Článek
Příslušníci armády a veteráni války v Afghánistánu podali během několikahodinového slyšení v americkém Kongresu svědectví o tom, jaký chaos se odehrával během stahování ze země, kde Američané úřadovali dlouhých dvacet let.
První ze série slyšení proběhlo ve středu, silné výpovědi přibližující horké srpnové dny roku 2021, kdy se překotná evakuace odehrála, dosud plní zpravodajské weby a relace. Zprávám dominuje tvář plačícího seržanta námořní pěchoty Tylera Vargase-Andrewse, který byl těžce zraněn během sebevražedného bombového útoku u kábulského letiště.
Tehdy - 26. srpna 2021 - se v davu Afghánců, kteří se snažili uprchnout ze země před nastupující vládou militantních islamistů z hnutí Tálibán, odpálili dva muži. Zahynulo 13 amerických vojáků a 170 afghánských civilistů.
„Stažení bylo podle mého názoru katastrofou. Došlo k neomluvitelnému nedostatku odpovědnosti a k nedbalosti,“ citovala Tylera Vargase-Andrewse BBC.
Muž se slzami v očích vzpomínal na scény zoufalství, kterým přihlížel. Rodiče vzdávající se vlastních dětí, které se snažili podat vojákům v naději, že alespoň je odvezou ze země a zachrání. Afghánce, kteří si raději vzali život, než aby čelili brutalitě Tálibánu. „Vidím tváře všech těch, které jsme nemohli zachránit, těch, které jsme tam nechali,“ řekl.
Připomeňte si
Zatímco nad letištěm v Kábulu převzali kontrolu Američané, mimo jeho areál panuje chaos. Tisíce lidí se stále snaží uprchnout z Afghánistánu, bojovníci Tálibánu ale zablokovali přístup. Docházet mělo ke střelbě a fyzickému násilí.
Vargas-Andrews pod přísahou prohlásil, že on a další mariňák, se kterým v den atentátu hlídkoval u kábulského letiště, obdrželi informace o bombovém útoku ještě před tím, než k němu došlo. Podezřelého zahlédl v davu. Ale ani on, ani jeho kolega nedostal povolení zasáhnout. Na opakované dotazy, zda mají muže zlikvidovat, nepřišla odpověď.
„Prostě a jednoduše nás ignorovali,“ řekl seržant Vargas-Andrews. „Jedenáct mariňáků, jeden námořník a jeden voják, kteří byli toho dne zavražděni, prostě nedostali odpověď.“
V emotivní výpovědi popsal, jak ho síla výbuchu vymrštila do vzduchu. Když otevřel oči, viděl, že jeho kamarádi jsou mrtví, nebo leží v bezvědomí kolem něj. „Sám jsem byl jak rozdrcený, měl jsem rozpárané břicho, snad každý centimetr mého obnaženého těla zasáhla kuličková ložiska a střepiny.“ Absolvoval už 44 operací.
Zachráněné děti
Republikánský šéf výboru Michael McCaul vítá na slyšení Tylera Vargase-Andrewse.
Vargas-Andrews kromě zdrcujících vzpomínek vyprávěl během slyšení i příběh, který mu dal naději.
Ještě před svým téměř fatálním zraněním pomáhal kontrolovat davy shromážděné před letištní bránou. Při jedné z hlídek si všiml malé, zhruba sedmi- nebo osmileté holčičky, které se podařilo protáhnout se kolem. Za ruku držela svého mladšího bratra, v náručí svírala nemluvně.
Když se k dětem dostal, všiml si, že miminko má promodralý obličej. Zdálo se mu, že nedýchá. Horečně hledal zdravotníka. Ten malému dítěti úspěšně poskytl pomoc. Dívenka začala vzlykat, tahala ho za uniformu a prosila o abbu, svého otce.
Vargas-Andrews uvedl, že vylezl na SUV a zvedl holčičku do vzduchu, aby viděla přes plot z žiletkového drátu postaveného kolem letiště. Ukázala na muže uprostřed stovek lidí s rukama za hlavou, který se na ni díval a po tváři mu stékaly slzy.
Rodinu se podařilo sloučit. Otec u sebe měl doklady, které jim umožnily opustit zemi. „Viděl jsem, jak své děti vede vstříc životu plnému svobody a příležitostí,“ popsal Vargas-Andrews. „Pro mě to byl okamžik, za který mé vlastní zranění stálo.“
Po výbuchu na místě zasahovali armádní zdravotníci. Jedním z nich byl Aidan Gunderson, armádní zdravotník, který ošetřoval zraněné u letištní brány pojmenované Abbey Gate.
Americký veřejnoprávní rozhlas NPR, který z jeho slyšení citoval, připomněl, že v den nasazení do Afghánistánu bylo Gundersonovi právě 21 let. Sotva s četou do země dorazil, dozvěděl se, že dosavadní afghánský prezident Ašraf Ghaní utekl ze země a tálibové už obsadili prezidentský palác i další vládní budovy v Kábulu.
Gunderson výboru řekl, že „ani jeden člověk v tom letadle nebyl na Kábul připraven“. Aktivní službu ukončil v červenci: „Myšlenky na ty dva týdny mě od návratu domů nepřestávají trápit.“
Aidan Gunderson před výborem pro zahraniční záležitosti Sněmovny reprezentantů.
Rozhovor
Masúd Husajní je známý afghánský fotograf, který pracoval pro agenturu AFP. V roce 2012 získal za svou práci v Afghánistánu Pulitzerovu cenu a se svými fotografiemi zvítězil i v prestižní soutěži World Press Photo. Popisuje, co se dělo během pádu Kábulu, a hovoří i o událostech, které tomu předcházely.
Opuštění spojenci
Slyšení veteránů bylo první částí republikánského prošetřování postupu Bidenovy administrativy při evakuaci z Afghánistánu. Po prezidentově náhlém rozhodnutí o stažení amerických sil se afghánská vláda i armáda zhroutily mnohem rychleji, než americké zpravodajské služby předpovídaly.
Svět sledoval vývoj následků v přímém televizním přenosu - včetně zoufalých Afghánců, kteří se před odletem drželi amerického dopravního letadla.
„To, co se stalo v Afghánistánu, bylo systémovým selháním federální vlády na všech úrovních,“ prohlásil v úvodním projevu kongresman Michael McCaul, republikánský předseda zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, a slíbil, že požene k odpovědnosti každého úředníka administrativy, který je podle něj zodpovědný za to, že „rezignoval na nejzákladnější povinnosti vlády Spojených států chránit Američany a nenechat nikoho na holičkách“.
McCaul podle záznamu, zveřejněného na stránkách zahraničního výboru, uvedl, že USA v tomto chaosu zanechaly v Afghánistánu více než „1000 amerických občanů“ a také „téměř 200 tisíc afghánských spojenců“. Těm, kteří zůstali, vzkázal, že je odhodlán je odtamtud dostat.
Zástupci Bidenovy administrativy svůj postup při stahování vojáků obhajovali. Podle nich šlo sice o obtížné, ale nakonec účinné ukončení americké přítomnosti v Afghánistánu.
Gregory Meeks, hlavní demokrat ve výboru, podle listu The Guardian uvedl, že Biden učinil „správné rozhodnutí“ ukončit desetiletí trvající válku v Afghánistánu, která podle něj „začala jako snaha o decimování al-Káidy“ a „přerostla ve cvičení na budování státu, které trvalo napříč čtyřmi administrativami a v němž bylo nasazeno více než 800 tisíc amerických vojáků. „V Afghánistánu tragicky zahynulo více než 2461 Američanů a ano, je to včetně 13 zabitých během evakuační operace,“ prohlásil Meeks.
Připustil, že se během evakuace vyskytly „chyby“, které si zaslouží prověřit, ale členy komise rovněž vyzval, aby využili příležitosti a pomohli zlepšit situaci Afghánců. A to jak těch, kteří uvázli s nálepkou nepřátel v Afghánistánu, tak těch, kteří přišli do USA, kde však zůstávají v právní nejistotě.
O vzniku komise
Sněmovna reprezentantů s republikánskou většinou funguje plně teprve týden, na paty Joe Bidenovi ale šlape poctivě. Kromě vyšetřování údajně zapomenutých dokumentů už se politici zabývají i stažením vojáků z Afghánistánu.
Během slyšení se mluvilo o psychických šrámech, které veteráni utrpěli. Veřejnoprávní NPR citovala podplukovníka ve výslužbě Davida Scotta Manna, zakladatele Task Force Pineapple, dobrovolnické sítě veteránů, kteří sloužili v Afghánistánu. Varoval, že Spojené státy stojí na začátku „tsunami v oblasti duševního zdraví“.
Podle jeho poznatků vzrostl v prvním roce po stažení počet hovorů na horkou linku ministerstva pro záležitosti veteránů o 81 %.
Sám Mann vypověděl, že jeho kamarád, se kterým sloužil, byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji. Manželka zesnulého muže Mannovi řekla, že ho k tomu dohnalo trauma z Afghánistánu a ze způsobu, jakým se zacházelo se spojenci, když USA odcházely.
„Možná jsme s Afghánistánem skončili, ale on s námi neskončil. Pokud neodložíme politiku stranou a nebudeme usilovat o odpovědnost a poučení, abychom vyřešili tuto těžkou morální újmu na naší vojenské komunitě a napravili křivdy, které byly způsobeny našim nejvíce ohroženým afghánským spojencům, bude nás toto kolosální selhání zahraniční politiky pronásledovat i doma,“ prohlásil Mann.
David Scott Mann.
Za pomoc těm, které za sebou Američani v Afghánistánu nechali, lobboval i další veterán - Peter Lucier, který pomáhá s přesídlením spojeneckých Afghánců v rámci organizace Team America Relief.
„Toto není příběh Bidenova nebo Trumpova selhání. Je to příběh amerického selhání a dopadu, který mělo a má na Afghánce, již sloužili po mém boku a po boku mnoha dalších,“ uvedl Lucier. „Za selhání, která vedla až sem, nesou odpovědnost a podíl čtyři administrativy, Kongres a 320 milionů Američanů. Byla to naše válka.“
