Trump naráží na „škodlivé“ soudce. Je šance, že ho zastaví nejsilnější brzda

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Donald Trump od svého lednového nástupu do funkce amerického prezidenta vládne především za pomocí svých výnosů a obchází tak Kongres. Do cesty se mu staví v podstatě jen soudci, kteří se proti Trumpově agendě zatím vymezili ve 46 případech.

Prezidentovi a jeho lidem se takové jednání hrubě nelíbí a označují takové soudce za „škodlivé“. Trumpa v poslední době nejvíc irituje soudce James Boasberg, který zablokoval prezidentovy deportace nelegálních imigrantů za použití zákona o „nepřátelských cizincích“ z roku 1798.

Trump požaduje Boasbergovo odvolání, což vyvolalo nečekaně silnou reakci od předsedy Nejvyššího soudu Johna Robertse. Konzervativní soudce prezidentovi vzkázal, že nemůže svůj nesouhlas se soudním rozhodnutím řešit impeachmentem.

Právě Nejvyšší soud by se přitom tímto sporem mohl nakonec zabývat. Trump se totiž k němu obrátil se žádostí Boasbergovo rozhodnutí zvrátit. Před devíti soudci se přitom může brzy nakupit více Trumpových požadavků vzešlých ze střetů se soudci nižších instancí.

Nejvyšší soud plní ve Spojených státech roli ústavního soudu a má tak největší autoritu při rozhodování o sporných otázkách. Může zvrátit i kroky Kongresu a prezidenta.

Seznam Zprávy přinášejí krátké profily šestice nejvyšších soudců a jejich možnou inklinaci. Jedná se jen o konzervativní soudce jmenované republikánskými prezidenty. U trojice těch liberálních, které vybrali demokratičtí šéfové Bílého domu, se totiž dá očekávat, že se Trumpovi postaví.

Seznam Zprávy každému z šestice udělily hodnocení, které na základě odborného pozadí soudců a jejich dřívějších rozhodnutí prorokuje, jak by mohli rozhodovat. Jedna hvězdička znamená, že by se mohli přidat k liberálům, dvě hvězdičky naznačují, že spíše ne, u soudců označených třemi hvězdičkami je to takřka vyloučené.

Hned na začátku uveďme to klíčové. Ani v době, kdy mají konzervativci jasnou převahu, nelze automaticky očekávat, že se soudci za každých okolností přikloní na stranu vlády čistě kvůli ideologii.

Má pověst umírněného konzervativního soudce, který se dokáže nečekaně připojit k liberálnímu křídlu. Pozorovatelé soudu tvrdí, že mu jde o vyváženou, nezávislou pověst sboru, kterému předsedá. Jeho hlas tak například zachránil zdravotní reformu bývalého prezidenta Baracka Obamy známou jako „Obamacare“. Reforma tehdy prošla v poměru 5:4.

Roberts nicméně loni souhlasil s tím, že prezident může požívat absolutní imunity proti trestnímu stíhání, pokud se jedná o „úřednické jednání“. Dle časopisu New Yorker tak on sám posílil „nezákonné“ prezidentství Donalda Trumpa. Stanice CNN k roli tohoto předsedy soudu napsala, že od roku 2017, kdy Trump zahájil své první prezidentské období, byl Roberts „podporovatelem i brzdou Trumpovy agendy“.

Soudkyně, která je ve svých 53 letech nejmladší ze všech svých kolegů, je sice považována za spolehlivý konzervativní hlas, zároveň se ale v posledním roce nezdráhala proti svým konzervativním kolegům ostře vymezit. V několika případech dokonce hlasovala ve shodě se třemi liberálními soudkyněmi proti zbylým členům sboru.

Barrettová, matka sedmi dětí, například odmítla stanovisko Johna Robertse v kauze „prezidentské imunity“, když se zasazovala za to, aby jednotlivé případy soudci posuzovali odděleně a brali je jako unikátní.

A v prvním významném rozhodnutí soudu, jež se zabývalo Trumpovou politikou rušit a omezovat možnosti federálních agentur, šla rovněž proti prezidentovi. Barrettová podpořila vládní organizaci zabývající se mezinárodním rozvojem (USAID). Soud díky jejímu hlasu vládě nařídil vyplatit 2 miliardy dolarů, které Trump organizaci zmrazil.

Patří k tvrdému konzervativními jádru soudu. Je téměř jisté, že se v posuzovaných případech vždy přidá na stranu republikánů a prezidenta Trumpa. Soustavně podporuje křesťanské skupiny a často se nechává slyšet, že svoboda náboženského vyznání je v USA ohrožena.

Alito navíc na tajné nahrávce pořízené loni v červnu liberální aktivistkou Lauren Windsorovou (vydávala se za katolickou konzervatičku) na jednom gala večeru vyjádřil souhlas s tím, že by se USA měly vrátit „do místa zbožnosti“.

Podpořil nepřímo i Donalda Trumpa v jeho konfliktech s federálními soudci, kdy naznačil, že by uposlechnutí soudních příkazů „mohlo být dobrovolné“.

Stejně jako Samuel Alito je tento soudce v drtivé většině případů nakloněný striktně konzervativním hodnotám a představám. V poslední době se stal pro řadu demokratů trnem v oku. Na veřejnost se totiž dostala aféra nepřiznaných luxusních darů, které soudce Thomas dostával po dvě desetiletí od konzervativního miliardáře.

„Rozhodně se zde jedná o dvojí metr. Zaměstnanec výkonné moci nebo dokonce člen Kongresu, který by tak flagrantně porušil zákon o zveřejňování finančních informací, jako to udělal Clarence Thomas, by za své jednání určitě nesl nějaké následky,“ komentoval skandál pro stanici NPR Walter Shaub, vedoucí nevládní organizace Projekt pro dohled nad vládou.

Na Thomase se valila i kritika ohledně jeho ženy Ginni. Ta měla dle kongresové komise zkoumající okolnosti útoku na Kapitol ze 6. ledna 2021 tlačit na tehdejšího Trumpova tajemníka Marka Meadowse, aby prezidenta podpořil v jeho úsilí zvrátit výsledky voleb z roku 2020.

„Nenechte se zviklat a pomozte tomuto skvělému prezidentovi, Marku!!! (…) Většina ví, že Biden a levice se pokoušejí o největší loupež v našich dějinách!“ napsala Thomasová tajemníkovi.

Soudce Kavanaugh byl členem týmu Kennetha Starra, který stíhal prezidenta Billa Clintona v sexuální aféře se stážistkou Monikou Lewinskou. „Prezident zostudil svůj úřad, právní systém i americký lid tím, že měl sex s dvaadvacetiletou stážistkou a změnil její život v trosky - jedná se o bezcitné a nechutné chování, které se nějak ztratilo ve změti událostí,“ napsal později o aféře.

Kavanaugh také patřil do republikánského právního týmu během přepočítávání hlasů po prezidentských volbách na Floridě v roce 2000. George W. Bush tehdy rozhodnutím Nejvyššího soudu porazil demokrata Al Gora a stal se 43. prezidentem USA. Kavanaugh pro něj nakonec pracoval jako jeden z právních zástupců přímo v Bílém domě.

Je tak pozoruhodné, napsal před časem deník Los Angeles Times, že se Kavanaugh v prvním roce na lavici Nejvyššího soudu neshodl s Neilem Gorsuchem, k němuž má z konzervativců na soudu zřejmě nejblíž, ve 30 procentech případů. Nebylo by tedy překvapením, kdyby se za určitých okolností přidal k „disentu“.

Gorsucha pozorovatelé soudu považují za spolehlivého konzervativce. Analýzy jeho hlasování ho dokonce přiřazují k dvojici Alito-Thomas. V prvním roce svého působení u soudu Gorsuch pravidelně hlasoval v rámci většiny 5:4 v rozhodnutích, která se shodovala s republikánskou politikou.

Gorsuch se označuje za takzvaného „originalistu“, jedná se o soudce, který se snaží vykládat ústavu tak, jak by byla chápána v době svého vzniku. Jonathan Adler, profesor práva na Case Western Reserve University , v rozhovoru pro Los Angeles Times proto soudce Gorsucha popsal jako „konzervativce samorosta s libertariánským smýšlením“. Nedá se proto vyloučit, že se v některých otázkách může přiklonit k liberálnímu křídlu.