Mechanický Pelicot: „Otřel jsem svoji ženu ubrousky a zapnul pračku“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Historický proces před soudem v jihofrancouzském Avignonu, ve kterém stojí na jedné straně Gisèle Pelicotová a na druhé její exmanžel a dalších padesát mužů, kteří ji - zdrogovanou a ve spánku - znásilnili, je v polovině.

Přes dvacet obviněných už vypovídalo, lidé v sále na žádost Francouzky viděli videa se sexuálními akty, která tajně natočil její muž, a před porotu předstoupil také on sám.

Dominique Pelicot vypovídal teprve podruhé od zářijového začátku procesu. Jeho odpovědi začaly ihned vibrovat francouzským veřejným prostorem. Pelicot se totiž ukázal jako precizní, bezemoční systematik v zametání stop po činech, které trvaly bezmála deset let, do roku 2020, a o nichž jeho žena neměla kvůli silným sedativům potuchy.

Do malé pipety Pelicot vždy rozdrtil tři tablety Temesty, velmi účinné látky, jež při vyšších dávkách navodí stav blízký bezvědomí. Pak obsah vmíchal manželce do kaše, kávy nebo zmrzliny, kterou jí nabídl po večeři a ochotně přinesl k televizi.

„V momentě, kdy tvrdě usnula, bylo velmi snadné ji svléknout a nachystat podle přání každého,“ vypověděl sám obžalovaný. Protože účinek léku trval pět hodin, měl podle svých slov „dostatek času vrátit věci do původního stavu“, když dotyčný muž odešel.

„Otřel jsem svoji ženu vlhčenými ubrousky, taková základní hygiena,“ vypověděl dál 71letý Francouz. Pak Gisèle znovu oblékl do pyžama a zapnul pračku. „Prací gel, aviváž a ekonomický program na třicet minut,“ pokračoval.

Prádlo dal ještě krátce do sušičky, a než se jeho žena začala probírat, všechno stihl „složit do tašky a uklidit na svoje místo do garáže“, citoval muže v reportáži od soudu novinář deníku Le Monde.

Když se soudce Pelicota zeptal, jak mohl druhý den předstírat, že se nic nestalo a dál normálně žít se svojí ženou, kterou údajně tak miloval, obžalovaný se na chvíli odmlčel. „Ta rána poté byla nepříjemná. Bylo vidět, že Gisèle není v dobrém stavu,“ řekl.

Dvaasedmdesátiletá Gisèle Pelicotová byla znásilněna více než 200krát. Za dobu procesu defilovaly před soudní porotou různé typy mužů, kteří využili Pelicotovy nabídky k sexu s jeho manželkou. Hasič, novinář, zdravotní bratr, spořádaný penzista i promiskuitní čtyřicátník, který se do ložnice k Pelicotovým objednal šestkrát.

Jeden z obviněných, sedmdesátiletý Mohammed R., se už jednou dostal před soud kvůli sexuálnímu útoku. V roce 1991 znásilnil svoji tehdy čtrnáctiletou dceru. Dostal za to pět let vězení, která si i odseděl.

Mohammed R. byl podle reportérů na místě také jedním z těch, kteří do poslední sekundy popírali, že se dopustili toho, z čeho je viní obžaloba. Až ve chvíli, kdy se na obrazovce v soudní síni spustilo Pelicotovo domácí video nalezené v jeho telefonu, na němž Mohammed R. přistupuje k bezvládnému tělu Gisèle, otočil.

Většina z dosud předvolaných mužů obvinění ze znásilnění odmítla. Měli údajně za to, že se stali součástí sexuální hry manželů Pelicotových a bezvědomý stav Gisèle do toho patřil.

Antoine Camus, právní zástupce Gisèle Pelicotové, se jednoho z obviněných během slyšení zeptal, zda si byl vědom, že „zločinem znásilnění je také vůle proniknout do těla, o kterém víme, že není schopno vyjádřit souhlas“.

Obhájce muže na Camuse v tom okamžiku před celým sálem vystartoval se slovy, že je to jeho interpretace. „Jedině soud musí stanovit, že chybějící souhlas znamená, že došlo k trestnému činu znásilnění,“ dodal.

Právě tahle realita vzbudila rozruch jak v avignonské síni, tak později mezi francouzskými právníky a širší veřejností. Zákon ve Francii dosud znásilnění definuje jako sexuální akt, k němuž došlo za pomoci „násilí, nátlaku, výhrůžek nebo momentu překvapení“.

Princip známý z řady evropských států, tedy že sex musí být konsenzuální - musí s ním souhlasit oba partneři -, tamní zákonodárství nezná. Loni právě kvůli potenciálně přelomovému dopadu na domácí právo byla Francie jednou ze zemí, které v EU zablokovaly celoevropskou definici znásilnění jako aktu, pro který je nutný souhlas - proti tehdy bylo také Česko.

Skupina poslanců a poslankyň francouzského Národního shromáždění proto nyní na pozadí případu Gisèle Pelicotové oznámila, že obnovili práci na normě, jež by znásilnění nově definovala. Cílem je rozšířit zákon o možnost, že k sexu chyběl „jen“ souhlas obou stran.

„Ve Francii panuje rozpor mezi tím, jak znásilnění chápe společnost a jak ho chápou soudy. Rádi bychom to změnili,“ řekla agentuře Reuters poslankyně za radikálně levicovou Nepoddajnou Francii Sarah Legrainová.

Zda se to podaří, není jasné. Národní shromáždění je po červencových předčasných volbách ostře rozdělené na několik znesvářených bloků a ani jeden z nich není schopen prosadit svoji vůli bez součinnosti ostatních.

Jednodušší je naopak druhý systémový dopad kauzy Gisèle Pelicotové, který vyvolala svým odvážným a pro francouzskou justici bezprecedentním rozhodnutím, aby se její proces odehrával před očima veřejnosti.

Několik osobností a asociací apelovalo na vedení státu, aby policie a zástupci justice dostali trénink o druzích a účincích prodávaných omamných látek, jako je Temesta, jež se mohou stát nástrojem zločinu. Nový ministr spravedlnosti Didier Migaud už řekl, že si to bere za jednu ze svých priorit.