Článek
Zákazy demonstrací, zavřené zastávky metra, policisté v ulicích i omezený přístup na sociální sítě. Ani všechna tato opatření nezabránila masovým protestům proti uvěznění istanbulského starosty Ekrema Imamoğlua.
Na podporu oblíbeného opozičníka vyšli v neděli lidé do ulic nejen v Istanbulu, ale s výjimkou jihovýchodu země prakticky po celém Turecku.
Ve stejný den ale soud rozhodl, že Imamoğlu zůstane ve vazbě až do začátku procesu – to mohou být měsíce, ale také roky. Soud sice 53letému politikovi pozastavil obvinění z podpory terorismu, respektive rozhodl, že je nepoužije, ale obvinění z korupce zůstala v platnosti.
Dlouho plánovaná akce
Politoložka Lucie Tungul z Univerzity Palackého v Olomouci, která se na Turecko specializuje, poukazuje na to, že šlo o dlouho plánovanou akci.
„Ukazuje se to i na tom, že ve chvíli, kdy k Imamoğluovu zatčení došlo, bylo vidět, v jak v obrovských částkách začala národní banka prodávat dolary, aby udržela hodnotu liry. Byly to miliardy. Turecko má dlouhodobé problémy právě s rezervami zahraničních měn a muselo zachraňovat liru, aby nedošlo k jejímu obrovskému propadu: Ve středu hodnota liry významně poklesla, pak se ale vládními intervencemi začala srovnávat,“ vysvětluje expertka.
Imamoğlu se přitom v poslední době rýsoval jako jednoznačný vyzyvatel autoritářského prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. V průzkumech nad ním už nějakou dobu vede a loňské komunální volby vyhrál s přehledem. Jak připomněl týdeník The Economist, svoji stranu dovedl k nejlepšímu výsledku od 70. let.
O Imamoğluově oblíbenosti svědčí i víkendový výsledek primárek Republikánské lidové strany (CHP) – v nich mohli stoupenci opozičních kemalistů rozhodovat o budoucím prezidentském kandidátovi pro volby plánované na rok 2028. Uvězněnému starostovi dalo hlas na 15 milionů lidí, kteří museli na mnoha místech vystát u volebních uren dlouhé fronty.
Právě primárky hrály roli v načasování Imamoğluova zatčení, myslí si Lucie Tungul. „Pořádání primárek není v Turecku zvykem. Měla to být obrana Republikánské strany vůči zbrani, kterou režim občas používá – zavírání předsedů politických stran do vězení, Imamoğlu rozhodně není první,“ připomíná už skoro deset let vězněného Selahattina Demirtaşe.
Primárky měly zároveň dodat Imamoğluovi větší legitimitu v tom, že ho jako kandidáta zvolili lidé, a ne jen stranický sekretariát. Právě Erdoğan opírá svoji legitimitu o výsledek voleb a hlasem lidu často argumentuje.
Imamoğlu je pro Erdoğana mimořádně těžkým soupeřem – jako člen sekulární sociálnědemokratické strany je schopen oslovit i konzervativní voliče, je charismatickým řečníkem a nenechá se jen tak zastrašit. Ve své kariéře čelil už desítkám různých žalob, vždy se ale dokázal obhájit a jeho popularita s roky ve funkci jen roste.
„Erdogan a jeho lidé museli dospět k závěru, že bude nezastavitelnou silou,“ myslí si o pravém důvodu politikova zatčení z 19. března analytik Soner Cagaptay z amerického think-tanku Washington Institute.
Slzný plyn, zatýkání novinářů
„Obě obvinění stojí naprosto na vodě, obvinění z korupce vůbec nenaplňuje právní náležitosti, které by mělo mít,“ přidává se Lucie Tungul. Nepochopitelné je podle ní i nedělní rozhodnutí úřadů nepoužít v tuto chvíli obvinění z podpory terorismu – to je přitom v Turecku těžký zločin, za který padají vysoké tresty.
K rozhodnutí Erdoğana, kterým rozhořčil značnou část národa, mohla přispět i situace ve Spojených státech – nová administrativa Donalda Trumpa dává najevo, že lidskoprávní situace pro ni není prioritou.
Naopak se zdá, že stojí za Erdoğanovou vládou: Trumpův nejbližší poradce a miliardář Elon Musk zastavil na své síti X účty, které vyzývaly k protestům proti Imamoğluovu zatčení. Příliš podpory nepřišlo ani ze strany Evropské unie. Výzvy k politikovu propuštění sice ano, hrozba vyškrtnutí Turecka z kandidátů na členství ani nic podobného ale ne.
Portrét Ekrema Imamoğlua:
Turecký režim postupuje proti rostoucímu odporu tvrdě. Proti protestujícím studentům použil o víkendu slzný plyn, o umlčení kritiky se pak snaží i zatýkáním novinářů. Při policejním zátahu v pondělí ráno jich bylo zatčeno hned deset, mimo jiné reportér Ali Onur Tosun, fotoreportér Bülent Kılıç, novinářka Zeynep Kurayová a další.
I když nyní zažívá Turecko nejsilnější protivládní protesty za poslední dekádu, Lucie Tungul si nemyslí, že by mohly vést ke svržení nynějšího prezidenta. „Bylo by zásadní, kdyby se k protestujícím lidem, kteří volí opozici, přidali i lidé, kteří jinak volí Erdoğana. On by z toho pak vycouval, protože by ho odpor veřejnosti ohrožoval více než samotný Imamoğlu,“ říká Tungul s tím, že Turecko má po svých historických zkušenostech s puči silný odpor k násilným změnám vlády, protože to nikdy k ničemu dobrému nevedlo.
„Nemyslím, že protesty mají potenciál něco změnit, i když samozřejmě jsou strašně důležité a pro účastníky emočně silné. Lidé cítí, že tohle je ten moment, kdy se to zlomí. Pokud se jim to nepodaří, tak bude naděje pro Turecko na další desítky let zmařená,“ uzavírá politoložka z Univerzity Palackého v Olomouci.
