Trump vs. Ústava. Americká demokracie je podle znalců v ohrožení

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Alexis de Tocqueville v roce 1835 poznamenal, že „velikost demokracie v Americe nespočívá v tom, že je osvícenější než kterýkoli jiný národ, nýbrž ve schopnosti napravovat své chyby“. Postřeh významného francouzského filozofa, který svou kariéru zasvětil studiu americké politiky a společnosti, platí v podstatě bez jedné dekády již dvě stě let.

Velmi vyspělý demokratický systém jde v USA ruku v ruce s prosperitou. Nyní však americká demokracie není v dobré kondici. Vychvalované ústavní kontroly v zemi selhávají.

Osobnost a celý fenomén Donalda Trumpa je toho dobrou ukázkou. Jeho první funkční období demokracie přežila jen s drobnějšími újmami. Podnikatel neměl žádné zkušenosti, plán ani tým. Když v roce 2017 nastoupil do úřadu, neovládal Republikánskou stranu a většina stranických lídrů byla stále oddána demokratickým pravidlům hry. Nejpozději s koncem prvního funkčního období, kdy přímo zaútočil na samou podstatu demokracie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tím že odmítnul uznat výsledky svobodných voleb a následně vybízel své příznivce k útoku na Kapitol –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od něj však poslední takovíto lidé odešli.

Trump tak má po svém druhém návratu pod palcem kromě výkonné moci, která mu náleží z titulu jeho funkce, i moc zákonodárnou, jelikož jemu loajální republikáni ovládají obě komory Kongresu.

Tentokrát to může být pro demokratický systém skutečná rána.

„Problémem rozhodně není samotná skutečnost, že většinu mocenských pák ovládá tato jedna strana –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to je běžné a není na tom nic zlého. Problémem je povaha Republikánské strany,“ vysvětluje americká politoložka z Michiganské státní univerzity Erica Frantzová. „Uvnitř není nikdo, kdo by byl ochoten postavit se Trumpovi, coby vůdci strany. To je důležité, protože spoléháme na to, že stranické elity budou mírnit nejhorší impulsy svých vůdců. Všichni vůdci usilují o hromadění moci, ale jejich schopnost tak činit se řídí jejich okolím,“ dodává pro Seznam Zprávy.

V parafrázi Tocquevillových slov tak již nezůstává nikdo, kdo by měl napravovat chyby americké demokracie.

Nabízí se tak otázka, co s ní bude dál? Zda přežije druhé prezidentství svérázného miliardáře, který již několikrát ukázal, že mu některé demokratické hodnoty nejsou vlastní? A zda jsou Spojené státy na cestě k autoritářství?

V žádném případě není na místě panika, Trump za sebou ani v tom nejčernějším scénáři –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ten počítá i s tím, že by o to vůbec usiloval –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nenechá režim, v němž budou fingované volby a opozice zavírána nebo jinak likvidována. Nebude schopný přepsat Ústavu USA nebo zvrátit politický systém. Budou ho omezovat nezávislí soudci, federalismus, profesionalizovaná armáda země a vysoké legislativní překážky pro prosazení ústavní reformy.

V roce 2028 opět budou volby a republikáni je samozřejmě mohou prohrát.

K dosažení autoritářství ale není nutně potřeba měnit ústavu. Frantzová, expertka na autoritářské režimy upozorňuje, že za autoritářský lze označit i systém, v němž strany sice soutěží ve volbách a formální architektura demokracie je nedotčena, ale zneužívání moci ze strany úřadujícího prezidenta vychyluje hrací pole v neprospěch opozice.

„Demokracie je hlubší než jen pravidla na papíře,“ naráží expertka na základní zákon ratifikovaný v roce 1788. „Zahrnuje to, že politici tato pravidla a demokratické normy chování respektují. Pokud tyto normy erodují, otevírají se dveře autoritářství. Šance na autoritářství v USA je v příštích letech velmi reálná,“ dodává s tím, že tendence považovat demokracii v USA za něčím výjimečnou a odolnou vůči jakýmkoli výzvám je podle ní pošetilé.

Donald Trump si Ústavu vykládá podle svého. V současné době panuje mezi jejími znalci obava, zda bude prezident respektovat zejména její pasáže o kontrole moci výkonné ze strany moci soudní.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy to potvrzuje i Bernadette Meylerová, která přednáší ústavní právo na Právnické fakultě Stanfordovy univerzity, podle různých žebříčků na jedné z pěti nejprestižnějších světových vysokých škol.

„Některá vyjádření z Trumpova kabinetu naznačují, že se domnívá, že soudy by neměly omezovat výkon prezidentské moci, a prezident již některá soudní rozhodnutí nerespektoval. V důsledku toho jsou americká demokracie a právní stát definitivně ohroženy,“ vyjadřuje své obavy Meylerová.

Právní vědkyně v této souvislosti připomněla slova viceprezidenta J. D. Vance, který na začátku minulého týdne na svém profilu na sociální síti X napsal, že „Soudci nesmějí kontrolovat legitimní moc exekutivy“.

Příspěvek rozhodně neuklidnil vášnivou veřejnou debatu, která začala o dva dny dříve, když federální soudce John McConnell z Rhode Islandu prohlásil, že Trumpova administrativa jasně a otevřeně vzdoruje jeho soudnímu příkazu rozmrazit miliardy z federálních fondů. Nepomohla ani oficiální reakce Bílého domu, který prohlásil, že „každý krok, který prezident učinil, byl zcela zákonný“.

„Ústava dává Kongresu tzv. power of the purse (česky někdy překládáno jako moc měšce, tedy schopnost skupiny kontrolovat činnost druhé skupiny stanovením podmínek použití finančních prostředků, pozn. red.) , výkonná moc pak jen výdaje, které Kongres schválil v různých oblastech, realizuje,“ vysvětluje Meylerová skutkovou podstatu případu. „Protože je Ústava napsána obecně, neurčuje konkrétní postupy pro vynakládání peněz, které Kongres schválil. Některé soudy zasáhly a řekly, že Trump není oprávněn tyto prostředky zadržovat, ale soudní příkazy nesplnil. Jsme tedy ve velmi nebezpečné situaci,“ dodává profesorka.

Rozhodnutí zmrazit peníze určené na financování některých agentur a neziskových organizací navíc není jediným z Trumpových rozhodnutí, které čelí v součtu desítkám žalob a v současné době se jimi zabývá americká federální justice. Napadeny byly i další republikánovy kroky.

Rozpor s právním řádem je shledáván v tom, že Trump mimo jiné: zrušil právo na americké občanství na základě narození na území USA, urychlil a rozšířil rozsah deportací a ztížil uprchlíkům možnost žádat o azyl ve Spojených státech, přistoupil k zákazu péče o dospívající při změně pohlaví nebo rozhodl rozpustit Agenturu Spojených států pro mezinárodní pomoc (USAID).

Smršť napadených exekutivních opatření, kterými prezident Trump plní své předvolební sliby, ukazuje, že během ukazování svých politických svalů se nebojí napínat hranice prezidentských pravomocí minimálně na jejich ústavní hranu.

Otázkou je, v kolika případech budou soudy stát Trumpovi v cestě.

Jednou z hlavních rolí federálních soudů v USA je přezkoumávat, jak výkonná moc provádí nebo neprovádí federální zákony. „Existují zákony, které dávají soudům pravomoc toto dělat,“ uvádí profesor práva a politologie z kalifornské UCLA Blake Emerson. „Zaměstnanci, úředníci a právníci výkonné moci tradičně chápou, že musí dodržovat nejen výslovné soudní příkazy, ale i své stávající právní role, aby dodržovali zásady právního státu. To však většinou spoléhá na dobrou víru a tradici,“ vysvětluje.

„Zásadním problémem amerického ústavního systému je, že soudní moc byla navržena jako ‚nejslabší větev‚‘ která nemá pravomoc prosazovat své rozsudky jinak než prostřednictvím svého slova a veřejné legitimity,“ doplňuje ho Meylerová a vysvětluje jednu z chyb v jinak důmyslném systému brzd a protivah. „Soudy proto nemají příliš možností jak postupovat, pokud se jim výkonná moc rozhodne odporovat,“ dodává profesorka.

Přesto nějaké možnosti mají. Jaké to jsou? Co mohou soudci dělat, když se jim Trump vzepře a nebude respektovat jejich rozhodnutí, jak naznačuje výše zmíněný příspěvek jeho viceprezidenta?

Zakročit přímo proti prezidentovi USA justice nemůže. Šéf Bílého domu má pro své úřední jednání velmi širokou imunitu, kterou mu v loňském přelomovém rozhodnutí přiznal Nejvyšší soud USA. Soudci ale mají několik nástrojů, které mohou použít proti prezidentem jmenovaným státním úředníkům nebo jím ovládaným vládním agenturám. Pokud nebudou respektovat soudní rozhodnutí, mohou být úředníci, agentury i jejich právníci finančně sankcionováni pro pohrdání soudem. V krajním případě nebo při opakovaném páchání hrozí za tento skutek i trest odnětí svobody.

Analýza profesora Yaleovy univerzity Nicholase Parilla publikovaná v roce 2018 v časopise Harvard Law Review uvádí několik případů federálních soudců, kteří se snažili uložit pokuty a vězení, když výkonná moc neplnila soudní příkazy. Závěr však zní, že vyšší soudy projevily prakticky naprostou neochotu povolit sankce. „V některých případech se do případů vložily za minutu dvanáct, aby agenturu zachránily před uložením pokuty, která zatěžuje rozpočet, nebo jejího vysokého úředníka před uvězněním,“ stojí v analýze.

Parillo však napsal, že „i když nálezy o pohrdání soudem prakticky neobsahují sankce, mají zahanbující účinek, který jim dává značnou, i když nedokonalou odstrašující sílu“.

To však v případě Donalda Trumpa zřejmě nemusí platit, jelikož on a jeho ekosystém svoji politiku vybudovali na vymezování se proti establishmentu, jehož jsou soudci součástí.

Ovládnout justici je poměrně složité. „Federální soudy jsou sice nezávislé na prezidentské kontrole díky doživotnímu mandátu soudců,“ uvádí Meylerová. „Ale existují i jiné mechanismy, které mohou členové výkonné moci použít k ohrožení soudců. Například Elon Musk si na sociálních sítích vzal na mušku dceru jednoho soudce,“ dodává. Trumpův blízký důvěrník rovněž navrhoval impeachment soudců, pokud „půjdou proti vůli lidu“.

To by se však zřejmě nepovedlo. K tomuto procesu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ který byl od roku 1803 zkompletován všehovšudy patnáctkrát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je totiž potřeba návrh prosté většiny hlasů ve Sněmovně reprezentantů a dvoutřetinová většina hlasů v Senátu. Tu republikáni nemají.

Trump tak k otevřené bitvě proti justici zatím nezavelel. „Pokud k tomu dojde, budeme skutečně v jiné formě ústavní vlády, nebo možná takové, kterou bychom skutečně neměli označovat za ústavní v pravém smyslu tohoto slova,“ uvádí k tomu Emerson.

Zatím se prezident chce soudům bránit konvenčním demokratickým způsobem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ odvoláním. „Vždy se řídím soudy,“ řekl Trump novinářům minulé úterý v Oválné pracovně, kde seděl vedle Muska, „budu se muset odvolat“.

Soudní moc tak v americké demokracii představuje poslední oporu, kterou Trump zatím přímo nenapadnul. Jiné instituty totiž již neváhal otevřeně zpochybnit. Volby? Prohlásil je za zmanipulované. Generální inspektoři federálních kontrolních agentur známí jako nezávislí hlídací psi? Bez zákonného postupu je neváhá vyhazovat, policie. Odvolal dva ředitele FBI a jednoho komisaře IRS, kteří mají jinak kvůli prevenci politického vlivu dlouhá funkční období…

Trump se před překročením Rubikonu zřejmě může spoléhat na svoji naději v rámci celého systému americké justice, na Nejvyšší soud USA, kde šest z devíti soudců –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně tří, které ve svém prvním funkčním období jmenoval sám Trump –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou konzervativci. Ostatně i ve výše zmíněném rozhodnutí z loňského roku o širokém pojetí imunity vyšla Trumpovi nejvyšší instance americké justice vstříc.

Podle ústavních právníků je toto cesta, jak dosáhnout co nejextenzivnějšího výkladu svých pravomocí.

Konverzace kolem vztahu exekutivy a justice však demokratickým institucím nepomáhá. „To, že se nyní nacházíme v situaci, kdy se vůbec diskutuje o tom, zda bychom měli dodržovat dlouhodobě zavedená pravidla, je bezprecedentní,“ upozorňuje Frantzová.

Plyne z toho, že padá veřejná důvěra v justici jako celek. Podle sběru dat společnosti Gallup z loňského prosince o veřejném mínění věří soudům pouze 35 % dotázaných Američanů, to je o dvacet procentních bodů méně než je mediánová hodnota v zemích OECD a o 24 procent méně, než tomu bylo v roce 2020.

Odborníci jako jeden z důvodů uvádějí opakované útoky Donalda Trumpa na soudy, které dosáhly vrcholu intenzity poté, co byl republikán v květnu uznán vinným ve všech 34 bodech obžaloby v případu falšování finančních záznamů. Demokratičtí příznivci pak zase nesouhlasí s některými rozhodnutími Nejvyššího soudu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen že rozšířil prezidentskou imunitu, ale i že v roce 2022 zrušil rozhodnutí Roe vs. Wade, které dávalo americkým ženám právo na potrat na federální úrovni.

Úcta k právu je přitom důležitým stavebním kamenem celých Spojených států.

„V USA je zákon hlavním zdrojem svobody; láska národa k zákonu je jednou z nejdůležitějších charakteristik jeho společnosti. Bez úcty k právu by svoboda a rovnost byly ohroženy.“

Autor citátu? Alexis do Tocqueville, Demokracie v Americe, svazek I., část II., kapitola 8. Posléze k tomu významný filozof ve druhém svazku své životní publikace dodal, že „demokracie nemůže existovat bez silného a nezávislého soudnictví ani bez důvěry v právo. Pokud občané přestanou věřit vládním institucím, pak ani vláda nemůže řádně fungovat“.

Je to tedy právě slabá důvěra v instituce, která vyvolává obavy, že americká demokracie a společnost již nebude schopná napravovat své chyby, jak Tocquevilla citujeme v samotném úvodu této analýzy.