„Udělali z nás divochy.“ Ruský voják do detailu sepsal, co prožil

Ruský výsadkář Pavel Filatjev se po zkušenostech z bojů na Ukrajině otevřeně vyslovil proti invazi. Ostře zkritizoval přístup Kremlu i přímo prezidenta Vladimira Putina. Když 10. srpna publikoval na sociální síti VKontakte (ruská obdoba Facebooku) obsáhlý memoár, věděl, že kvůli tomu může skončit ve vězení.

Jeho slova se rozšířila do celého světa a Filatjev tím spíš nechápe, jak je možné, že ho nezatkli.

„Řekl jsem si: Bože, jestli tohle přežiju, udělám všechno pro to, abych to mohl zastavit,“ svěřil se v rozhovoru pro britský deník The Guardian. Se zahraničním novinářem měl Filatjev mluvit v Moskvě nedlouho předtím, než bývalý voják Rusko opustil.

O tom, že se Filatjeva podařilo „blíže nespecifikovanou“ cestou dostat za hranice, informoval na svém Facebooku i Vladimir Osečkin, zakladatel lidskoprávní organizace Gulagu.net, který měl vojáka k útěku přesvědčit a pomoci mu s ním. Osečkin uvádí, že se jeho týmu povedlo Filatjeva z Ruska dostat dřív, „než byl zadržen“ příslušníky FSB.

The Guardian nicméně uvádí, že dosud není jasné, zda Filatjev v Rusku čelí formálnímu obvinění ze zločinu.

Britský deník také upozorňuje, že autentičnost vojákova deníku ani pravdivost jeho výpovědí během rozhovoru nelze ověřit. Zaručuje se však, že vojákova identita je skutečná. Filatjev novináři ukázal fotky a vše potřebné k tomu, aby ho přesvědčil, že je ten, za koho se vydává – bývalý parašutista, který sloužil u 56. gardového leteckého útočného pluku na Krymu.

Paměti Filatjev sepisoval asi měsíc a půl. Že musí veřejně vystoupit proti válce, se prý rozhodl zhruba po měsíci nasazení v bezútěšných podmínkách poblíž města Mykolajiv.

„Většina z nás strávila měsíc v polích bez špetky pohodlí, sprchy nebo normálního jídla,“ řekl The Guardian a dodal, že se všichni „jen snažili přežít jako ubožáci“.

Filatjeva nakonec z fronty dostala vážná infekce oka po zásahu blátem od nedaleké exploze. V době jeho rekonvalescence v Rusku se rozhodl publikovat materiál, který The Guardian nazývá nejdetailnějším dobrovolným popisem zkušenosti ruského vojáka z války na Ukrajině.

Z Ruska Filatjev údajně zmizel asi dva týdny po publikaci textu. Ještě před rozhovorem pro The Guardian stihl vystoupit online například ve vysílání ke Kremlu kritické ruské televizi Dožď nebo v rozhovoru pro Oděské filmové studio.

Filatjev se po vypuknutí invaze nejprve zúčastnil dobývání Chersonu. Poté, co město padlo, se podle něj ruští vojáci chovali jako „divoši“. Jedli a kradli, co našli.

„Vím, že to bude zahraničním čtenářům znít jako barbarství,“ uvedl své vyprávění o tom, jak voják z jeho jednotky ukradl počítač. „On ale věděl, že to má vyšší hodnotu než celá jeho výplata. A kdo mohl vědět, jestli bude ještě následující den naživu. A tak to vzal,“ vyprávěl podle deníku očividně rozrušený Rus s cigaretou mezi třesoucími se prsty.

„Nechci to ospravedlňovat, ale myslím si, že je důležité vysvětlit, proč se lidé takhle chovají, aby je ostatní mohli pochopit a zastavit to,“ dodal.

Začátek invaze byl podle Filatjeva plný zmatku. Jak prohlásil, vybavení ruské armády nebylo v dobrém stavu, což platilo i pro něj osobně. Do boje vyfasoval zrezivělou pušku s rozbitým popruhem. Špatně vybavené jednotky podle Filatjeva zaútočily na Ukrajinu, aniž by se zdálo, že mají konkrétní cíle a zajištěnou logistiku.

„Byli jsme snadný cíl,“ popisuje ve svých zápiscích jízdu neobrněnými náklaďáky UAZ, které občas, bez zřejmého důvodu, stály i 20 minut na jednom místě. „Nebylo vůbec jasné, jaký je plán. Jako vždycky – nikdo nic nevěděl,“ uvedl Filatjev a řekl deníku The Guardian, že mu trvalo týdny srovnat si v hlavě, že na ruském území žádná válka není. „Že jsme to byli my (Rusové), kdo zaútočil na Ukrajinu.“

Po týdnech v zákopech u Mykolajiva, pod palbou ukrajinské artilerie a bez dodávek jídla či naděje na vystřídání čerstvou bojovou silou, se podle bývalého parašutisty frustrace prohloubila.

V deníku Filatjev zmiňuje zprávy o vojácích, kteří se sami postřelili, aby se dostali z fronty a dosáhli na finanční kompenzace, o mrzačení těl i živých zajatců nepřítele. V rozhovoru s britským deníkem upřesnil, že těchto věcí nikdy nebyl sám svědkem a věděl o nich jen z doslechu. „Kulturu hněvu a zášti“ v ruské armádě ale viděl na vlastní oči.

„Většina lidí v armádě je z toho dění nešťastná, není spokojená s vládou a veliteli, s Putinem a jeho politiky, s ministrem obrany, který nikdy nesloužil v armádě,“ píše Filatjev v pamětích.

Nakonec v deníku pojmenovaném „ZOV“, podle písmen umísťovaných na ruská bojová vozidla při invazi, vzpomíná i na svůj pobyt v nemocnici mezi ostatními zraněnými vojáky. „Nikdo se nestará o veterány. Je také hromada mrtvých, jejichž rodiny nikdy nedostaly zaplacené kompenzace,“ uvádí.

„V zákopech jsem neviděl syny Skabajevové, Solovjova, Kiseljova (ruští moderátoři a novináři naklonění Kremlu), Rogozina (bývalý šéf Roskosmosu a politik), Lavrova a Medveděva, ale neustále slyším jejich volání po zabíjení,“ píše Filatjev v knize.

Zamýšlí se i nad tím, co ruské vojáky udržuje v boji. „Většina lidí nechce nikoho zabíjet a žádnou válku. Jsme ale v zajetí patriotismu, zákonů a pocitu viny vůči spolubojovníkům. Nikdo nechce být zbabělec. Nemůžeme zahodit zbraně a utéct,“ napsal Filatjev a dodal, že ze stejného důvodu – aby neopustil své kamarády – nemohl dezertovat ani on sám.

Po publikaci svého deníku byl podle The Guardian Filatjev odhodlaný jít se přihlásit na policii. Osečkin, aktivista z Gulagu.net, ho však prý přesvědčil, aby to nedělal.

Jeho radám opustit Rusko vydržel vzbouřený voják odolávat dva týdny, během nichž spal každou noc v jiném hotelu. Není ale naivní. „Nerozumím tomu, proč mě ještě nesebrali,“ řekl zahraničnímu novináři při setkání na moskevském vlakovém nádraží. „Řekl jsem víc než kdokoliv jiný za celých šest měsíců. Možná jen nevěděli, co se mnou udělat,“ zamyslel se.

Filatjev podle deníku The Guardian nakonec vyjádřil naději, že „tohle všechno jednou skončí“, že možná přijdou protesty jako v USA během války ve Vietnamu. Přiznal však, že takový scénář se mu zatím zdá vzdálený. „Bojím se, co bude dál. Jakou cenu za tohle zaplatíme? Kolik nás v naší zemi zůstane? Pro mě osobně je to tragédie,“ řekl předtím, než možná nadobro opustil svou zemi.