Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Od ruské invaze na Ukrajinu se Čína pasovala do role hlavního strategického partnera svého velkého souseda. Oficiálně se čínští komunisté nepřidali ani na jednu stranu a z neutrální pozice mluví o potřebě míru.
V praxi ale pomáhají Rusku. Čína kupuje od Ruska ropu a plyn a prodává mu technologie a zbraně, ke kterým by se kremelský režim kvůli západním sankcím nedostal.
Hádka mezi transatlantickými spojenci poté, co americká administrativa Donalda Trumpa obvinila z války Ukrajinu, otřásla dosavadním geopolitickým řádem a nabídla několik nových scénářů dalšího vývoje - a to i pro Čínu.
Čína cítí šanci
Začal se skloňovat termín „obrácený Nixon“ v narážce na americkou politiku 70. let 20. století, kdy se tehdejší americký prezident sblížil s čínským režimem proti Sovětskému svazu. Historici se začali ptát, jestli se Donald Trump nepokouší vsadit na Vladimira Putina a oddělit Rusko od Číny, kterou považuje za hlavního rivala USA na světovém hřišti.
Jak to ale zhodnotil sinolog Martin Hála pro Český rozhlas, „namísto odloupnutí Ruska od Číny se Trumpovi daří odloupnout USA od Evropy“ kvůli jeho příklonu k Putinovi.
Komunistická velmoc cítí hlavně šanci napravit svoje pošramocené vztahy s Evropou, a to zejména v obchodní oblasti. Státy Evropské unie jsou nejdůležitějším obchodním partnerem Číny a prostorem, kam může vyvážet své přebytky.
Evropa se dlouho přela s pekingskou vládou o to, že čínské firmy mají na kontinentu výrazně transparentnější podmínky obchodu a podnikání než evropské v Číně a že Čína nehraje fér.
Spor vyvrcholil loni na podzim uvalením cla - v průměru 35 %, v případě některých značek až 43 % - na elektromobily vyrobené v Číně. EU tvrdí, že Čína nezákonně dotuje výrobce elektrovozů, a zatížila její auta vysokou dovozní přirážkou na pět let.
Pro zemi to už tehdy představovalo problém, protože čínská ekonomika se vypracovala na lídra ve výrobě a vývozu čistých technologií a to nejen aut, ale i solárních panelů, elektrobaterií a dalších. K unijnímu clu ale minulý týden přibyla Trumpova dovozní přirážka ve výši 20 procent na čínské zboží dovážené do USA.
Čína tak má o to větší důvod pokoušet se usmířit s Evropany, protože svoji nadprodukci potřebuje někde prodat, když se jí přivřel lukrativní americký trh. Může navíc využít oboustranné závislosti obou bloků - Čína těží nebo kontroluje obchod s většinou vzácných kovů a zemin, které míří do Evropy a jež starý kontinent potřebuje.
„Například tři čtvrtiny světové produkce kobaltu, zásadní součásti baterií do elektroaut, pocházejí z Demokratické republiky Kongo. Z tamních 19 kobaltových dolů čínské firmy momentálně vlastní 15,“ konstatuje analýza projektu Sinopsis.
Trumpovy celní spory
Cla, která Donald Trump uvalil na dovoz z některých zemí, pocítí také samotní Američané. Promítnou se jim totiž do cen potravin, elektroniky, alkoholu či aut.
„První cesta nové komise povede do Indie,“ prohlásila před pár týdny šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. „A myslím si,“ pokračovala, „že bychom se měli pokusit o vzájemně výhodné rozhovory také s Čínou. Může to mít pro Evropu smysl,“ citoval von der Leyenovou hongkongský deník South China Morning Post.
Krátce na to Brusel potvrdil, že na konci března pojede do Číny slovenský eurokomisař pro zahraniční obchod Maroš Šefčovič. Hlavní téma: cla na čínská elektroauta a vzácné kovy pro Evropu.
Čína může v nastalé situaci argumentovat, že je na rozdíl od Trumpových Spojených států spolehlivým partnerem pro Evropu. A už to i dělá. Právě tak je nutné brát slova čínského šéfdiplomata Wanga I, který řekl, že Peking Evropě stále „věří“ a Trumpovy komentáře na adresu EU jsou „děsivé“.
Čína se bude snažit najít odbytiště pro své zboží v Evropě, narazí tu ale na jasné limity. To, co chce Peking nejvíc, tedy otevření bohatého půlmiliardového trhu EU Číně bez omezení, a tedy bez dovozních cel, mu Brusel nemůže dát. V řadě odvětví, zejména z oblasti čistých technologií, by to totiž bylo pro evropské firmy sebevražedné.
Čínští mírotvůrci?
Část evropských politiků navíc varovala před větší politickou angažovaností Číny na kontinentu. Peking se už nabídl jako mediátor války na Ukrajině a její armádní zástupci zmínili, že by čínští vojáci mohli hlídat případnou linii příměří v zemi pod hlavičkou OSN.
„Snaha koupit si v Evropě čínský mír jen proto, že by to vyšlo levněji, by byla strategická chyba,“ řekl k tomu litevský exministr zahraničí Gabrielius Landsbergis. „Rusku se na Ukrajině podařilo části světových politiků vnutit tezi, že obrana napadaného státu je ve skutečnosti eskalace na úroveň jaderné války.“
„Lze si představit, co by tvrdil Peking a jak by postupoval, kdyby se Tchaj-wan začal bránit případné blokádě z pevniny,“ pokračoval Landsbergis v narážce na demokratický ostrov u Číny, který Peking považuje za svou vzbouřeneckou provincii.
Německu, Nizozemsku, Česku a dalším zemím pak vadí také to, že by se za mírotvůrce vydávaly jednotky státu, jenž brutálně potlačuje lidskou svobodu a neuznává práva národnostních či náboženských menšin.
Pokud bude dosaženo dohody o příměří na Ukrajině, Čína bude dle analytičky Heleny Legardaové z berlínského think-tanku Mercator Institute for Chinese Studies podporovat firmy, aby hledaly potenciální zisky při obnově země.
Pozorně také Čína sleduje celní válku mezi USA a EU - Spojené státy uvalily 25% clo na dovoz evropské oceli a hliníku a Brusel odpověděl obdobnými opatřeními s účinností od dubna.
I tyto kroky hrají Číně do karet. Může Evropanům připomínat, že tu stále je jako jejich obchodní partner. „Pekingská vláda v tom vidí potenciální východisko z obtížné situace na kontinentu, do které se dostala podporou Ruska,“ řekla pro britský týdeník The Economist Legardaová. Do té doby bude Čína dle ní dělat, co jí jde nejlíp - vyčkávat.
