousovova vzestupu je důležitost jeho „bezvýznamnosti“. Není napojen na žádné mocenské kliky. Nemá politické ambice, zůstává především technokratem. Nemá charisma.

Netočí se kolem něj žádná podezření, žádné skandály. Je podruhé ženatý, má jednoho syna. Ten je sice spoluvlastníkem firmy, která dostávala státní zakázky i od ministerstev, kde působil jeho otec, ale kdo by tohle v Rusku dnes řešil!

Někteří komentátoři tvrdí, že Sergeji Šojguovi zlomilo vaz podezření z korupce. Jiní oponují, že je to absurdní, protože v těchto kruzích ve velkém „kradou všichni“. Andrej Bělousov každopádně na ministerstvo obrany přichází jako „pan neposkvrněný“, na kterého tajné služby nemají co vytáhnout.

Bělousov se neopírá o žádnou svoji politickou skupinu. Je to osamělý hráč, pěšák, jehož myšlenky se líbí Putinovi. Je to nepochybně zajímavý zjev: Uprostřed války přichází do kanceláře ministra obrany elegantní vzdělaný technokrat, který s vojáky a armádou nikdy neměl nic společného. Diktátor od něj očekává velké výsledky. Nic menšího než vítězství v dlouhé válce.

Rusko v současné době vydává na „obranu“ 7,5 % svého HDP. Po počátečním katastrofálním neúspěchu ve válce na Ukrajině sice aktuálně získává převahu, ale počítá s tím, že válka může být dlouhá. „Opotřebovávací válka“, která je ve velké míře „válkou ekonomik“.

Neboli do války investuje Rusko ohromné prostředky. A diktátor dospěl v tomto ohledu k rozumnému závěru: Je třeba, aby byly investovány racionálně. A aby startovaly další rozvoj. Aby ty investice řídil někdo, kdo má dlouhodobou vizi, neměří úspěch dobytím jedné vesnice v horizontu měsíců a nekrade.

Z Putinova pohledu je Bělousov ideální volba. Ještě jako „neviditelný“ místopředseda vlády řídil „národní projekt vývoje bezpilotních letadel“. Právě to Rusko potřebuje. Dlouhodobou vizi, technologickou převahu, přípravu na příští války.

V tomto ohledu je jmenování Andreje Bělousova ruským ministrem obrany znepokojivou zprávou především pro Ukrajinu a celý Západ. Jistě, je zajímavé sledovat, co změna přináší pro vnitropolitické půtky v Kremlu, jaký bude další osud Sergeje Šojgua a jak budou reagovat tajné služby.

Podstatnější je ale vzkaz, který Rusko Ukrajině a „spojenému Západu“ vysílá. Ano, zpočátku jsme udělali nějaké chyby, ale teď už víme, jak na to. Budeme trpěliví. Máme kvalitní mozky, které nás připraví na dlouhou válku. A vyhrajeme ji. A třeba budeme pokračovat…

Je to hrozivý vzkaz. Nejednotným členským státům NATO. Americe, která neví, jak se její zahraniční politika změní po prezidentských volbách. Zemím, které jen s vypětím všech sil i drobných administrativních podvůdků – jde to i na silnice, mosty a podobně – investují do obrany 2 % HDP.

Andrej Bělousov. Uhlazený akademik a technokrat. A možná nový symbol dlouhé války mezi Západem a Ruskem.