Tři piloti byli pro Rusy tak cenní, že kvůli nim vydali 45 členů pluku Azov

Ukrajina v sobotu oslavila návrat 45 vojáků z pluku Azov, které ruští okupanti zajali po bitvě o Mariupol, když na rozkaz Kyjeva přestali bránit ocelárny Azovstal. Moskva zase informovala o propuštění tří pilotů z ukrajinského zajetí.

Ani jedna strana zatím nepotvrdila, že šlo o výměnu zajatců, píše agentura Reuters. Zprávy o jejich návratu do vlasti se ale objevily ve stejný den.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že mezi propuštěnými zajatci je 42 mužů a tři ženy, z toho 10 důstojníků.

Podle portálu Ukrajinska pravda ruská strana informovala pouze o návratu tří svých vojáků. „V důsledku složitého vyjednávacího procesu byli z území kontrolovaného Kyjevem vráceni tři piloti ruských leteckých sil,“ uvedlo v prohlášení ruské ministerstvo obrany.

Koho vlastně Kyjev propustil? Ukrajinská redakce BBC poznamenává, že ochota Ruska vyměnit pouhé tři piloty za 45 obránců Mariupolu naznačuje možný nedostatek pilotů v ruském letectvu.

Podrobnější informace o nich přinesl mimo jiné web Novynarnija.com, který cituje ukrajinského novináře Andryje Capljenka, jenž o osvobozených ruských pilotech zjistil podrobnosti.

Maxim Sergejevič Krištop dosáhl v ruské armádě hodnosti podplukovníka a byl zástupcem velitele 47. leteckého pluku ve Voroněži. Pilotoval bombardér Su-34, s nímž několikrát zaútočil na civilní ukrajinské cíle, a má tedy podle Kyjeva na svědomí řadu lidských životů. Hájí se tím, že jednal podle rozkazu.

V březnu bylo jeho letadlo sestřeleno nad ukrajinským územím a Krištop byl nucen se katapultovat. Následně ho zajala ukrajinská armáda. Podle serveru Ukrajinska pravda Krištop v březnu na tiskové konferenci uvedl, že provedl tři přelety nad ukrajinským územím. Při jednom z nich údajně shodil na civilní domy v centru Charkova více než čtyři tuny výbušnin.

„Pokud bychom nebyli sestřeleni, pokračovali bychom v plnění rozkazů, protože jsme vojáci,“ řekl Krištop. Brífink zorganizovala ukrajinská strana, a tak není jisté, jestli části své výpovědi neposkytl pod nátlakem nebo ze strachu.

První bojový let nad Ukrajinou prý absolvoval už v den zahájení invaze loni 24. února. Zaútočil tehdy na ukrajinské vojenské pozice jižně od městečka Balaklija v Charkovské oblasti. O týden později údajně bombardoval zase civilní budovy ve městě Izjum, 6. března opět civilní cíle v Charkově.

Když se ho novináři ptali, zda měl příležitost neuposlechnout rozkaz, když pochopil, že musí bombardovat civilní obydlí, Krištop řekl, že taková možnost existovala, ale on „prokázal slabost a zbabělost“ a rozkazům se nevzepřel. Ruský pilot rovněž uznal, že spáchal hrůzné zločiny a požádal o odpuštění. Otázkou zůstává, zda to bylo upřímné, nebo to učinil pod vlivem ukrajinského zajetí.

Dvaačtyřicetiletý Sergej Kosik sloužil jako zástupce velitele u 14. stíhacího leteckého pluku města Kursk. Svůj první bojový let na území Ukrajiny uskutečnil až v březnu loňského roku, jeho úkolem bylo především doprovázet vojenské kolony.

Pilotoval stíhačku Su-30 a podle serveru Novynarnija se podílel na útocích na města Charkov a Balaklija. Podle ukrajinských zpráv sestřelily jeho stíhačku ukrajinské síly loni 13. března poblíž města Izjum.

Podle ruských médií se „schovával 11 dní v týlu nepřítele a snažil se dostat zpět k vlastním lidem“, ale přesto byl zajat ukrajinskou armádou. Podle ukrajinské databáze válečných zločinců Myrotvorets.center se Kosyk jako pilot účastnil také ruské intervence na pomoc syrskému režimu Bašára Asada.

Než padl do zajetí, létal šestatřicetiletý Sergej Malov se stíhačkou Su-35 a byl velitelem 159. leteckého pluku v Karelii u finských hranic. Podle serveru Noynarnija tvrdil, že bombardoval jen radary, přestože měl na kontě 20 vzletů. Byl sestřelen a zajat 3. března poblíž Izjumu.

Podle zpráv ruské armády Malovovi „omrzly nohy, dostal gangrénu a část chodidla mu byla amputována ve vězení“. Ale přežil a teď se vrátil do Ruska.