Trump chce Panamský průplav. Ten má ale velký problém i bez něj

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přicházející prezident Spojených států Donald Trump nedávno znovu promluvil o svých ambicích na získání Panamského průplavu a Grónska. Tentokrát dokonce nevyloučil, že by pro jejich získání mohl být ochotný využít vojenské síly.

V případě umělého kanálu a jezera vybudovaného ve středoamerické zemi před více než sto lety Trump svůj „nárok“ ospravedlňuje obavami z čínského vlivu a také tím, že panamský úřad provozující průplav podle něj „okrádá“ Spojené státy vysokými cly za tranzit lodí. Namísto toho, aby k nim byl vstřícný a vděčný za to, že USA průplav na začátku minulého století dostavěly a pak ho Panamě vrátily.

U této hrozby může Panama doufat, že jde jen o silná slova, ze kterých nakonec sejde. To samé se ale nedá říct o jiném a zcela jistě existenčním problému Panamského průplavu.

Suchu.

Momentálně je provoz Panamským průplavem v normálu a vody je dost. Není to ale tak dávno, co se kanál ocitl na hraně operačních možností.

Sucho v tamním povodí lze přičíst periodickému jevu El Niño, klimatické změně, velké spotřebě vody pro fungování průplavu i nasycení žízně rostoucí populace, což jsou všechno faktory, které v dlouhodobém výhledu nezmizí.

„Přežití“ průplavu v dalších letech a dekádách proto závisí zejména na nové přehradě na řece Indio.

Podle úřadu spravujícího průplav (PCA) by měla být hotová do roku 2030, což znamená, že průplav velmi pravděpodobně bude muset přežít nejméně ještě jednu sérii jevu El Niño. Samozřejmě ji nutně nemusí znovu doprovázet rekordní sucho, jako tomu bylo v letech 2023 a 2024.

Je ale třeba dodat, že postavení přehrady během už pouhých pěti let je přinejmenším velmi ambiciózním plánem.

Realizace projektu byla po dlouhých letech přešlapování na místě oznámená teprve loni, poté, co rozhodnutí panamského nejvyššího soudu zrušilo zákon, podle něhož byla řeka mimo dosah správy kanálu.

Jak ale upozornila agentura Reuters, schvalovací proces tím ale nekončí a bude následovat ještě veřejná diskuze, vládní rozhodnutí a finální zelená od parlamentu.

Stavba má stát 1,6 miliardy dolarů a aby ji úřad prosadil, musí mimo jiné překonat odpor lidí bránících se přesídlení z vesnic, které mají být zatopeny, a protesty ekologů upozorňujících na ztrátu biodiverzity v řece Indio a jejím okolí.

Jinými slovy – Panamský průplav se sice nyní s provozem v normálu a vyhlídkami na dostatek vody na měsíce dopředu může jevit jako dokonalý div inženýrství překonávajícího přírodu a nevyčerpatelný generátor příjmů, ale ve skutečnosti je ve fázi, kdy se definitivně přesvědčil, že jeho dlouhodobá budoucnost není vůbec jistá.

Je ovšem třeba podotknout, že do výnosů z mýta se to zatím téměř nepropsalo. Jak ukazují grafy níže, provoz větších obchodních lodí se v loňském fiskálním roce (ten končí v září) znatelně snížil a ještě víc pak tonáž přepraveného nákladu, mýta se ale vybralo skoro stejně jako v předešlém roce.

Důvodem je zvýšení cen za sloty, na což zřejmě Trump naráží, když hovoří o „okrádání“.

Příjmy za mýto z přepravy jedné tuny se ve fiskálním roce vyšplhaly na 14,88 dolaru, zatímco v posledních pěti letech se pohybovaly lehce nad 10 dolary s výjimkou roku 2023, kdy už začalo sucho.

Cenu přepravy ale spolu s vyšší cenou za slot zvyšovalo i samotné zdržení způsobené nutností omezit počet průplavů kanálem za den.

Nejednou se v loňském a předloňském roce na obou stranách Panamského průplavu kvůli omezení slotů tvořily dlouhé fronty (některé lodě čekaly i týdny), čímž se prodlužovala doba dodání. Zpoždění samo o sobě prodražuje přepravu natolik, že dopravci byli ochotni účastnit se aukcí o dražší „jízdenky“, volili zdlouhavější cesty přes železnici či rovnou okolo celé Jižní Ameriky.

Nejvíc to bolelo právě Spojené státy, které jsou nejčastějším uživatelem kanálu. Americký export a import prostřednictvím kontejnerových lodí tvoří 73 procent z celkového provozu v Panamském průplavu, přes který zároveň proudí 40 procent z celkové americké dopravy kontejnerových lodí.

Provoz kanálem správci museli snížit, aby se doprava úplně nezastavila.

Jak můžete vidět na mapě v úvodu článku, nezanedbatelnou část Panamského průplavu tvoří Gatúnské jezero, respektive nádrž.

Jezero však není důležité jen kvůli tomu, že se díky němu nemusely kopat další kilometry kanálu. Jde i o hlavní zásobárnu vody pro průplav, které tato vodní stezka spotřebovává nepředstavitelné množství.

Uvádí se, že na proplutí jedné lodi zdymadla spotřebují až 193 milionů litrů vody. Pro srovnání - průměrná denní spotřeba vody na osobu v Česku vychází na zhruba 87 litrů, což znamená, že jedna loď v Panamském průplavu si „vezme“ stejně sladké vody jako víc než dva miliony Čechů za den.

Panama dlouhodobě patří k zemím s největšími průměrnými ročními srážkami na světě a jezero Gatún s plochou 425 kilometrů a mocnými přítoky bylo schopné tuto enormní spotřebu dlouhé dekády pokrývat.

Ne však v době klimatické změny a stále vyššího objemu lodní dopravy.

Hladina jezera Gatún v roce 2023 a 2024 zůstávala nízko ve srovnání s předešlými roky nezvykle dlouho a v nejhorší fázi se blížila kritické hranici. Při jejím překročení už by došlo k porušení bezpečnostních předpisů pro minimální hloubku jezera pro velké obchodní lodě.

Úřad spravující kanál se vodou snaží šetřit už delší dobu. Napomáhají tomu nádrže u zdymadel či nová zdymadla pro větší lodě fungující od roku 2016, jež dokážou zachránit 60 procent použité vody, kterou nepustí do moře.

Nyní si úřad chválí i vylepšený systém meteorologických předpovědí, který má průplavu zaručit větší spolehlivost spolu s novým dlouhodobým systémem rezervací slotů na tranzit. „Cestu vpřed“ ale PCA vidí, jak řekl jeho finanční šéf Victor Vial, v plánované přehradě, která má fungování průplavu zajistit na dalších 50 let.

Slanou vodu v Panamě přitom ve velkém použít nelze. Sladkovodní jezero Gatún je i zdrojem pitné vody pro více než polovinu panamské 4,4milionové populace, zvýšení jeho salinity je proto nežádoucí.