Moldavskou prezidentku už podcenilo mnoho mužů, říká velvyslanec

Stanislav Kázecký se v minulosti zapsal do historie české diplomacie. V roce 2006 ho Kuba obvinila z podvratné činnosti i ze špionáže pro USA a vyhostila ho ze země, kdy muži neprodloužila víza. Vztahy s Havanou byly tehdy značně napjaté a kubánský vůdce Fidel Castro nesl nelibě fakt, že Praha dlouhodobě podporovala kubánskou opozici.

Teď ale reprezentuje Česko v Moldavsku. Země v současnosti čelí ekonomické krizi, kvůli které tam lidé často utratí více, než vydělají, i válce v blízkosti hranic. Pozornost si navíc v posledních týdnech vysloužila i kvůli údajným plánům Moskvy na destabilizaci této země aspirující na členství v Evropské unii a následné převzetí moci.

Do zahraničních médií se již dostaly také zprávy o protivládních protestech, které se v Moldavsku konají. Jak ale Kázecký v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňuje, demonstrace nejsou tak autentické, jak by se mohlo zdát.

„Pokud lidé na demonstraci přijdou, dostanou určitý objem peněz, a pokud například i křičí protivládní hesla, mají z toho dvojnásobek,“ popsal situaci diplomat.

V rozhovoru se věnujeme i nedávné rekonstrukci moldavského kabinetu nebo fenoménu ženských političek. Řeč přišla také na summit Evropského politického společenství, který bude Moldavsko hostit, nebo dlouhodobou českou pomoc v zemi.

Padne Moldavsko, respektive jeho prozápadní vláda?

Myslím, že jsou vytvořeny všechny předpoklady k tomu, aby to ustálo. Jeho proevropská vláda je politicky stabilní, má poměrně výraznou většinu v parlamentu a má spoustu přátel v zahraničí, včetně České republiky, zemí Evropské unie a Spojených států. Snahy o to, aby tomu tak nebylo, samozřejmě existují a nikdy se nedají vyloučit nějaká překvapení. Podle mého názoru je ale situace stabilní a udržitelná.

Proč tedy došlo k výměně na premiérském postu? Natalia Gavrilitsaová byla ekonomka, což se v ekonomické krizi, ve které Moldavsko je, nejspíše hodí, zatímco Dorin Recean je z bezpečnostního prostředí. Sehrály roli právě třeba snahy o destabilizaci země?

O rekonstrukci vlády se mluvilo dlouhou dobu a je očividné, že v situaci, ve které nyní Moldavsko je, bylo nutné k něčemu takovému přistoupit. Vzhledem k tomu, že se vláda vyměnila pouze částečně a noví jsou jen čtyři ministři a premiér, si však nemyslím, že jde o nestabilní uspořádání.

Bezpečnostní hrozby jsou v regionu samozřejmě přítomné a je pravda, že profil nového premiéra Dorina Receana, bývalého ministra vnitra, je více bezpečnostní. Můžeme tam tedy cítit snahu po větším důrazu na bezpečnostní otázky než třeba u paní Gavrilitsaové, jejíž zadání bylo spíše udržet ekonomickou situaci země.

Vládní rekonstrukce ale byla připravovaná dlouhodobě a nemyslím si, že by šlo jen o čistou úvahu o bezpečnostních hrozbách, jakkoliv to mohlo být v uvažování paní prezidentky Sanduové přítomné.

A jak to, že v čele moldavské vlády opět nestojí žena?

Co se týče fenoménu žen v moldavské politice, je pravda, že v době, kdy paní Gavrilitsaová byla předsedkyní vlády, bylo na světě jen velmi málo zemí, pokud vůbec nějaká, kde post prezidenta a premiéra zastávaly ženy. I v nové vládě nicméně zůstala ministryně vnitra a nově má Moldavsko také ministryni financí a ministryni spravedlnosti. Ženský prvek je tam tak stále přítomný.

Čím to je? Došli snad v Moldavsku muži, kteří by nebyli zkorumpovaní či proruští? Nebo má paní prezidentka tendenci více důvěřovat ženám?

Paní prezidentka je silná žena, kterou mnoho mužů, kteří si o sobě mysleli, že jsou silní, podcenilo. Myslím si, že v době před prezidentskými volbami, které vyhrála, k tomu došlo třeba ze strany jejího vyzyvatele a tehdejšího prezidenta Igora Dodona, což je socialistický politik s komunistickou minulostí.

Paní Sanduová je opravdu silná osobnost a ráda pracuje v ženském prostředí. Jsou na to samozřejmě různé teorie a především její političtí nepřátelé upozorňují na její osobní život. Do této diskuze bych se ale vůbec nechtěl pouštět, protože především je to silná politička proevropského střihu.

Všimli jsme si také, že její ženství je jedním z rysů proruské dezinformační kampaně mířené proti hodnotám Západu a Evropy. Jmenovitě například poukazování na to, že nemá manžela, a je tak vlastně méněcenná.

Moldavsko je velmi tradiční země, míra dezinformací je v ní poměrně vysoká a tohle je samozřejmě jeden z motivů, který dezinformátoři používají. Je ovšem nutné si uvědomit, že jde především o schopnou političku, a neměl bych tak tendenci rozlišovat, z jakého důvodu se ji její političtí oponenti snaží takto zpochybnit.

Je nicméně pravda, že za tu dobu, co je v politice, neztráceli čas, aby získali všechny informace, které jsou o ní dostupné. Za daleko důležitější ale považuji třeba to, že se v souvislosti s ní nikdy neobjevil ani náznak nějakého korupčního skandálu. Myslím, že právě tohle je potvrzením její vysoké politické kvality.

Média si v posledních týdnech všímají protivládních protestů. Nakolik jsou tyto akce autentické a nakolik jsou součástí destabilizačních snah Moskvy?

Myslím, že jsou to naprosto jasné snahy o destabilizaci. Novináři z moldavských médií o tom již podali i celkem jasné důkazy a informovali, že tito „demonstranti“ jsou placeni pevnými taxami. Pokud tedy na demonstraci přijdou, dostanou určitý objem peněz, a pokud například i křičí protivládní hesla, mají z toho dvojnásobek.

Tyto informace, které byly zveřejněny moldavskými novináři, také zapadají do dalších aktivit strany Șor. Jde o opoziční stranu, v jejímž čele je zvolený poslanec Ilan Șor, který nikdy nepřevzal mandát a žije v Izraeli. V zemi však podporuje tzv. sociální supermarkety, kde se prodávají produkty za nižší ceny a které jsou nástrojem pro získání příznivců speciálně z těch nejchudších vrstev.

Jak silnou pozici má dnes reálně moldavská opozice? Nejde jen o hlasitou menšinu v čele právě s Ilanem Șorem a jeho stranou?

Klíčovým aspektem je v tomto ohledu situace v parlamentu, kdy z 99 křesel jich má vládní strana 63 nebo 64 a jen o málo se jí nepodařilo získat ústavní většinu. Opozice tak sice protestuje, ale vzhledem k tomu, že vládní většina je velmi stabilní, nemá moc možností jak s protesty uspět.

Moldavská opozice je navíc poměrně fragmentovaná. Blok, který kandidoval proti vládní Straně akce a solidarity (PAS), byl složen z komunistů a socialistů, což jsou dvě různé strany, které nyní spolupracují jen v některých hlasováních. Neexistuje navíc jasný opoziční lídr, který by byl viditelný a byl potenciálním vyzyvatelem Maii Sanduové v příštích volbách.

Vláda od posledních voleb čelila řadě problémů a nepřidává jí ani výrazná změna situace na Ukrajině. Proč usuzujete, že podpora veřejnosti v prozápadním směřování země, které reprezentuje paní prezidentka a vláda, zůstává stabilní?

Řekl bych, že každá vláda, která je u moci, téměř z definice ztrácí podporu. Kabinet dnes vládne v ekonomicky složité situaci, kdy Moldavsko čelí jedné z největších inflací v Evropě, lidé dostávají velmi malé mzdy a daly by se jmenovat i další problémy. Parlamentní volby tak pro něj budou první velmi složitou výzvou.

Vzhledem k tomu, že Maia Sanduová i její strana PAS se v očích Moldavanů v podstatě identifikují jako evropská budoucnost pro Moldavsko, si však myslím, že jejich podpora je velmi silná. Lidé jsou často nespokojení s ekonomickou situací a nelze se jim divit, pokud však někdo podporuje proevropskou orientaci, uvědomuje si, že tam moc velká alternativa není.

Jaké jsou dnes vlastně vztahy Moldavska s Podněstřím? Mezi stranami běžně probíhají jednání, zároveň jde ale o region, kde jsou přítomní ruští vojáci…

Vzhledem k tomu, že dezinformační kampaň probíhá i ve většinovém Moldavsku, můžeme si celkem jasně představit, jak vypadá situace z hlediska informovanosti v Podněstří, které je rusofonní a jde o místo, kde jsou lidé propagandě vystaveni ještě daleko více. Když ale Maia Sanduová vstoupila do úřadu, prohlásila, že její politika vůči Podněstří je taková, aby sami Podněsterci měli zájem se připojit ke kišiněvské vládě.

Pokud bychom tedy uvažovali o tom, jestli má Moldavsko zájem vyvolat nějaký konflikt, tak určitě nemá. Probíhá tam snaha o nalezení mírového řešení a řekl bych, že situace se má stejně i ze strany samotných Podněsterců, kteří jsou dnes v situaci, kdy jim separatistický status v podstatě dává určité výhody.

Jaké výhody?

Na jejich výrobky se například uplatňují preferenční sazby ve směru k EU, což znamená, že jejich výrobky mají přístup na evropský trh. Zároveň jsou tam pak výrazně dotované ceny plynu a mají i daňové výhody, jelikož neplatí daně pravobřežní vládě v Kišiněvu.

Ze strany Podněsterců tam tak není jasná snaha o to, aby došlo k nějakým převratným řešením, a status quo jim svým způsobem vyhovuje. Od počátku je zde ale klíčovým hráčem Rusko a nedávné zprávy o tom, že Rusové mají plán na to, jak provést invazi v Moldavsku a kontrolovat Podněstří, jsou určitě pravdivé. Případná realizace takového plánu se nicméně odvíjí od situace na ukrajinské frontě mezi Ukrajinou a Ruskem.

Čili abych odpověděl ve zkratce; situace je relativně stabilizovaná. Co bude s Podněstřím, nicméně velmi výrazně ovlivní to, co se stane u Bachmutu.

Je Moldavsko připraveno se bránit, jako to vidíme u Ukrajiny? Jak by reagoval svět a jak by reagovalo Česko?

V tom, na co se ptáte, je daleko více otázek než možných odpovědí. Klíčové je, že podle moldavské ústavy je součástí Moldavska i Podněstří, čili Moldavsko jako stát uznává naprostá většina zemí v jeho hranicích, včetně Podněstří.

Druhý důležitý moment je, že moldavská armáda je velmi malá a není vyzbrojená srovnatelně s ukrajinskou armádou. Vždy by záleželo na tom, jakým způsobem by k invazi došlo. Jsou to hypotetické otázky, efektivní obranu ze strany Moldavska proti výrazné přesile si ale zatím lze představit složitě.

Na začátku války do Moldavska přišlo hodně uprchlíků z Ukrajiny, Moldavané se k nim postavili s velkou solidaritou. Jaká je jejich situace dnes a daří se integrovat Ukrajince, kteří tam zůstali?

Přes Moldavsko prošlo asi 600 tisíc uprchlíků, velká část z nich pokračovala dál do států EU –⁠ k nám, do Německa, do Polska. V dnešní době se jich v zemi nachází asi 80–⁠90 tisíc a většinou jsou to lidé, kteří měli závažný důvod zůstat v zemi, kde jejich podpora není tak intenzivní, jako je třeba v České republice.

Když jsme navštívili Moldavsko, viděli jsme, že jde často o starší lidi.

Z velké části jsou to lidé, kteří chtějí mít kontakt s Ukrajinou –⁠ často z Oděsy a z přilehlých regionů. Sem tam se vrací do svých domovů a ke svým příbuzným, nebo mají děti a chtějí, aby pokračovaly ve výuce v ruštině, což je v Moldavsku možné, stále jsou tam ruské školy.

Myslím si, že integrace uprchlíků probíhá dobře, a to i za velké pomoci mezinárodního společenství –⁠ v zemi fungují agentury OSN a přispívají k tomu také členské státy EU, včetně České republiky. I díky tomu není situace kritická.

Jak přesně Moldavsku pomáhá Česko? Česká diplomacie Moldavsko „neobjevila“ v poslední době, jde o dlouhodobou pomoc.

Česká republika má Moldavsko jako prioritní zemi pro rozvojovou pomoc v posledních devatenácti letech. Zatímco některé jiné země se měnily, Moldavsko je tam celou dobu. Soustředíme se na několik oblastí –⁠ například na ekologickou a zejména na sociální, ve které máme velmi úspěšné projekty center domácí péče, jež se starají o nemocné nebo staré a opuštěné lidi.

Jedno z nich je i právě v Podněstří.

Ano, jedno je na druhé straně Dněstru, ale na území kontrolovaném vládou z pravého břehu. Další bylo za pomoci peněz z EU nedávno otevřené i v části kontrolované de facto vládou podněsterskou. Je to projekt úspěšný a jsme rádi, že v něm můžeme pokračovat.

Mimochodem ministr zahraničí Jan Lipavský se rozhodl zakladatelku těchto center paní Tamaru Adasan ocenit cenou Gratias Agit, což je ukázka toho, jak důležitá tato centra jsou.

Jaká jsou jednání s podněsterskými reprezentanty, které vlastně neuznáváme? Jde politika stranou, když jde o rozvojovou pomoc?

V případě takových sociálních projektů není Česká republika jediná, která má projekty v Podněstří a nějakým způsobem se s nimi domlouvá. Pokud se jedná o zřízení sociálního centra, máme s nimi věcné kontakty.

Už před válkou bylo Moldavsko jednou z nejchudších zemí Evropy a jak jsme již zmínili, ekonomické problémy se stále prohlubují. Jak vypadá běžný život lidí v Moldavsku? Jak těžký je?

Situace byla těžká před válkou a nyní je ještě těžší. Ekonomická situace je velmi složitá a napětí ve společnosti, k němuž přispívají metody hybridní války, které jsou tam přítomné, ji jen ztěžují. Je ale nutné si uvědomit, že Moldavsko dostává zásadní podporu ze zahraničí –⁠ například prostředky na částečnou kompenzaci plateb za vysoké ceny plynu.

Hodně lidí z Moldavska zároveň odchází do zahraničí a funguje tam klasický systém, kdy děti posílají peníze rodičům a příbuzným, což je fenomén vlastní chudším zemím. Hlavně Moldavané na venkově jsou pak zvyklí mít i vlastní tradiční obživu. Situace je složitá, ale do této doby je pod kontrolou. Nějakým způsobem se přežívat dá.

Wizzair zrušil lety do Moldavska. Je to odraz skutečně zhoršující se bezpečnostní situace v Moldavsku? Může naopak toto rozhodnutí souviset s vlažným postojem Maďarska k ruské agresi na Ukrajině, když jde o maďarské aerolinky?

Je to do určité míry zvláštní rozhodnutí. Pozastavil se nad ním i moldavský premiér. Pokud ale do Kišiněva létají stále rakouské či polské linky a samozřejmě linky místní, tak z mého ohledu bezpečnostní situace nebude tak hrozná. Jak došlo k rozhodnutí ze strany Wizzair, který je, jak jste poznamenala maďarská společnost, si neodvážím komentovat. Moc mu ale nerozumím, když velké množství konkurentů Wizzairu do Kišiněva létá.

V uplynulých dnech se změnilo v moldavské ústavě označení jazyka –⁠ z moldavštiny na rumunštinu. Proč je to tak důležité, co to odráží? Vy ovládáte rumunštinu i moldavštinu, jaký je v tom rozdíl, jen politický?

Jazyky jsou velmi podobné. To, že oficiálním jazykem Moldavska je rumunština, je staré rozhodnutí, už několik let zpátky. To, co se stalo nyní, je, že název rumunština má být nově v oficiálních dokumentech moldavského státu tam, kde je zmiňována moldavština.

Jde samozřejmě o politický statement. Území dnešního moldavského státu bylo v meziválečném období součástí Rumunska. Od začátku 90. let existují úvahy o znovuspojení.

Nenabírá toto řešení v dnešní zostřené době na síle? Jak se k němu staví prezidentka Sanduová? Ta k tomu nijak nesměřuje?

V posledních parlamentních volbách kandidovaly dvě unionistické strany, nedosáhly ale ani pěti procent –⁠ a to ani kdyby se zisky hlasů sečetly. Rozhodně to ani dnes není téma prezidentky Sanduové, ani žádné z relevantních stran. Ostatně Moldavsko je kandidát na vstup do EU a veškeré úsilí se upírá k jednáním a uskutečnění reforem tak, aby bylo možné do Evropské unie vstoupit.

V Moldavsku se má konat „druhý díl“ summitu Evropského politického společenství, projektu, který se zrodil loni na podzim v Praze během českého předsednictví EU. Bude se konat? Nemůže to ohrozit bezpečnostní situace či cokoliv jiného?

Summit je plánovaný na 1. června. Že se koná v Moldavsku, je hlavní vítězství, které proevropská strana získala. I přes všechny organizační problémy tak určitě není žádná snaha ze strany Moldavanů tuto akci odkládat či rušit. Bude to jednodenní summit a dejme tomu, že s jednodušší logistikou. Už jen tím, že je Moldavsko takto důležitou akci schopné zorganizovat, ale dává najevo své sebevědomí a odhodlání v proevropském směřování.

Dá se očekávat stejně vysoká účast, jako byla v Praze, kdy se na akci sjeli lídří ze 44 zemí v Evropě? Česko v té době předsedalo EU, válka na Ukrajině byla stále ještě relativně nové téma. Staráme se o tento projekt dál?

Nemám jakékoliv zprávy, že by to mělo být jinak než v Praze. Potvrzování přichází průběžně, mělo by to však být na stejně vysoké úrovni. Organizační know-how je pravidelně konzultováno mezi českým Úřadem vlády i Moldavany a myslím, že stejně jako pomáháme Moldavsku v mnoha jiných oblastech, tak i v této jsme velmi vstřícní.