Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Toxický mořský mikroorganismus Alexandrium catenella, nazývaný též vodní květ, je dlouho známou hrozbou pro mořský život i rybolov na mnoha místech planety včetně například severovýchodní Aljašky.
V posledních letech ale vědci naráží na nové důkazy, že se mikroorganismus - kvůli oteplení vody způsobenému klimatickou změnou - dokáže rozmnožovat ještě severněji.
Dosud pravděpodobně nejvýznamnější z nich popisuje studie, publikovaná tento týden v časopise Limnology and Oceanography Letters. Ta podle magazínu Science zdokumentovala vůbec největší vědecky popsanou invazi tohoto druhu do polárních vod.
Červená skvrna se táhla v pásu dlouhém nejméně 600 km přes celou Beringovu úžinu až do Čukotského moře.
Výjimečná byla i hustota bujících mikroorganismů. Místy až stonásobně přesahovala hodnotu, která už je dost velká pro vyhlášení varování pro veřejné zdraví.

Červená čára vyznačuje, kam až se rozpínají americké a ruské vody. A zároveň vysvětluje, že šíření vodního květu v Beringově moři i vodách více na sever je problém USA stejně jako Ruska.
„Vědci měli velké štěstí, že byli zrovna na správném místě pro zdokumentování tohoto výjimečného bujení,“ napsal k tomu Science s tím, že jinak by si ho úřady mohly všimnout až poté, co by se někdo otrávil například intoxikovaným měkkýšem.
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) uvádí, že mezi symptomy takové otravy patří v mírnějších případech pocity brnění a necitlivosti, bolesti hlavy nebo vyrážky. V těch vážných pak může dojít i k paralýze svalů a problémům s dýcháním, což může vést až ke smrti člověka.
Čekání na příležitost
O tom, že jsou v oblasti na dně oceánu velká ložiska těchto mikroorganismů vyčkávajících na vhodnou příležitost k zahájení množení, se ví už delší dobu.
Před lety je objevil tým vědce Donalda Andersona z Oceánografického institutu Woods Hole sídlícího v Massachusetts, který o hrozbě pro tamní ekosystémy i rybáře promluvil ve starším rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Na dně oceánu podle něj dřímají tzv. spory řas, které čekají na příležitost, aby mohly „vyklíčit“, přičemž jednou z hlavních podmínek je dostatečně vysoká teplota vody. Pak se tvoří vegetativní buňky, jež rostou a dělí se.
„Z jedné buňky jsou dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř osm a tak dál – je jich pak dost na to, aby vznikl vodní květ. V určitou chvíli pak buňkám dojdou živiny a nakonec se z nich opět stanou spory na dně oceánu, jež vyhlížejí vhodné podmínky pro vyklíčení,“ popsal zjednodušeně celý proces Anderson.
„Nárůst teploty u mořského dna činí v období let 2003 až 2018 dva stupně Celsia. Ve skutečnosti tedy vyklíčí asi dvojnásobek spor než předtím, a protože je voda teplejší, děje se to zhruba o tři týdny dříve – mají tedy o 21 dní víc na ono dělení,“ vysvětlil.
Kromě měkkýšů a lidí, kteří je konzumují, podle vědců tento fenomén ohrožuje například i mrože nebo mořské ptáky.