Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Pokud vyhraje Kamala, čeká nás jen smrt a zkáza, protože je kandidátkou nekonečných válek. Já jsem kandidátem míru,“ prohlásil Donald Trump před loňskými prezidentskými volbami s tím, že ruskou válku na Ukrajině ukončí během jediného dne.
To se ale nestalo a staronový šéf Bílého domu podle zasvěcených zdrojů nyní doufá alespoň v dosažení příměří během prvních 100 dnů svého mandátu, tedy do konce dubna.
Místo toho, aby převzal odpovědnost za nenaplnění svého slibu, se od něj podle expertů začíná postupně distancovat. V neděli například v televizi řekl, že když sliboval, že válku ukončí za den, byl tak trochu sarkastický. „Co jsem tím doopravdy myslel, je, že bych to rád urovnal, a myslím si, že v tom budu úspěšný,“ dodal.
Trump k tomu začal konflikt označovat jako „Bidenovu válku“. Vinu připisuje nejen svému předchůdci, ale i ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Na své síti Truth Social napsal, že „Zelenskyj a prohnilý Joe Biden odvedli naprosto příšernou práci, když dovolili, aby tato tragédie vůbec začala“.
Podle finského experta na Rusko a propagandu Pekky Kallioniemiho ale současný šéf Bílého domu není slepý k tomu, že jednání nikam nevedou, a jakmile si uvědomí, že se věci nevyvíjejí podle jeho představ, začne obviňovat všechny kolem sebe. „Dalo se to čekat. Raději než by ale přiznal, že udělal chybu, bude lhát a kopat kolem sebe,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.
S tím souhlasí i odborník na Ukrajinu Taras Kuzio. „Trump to teď říká častěji, protože ho začne pronásledovat vlastní výrok, že to vyřeší za den – a možná si už uvědomuje, jak je to celé složité. Zároveň ale vůbec nevyvíjí tlak na Rusko, aby udělalo nějaký kompromis,“ komentuje vývoj.
Zatímco prezident hledá viníky, Rusko ignorovalo americkou výzvu k bezpodmínečnému třicetidennímu příměří, kterou Ukrajina přijala 11. března. Místo toho Moskva využila situace k posílení útoků. Například 13. dubna zasáhly dvě ruské rakety město Sumy, kde při bohoslužbách na Květnou neděli zemřelo 34 lidí. Už 4. dubna se podobný raketový útok odehrál v Kryvém Rihu, kde přišlo o život 20 lidí.
„Řekli mi, že to byla chyba,“ okomentoval Trump sobotní útok na Sumy.
Použité balistické rakety Iskander jsou přitom podle dostupných informací velmi přesné a skutečnost, že byly odpáleny dvě, podle analýzy CNN nenaznačuje chybu, nýbrž záměr. Taktika dvojitého úderu je navíc v ruském vedení již běžnou praxí.
Město Sumy se navíc nachází přímo v hledáčku ruského prezidenta Vladimira Putina, který tvrdí, že chce uvnitř Ukrajiny vytvořit nárazníkovou zónu, a právě proto tuto prosperující pohraniční oblast brutálně ostřeluje.
„Mnohem spíš to vypadá, že někdo z Trumpova okolí, kdo Rusku fandí, se mu snažil tento čin omluvit,“ komentuje Kallioniemi, podle něhož by už Spojené státy měly konečně oficiálně přiznat, že se postavily na stranu Ruska. „Je to tak jasné, jak jen to může být, tak proč to popírat?“
Kremlu pro srandu?
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski varoval, že ještě předtím, než se pustí do dalších vyjednávání, by si Trumpův tým měl přinejmenším uvědomit, že Kreml si z jejich vstřícnosti dělá jen legraci.
Americký prezident však k podobným varováním zůstává netečný. Jeho přístup k Rusku je dlouhodobě mimořádně shovívavý, zatímco vůči Ukrajině vystupuje s kritikou.
Tento rozpor se naplno projevil i v posledních dnech. Minulý pátek se zvláštní vyslanec prezidenta pro Blízký východ Steve Witkoff vrátil ze schůzky s Vladimirem Putinem v Petrohradě – a podle všeho bez jakýchkoli konkrétních výsledků.
Zatímco jednání probíhalo, Trump na své síti Truth Social vyzval Rusko, aby „se konečně pohnulo“ a uzavřelo dohodu. V sobotu pak během letu v letadle Air Force One prohlásil, že podle něj jednání probíhají „v pohodě“, ale dodal: „V určitém bodě prostě musíte buď jednat, nebo mlčet.“
Podle Kallioniemiho je zjevné, že Trump začíná být z ruského zdržování čím dál frustrovanější. „Zároveň je ale čím dál patrnější, že mu víc než na obsahu samotné dohody či jejích důsledcích pro Ukrajinu záleží na tom, aby vůbec nějakou dohodu s Putinem uzavřel,“ říká s tím, že opravdová motivace pro mír na Ukrajině v Trumpově hlavě neexistuje.
„Je především byznysmen. Nejde mu o spravedlnost ani o osud Ukrajinců, chce prostě uzavřít obchod. Rychle, levně a pokud možno s velkou mediální pompou. A v ideálním světě by za to rád získal Nobelovu cenu míru. Už jen proto, že ji dostal Obama. To Trump nikdy nerozdýchal,“ dodává finský expert.
Další pro Kyjev znepokojivý signál přišel o víkendu od Keitha Kellogga, Trumpova zmocněnce pro Ukrajinu. Ten naznačil, že jako součást mírové dohody by mohlo dojít k rozdělení Ukrajiny po vzoru Berlína po druhé světové válce.
Podle Kellogga by západní část Ukrajiny mohly spravovat Británie a Francie, zatímco by Kyjev získal vlastní „zónu“ a východní území by bylo de facto postoupeno Rusku. Vznikla by také demilitarizovaná zóna široká 18 mil, která by měla oddělit ruské a ukrajinské jednotky.
„To, co Kellogg neřekl nahlas, ale bylo to z jeho návrhu zřejmé, je, že takový plán by fakticky znamenal přijetí Putinova požadavku na mezinárodní uznání ruské suverenity nad čtyřmi okupovanými ukrajinskými oblastmi – Luhanskem, Doněckem, Záporožím a Chersonem,“ říká Taras Kuzio s tím, že by šlo o ruskou výhru.
Kellogg se tak zařadil do stále početnější skupiny lidí z Trumpova okruhu, kteří veřejně ustupují požadavkům ruského prezidenta. Už v únoru například americký ministr obrany Pete Hegseth prohlásil, že je „nerealistické“ očekávat, že by Ukrajina mohla získat zpět všechna svá území.
Experti se shodují, že Trump stále má několik silných karet, otázkou ovšem zůstává, zda je použije. Podle zpráv uvažuje o uvalení sankcí na ruskou „stínovou flotilu“ nelegálních ropných tankerů – klíčových pro financování Putinovy invaze za poslední tři roky –, pokud do konce měsíce nepadne příměří.
„Pokud by to ale znamenalo, že to Putina ještě více vzdálí od vyjednávacího stolu, bude se mu chtít riskovat? Tím si nejsem tak jistý,“ uzavírá Kuzio.
