Trochu iluzorní, hodnotí expert představu, že Evropa začne masivně zbrojit

Smutný začátek a možná také smutný konec. Mnichovská bezpečnostní konference jako každý rok hostila přední politiky i podnikatele z celého světa. Dojmy z jejího začátku ale v pátek zkalila, jak ostatně řekl sám její šéf, smrt ruského opozičníka Alexeje Navalného v sibiřské trestanecké kolonii.

V neděli konference skončila a podle některých médií, například britské BBC, nenaplnila očekávání: státníci se sice jevili, jako že vědí co dělat ve vztahu k ruské agresi, ale stejně nepřijali žádné jasné kroky. Očekávání od sice zavedeného, ale stále jen neformálního debatního kroužku, ale mohla být zkrátka také příliš vysoká.

„Nebyl bych ohledně ní (konference) zcela pesimistický, nebude ale historicky významná jako třeba ta z roku 2007, kdy se odehrál slavný kritický projev Vladimira Putina, který všechny šokoval,“ říká pro Seznam Zprávy Vojtěch Bahenský, výzkumný pracovník Institutu politologických studií FSV UK.

Ve zmíněném projevu šéf Kremlu v podstatě nastínil svou budoucí politiku. Obvinil USA ze snahy dominovat globálním vztahům a upozornil například, že Rusko vnímá rozšiřování NATO jako hrozbu.

Kromě hodnocení proběhlé konference Bahenský v rozhovoru nabídl třeba i pohled na to, zda Ukrajina dokáže vytrvat navzdory stále zablokovaným balíčkům americké pomoci či jestli můžeme od Západu čekat reakci na Navalného smrt.

Jak vnímat proběhlou mnichovskou bezpečnostní konferenci? Přinesla něco významného?

Mnichovskou konferenci bychom si neměli plést se summitem – je hlavně o diskuzích mezi účastníky. Má nicméně natolik významný profil, že se na ní odehrávají také například významná setkání státníků, což se ostatně splnilo.

Během konference byly oznámené některé věci, ne všechny ale byly zcela nové. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se třeba nechala slyšet, že by chtěla komisaře pro obranu. To je ovšem něco, co v lednu uniklo z připravovaného manifestu evropských lidovců.

Myslím, že je trochu chyba to vnímat tak, že tato konference je tu od toho, aby se na ní něco dohodlo. Nebyl bych ohledně ní zcela pesimistický, nebude ale historicky významná jako třeba ta z roku 2007, kdy se odehrál slavný kritický projev Vladimira Putina, který všechny šokoval.

Ve spojení s konferencí si na platformě X litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis stěžoval, že západní lídři otálejí s pomocí Ukrajině, přestože mají kapacity na to pomoct jí vyhrát. Má pravdu?

Teoreticky dělat víc určitě můžeme, o tom není pochyb. Celá Evropa může například přejít na válečné hospodářství, jako to udělalo Rusko, a můžeme začít masivně zbrojit. To ale samozřejmě neuděláme, protože by se to setkalo s odporem občanů.

Myslím, že je to trochu iluzorní. Jsou samozřejmě státy, které jsou připravené tomu obětovat více a snaží se přesvědčit i ostatní, aby přemýšlely stejně. Jsou tu ale i země, které mají pocit, že tomu už více obětovat nemohou, nebo nechtějí. Nemluvě o tom, že tato prohlášení mají za cíl hlavně zapůsobit na veřejné mínění.

Debata o tom, jestli můžeme dělat víc, mi občas přijde trochu odtržená od reality. Pokud se to nezakotví do nějakých konkrétnějších praktických kroků, je to vlastně bezvýznamné. Zůstane to pak totiž u toho, že jedna strana říká, že děláme dost, zatímco druhá tvrdí opak.

Podpora Ukrajině teď nicméně drhne třeba v případě USA, kde jsou další balíky pomoci zablokované v Kongresu, a na Ukrajině už se to projevuje nyní. Jak dlouho tohle může vydržet?

Faktem je, že bez odblokování americké podpory se situace Ukrajiny bude postupně zhoršovat a je těžké říct, v jakou chvíli to může vést třeba k prolomení ukrajinské fronty. Ukrajina aktuálně hlásá, že primární problém jsou zbraně a munice. S tím ale souvisí to, že stále ještě neschválila novelu mobilizačního zákona, a chybí jí tak i vojáci.

Paradoxně tak Ukrajina může zopakovat ruskou chybu z prvního roku války, kdy ruské otálení s mobilizací vedlo k osvobození okupovaného území kolem Charkova, zvláště vzhledem k tomu, že mezi mobilizací a novými vojáky a jednotkami na frontě bude nevyhnutelně prodleva.

Myslím si ale, že minimálně nějaké měsíce to Ukrajina ještě zvládne; evropská podpora přece jenom i nadále proudí. Samozřejmě jsou tu ovšem obavy, že pokud se americká pomoc neodblokuje a nevystupňuje se zásobování dělostřeleckou municí, začnou po jedné Avdijivce přicházet další a ukrajinská situace se bude postupně zhoršovat.

Tímto tempem to však stále může trvat poměrně dlouho, než k nějakému potenciálnímu kolapsu části fronty dojde. Minimálně nižší jednotky měsíců bych tak nečekal nějaký významný ruský průlom.

S tím trochu souvisí i republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump, jehož stín na konferenci ležel kvůli jeho výrokům o možném odepření pomoci Evropě. Patříte k těm, co v tomto ohledu bijí na poplach? Měla by se Evropa připravovat na to, že jí USA nemusejí krýt záda?

Evropa by se na tohle měla připravovat posledních 10 let. To, že to neděláme, je problém. Americké rozhořčení z toho, že Evropa dostatečně neinvestuje do své obrany, jsou tu víceméně od vzniku NATO.

Faktem ale je, že americké schopnosti jsou s tím, jak roste Čína, čím dál tím více napnuté a rozpolcené mezi orientací do Pacifiku a vůči Evropě. To je podle mého názoru dlouhodobý trend, který panuje bez ohledu na Trumpa.

Zároveň je faktem, že evropské státy nyní ve velkém začínají do obrany investovat. Bude ovšem trvat, než se tyto investice naplno projeví a doženeme všechno, na čem se za poslední dekády šetřilo – ať už jde o vybudování obranného průmyslu nebo o umoření vnitřních dluhů.

Rozhodně bych tedy bil na poplach, nespojoval bych to ale s Trupovými vyjádřeními. Evropa musí zvažovat variantu, že se o sebe bude muset postarat. Už jen pokud se USA ocitnou ve válce s Čínou, Evropa bude minimálně dočasně odkázaná hlavně na sebe.

Konferencí do určité míry rezonovala i páteční zpráva o smrti ruského opozičníka Alexeje Navalného. Někteří možná čekali a čekají nějakou reakci Západu. Dočkáme se?

Osobně žádnou zásadní reakci nečekám. Není už moc možností, kam eskalovat. Může to možná sloužit k mobilizaci veřejného mínění na podporu dalšího rozšíření sankcí, ale že bychom vlivem smrti Navalného uvalili na Rusko sankce, které jsme na něj neuvalili doteď, mi nepřijde pravděpodobné.