Trumpův seznam k územní expanzi. Za každou položkou jsou jiné pohnutky

Slíbených „zlatých časů“ chce americký prezident Donald Trump dosáhnout i „expanzí“. V inauguračním projevu mluvil dokonce o „rozšíření území“. Tato slova použil v pasáži, kde znovu mluvil o převzetí kontroly nad Panamským průplavem, ale také o dobytí Marsu.

„Spojené státy se budou opět považovat za rostoucí národ, který zvětšuje své bohatství, rozšiřuje své území, buduje svá města, zvyšuje svá očekávání a nese svou vlajku do nových a krásných obzorů,“ pronesl Trump během inaugurace v Kapitolu s tím, že američtí astronauti by měli na Marsu vztyčit vlajku Spojených států.

Na seznam území, po nichž Trump touží, je třeba přidat i Grónsko. O ostrově, který je součástí Dánského království, při inauguraci sice nemluvil, ale opakovaně ho zmínil před ní. Stejně jako v případě Panamy navíc nevyloučil dobytí silou.

Trumpovy výroky sice na základě dřívějších zkušeností nelze brát úplně doslova, ale prohlášení amerického prezidenta zároveň nelze jen tak smést ze stolu. Experti, které oslovily Seznam Zprávy, se shodují, že americký prezident ve skutečnosti ozbrojený konflikt nechce. Jeho záměry jsou ale u každé „položky“ jiné.

Za ideou vztyčit americkou vlajku na Marsu si můžeme domýšlet i vliv miliardáře, člena Trumpova týmu a šéfa technologicko-kosmické společnosti SpaceX Elona Muska. Ten v Kapitolu neskrýval nadšení a už dlouho říká, že by Spojené státy své vesmírné lety měly místo Měsíce zaměřit na Mars.

Není také žádným tajemstvím, že sám Musk dlouhodobě sní o kolonizaci rudé planety, v roce 2012 například tvrdil, že „do deseti let dopraví člověka na Mars“. Druhý největší sponzor Trumpovy kampaně považuje dobývání Marsu – kterému přezdívá „Nový svět“ – za „životní pojistku“.

Pokud bychom Trumpova slova o rozšiřování území a americké suverenity vztáhli k Marsu, tak se sice pravděpodobně nedá očekávat odpor domorodců, přesto by se americká vláda ocitla za hranou mezinárodního práva.

Jeho součástí je i tzv. kosmické právo, které uplatňování suverenity ve vesmíru nepřipouští. „Kosmický prostor, včetně Měsíce a dalších nebeských těles, si státy nemohou přivlastnit na základě nároku na svrchovanost, užívání nebo okupace, ani žádným jiným způsobem,“ píše se v druhém článku Smlouvy o kosmickém prostoru, které se rovněž přezdívá vesmírná ústava.

Spojené státy jsou jejím signatářem, a tak se na ně veškerá ujednání vztahují (dokud ji nevypoví). Američané samozřejmě smí vyslat astronauty na dosud nedosažitelnou planetu, ale nemohou si ji nárokovat po vzoru pozemským zámořských objevů (nebo musí počítat s odporem zbytku světa). Stejně tak tam nesmí rozmístit třeba jaderné zbraně.

Je ale třeba podotknout, že Trump kromě plánu zapíchnout do něj americkou vlajku nenastínil žádné své další úmysly s Marsem.

Dobývání rudé planety navíc nebude na pořadu dne ještě několik let, i Musk v minulosti odhadl, že první lidská posádka by na jeho povrchu mohla přistát do roku 2029, podle NASA působí i rok 2040 poměrně odvážně.

To dění okolo Panamského průplavu se může vyostřit rychleji. Trump v minulosti opakovaně zmínil důležitost kanálu pro americkou ekonomiku. Že ho sen o kontrole průplavu neopustil, potvrdil i v inauguračním projevu, ve kterém označil předání průplavu Panamě za pošetilost. A dodal, že Panama podle něj porušila sliby, které Spojeným státům dala.

„Americkým lodím jsou účtovány vysoké poplatky a nezachází se s nimi spravedlivě v žádném ohledu. A to včetně námořnictva Spojených států. A především, Panamský průplav provozuje Čína, a my jsme ho nedali Číně, ale Panamě. A bereme si ho zpět,“ řekl Trump.

Tvrzení o tom, že průplav provozuje Čína, nicméně není pravdivé. Na obou jeho stranách jsou sice přístavy, které vlastní společnost se sídlem v Hongkongu – což může vyvolávat určité obavy –, správa průplavu je ale čistě v panamské režii, připomíná například server The New York Times.

Panamský prezident José Raúl Mulino trvá na tom, že kontrola průplavu zůstane jeho zemi. Trump ale nevyloučil ani možnost použití vojenské síly. Pokud by k tomu skutečně přistoupil, Panama by pravděpodobně nedokázala vzdorovat.

Středoamerický stát nedisponuje prakticky žádnou armádou, k dispozici má pouze 80 tisíc členů polovojenských jednotek. Podobně je na tom i v případě vojenské techniky.

Kdyby došlo na nejhorší, musela by mobilizovat část z dvou milionů bojeschopných občanů. Spojené státy ale disponují více než milionem aktivních vojáků. Dalších 124 milionů Američanů je pak bojeschopných.

Na očividný nepoměr sil naráží i Vojtěch Bahenský, bezpečnostní expert z Institutu politologických studií FSV UK. Věří ale, že ke konfliktu nedojde, protože Trump o to ani nestojí. „Samotná hrozba může být natolik veliká, že menší státy jako Panama mohou dojít k nějakému kompromisu,“ domnívá se analytik.

Vedle ekonomické roviny, kterou Trump svůj zájem o průplav vysvětluje, může americký prezident vyvíjet tlak na čtyřmilionovou zemi i kvůli migraci. Agentura AP upozorňuje, že Trump pravděpodobně chce, aby Panama kontrolovala migranty, kteří směřují do USA Darienskou prolukou, územím na pomezí střední a Jižní Ameriky.

To připouští i bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Katedry mezinárodních vztahů FSV UK. „Vždy je nutné podtrhnout, že Trump je byznysmen. To bylo znát i na jeho projevu. A s obchodníkem se dá za určitých okolností vždy dohodnout,“ nastiňuje a dodává, že správný byznysmen chce mít lepší vyjednávací pozici.

Trump může naznačovat, že jeho administrativa bude fungovat stylem „něco za něco“. A i když je snaha vyvinout tlak na Panamu podle Břízy očividná, bezprostřední útok neočekává.

Zároveň ale připouští, že Trump je nevyzpytatelný a do jisté míry mění mezinárodní dynamiku. „Jako společnost jsme si zvykli, že se některé věci řeší nadneseně v rukavičkách a zapomněli jsme, že existují lidé jako Trump,“ podotýká.

To v případě Grónska sleduje Trump spíše bezpečnostní zájmy než ekonomické. Poloha Grónska je totiž zásadní pro případnou obranu Spojených států ze severního směru, pokud by jednou Arktida roztála.

Ani v tomto případě Trump nevyloučil vojenskou invazi, Bříza ale pravděpodobnost něčeho takového považuje prakticky za nulovou. Znamenalo by to hrubé porušení samotného principu Severoatlantické aliance –⁠⁠⁠ Grónsko jako dánské území do NATO patří.

„Článek pět, který se týká kolektivní obrany, počítá s napadením od vnějšího nepřítele. V momentě, kdy by Dánsko napadl člen NATO, nastala by politická krize a chaos. Podstatné také je, že rozhodnutí NATO je závislé na konsensu. Severoatlantická rada, což je nejvyšší orgán Aliance, totiž rozhoduje ve všech otázkách jednomyslně,“ komentuje Bříza. Aliance by tak byla paralyzovaná.

Zároveň dodává, že pokud by se Spojené státy skutečně rozhodly napadnout Grónsko, dánská armáda by proti nejsilnější armádě světa neměla mnoho šancí. „Prezident Trump s oblibou říká, že válku na Ukrajině ukončí za 24 hodin. V případě dobývání Grónska by mu ten den stačil,“ naráží na kapacity dánské armády, která čítá asi 20 tisíc aktivních vojáků, jak je vidět i v tabulce výše.

Podobný názor má i Bahenský. „Nemyslím si, že by měl v tuto chvíli nějaký evropský stát kapacitu bojovat s Amerikou. Evropa by prostě uhnula. Možná by uvalila sankce nebo by mohlo dojít na obchodní válku,“ říká s tím, že se mu ale ani v tomto případě nejeví střet Američanů s Dány jako reálný.

Bříza považuje za pravděpodobnější, že se Trump pokouší podpořit tendence Gróňanů získat úplnou nezávislost na Dánsku. Debata o samostatnosti je na ostrově poměrně živá. Největší překážkou nezávislosti jsou obavy ze ztráty dotací, které Grónsko dostává od Dánska a bez kterých se neobejde tamní zdravotnictví a systém sociálního zabezpečení.

„Jsem přesvědčený, že Donald Trump nemá v úmyslu vojensky napadnout Grónsko. Jeho cílem je podle mě vyvolat uvnitř Grónska debatu o tom, aby zvolilo cestu nezávislosti a případně se připojilo ke Spojeným státům,“ dodává Bříza.

Trump svými proslovy o Grónsku může také „pouze“ zdvihat výhružný prst směrem k Dánům. Možná je chce přimět k posílení bezpečnosti ostrova. „V tom, co Trump řekl, bylo důležité, že Dánsko musí plnit své závazky v Arktidě, nebo to musí nechat na USA,“ cituje BBC hlavní politickou zpravodajku listu Politiken Elisabet Svanovou.

O to se Dánsko očividně snaží. Minulý měsíc oznámilo nový vojenský balíček v hodnotě 1,5 miliardy dolarů pro Arktidu. Podle Svanové je tak pravděpodobné, že zájem o Grónsko Trumpa brzy přejde.