Článek
Budoucí americký prezident Donald Trump představil krátce před nástupem do funkce jasnou vizi zahraniční politiky – silné Spojené státy. Výroky o tom, že se nebude jeho administrativa zdráhat použít ekonomickou, ale dokonce i vojenskou sílu k získání Grónska nebo Panamského průplavu, pobouřily Evropu i Panamu.
Ostrou rétorikou republikánský politik nešetřil ani na účet Kanady, která je po ohlášení rezignace premiéra Justina Trudeaua v politicky turbulentní fázi. Útěchou pro severního souseda USA může být, že Trump vyloučil možnost sjednocení obou zemí využitím vojenské síly, připustil jen nasazení síly ekonomické.
„Zbavíte se uměle nakreslené hranice a podíváte se, jak by to vypadalo, a bylo by to také mnohem lepší pro národní bezpečnost,“ řekl Trump vyhlášený přehnanými výroky k možnosti spojení s Kanadou. Tamní vláda to ihned kategoricky vyloučila.
Amerikanista Jiří Pondělíček považuje Trumpovy výroky opravdu za důležitý vzkaz i do zahraničí. „O koupi Grónska mluvil Trump už ve svém prvním funkčním období, takže to nevypadá, že to je jenom nějaký úlet nebo chvilkový zájem,“ říká expert z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Jak chápat výroky Donalda Trumpa o Panamě, Grónsku a Kanadě? Jsou to výhružky směřující k reálné hrozbě nebo jen součást jeho kampaně před nástupem do funkce?
Částečně se samozřejmě jedná o show pro domácí publikum, ale já bych to nepodceňoval. Samozřejmě není úplně jednoduché pro prezidenta vyhlásit někomu válku. Respektive tu může vyhlásit jenom Kongres, takže bych to neviděl tak, že by skutečně hrozil bezprostřední konflikt s Dánskem.
Ale o koupi Grónska mluvil Trump už ve svém prvním funkčním období, takže to nevypadá, že to je jenom úlet nebo nějaký chvilkový zájem.
Naopak to vypadá, že Donald Trump má skutečně zájem na tom rozšiřovat území Spojených států amerických o nějaká strategická území, mezi které Grónsko určitě patří.
Donald Trump a Grónsko
Grónsko Donaldu Trumpovi znovu připomnělo, že není na prodej, píše BBC. Nově zvolený americký prezident totiž prohlásil, že chce nad ostrovem převzít kontrolu.
Trump o svém zájmu napsal příspěvek na sociální síť Truth Social. „Pro účely národní bezpečnosti a svobody na celém světě se Spojené státy americké domnívají, že vlastnictví a kontrola Grónska je naprostou nutností,“ uvedl.
Proč se Trump zaměřuje právě na Grónsko? Má s tím nějakou spojitost i cesta jeho syna, která probíhá ve stejných dnech, jako padly tyto výroky?
Určitě, Donald Trump na sociálních sítích dokonce řekl, že tam jeho syn jel jednat o možném prodeji. Otázka samozřejmě je, s kým by tam jednal. Ale sám Donald Trump to řekl. Takže ta cesta spojitost má.
Grónsko je samozřejmě strategické území, koneckonců Dánsko a Ameriku pojí už od padesátých let smlouva, která umožňuje Spojeným státům americkým na tomto ostrově mít rozmístěné vojenské základny. Ta smlouva reagovala na hrozbu ze strany Sovětského svazu, takže to území je strategicky významné.
S tím, jak bude klimatická změna nadále rozpouštět arktické ledovce, tak bude ještě důležitější. A samozřejmě jde i o to, co Donald Trump nazval ekonomickou bezpečností. To znamená, že ho určitě zajímají i nerostné suroviny, na které je Grónsko bohaté. Především by mělo jít o vzácné kovy, které jsou důležité jak třeba pro výrobu baterií, tak pokročilé elektroniky.
Grónsko: Základní fakta
- S rozlohou asi 2,17 milionu kilometrů čtverečních je Grónsko největším ostrovem světa.
- Geograficky náleží k Severní Americe, ale politicky, historicky a kulturně má blíž k Evropě.
- Žije tam asi 56 tisíc lidí, z toho 20 tisíc v hlavním městě Nuuku na jihozápadě ostrova.
Trumpovy kroky mohou připomínat tradice americké politiky sahající až k Monroeově doktríně. Proč na to Trump nyní navazuje a jaké politické cíle tím sleduje?
Já se trošku obávám, že ty tradice, na které navazuje, nepatří mezi ty nejlepší v americké politice.
Monroeova doktrína samozřejmě původně byla, když ji v roce 1823 stanovil prezident v projevu, spíš nějaké varování Evropanům, aby se nepokoušeli zastavit ty národní osvobozenecké revoluce v bývalých koloniích, protože Spojené státy měly strach, že po konci napoleonských válek se pokusí Evropané znovu podřídit kolonie, kterým se podařilo získat nezávislost.
Ale ten přístup Donalda Trumpa daleko víc připomíná třeba nátlak na Mexiko ohledně prodeje území, ke kterému nakonec došlo vlastně až po vítězné válce v roce 1848.
Obecně Trumpova prohlášení připomínají mentalitu velmocenských hrátek v devatenáctém století. A zdá se, že aplikuje přístup k mezinárodním vztahům, v jehož rámci je právo vždy na straně silnějšího.
Monroeova doktrína
Jde o teze z projevu amerického prezidenta Jamese Monroea, kterým 2. prosince 1823 položil základy zahraniční politiky Spojených států na více než další století. Jak píše encyklopedie Britannica, zdůraznil v něm, že Nový a Starý svět, tedy Amerika a Evropa, mají odlišné systémy a musí zůstat oddělené.
Monroe stanovil, že Spojené státy se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí evropských států a do evropských válek, ale ani do existujících kolonií na západní polokoulí. Na druhou stranu prezident zapověděl další kolonizaci západní polokoule a zavázal se postavit jakýmkoli evropským snahám o získání kontroly nad nějakým národem západní polokoule, považovaly by jej za nepřátelský akt.
James Monroe byl pátým prezidentem Spojených států, vládl v letech 1817 až 1825.
Jaký ohlas má tato imperiální rétorika napříč Spojenými státy? Jak ji vnímají různé politické skupiny a veřejnost?
Pokud jsem správně zachytil, tak republikánští zákonodárci k tomu mlčí. Ohradili se vůči tomu i někteří demokraté, včetně například Hakeema Jeffriese, což je předseda demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů. A ti samozřejmě tato prohlášení vnímají velmi negativně a říkají, že Trump zastrašuje americké spojence.
Pro domácí publikum se Trump určitě snaží působit jako silný prezident, koneckonců on se v minulosti netajil tím, že jedním z prezidentů, které obdivuje možná nejvíc, je Andrew Jackson. Což je prezident, jehož vojenské dobrodružství na Floridě, které bylo mimo pověření, které dostal, nakonec vyneslo připojení Floridy ke Spojeným státům americkým.
Možná, že se v tomto vidí nebo chce působit podobným dojmem. Ale tento přístup k mezinárodním vztahům je reliktem devatenáctého století a nejpozději od roku 1945, kdy se mezinárodní vztahy řídí Chartou OSN, je něco takového vnímané jako nepřípustné.
Amerikanista Jiří Pondělíček.
Mohou nynější prohlášení signalizovat i přístup k zahraniční politice Donalda Trumpa v dalších oblastech, například ve válce na Ukrajině?
Mohou a samozřejmě nemusí. Já nechci hrát roli nějakého věštce, protože u Donalda Trumpa je obtížné předpovídat, co nakonec opravdu naplní. Ale obecně se zdá, že ten transakční a velmocenský přístup bude tou převládající logikou. Koneckonců on se na té stejné tiskové konferenci vyjadřoval přímo k válce na Ukrajině.
A byť naprosto nesmyslně a lživě tvrdil, že mezi Amerikou a Ruskem existovala dohoda o tom, že Ukrajina nevstoupí do NATO, kterou měl Joe Biden údajně porušit, tak vyjádřil pochopení pro tu ruskou pozici ohledně ukrajinského vstupu do NATO. A myslím si, že to zapadá do té velmocenské logiky, kterou on vnímá mezinárodní vztahy.
Co se čeká v zahraničí od Trumpovy administrativy?
Důležitým bodem v americké zahraniční politice je také Kanada, u které Trump na stejné konferenci sice popřel, že by použil vojenskou sílu, touhu po začlenění země ale vyjádřil. Jak jsou na tom nyní vztahy mezi Washingtonem a Ottawou?
Samozřejmě na ta současná prohlášení přišly ostré reakce z Kanady. Ale Amerika a Kanada jsou země, které jsou hluboce propojeny. Amerika dováží z Kanady ropu, uran a další strategické suroviny.
Ta ekonomická propojenost díky smlouvě o volném obchodu je opravdu veliká a z bezpečnostního hlediska samozřejmě ty státy jsou pro sebe klíčové, ať už je to v rámci NATO, nebo třeba v rámci ochrany vzdušného prostoru, pro což je zkratka NORAD, společná ochrana severoamerického vzdušného prostoru, což je také organizace nebo princip, který funguje už od studené války.
Nemyslím si tedy, že by ty vztahy bezprostředně měly utrpět v tom smyslu, že by došlo k embargům nebo něčemu takovému, ale samozřejmě to dehonestování Justina Trudeaua jakožto jenom guvernéra, se na těch vztazích určitě podepíše a myslím, že to negativně vnímají i Kanaďané, kteří třeba Trudeaua rádi nemají.
